Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Historiografie
Z Multimediaexpo.cz
Dějepis (historická věda) je humanitní a společenská věda zkoumající dějiny (historii) člověka a jeho civilizace především na základě písemných a hmotných pramenů.
Historiografie, též dějepisectví, je zaznamenávání událostí, dějů a stavů v minulosti (např. na úrovni jednotlivců, společenských vrstev, národů) určitým systematickým způsobem.
Historiografie je předchůdcem historické vědy v tom smyslu, že před vznikem (kriticky analyzující) historické vědy existovala jen („nevědecká“ a do značné míry uměleckými styly ovlivněná) historiografie. Z jiného hlediska lze historiografii považovat za jeden z výsledků zkoumání historické vědy, protože zobrazuje stav, proudy a cíle historického výzkumu.
Historický výzkum, tak, jak jej chápeme dnes, objasňuje, systematizuje a zachovává poznatky vztahující se k dějinám světa a národním a teritoriálním dějinám. Věnuje se dějinám vzniku a rozvoje lidské společnosti a životu jedince v ní, dějinám lidské kultury. Historický výzkum se dále zaměřuje na dějiny lidského vědění a jeho parcializace, věnuje se společenským, politickým a ekonomickým souvislostem v uvedených dějinných procesech.
Obsah |
Historické prameny
Historickým pramenem se rozumí primární zdroj informací v historickém bádání. Jako pramen lze označit vše, co bylo zachováno pro poznání a ověřování historických skutečností, vzniklo z lidské činnosti, činnosti lidské společnosti. Informace jsou kriticky čerpány z mnoha typů pramenů (zdrojů) s různým stupněm relevance.
Rozdělení historických pramenů
Prameny je možné rozdělit podle několika hledisek: dle původu pramene (památky, pozůstatky a tradice, prameny), dle formálních znaků (písemné, nepsané, ústní), dle informační struktury (bezprostřední, zprostředkované), dle typu (písemné, hmotné, etnografické, ústní, lingvistické, fonografické, filmové a fotografické) a konečně dle obsahu (ergotechnické – ekonomika, sociotechnické – společnost, psychotechnické – vědomí, tradice).
Písemné prameny
- psané prameny institucionálního původu
- normativní prameny (právní dokumenty): zákoníky, právní příručky
- diplomatické prameny: listiny, listy, akta
- správní a hospodářské prameny: aktový materiál, účty, soupisy půdy, povinností a obyvatelstva, berní rejstříky…
- psané prameny soukromého původu
- literární a písemná pozůstalost: teologické a vědecké prameny
- osobní korespondence
- osobní deníky
- narativní (a) literární psané prameny
Nepsané prameny
- hmotné prameny: kosterní pozůstatky, výtvory lidské práce
- obrazové prameny: kresby, kartografické materiály
- audiovizuální prameny: rozličná záznamová média
Ústní prameny
- tradiční prameny: mytologie, ústní lidová slovesnost
- orální historie
Metody zkoumání
Mezi metody zkoumání v historiografii náleží:
- heuristika (shromáždění relevantních zdrojů)
- bibliografie
- kritika pramenů
- přímá
- nepřímá
- genealogická
- filologická
- geografická
- retrogresivní
- progresivní
- statistická
- srovnávací
- interpretace (analýza, výkladové rozvinutí)
- chronologická
- teritoriální
- syntéza (závěrečné shrnutí)
Pomocné vědy historické
Historiografii slouží k poznání pomocné vědy historické:
- archeologie (zkoumá dějiny na základě hmotných pramenů)
- numismatika (zkoumá platební prostředky - peníze)
- heraldika (zkoumá erby a znaky)
- genealogie (zkoumá vývoj rodů a vztah mezi rodově příbuznými jedinci)
- paleografie (zkoumá vývoj a druhy písma, snaží se o správné čtení a lokální i časové zařazení písemných pramenů)
- diplomatika (zkoumá úřední písemné prameny z pohledu obsahové struktury textu i z pohledu vnějšího, tj. formy, a to jako produkt určitého právního, sociálního a kulturního prostředí, přičemž současně zjišťuje i pravost dokumentů a sleduje i dějiny institucí, které tyto dokumenty vyprodukovaly)
- chronologie (zkoumá způsoby měření času v dějinách a přepočítává staré datovací systémy na dnešní)
- sfragistika (zkoumá pečeti)
- metrologie (nauka o soustavách měr vah)
- epigrafika (vznikla z paleografie, zkoumá nápisy na tzv. archeologických či nepaleografických látkách, tedy v kameni, na kovech, hlíně, dřevě, stěnách atd.)
- faleristika (zkoumá řády a vyznamenání)
- filigranologie (zkoumá průsvitky v papírech)
- kodikologie (zkoumá středověké rukopisy neúřední povahy)
- kampanologie (zkoumá zvony a jejich výzdobu)
- vexilologie (zkoumá zástavy a prapory)
a další.
V širším slova smyslu jsou při historickém bádání nápomocny i vědní disciplíny formálně od historické vědy oddělené (parcializované), jako je lingvistika, geografie, sociologie, statistika, demografie či kartografie.
Historie podle kontinentů
Historie podle časového období
Z pohledu periodizace vývoje lidské společnosti v přibližně eurasijském prostoru:
- Pravěk
- Starověk
- Středověk
- Novověk
- Moderní dějiny
Kalendář:
(Mezní) historické disciplíny
- historická antropologie
- mikrohistorie
- New History
- dějiny středověkého osídlení
- monasterologie
- kastelologie
- dějiny mentalit
- dějiny každodennosti
- sociální dějiny
- hospodářské dějiny
- filosofie dějin
- psychohistorie
- historická geografie
- historická demografie
- seriální dějiny (histoire sérielle)
Historické školy
- Škola Annales
- Mladší historická škola národního hospodářství
- Německá historická škola
- Nové hospodářské dějiny
- Gollova škola
Související články
- Stratigrafie (geologie)
- Geologická časová osa historie Země
- Dějiny umění
- Letopočet
- František Palacký
- Revizionismus
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |