Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Galaxie Jižní větrník

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)

Galaxie Jižní větrník (také Messier 83, M83 či NGC 5236) je spirální galaxie v souhvězdí Hydry. Je to jedna z nejbližších a nejjasnějších spirálních galaxií na obloze, je viditelná v triedru. Objevil ji Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752.

Galaxie je od Země vzdálená okolo 15 milionů světelných let. Svými rozevřenými spirálními rameny připomíná větrník, podobně jako Messier 101, proto dostala název Jižní větrník.[1]

Obsah

Pozorování

M83 patří mezi nejjasnější galaxie na pozemské obloze. Nachází se přibližně 18° jižně od jasné hvězdy Spicy (α Virginis), v malé vzdálenosti na sever od hvězd, které představují hlavu Kentaura. Pokud není obloha příliš přesvětlená, lze galaxii vidět i běžným triedrem. Dalekohled o průměru 150 mm ji ukáže jako přesně neohraničenou mlhavou skvrnu, ze které vystupuje jasné jádro. Větší dalekohledy o průměru například 250 mm ukážou její nepravidelný galaktický disk, který je na jižní straně protnut tmavým pruhem.[2]

M83 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha galaxie ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu.[3] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování

Galaxii objevil Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752 při svém pobytu na mysu Dobré naděje. Později ji znovuobjevil Pierre Mechain v roce 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji zapsal do svého katalogu v březnu 1781 pod číslem 83.[4] Messier ji popsal jako oblak bez hvězd, který je velmi slabý a při sebemenším rušivém osvětlení se stává neviditelným. William Herschel a jeho syn John Herschel nedokázali určit směr vinutí jejích ramen, ale povšimli si tvaru jejího jádra.[2] William Lassell prozkoumal její spirální strukturu, zakreslil ji a popsal ji jako tříramennou spirálu.

Vlastnosti

M83 je k Zemi natočena čelem, proto je dobře prozkoumaná a stavba jejích ramen je dobře známa. Její vzdálenost od Země je pouhých 15 milionů světelných let a patří tak mezi galaxie nejbližší k Zemi. Díky jejímu pohybu vesmírem se ale od Země vzdaluje rychlostí 513 km/s. Velká část hvězd v M83 je mladých a nachází se ve spirálních ramenech, která jsou díky tomu velmi jasná a mají výraznou modrou barvu. Naopak hvězdy ve středu galaxie jsou starší a mají žlutou a načervenalou barvu.

M83 je také známá velkým počtem pozorovaných supernov, kterých zatím bylo šest: SN 1923A, SN 1945B, SN 1950B, SN 1957D, SN 1968L a SN 1983N.[5][2] Nejjasnější z nich byly SN 1968L (typ I, největší magnituda 11,9) a SN 1983N (typ Ia, největší magnituda 12,5).[5]

16. června 2008 objevila NASA pomocí dalekohledu GALEX okolo spirálních ramen této galaxie velké množství nově zrozených hvězd. Zvláštní je na tom zejména skutečnost, že se tyto nové hvězdy nachází v místech, o kterých se předpokládalo, že neobsahují dostatek hmoty pro tvorbu hvězd.

Sousední galaxie

M83 je ústředním členem jedné ze dvou podskupin skupiny galaxií Centaurus A/M83, což je skupina galaxií blízká Místní skupině galaxií.[6] Hlavním členem druhé podskupiny je známá rádiová galaxie Centaurus A. Tyto dvě podskupiny některé studie považují za jedinou skupinu[7][8] a jiné za dvě oddělené skupiny.[9] Nicméně galaxie kolem Centaurus A a Messier 83 se nacházejí navzájem fyzicky blízko a zdá se, že se tyto podskupiny navzájem vůči sobě nepohybují a mohou tedy být v rovnováze.[10]

Reference

  1. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.  
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione, 2000. (italsky) 
  3. ↑ Deklinace 30° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 60° od jižního nebeského pólu. Jižně od 60° jižní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 60° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  4. ↑ JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.] : Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5.  
  5. ↑ 5,0 5,1 List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU), [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KARACHENTSEV, I. D.; SHARINA, M. E.; DOLPHIN, et al. New distances to galaxies in the Centaurus A group. Astronomy and Astrophysics [online]. duben 2002, roč. 385 [cit. 2018-01-05], s. 21–31. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020042. Bibcode: 2002A&A...385...21K.  ( ) 
  7. ↑ TULLY, R. B.. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1.  
  8. ↑ FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. květen 1992, roč. 93, čís. 2 [cit. 2018-01-05], s. 211–233. Dostupné online. Bibcode: 1992A&AS...93..211F.  ( ) 
  9. ↑ GARCIA, A.. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. červenec 1993, roč. 100 [cit. 2018-01-05], s. 47–90. Dostupné online. Bibcode: 1993A&AS..100...47G.  ( ) 
  10. ↑ KARACHENTSEV, I. D.. The Local Group and Other Neighboring Galaxy Groups. Astronomical Journal [online]. leden 2005, roč. 129, čís. 1 [cit. 2018-01-05], s. 178–188. Dostupné online. DOI:10.1086/426368. Bibcode: 2005AJ....129..178K. arXiv: astro-ph/0410065.  ( ) 

Literatura

Knihy
Mapy hvězdné oblohy
  • TAKI, Toshimi. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA : Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8.  
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA : Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.  
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA : Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.  

Externí odkazy

  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M83: Galaxie tisíce rubínů [online]. astro.cz, 2015-10-08, [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdné proudy v M83 [online]. astro.cz, 2014-01-17, [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Střed M83 z vylepšeného Hubbla [online]. astro.cz, 2009-11-16, [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.  


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Galaxie Jižní větrník
Objekty v Messierově katalogu

M 1 • M 2 • M 3 • M 4 • M 5 • M 6 • M 7 • M 8 • M 9 • M 10 • M 11 • M 12 • M 13 • M 14 • M 15 • M 16 • M 17 • M 18 • M 19 • M 20 • M 21 • M 22 • M 23 • M 24 • M 25 • M 26 • M 27 • M 28 • M 29 • M 30 • M 31 • M 32 • M 33 • M 34 • M 35 • M 36 • M 37 • M 38 • M 39 • M 40 • M 41 • M 42 • M 43 • M 44 • M 45 • M 46 • M 47 • M 48 • M 49 • M 50 • M 51 • M 52 • M 53 • M 54 • M 55 • M 56 • M 57 • M 58 • M 59 • M 60 • M 61 • M 62 • M 63 • M 64 • M 65 • M 66 • M 67 • M 68 • M 69 • M 70 • M 71 • M 72 • M 73 • M 74 • M 75 • M 76 • M 77 • M 78 • M 79 • M 80 • M 81 • M 82 • M 83 • M 84 • M 85 • M 86 • M 87 • M 88 • M 89 • M 90 • M 91 • M 92 • M 93 • M 94 • M 95 • M 96 • M 97 • M 98 • M 99 • M 100 • M 101 • M 102 • M 103 • M 104 • M 105 • M 106 • M 107 • M 108 • M 109 • M 110

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Galaxie_Ji%C5%BEn%C3%AD_v%C4%9Btrn%C3%ADk“