Železniční vůz
Z Multimediaexpo.cz
Železniční vůz je označení pro kolejové vozidlo
- závislé železniční vozidlo tažené trakčním kolejovým vozidlem (bez vlastního pohonu), lidově nazývané vagon (vagón)
- nezávislé železniční vozidlo (trakční vozidlo s vlastním pohonem) určené pro přepravu osob nebo nákladů (může se jednat i o motorový vůz nebo elektrický vůz)
Podle stavby se dělí vozy na dvě základní skupiny:
Obsah |
Osobní vozy
Podle účelu jsou rozlišovány vozy:
- osobní,
- lehátkové,
- lůžkové,
- restaurační,
- služební,
- poštovní,
- s kombinovanými funkcemi, např. osobní a služební, nebo vozy se stanovištěm strojvedoucího, ze kterého lze ovládat hnací vozidlo (řídicí vozy),
- speciální.
Nyní stavěné osobní vozy se obvykle vyznačují těmito konstrukčními charakteristikami:
- samonosnou nebo částečně nosnou vozovou skříní z oceli nebo slitiny hliníku,
- mezivozovými přechody na konci vozu,
- dvěma dvounápravovými podvozky s dvojstupňovým vypružením a s hydraulickými tlumiči kmitů, s pryžovými prvky k tlumení hluku a vibrací, bezrozsochovým vedením dvojkolí a kotoučovými brzdami,
- elektrickou sítí s elektronickým zdrojem napájeným z hnacího vozidla, jen výjimečně ještě s alternátorem.
Zvláštní skupinu tvoří vozy lehké stavby, které slouží jako přívěsné k motorovým nebo elektrickým vozům. Kvůli omezení hmotnosti je jejich skříň stavěná na přenos menších sil, také jejich spřáhlo bývá drobnější. Jsou-li opatřeny nárazníky a šroubovkou (také odlehčenou), jsou v ČR označovány nápisem „Vůz smí být zařazen jen na konci vlaku“.
Nákladní vozy
Vozy nákladní bývají přizpůsobeny přepravovaným nákladům. Bývají dvounápravové nebo podvozkové, obvykle s dvounápravovými podvozky. Bývají stavěny na nižší rychlosti, obvykle se vyznačují jednostupňovým vypružením, rozsochovým vedením dvojkolí, ocelovými pružinami nebo pružnicemi a špalíkovou brzdou. V současné době se však ve snaze o zvýšení rychlosti (a tedy konkurenceschopnosti) nákladních vlaků začínají prosazovat některé prvky známé z vozů osobní stavby - hydraulické tlumiče, kotoučové brzdy, bezrozsochové vedení dvojkolí a podobně.
Označování vozů
Držitelé vozů je obvykle identifikují očíslováním. Pokud nejsou zároveň provozovateli dráhy a zejména pokud vozy mají jezdit po drahách více různých provozovatelů (typicky v mezistátním provozu), vzniká nutnost definovat číslovací systém úmluvou (či mocenským nařízením). Evropské železniční správy sdružené v Mezinárodní železniční unii (UIC) v 60. letech 20. století zavedly (nejprve pro normálněrozchodné vozy) jednotné značení pomocí dvanáctimístných čísel. Úmluvy také určují - vedle způsobu zacházení s cizími vozy a účtování poplatků za jejich používání - obsah, rozsah, vzhled a umístění nápisů a značek na vozech, informujících o jejich technických a provozních parametrech a zvláštnostech ovládání a obsluhy.[1] Důležité údaje se vyznačují přímo na vozech, protože vozy (podobně jako např. kontejnery a na rozdíl od automobilů) nejsou doprovázeny obsluhou.
Odkazy
Reference
- ↑ Informace o aktuálně užívaných úmluvách o vozech v ČR Dostupné online
Související články
- Seznam držitelů železničních vozidel registrovaných v Česku
- Mezinárodní značení železničních vozidel
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |