Zrada

Z Multimediaexpo.cz

Zrada je záměrné a druhou stranou nečekané porušení závazku, povinnosti, očekávání, slibu a podobně, zvlášť směřuje-li toto jednání proti někomu, komu je člověk povinován loajalitou.

V užším smyslu ve vztahu ke státu je zrada trestný čin spočívající v jednání proti státu, jehož je člověk občanem. Za zrádce tedy bývá považován člověk, který se snaží svrhnout vládu, pomáhá cizí mocnosti při vedení války proti jeho zemi, jedná proti základním hodnotám hájeným státem apod.

Obsah 1 Zrada v právních předpisech 1.1 Velezrada v komunistickém Československu 1.2 Zrada a velezrada v českém právu 1.2.1 Vlastizrada 1.2.2 Válečná zrada 1.2.3 Velezrada 1.3 Související články 2 Reference 3 Externí odkazy

Zrada v právních předpisech

V britském právu existuje pojem zrady od roku 1351. Tento zákon rozlišoval dvě úrovně takového jednání: velezrada (high treason), která spočívá v jednání proti panovníkovi (resp. ohrožuje stát jako celek), a „malá zrada“ (petty treason), která spočívá ve vraždě vlastního pána (nejblíže nadřazeného). Oba tyto zločiny se trestaly smrtí; malá zrada přestala být samostatným zločinem odlišným od vraždy v roce 1828; trest smrti za velezradu byl zrušen v roce 1998 a nahrazen maximálním trestem doživotního vězení. Za druhé světové války také existoval trestný čin zrádcovství (trestaný smrtí), který trestal libovolné jednání ve prospěch nacistického Německa (špionáž, sabotáže apod.), aniž by bylo potřeba prokazovat, že se jedná o člověka vázaného věrností Koruně (jak vyžaduje stíhání za velezradu).

Jako prevence před možným zneužitím je v americkém právu velezrada definována přímo v ústavě, a to pouze jako příprava války proti Spojeným státům či napomáhání jejich nepřátelům; ústava také pro tento čin vyžaduje dva svědky či přiznání viny.^[1] V zákonech se však objevuje mnoho dalších trestných činů, které fakticky definici zrady rozšiřují, jen s jinými názvy (např. trestný čin ozbrojeného povstání proti státu apod.) a za slabších podmínek (bez požadavku dvou svědků). V praxi se také zpravidla odsuzuje za tyto jiné činy, typicky za špionáž (např. manželé Rosenbergovi).

Velezrada v komunistickém Československu

V komunistickém Československu byl zákonem č. 231/1948 Sb. zaveden trestný čin velezrada (a další podobné trestné činy), který se trestal vězením na 10–25 let či doživotí, případně trestem smrti. Tento zákon posléze soudy užívaly v politických procesech (typicky odstavec c, „[Kdo se pokusí] zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou nebo hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou“). Tento zločin byl zrušen v roce 1961 novým trestním zákonem. Namísto něj byly zavedeny zločiny vlastizrady a válečné zrady, s výrazně omezenější působností.

Zrada a velezrada v českém právu

Vlastizrada

V českém trestním právu existuje trestný čin vlastizrada (§ 309 trestního zákoníku), který spáchá ten „občan ČR, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314)“. Za takový čin zákon stanovuje trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečný trest.

Válečná zrada

Také existuje trestný čin válečná zrada (§ 320 trestního zákoníku), který se týká jen stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. V takové situaci se služba v nepřátelském vojsku nebo v nepřátelském ozbrojeném sboru trestá odnětím svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem.

Velezrada

Mimo trestní zákoník, přímo v Ústavě České republiky, se objevuje pojem velezrada, která je specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu a se souhlasem Poslanecké sněmovny. Až do 1. října 2012 však v celém ústavním pořádku České republiky neexistovala žádná definice jednání, které by bylo velezradou, pouze v zákoně o Ústavním soudu byla definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. Od tohoto data byla přesně tato definice do Ústavy zanesena. Trestem za velezradu může být jen ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

Kromě velezrady je také nově možné prezidenta stíhat i pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, což jsou opět jednání, která nejsou konkrétně definována.^[2]

Související články

• Zrádce

Reference

1. ↑ Článek III., oddíl 3 Ústavy Spojených států amerických (anglicky)
2. ↑ Čl. I bod 9. ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Externí odkazy

• Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky (2 MB PDF)
• Ústava České republiky, článek 65
• Zákon o Ústavním soudu, část druhá, oddíl šestý (Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii