Kacibovité
Z Multimediaexpo.cz
Kacibovité (Zygophyllaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu kacibotvaré (Zygophyllales).
Obsah |
Charakteristika
Keře, polokeře, stromy nebo vytrvalé či jednoleté byliny s až na výjimky vstřícnými, sudozpeřenými nebo i dlanitě složenými listy, výjimečně redukovanými na 1 až 2 lístky. Rostliny často silně mléčí a mají charakteristicky ztlustlé nody. Žilnatina je zpeřená nebo dlanitá, lístky celokrajné. Palisty jsou přítomny, občas přeměněny v trny. Květy jsou pravidelné nebo lehce souměrné, oboupohlavné, jednotlivé v úžlabích nebo vrcholové anebo ve vrcholových vrcholících. Kalich i koruna obvykle v počtu 5 plátků a volné. Tyčinek je 10 (nebo 15), někdy s přívěsky, volných nebo srostlých na bázi. Mezi pestíky a kruhem tyčinek je často přítomen nektáriový terč nebo jednotlivé žlázky. Gyneceum je svrchní synkarpní z 5 (vzácně 2) plodolistů s 1 až několika vajíčky, pětikomůrkové. Plodem je tobolka nebo schizokarp, plody jsou nezřídka křídlaté nebo ostnité, se 2 až 25 semeny. Semena s endospermem a u některých druhů s arilem
Čeleď obsahuje 24 rodů a asi 235 druhů. Má celosvětové rozšíření v tropech, subtropech i teplých oblastech mírného pásu.
Charakteristických stanovištěm jsou suché a polosuché oblasti subtropů a tropů. Mnoho druhů upřednostňuje zasolené půdy.
Květy všech zástupců jsou opylovány hmyzem. Způsoby šíření semen jsou různé. Většina druhů má semena s tvrdým osemením, která jsou šířena zvířaty pojídajícími plody. Některé druhy mají křídlaté plody šířené větrem, nebo ostnitá merikarpia přichycující se na peří a srst zvířat.
Semena mnohých druhů mají blokované klíčení (dormance).
Zástupci čeledi mají různé obsahové látky - triterpenoidní saponiny, seskviterpeny a charakteristické harminové alkaloidy.
Taxonomie
Cronquist řadil čeleď kacibovité do řádu mýdelníkotvaré (Sapindales) podtřídy Rosidae.
V systému APG I byla čeleď Zygophyllaceae ponechána nezařazená do řádu v rámci větve dvouděložných rostlin nazývané Rosids. V systému APG II z roku 2003 je tato čeleď také ponechána nezařazená, avšak v rámci větve nazývané Eurosids I a je do ní vřazen i rod Krameria. V aktualizované verzi systému APG II, dostupné na stránkách Angiosperm Phylogeny, je čeleď Zygophyllaceae spolu s nejblíže příbuznou, avšak morfologicky dosti vzdálenou čeledí Krameriaceae součástí řádu Zygophyllales v rámci větve Eurosids I.
Některé rody tradičně řazené do čeledi kacibovité byly s nástupem molekulárních metod přesunuty do čeledi Nitrariaceae (Peganum, Tetradiclis, Nitraria) v řádu mýdelníkotvaré (Sapindales).
Rod Balanites (24 druhů v tropické Africe a Asii) byl v některých systémech řazen do samostatné čeledi Balanitaceae.
Čeleď je v současné době členěna na 5 podčeledí: Morkillioideae, Tribuloideae, Seetzenioideae, Larreoideae a Zygophylloideae.
Využití
Mnoho druhů má lokální využití v lékařství. Pryskyřice Guaiacum officinale a Guaiacum sanctum, známých jako 'palo santo' neboli svaté dřevo, byly využívány pro léčbu syfilis a dalších obtíží, což vedlo spolu s oblibou jejich tvrdého těžkého dřeva v některých oblastech výskytu k ohrožení těchto dřevin.
Saponiny obsažené v Guaiacum angustifolium slouží lokálně v Texasu a severním Mexiku při výrobě mýdla. Pryskyřice rozšířeného mexického keře Larrea tridentata obsahuje antioxidanty, pro které je využívána pro prodloužení trvanlivosti čokoládových cukrovinek.
Kotvičník zemní (Tribulus terrestris) je tradičně užíván v indické ayurvédské medicíně jako afrodiziakum. Kotvičník obsahuje celou paletu účinných látek - sapogeniny, alkaloidy harmin a harman, glykosidy aj., působící na řadu životních funkcí.
Zástupci
- Guaiacum - guajak - stromy, 5 druhů v tropické Americe od Mexika po Bolivii
- Larrea - keře, celkem 5 druhů. Larrea tridentata je charakteristický keř pouští a polopouští jihozápadu Severní Ameriky, velmi odolný vůči suchu
- Tribulus - kotvičník - 25 druhů v Africe, Eurasii a Austrálii
- Zygophyllum - kaciba - největší rod čeledi, asi 80 druhů, výskyt v Eurasii, Africe a Austrálii
Seznam rodů
Augea, Balanites, Bulnesia, Fagonia, Guaiacum, Kallstroemia, Kelleronia, Larrea, Metharme, Miltianthus, Morkillia, Neoluederitzia, Pintoa, Plectrocarpa, Porlieria, Sarcozygium, Seetzenia, Sericodes, Sisyndite, Tetraena, Tribulopis, Tribulus, Viscainoa, Zygophyllum.
Literatura
- Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 9780878934034.
- Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
- Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Timber Press, 1995.
- Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- Wagerfuhr R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |