Slovenské národní povstání

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox válka |Střetnutí= Slovenské národní povstání |konflikt= [[Druhá světová válka]] |image= [[Soubor:Nastupeni povstalci.jpg|300px]] |komentář= Vojáci povstalecké armády | trvání= [[29. srpen]] [[1944]] - [[28. říjen]] [[1944]] | místo= střední [[Slovensko]] | výsledek= Porážka povstalců, neúspěch nacistů zlikvidovat partyzány | strana1= {{Flagicon|Československo}} [[Československá republika|ČSR]], [[Soubor:Flag of the Soviet Union.png|24px]] [[Sovětský svaz|SSSR]] | strana2= {{Flagicon|Třetí říše}} [[Třetí říše]] | velitel1= [[Ján Golian]], [[Rudolf Viest]] | velitel2= [[Hermann Höffle]] | síla1= 47 000 později 60 000 mužů pravidelné armády a 18 000 partyzánů | síla2= 48 000 až 50 000 mužů | ztráty1= 1720 padlých, 3600 raněných, asi 10 000 zajatých mužů, do 12 000 padlých a zavražděných v důsledku partyzánské války | ztráty2= 4200 padlých, 5000 raněných, 300 zajatých|}} '''Slovenské národní povstání''' (známé také pod zkratkou '''SNP''', slovensky ''Slovenské národné povstanie'') bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území [[Slovensko|Slovenska]] v závěru [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Hlavními veliteli povstání byli generálové [[Rudolf Viest]] a [[Ján Golian]]. Centrem povstaleckého území byla ustanovena [[Banská Bystrica]]. Po jejím dobytí německými silami [[28. říjen|28. října]] [[1944]] přešla velká část povstalců do guerillové (partyzánské) války, se svými základnami roztroušenými v pohořích středního Slovenska ([[Nízké Tatry]], [[Velká Fatra]], [[Javorníky]], [[Kremnické vrchy]], [[Slovenské rudohoří]] aj.). Kromě Slováků bojovali v SNP také [[Češi]], [[Poláci]], [[Rumuni]], [[Rusíni]], [[Ukrajinci]], [[Francouzi]], [[Bulhaři]], [[Jugoslávci]] a další. Významnou podporu povstání znamenalo působení vojáků různého zaměření dopravených na povstalecké území vzdušnými výsadky šlo zejména o vojáky a partyzány ze [[Sovětský svaz|SSSR]], ale v menším počtu i americkou a britskou vojenskou misi. == Situace před SNP == Od jara [[1944]] vedly skupiny politiků na Slovensku úvahy o dalším osudu země. Postupně nabýval vrchu názor, že není možné pasivně čekat na konec války (o úspěchu nacistů si už nedělal nikdo iluze) a že je třeba připravit akci, která by nejen napomohla postupu Rudé armády, ale likvidovala i ostudné spojení Slovenské republiky s nacisty a tím se pokusila rehabilitovat slovenský národ. Povstání mělo vypuknout, až se přiblíží [[Rudá armáda]], posléze měli vojáci dvou pěších divizí bránících linii na východním Slovensku navázat styk se sovětskými vojsky a umožnit jim přechod přes komplikovaný terén [[Karpaty|Karpat]], přinejmenším na střední Slovensko. Sovětská vojska by tak vpadla do týlu německých vojsk ve východních Karpatech, čím by výrazně narušila [[Gotthard Heinrici|Heinriciho]] ústupové plány. Území Slovenska by se tím výrazně ušetřilo před hrůzami války. == Začátek SNP == Povstání však vypuklo předčasně. Po zvýšení aktivity partyzánských skupin po celé zemi. Obzvlášť pak útoku proti důležitým železničním komunikacím, tunelům, obsazení některých měst jako i incidentu s postřílením členů německé vojenské mise požádal německý vyslanec v [[Bratislava|Bratislavě]] [[Hanns Elard Ludin]] [[Berlín]] o vojenský zásah. Bratislavská vláda s ním [[28. srpen|28. srpna]] vyslovila souhlas; nepředpokládaná přítomnost německých vojáků na Slovensku ovšem křížila plány organizátorů povstání. Vojenské ústředí v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] [[29. srpen|29. srpna]] večer vydalo rozkaz posádkám slovenské armády. Povstání se rychle rozšířilo a zasáhlo na 30 okresů o rozloze asi 20 000 km² s přibližně 1,7 milionu obyvatel, kde politickou moc přebíraly nové orgány – [[národní výbor]]y. == Průběh SNP == [[File:Povstalecka kolona.jpg|thumb|230px|Povstalecká kolona]] [[File:SNP map11.png|thumb|230px|Mapa povstaleckého území]] [[File:Kanon88.jpg|thumb|230px|Povstalecký [[88mm kanón Flak]]]] Hlavní složkou ozbrojených sil povstání byla 1. čs. armáda na Slovensku (oficiálně jmenovaná 31. srpna). Spolu s partyzány, částí policie, finanční stráže a milicemi Národní stráže bránila tato armáda povstalecké území na souvislé frontě do konce října. Zahraniční vláda v Londýně vyhlásila 1. čs. armádu za součást čs. branné moci a za spojeneckou ji uznaly i velmoci protihitlerovské koalice – [[Sovětský svaz|SSSR]], [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království]], které k ní postupně vyslaly své styčné vojenské mise. Do SNP se nezapojily některé posádky ze západního [[Slovensko|Slovenska]]. Největší ztrátu však znamenalo nečekané odzbrojení východoslovenské armády německou armádní skupinou Heinrici, ukončené 1. – 2. září, čímž bylo znemožněno rychlé spojení povstání s jednotkami u slovenských hranic operující Rudé armády. Počet 18&nbsp;000 vojáků a důstojníků 1. čs. armády vzrostl po mobilizaci z 5. září na 47&nbsp;000. Mobilizací mužů do 40 let 26. září a nástupem branců [[9. říjen|9. října]] se zvýšil asi na 65&nbsp;000 mužů. Nedlouho po začátku povstání vystoupila z ilegality [[Slovenská národní rada]] a v Banské Bystrici převzala pravomoci vrcholného orgánu revoluční moci. Vládním a výkonným orgánem SNR se stal Sbor pověřenců s 9 až 11 pověřenci, jemuž předsedali [[Karol Šmidke]] a [[Vavro Šrobár]]. Území kontrolované povstalci bylo na začátku září [[1944]] ohraničeno na východě linií [[Levoča]] - [[Spišská Nová Ves]] - [[Dobšiná]], na západě linií [[Žilina]] - [[Bánovce nad Bebravou]] a na severu a na jihu dosahovalo hranic [[Slovenský štát|Slovenského štátu]]. První boje vzplály již na počátku povstání na přístupech k Žilině. Další boje probíhaly v [[Poprad]]u a [[Kežmarok|Kežmark]]u, kde byla silná německá menšina. Tvrdé boje probíhaly o [[Telgárt]], který obsadily německé jednotky již 3. září, ale který byl dobyt zpět. [[Němci]] však začali útočit směrem na [[Liptov]], [[Štrba|Štrbu]] a [[Važec]] a po obejítí obrany u [[Liptovský Hrádok|Liptovského Hrádku]] obsadili 5. září [[Liptovský Mikuláš]]. Obrana povstalců byla v tomto stadiu omezována příkazem londýnské československé vlády, který doporučoval soustředit síly na obranu středního Slovenska zejména v oblasti [[Zvolen]], [[Banská Bystrica]] a [[Brezno]], protože bránit celé území bylo nad síly 1. čs. armády. Němcům se na severozápadě podařilo prorazit obranou u [[Strečno|Strečna]] v údolí [[Váh]]u a postupovat směrem k [[Vrútky|Vrútkám]], které se jim podařilo obsadit. Další těžké boje probíhaly o [[Priekopy]], [[Martin (město)|Martin]], [[Sučany]], [[Partizánske]], [[Telgárt]] a [[Čremošné]], u [[Jalná|Jalné]], u vrchu [[Ostrô]] a jinde. Povstalci byli na začátku povstání docela slušně vybaveni, disponovali nejen čs. tanky [[LT-35]], [[LT-38]] a [[LLT (LT-40)|LT-40]], ale také různými typy německých tanků a samohybných děl. K dispozici měli také dělostřelectvo, ovšem jejich letectvo sestávající se ze zastaralých strojů nedokázalo Němcům v žádném případě konkurovat. Proto bylo rozhodnuto o přesunu [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR|1. čs. stíhacího leteckého pluku]] na letiště [[Zolná]], který den po svém příletu 17. září náletem na piešťanské letiště paralyzoval na dlouhou dobu německé letectvo. 25. září [[1944]] se začaly na pomoc SNP uskutečňovat první výsadky a [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. čs. samostatné paradesantní brigády]]. Povstalci již v tomto období trpěli přitom vážným nedostatkem těžkých zbraní, který jen částečně zmírňovaly letecké dodávky od Spojenců a Sovětů. Nejúčinnější pomocí povstání se měla stát [[Karpatsko-dukelská operace]], ovšem vzhledem k tomu, že se v počáteční fázi povstání nedokázalo východoslovenským divizím obsadit pohraniční průsmyky, neměla tato operace na boje povstalců žádný přímý vliv. Do podpory povstání se 20. září zapojilo i 150 amerických létajících pevností [[B-17]], které zlikvidovaly německé hangáry, dílny a letouny na letišti [[Nový Dvor]] u Malacek. V druhé polovině září probíhaly těžké boje na všech přístupech k centru povstání. [[Němci]], posílení o jednotky [[Waffen SS]], se snažili za každou cenu dostat k Banské Bystrici a Zvolenu. Na severovýchodě povstaleckého území se dokonce podařilo 1. čs. armádě provést útok a donutit Němce k ústupu až k [[Poprad]]u. Povstalcům se též podařilo postavit tři [[Obrněný vlak|obrněné vlaky]] "Štefánik," "Hurban" a "Masaryk," které jim poskytovaly silnou podporu. Během povstání neprobíhaly jen boje v souvislém povstaleckém území, ale i vně, kde neustále útočily partyzánské skupiny. [[Partyzáni]] např. neustále útočili na důležitou železniční trať [[Ružomberok]] - [[Vrútky]] - [[Žilina]], která byla i po zprovoznění stále přerušována. == Německá ofenzíva == Ke změně situace došlo v měsíci říjnu. Německá divize "Tatra" byla posílena o těžkou bojovou techniku a podnikla nové útoky, které skončily neúspěchem. 5. září se konala ve [[Vídeň|Vídni]] porada, kde byla vyjádřena nespokojenost s postupem vojenských operací proti povstalcům. Na podporu potlačení povstání tak byla vyslána 2. SS Strumbrigade "Dirlewanger" z [[Polsko|Polska]] a [[18. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Horst Wessel“|18. divize SS pancéřových granátníků "Horst Wessel"]] z [[Maďarsko|Maďarska]], což znamenalo značnou bojovou sílu. Generál Rudolf Viest mohl proti útočícím německým vojskům nasadit 18 pěších praporů, 27 dělostřeleckých baterií, 3 obrněné vlaky, 10 - 12 lehkých tanků a 20 letadel. Jeho pěchota čítala 60 tisíc vojáků a 12 tisíc partyzánů. Ale pouze tři čtvrtiny jeho vojáků měly zbraně a všichni povstalci byli vyčerpáni předchozími boji. Německá ofenzíva začala [[19. říjen|19. října]] 1944. Jako předehru k ofenzívě Němci bombardovali [[Banská Bystrica|Banskou Bystrici]], [[Liptovská osada|Liptovskou Osadu]] a letiště [[Tri Duby]]. Brigáda Dirlewanger zaútočila jako první na [[Biely Potok]], ale byla po těžkých bojích zastavena. Útoky ostatních německých sil však byly úspěšné. Podařilo se jim obsadit některé opěrné body a tak dne 22. října svolal generál Viest poradu svého štábu, která určovala další taktiku bojů. Po příštích dvou dnech klidu byly 25. října boje znovu obnoveny. Slovenská letiště [[Zolná]] a [[Tri Duby]] se dostaly do dosahu palby německého dělostřelectva a [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR|1. čs. stíhací pluk]] musel být evakuován. Povstalci tak ztratili veškerou leteckou podporu. 26. října postupovala německá divize Tatra na Banskou Bystricu od [[Zvolen]]a i od [[Brezno|Brezna]]. Velitelství 1. čs. armády se přesunulo do [[Donovaly|Donoval]] a [[Banská Bystrica]] byla vyklizena bez boje. Generál Viest vydal svůj poslední rozkaz 28. října v 04:00 hodin. Přijal porážku armády a vyzval všechny vojáky, aby odešli do hor a pokračovali v partyzánské válce. ==== Galerie – povstalecký obrněný vlak Hurban (2007) ==== <gallery> Soubor:BBZV102.JPG| Soubor:BBZV103.JPG| Soubor:BBZV104.JPG| Soubor:BBZV105.JPG| </gallery> ==Partyzánská válka== [[File:Pamatnik SNP BB.JPG|thumb|230px|Památník SNP v Banské Bystrici]] [[Němci]] začali hned 29. října s operacemi, které měly za cíl zlikvidovat jak [[partyzán]]y, tak zbytky armády. Dne 3. listopadu byli zradou zajati velitelé povstání Viest a Golián, kteří byli odvezeni do [[Třetí říše|Německa]] a tam popraveni. Jednotky, které ustoupily do hor, byly z větší části z dalších bojů vyřazeny, protože měly málo zbraní, munice a potravin a nebyly vybaveny zimním oblečením. Některé partyzánské skupiny však vedly boje s [[Němci]] prakticky celou zimu 1944/1945 a na jaře [[1945]] se účastnily pomocných akcí při osvobozování Slovenska. K partyzánskému boji byla donucena [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. československá paradesantní brigáda]]. Mnoho partyzánů a bývalých vojáků armády při boji v horách zahynulo hladem a vyčerpáním. Partyzánské jednotky na Slovensku však stále tvořily velkou bojovou sílu. Byly ale vybaveny pouze lehkými zbraněmi a mohly provádět jen omezené útoky a záškodnické akce. Hlavni štáb sídlil v Lomnisté dolině na jižní straně [[Nízké Tatry|Nízkých Tater]]. [[Partyzánská válka]] vázala v listopadu a prosinci [[1944]] německé síly o počtu zhruba 35000 mužů. Přesto se partyzánům podařilo provést v tomto období 72 destrukcí na železnicích a výrazně tak omezit přepravu vojsk, zbraní a zásob na frontu. Svoji úlohu [[partyzáni]] sehráli i při Východoslovenské operaci a v dalších bojích při osvobozování území Slovenska, kdy byla jejich činnost s postupujícími sovětskými a [[1. československý armádní sbor|československými vojsky]] koordinována ze štábu v [[Kyjev]]ě. ==Německý teror== [[File:Banska Bistrica.Denkmal.jpg|thumb|230px|Památník SNP v Banské Bystrici]] Po porážce povstání [[Němci]] zřídili [[Einsatzgruppen|"Einsatzgruppe H"]] se sídlem v [[Bratislava|Bratislavě]]. Skupina byla kombinací jednotek [[Sicherheitsdienst]]u a [[Sicherheitspolizei]] a jejím úkolem bylo pacifikovat [[Slovensko]]. Sestávala s Einsatzkommanda, Sonderkommanda a Kommanda zu besondere (Komanda pro zvláštní účely). Tyto německé skupiny spolupracovaly s pohotovostními oddíly [[Hlinkova garda|Hlinkové gardy]] a s oddíly četnictva. Hledaly nejen povstalce a partyzány, ale zasahovaly i proti těm, kteří jim pomáhali, i když se mnohdy jednalo o pomoc domnělou. [[Němci]] rozpoutali na Slovensku [[teror]], při kterém byli zabíjeni nejen partyzáni, ale docházelo k [[masakr]]ům civilistů, žen a dětí. Německé oddíly, k nimž patřily i zvláštní jednotky "Edelweis" a "Jozef" povraždily více než 5000 osob. Na Slovensku bylo vypálených 90 obcí a osad a po ukončení války bylo odkryto 211 masových hrobů. Snad k nejotřesnějším exekucím docházelo v obci [[Nemecká]], kde Němci prováděli exekuce ve [[vápenka (továrna)|vápenné peci]]. Lidé byli nejprve okradeni o cennosti a poté byli popraveni ranou do týlu, přičemž jejich těla padala do rozpálené pece. Ve dnech 4. až 11. ledna [[1945]] zde zahynulo několik stovek osob, mezi nimiž byly i ženy, děti, osoby "rasově nevhodné," či zajatí američtí letci, kteří předtím pomáhali povstalcům. Tyto [[Německé válečné zločiny ve druhé světové válce|německé válečné zločiny]] se staly jednou z nejhoších kapitol historie Slovenska za [[2. světová válka|druhé světové války]]. ==Literatura== * Kolektiv autorů, Československé vojenské dějiny, Naše vojsko 1989 * Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal, Slovenská armáda 1939 - 1945, Levné knihy KMa 2006 == Externí odkazy == * [http://www.szpb.sk/ Slovenský svaz protifašistických bojovníků] * [http://www.geocities.com/snp_sk/ Slovenské národní povstání] * [http://www.szpb.sk/represa.htm Fašistické represálie na Slovensku] * [http://www.muzeumsnp.sk/ Muzeum Slovenského národního povstání Banská Bystrica] {{Flickr|Slovak+Uprising+1944}}{{commons|Slovak National Uprising}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Slovenské národní povstání| ]] [[Kategorie:Povstání během druhé světové války]] [[Kategorie:Československý protinacistický odboj]] [[Kategorie:Dějiny Slovenska]] [[Kategorie:Slovenské vojenství]] [[Kategorie:Druhá světová válka v Evropě]] [[Kategorie:1944]]

Návrat na stránku „Slovenské národní povstání“.