Horten Ho 229

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo | název = Horten Ho 229 | typ = [[stíhací letoun|stíhací]] a [[Bombardér|bombardovací letoun]] | výrobce = [[Gothaer Waggonfabrik]] | image = [[File:Horten Ho9 chassis 1.jpg|250px]]<br />[[File:Horten Ho9 chassis 2.jpg|250px]] | text = Rozestavěný třetí prototyp Ho 229 V3 | konstruktér = [[Walter Horten]] a [[Reimar Horten]] | první let = [[1. březen|1. března]] [[1944 v letectví|1944]] | zavedeno = | vyřazeno = | výroba = | vyrobeno kusů = 3 | charakter = | cena za kus = | varianty = | hlavní uživatel = [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] | více uživatelů = }}'''Horten H.IX''', [[RLM]] značení '''Ho 229''' (někdy mylně zvaný '''Gotha Go 229''') bylo [[Proudový motor|proudovými motory]] poháněné [[samokřídlo]] z doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]], z kategorie takzvaných [[Wunderwaffe]]n. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný [[Hermann Göring]] a jako jediný stroj měl teoretickou šanci na splnění požadavků jeho soutěže 3x1000 (vyvinout [[letadlo]], které dopraví pumu o hmotnosti 1000 kg rychlostí 1000 km/h na vzdálenost 1000&nbsp;km). == Vývoj == Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor|motor]] [[Hirth HM 60R]] o&nbsp;výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání. V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel. Pro ověření koncepce projektu byl v letech [[1942]]–[[1943]] postaven dvoumístný stroj '''Horten VII''', poháněný dvěma motory [[Argus As 10|Argus As 10C]], který měl být používán k výcviku. Při testech ukázal své dobré vlastnosti. Uvažovalo se o sériové výrobě, pravděpodobně v továrně Klemm, pod označením '''Ho 226'''. Prototyp byl naposled spatřen koncem války na letišti v [[Oranienburg]]u. V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště. Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila. Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být pod označením '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB'''). V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945 (letounu při zkušebním letu vysadil jeden motor, pilot nezvládl přistání, narazil do náspu a při nehodě zahynul). Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1. Konec války přišel ještě předtím, než byly prototypy dokončeny. Jejich stavba pokračovala pomalu, jednak se konstruktéři naplno věnovali projektu atomového bombardéru, důvodem mohlo být i to, že firma Gotha sama pracovala na svém projektu samokřídla P.60. Američané při obsazení továrny Gotha nalezli téměř dokončený prototyp V3 a rozpracované V6, V7 a V8. Po prototypech V4 a V5 zbyly jen některé pozůstatky, ale o jejich osudu nejsou žádné zprávy. {{RIGHTTOC}} == Konstrukce == Ho 229 byl samokřídlem smíšené konstrukce. Konstruktéři použili svůj tradiční postup, osvědčený už z předchozích projektů. Konstrukce trupu byla žebronosníková s použitím ocelových trubek. Křídlo bylo poloskořepinové, smíšené konstrukce ze dřeva a ocelových trubek. Křídlo mělo [[vztlakové klapky]], elevony na koncích křídla (měly funkci křidélek a výškovky) a spoilery (měly funkci směrovky). K řízení sloužily i aerodynamické brzdy na křídlech. Stroj měl příďový podvozek a byl opatřen přistávacím padákem. K pohonu sloužila dvojice motorů Jumo 004B. Pilot měl mít k dispozici jednoduché vystřelovací sedadlo. === Poválečné osudy === Na konci války Američané realizovali [[Operace Paperclip|operaci Paperclip]] jejímž cílem bylo získat informace o německých zbraních a výzkumu. V rámci operace byl do USA odvezen i prototyp Ho 229V3 (část programu byla zničena, aby se nedostala do ruky sovětům). Díky škrtům v rozpočtu ale nebyl zcela dokončen a testován. Byl ale poslán do továrny [[Northrop]] ke zkoumání. Továrna Northrop byla vybrána proto, že sama měla zkušenosti se stavbou samokřídel (J. K. Northrop na nich pracoval již ve dvacátých letech, a roku 1928 postavil první prototyp, stojící na počátku celé řady pozdějších „skutečných“ samokřídel). Jeho varianta N-1B je společně s Hortenovým kluzákem Horten IV k vidění v expozici ''Planes of Fame'' v muzeu v severní Kalifornii. Samotný prototyp V3 později získalo National Air and Space Museum ve Washingtonu, kde je k vidění dodnes. == Varianty == * '''Ho 229 V1''' – bezmotorový kluzák * '''Ho 229 V2''' – první prototyp s proudovými motory Jumo 004 Prototypy stavěné firmou Gotha: * '''Ho 229 V3''' – stíhací varianta, upraveny vstupy vzduchu, motory posunuty dopředu, 1 kus téměř dokončen, zajat Američany, dochoval se dodnes * '''Ho 229 V4''' – noční stíhací, hotov asi z 50 % (kostra trupu) * '''Ho 229 V5''' – noční stíhací, hotov asi z 50 % (kostra trupu) * '''Ho 229 V6''' – stíhací varianta, definitivní verze * '''Ho 229 V7''' – cvičná varianta * '''Ho 229 V8''' – stíhací varianta == Hlavní technické údaje (Ho 229 V3) == [[Soubor:Horten_Ho_229_Smithsonian_front.jpg|thumb|240px|Ho 229 V3 připravený k rekonstrukci]] [[Soubor:Horten_Ho_229_Smithsonian_rear.jpg|thumb|240px|Ho 229 V3 při pohledu zezadu]] * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí:''' 16,8 m * '''Délka:''' 7,4 m * '''Výška:''' 2,81 m * '''Nosná plocha:''' 53 m² * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 5 067 kg * '''Max. vzletová hmotnost:''' 8 100 kg * '''Maximální rychlost:''' 977 km/h (Mach 0,92) ve 12 000 m * '''Dostup:''' 15 800 m * '''Dolet:''' 1 000 km (odhad pro maximální výšku a nezatížený prototyp) * '''Stoupavost:''' 22 m/s === Pohonná jednotka === 2× [[proudový motor]] [[Junkers Jumo 004|Junkers Jumo 004B]] * '''Tah motoru:''' 8,7 kN === Předpokládaná výzbroj === * 2× 30 mm kanón [[MK 108]] * 2x 500 kg puma * neřízené rakety typu R4M == Prameny == * Václav Janovský - Horten Ho 229, HPM 10/1992 == Externí odkazy == * [http://www.fronta.cz/horten-ho-229-go-229 Více o historii typu] * [http://www.nurflugel.com/Nurflugel/Horten_Nurflugels/horten_nurflugels.html Horteny – vývoj všech modelů (anglicky)] * [http://channel.nationalgeographic.com/episodes/hitlers-stealth-fighter/ National Geographic Channel – Hitlers' stealth fighter] {{Flickr|Horten+Ho+229}}{{Commonscat|Horten Ho IX}}{{Německé vojenské letouny druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Německá stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Gotha]] [[Kategorie:Samokřídla]]

Návrat na stránku „Horten Ho 229“.