Muchomůrka zelená

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Taxobox | barva = lightblue | jméno = Muchomůrka zelená | obrázek = Amanita phalloides.jpg | popis obrázku = Muchomůrka zelená | šířka obrázku = 258 px | říše = [[houby]] (Fungi) | oddělení = [[stopkovýtrusné houby]] (Basidiomycota) | kmen = | třída = [[stopkovýtrusé]] (Basidiomycetes) | podtřída = [[houby rouškaté]] (Agaricomycetidae) | řád = [[lupenotvaré]] (Agaricales) | čeleď = [[štítovkovité]] (Pluteaceae) | rod = [[muchomůrka]] (''Amanita'') | binomické jméno = Amanita phalloides | druh popsal = [[Elias Magnus Fries|E.M.Fries]], 1833 | druhotné dělení = | podřazené taxony = }} {{Prudký jed}}'''Muchomůrka zelená''', resp. '''muchomůrka hlíznatá''' (''Amanita phalloides'' Elias Magnus Fries, 1833) <!-- Handbuch zur Erkennung der Nutzbarsten und am Häufigsten Vorkommenden Gewächse 3: 272 (1833) --> je považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu [[Evropa|Evropy]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] – způsobuje zde nejvíce smrtelných otrav.<ref name ="benjamin95">Benjamin DR: Amatoxin syndrome in: Mushrooms: poisons and panaceas — a handbook for naturalists, mycologists and physicians, New York: WH Freeman and Company, 1995, str. 198–214</ref><ref>Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi: Houbařský atlas, Ottovo nakladatelství, Praha 2004, ISBN 80-7181-863-1 : udává ji jako velmi nebezpečnou houbu, která je nejčastější příčinu otrav v ČR i Evropě</ref> Je nejen prudce [[toxicita|jedovatá]], ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasaženy důležité orgány (zejména [[játra]]). Amatérští houbaři si ji často pletou se [[žampion]]y a dalšími druhy jedlých hub. == Synonyma == * ''Agaricus phalloides'' Vaillant ex [[Elias Magnus Fries|Fries]], [[1821 v mykologii#Popsané druhy|1821]] <!-- Syst. mycol. (Lundae) 1: 13 (1821 – (žampion hlíznatý)--> * ''Amanita viridis'' [[Christiaan Hendrik Persoon|Persoon]], [[1797 v mykologii#Popsané druhy|1797]] <!-- Tent. disp. meth. Fung.: 67 (1797 --> – muchomůrka zelená * ''Amanitina phalloides'' (Vaillant ex Fries, 1821) E.-J. Gilbert, 1941 <!-- Iconographia Mycologica 27(Suppl. 1): 78 (1941) – (muchomůrečka hlíznatá) --> * ''Fungus phalloides'' Vaillant <!-- - (houba hlíznatá) --> <!--;Poznámka: Česká jména synonym uvedená v závorce jsou vytvořena nově pouze pro potřeby Wikipedie.--> == Poddruhy == * ''Amanita phalloides'' var. ''alba'' (Vittadini) E.-J. Gilbert – [[muchomůrka bílá]] * ''Amanita phalloides'' var. ''umbrina'' (Ferry) [[René Charles Maire|Maire]] == Vzhled == === Makroskopický === [[Soubor:Amanita phalloides 1.JPG|thumb|Mladá a stará plodnice muchomůrky zelené]] '''[[Klobouk (houby)|Klobouk]]''' o průměru 6–16&nbsp;cm je zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý, tence a měkce masitý. Zabarvení klobouku je velmi proměnlivé , od bíložlutého přes žlutozelené až po zelenohnědé. Části [[plachetka|plachetky]] na klobouku většinou nezůstávají. '''[[Třeň]]''' je dole kyjovitě ztlustlý, 7–15&nbsp;cm vysoký a 0,8–2&nbsp;cm široký. Je pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý s málo zřetelnými zelenými šupinami. Vyrůstá z tzv. ''vajíčka'' (cípatě roztrhaná velmi tenká pochva někdy nazývaná ''kalich smrti'') a ve své horní části má bílý visutý prstenec. '''[[Lupeny]]''' jsou 0,8–1,2&nbsp;cm vysoké, bělavé. '''[[Dužnina (houby)|Dužnina]]''' je také bílá i když těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá, nemá výraznou vůni ani chuť, až u starších hub je vůně nasládlé (jako syrové [[Lilek brambor|brambory]] až [[med]]). === Mikroskopický === [[Výtrus]]y jsou mírně [[elipsoid]]ní o rozměrech 8–10 × 7–8&nbsp;μm, hladké s [[Tuky|tukovou]] kapkou. [[Výtrusný prach]] má bílou barvu. == Rozšíření == Oblast přirozeného výskytu zahrnuje celý mírný pás Evropy a Asie a sever Afriky. Zavlečena však byla (patrně se sazenicemi stromků) i do Severní Ameriky a Austrálie. V [[Severní Amerika|Severní Americe]] byla zjištěna v oblasti [[San Francisco|San Franciska]] na západním pobřeží [[Spojené státy americké|USA]], na východním pobřeží v okolí [[New York]]u a [[Newark]]u. Podobně byl hlášen výskyt v [[Austrálie|Austrálii]] v okolí [[Canberra|Canberry]] a [[Melbourne]] a na několika dalších místech světa.<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.eol.org/taxa/17162994 | titul = Death Cap Mushroom - Encyclopedia of life}}</ref> == Výskyt == Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Na severní polokouli roste především v listnatých lesích od července do podzimu. Doprovází především [[dub]]y, ale také [[habr obecný|habry]] a [[Buk (rod)|buky]]. Vzácněji ji lze nalézt i v [[Bory (les)|borových lesích]]. == Obsahové látky == Muchomůrka zelená obsahuje velké množství jedovatých peptidických [[alkaloidy|alkaloidů]] zejména [[falotoxin]]ů a [[amatotoxiny|amatotoxinů]]. :{|style="background:#EEEEFF;" border="0" cellpadding="8" |- |style="background:#CCCCEE;" colspan="6" align=center|'''Peptidické [[alkaloidy]] v muchomůrce zelené''' |- |'''[[Falotoxin]]y''': | [[faloidin]] | [[falicidin]] | [[falisin]] | [[faloin]] | |- |'''[[Amatoxin]]y''': | [[Alfa-amanitin|α-amanitin]] | [[amanin]] | [[Beta-amanitin|β-amanitin]] | [[amanullin]] | [[Gama-amanitin|γ-amanitin]] |} == Jedovatost a otravy == [[Soubor:Death Cap Mushroom.jpg|thumb|150px|left|Varování před muchomůrkou zelenou poblíž hlavního města [[Austrálie]], [[Canberra|Canberry]]]] === Přítomné jedy === Celá [[plodnice]] obsahuje smrtící koktejl velkého množství [[jed]]ů, které se dělí na dvě hlavní skupiny: [[falotoxiny]] a [[amatoxiny]]. Sto gramů syrové muchomůrky zelené obsahuje v průměru 10&nbsp;mg [[faloidin]]u, 8&nbsp;mg [[Alfa-amanitin|α-amanitinu]] a 5&nbsp;mg β-amanitinu<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.jedhouby.crolink.cz/File/023.htm | titul = Mykotoxiny obsaženy v jednotlivých houbách: Muchomůrka zelená| }}</ref>. Ukazuje se, že z hlediska [[toxikologie|toxikologického]] jsou významnější amatoxiny, vzhledem k tomu, že falotoxiny se buď odbourávají v trávicím traktu působením žaludečních šťav, nebo se vůbec nevstřebávají do [[krev|krve]]. K smrtelné [[otrava|otravě]] zdravého dospělého člověka o hmotnosti kolem 60&nbsp;kg stačí zhruba 50&nbsp;g houby (váženo v syrovém stavu)<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.iht.com/articles/1995/10/07/video.t.php | titul = Be Careful, It's Mushroom Season Again | vydavatel = International Herald Tribune | příjemní = Blume | jméno = Mary | rok = 1995}}</ref>, přičemž jedna plodnice váží v průměru mezi 30 až 40&nbsp;gramy (některá literatura ovšem uvádí i podstatně menší dávky<ref><!--tuhle knihu jsem neviděl, byla na enwiki-->Benjamin, Denis R. (1995). Mushrooms: poisons and panaceas — a handbook for naturalists, mycologists and physicians. New York: WH Freeman and Company. ISBN 0-7167-2600-9. </ref>); vycházíme-li z hodnoty [[LD50|LD₅₀]] = 0,1&nbsp;mg/kg pro člověka u všech typů amanitinů, vychází pro otravu s padesátiprocentní pravděpodobností smrtelnou požití 0,75&nbsp;g syrové houby na kilogram živé váhy člověka). Také se udává, že amanitin, čili jeden z jedů muchomůrky zelené, je tak jedovatý, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100&nbsp;000 [[myš]]í. Ty by vytvořily řadu dlouhou 18 km, kolem níž bychom vykračovali průměrně 4,5 hodiny [[vojenský krok|vojenským krokem]].<ref>{{citace monografie| příjmení=Pilát|jméno=Albert| příjmení2=Ušák|jméno2=Otto| titul=Kapesní atlas hub| vydavatel=SPN| místo=Praha| rok=1970|vydání=8}}</ref> Tyto informace cituje také [[Divadlo Járy Cimrmana]] ve své hře [[Afrika (Jára Cimrman)|Afrika]].<ref>{{Citace monografie | vydání = Vyd. 1 | vydavatel = Paseka | isbn = 80-7185-528-6 | strany = 70 | příjmení = Smoljak, Svěrák | titul = Afrika: (�Češi Mezi Lidožravci) | místo = Praha | series = Divadlo Járy Cimrmana | datum vydání = 2003 }}</ref> === Otrava === Po pozření muchomůrky zelené se amatoxiny rychle absorbují z [[trávící trakt|trávícího traktu]] do krve a odtud pronikají do [[játra|jater]]. Počáteční příznaky se však projeví až po poškození většího počtu [[Jaterní buňky|jaterních buněk]] (hepatocytů), přibližně 8 až 48 hodin po požití. V této fázi má postižený celkové potíže; pociťuje únavu, [[žaludek|žaludeční]] nevolnost, závratě, bolesti hlavy, pocit chladu až mrazení. Nevolnost se pak stupňuje, nastupují bolesti žaludku, doprovázené silným dávením a vodovitými [[průjem|průjmy]], což vede k [[dehydratace|dehydrataci]] organizmu až [[oběhové selhání|oběhovému selhání]]. To bývá zejména u dětí bezprostřední příčinou [[smrt|úmrtí]]. Pokud [[pacient]] tuto fázi přežije, dojde (obvykle čtvrtý den otravy) ke zdánlivému zlepšení, protože skončí zvracení i průjmy. V druhé fázi dochází k selhání jater a případně i [[Ledvina|ledvin]]. V případě silné otravy přestanou pracovat játra úplně a nastupuje celková apatie, přecházející do [[bezvědomí]]. Projevuje se [[tachykardie]], pokles [[krevní tlak|tlaku krve]] a rozšíření očních [[zornice|zornic]]. Smrt nastává v těchto případech obvykle 4. až 12. den otravy. Otrava je smrtelná ve 40&nbsp;–&nbsp;50 % případů. === Léčba === Úspěšnost léčby a šance postiženého na přežití je závislá na množství požité muchomůrky a včasnosti lékařského zásahu. Nutný je okamžitý převoz do [[nemocnice]] a opakovaný výplach [[trávicí trubice]], aby se maximálně omezilo další vstřebávání Podávají se obrovské dávky [[penicilin|penicilinu G]] (cca milion jednotek na kg tělesné hmotnosti), který vytěsňuje amanitin z vazby na sérový [[albumin]] a léky chránící [[játra]] (obvykle [[silymarin]] v dávce 20&nbsp;g na kg tělesné hmotnosti na den, zpravidla ve 4 samostatných [[infuze|infuzích]]). Při brzkém zachycení otravy lze provést odstranění toxinů z krve. Při včasném zásahu existuje šance na plné vyléčení, dojde-li k plnému rozvinutí těžké otravy, končí pacient ve většině případů minimálně s těžkými doživotními následky. == Nejčastější záměny == [[Soubor:Phalloide-Caesarea.JPG|thumb|290px|Vajíčka muchomůrky zelené (vlevo) a císařské]] [[Soubor:Phalloide-Caesarea 1.JPG|thumb|290px|Řez vajíčky muchomůrky zelené (vlevo) a císařské]] Dospělou '''muchomůrku zelenou''' je možné snadno zaměnit se [[žampion]]em, [[holubinka|holubinkou]], [[bedla|bedlou]], [[zelánka|zelánkou]] či [[masák]]em-albínem. Mladé plodnice se podobají [[pýchavka|pýchavce]] či [[prášivka|prášivce]]. Od žampionu lze muchomůrku zelenou odlišit barvou [[lupeny|lupenů]] – u žampionu jsou lupeny světle až tmavě hnědé, u muchomůrky jsou bílé. Dalším odlišným znakem muchomůrky zelené je „kalich smrti“, který u žampionu chybí. Od [[zelánka|zelánky]], [[holubinka|holubinek]] či masáka-albína se plodnice muchomůrky zelené odlišují tím, že mají prsten a pochvu. Přistěhovalci či návštěvníci z [[Asie]] si mohou splést muchomůrku zelenou s asijským druhem ''[[Volvariella volvacea]]'', který se jí velmi podobá (v raných stádiích se mohou dopustit záměny i zkušení odborníci). Tyto záměny jsou údajně nejčastější příčinou (až 90%) smrtelných otrav houbami na světě.<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.cdc.gov/mmwr/preview/mmwrhtml/00047808.htm | titul = Amanita phalloides Mushroom Poisoning | rok = 1997 | autor = Morbidity and Mortality Weekly report}}</ref> V jihoevropských zemích může dojít k záměně [[Vajíčko (mykologie)|vajíček]] muchomůrky zelené s vajíčky jedlé a vysoce ceněné [[muchomůrka císařská|muchomůrky císařské]] (''Amanita caesarea''). Ta se velmi vzácně vyskytuje i na jižní [[Morava|Moravě]] a v [[Polabí]], ovšem je zde přísně chráněna. == Otravy slavných == Otrava muchomůrkou zelenou mohla být příčinou úmrtí několika historických osobností: * Jídlem připraveným z muchomůrky zelené mohl být záměrně otráven římský císař Claudius. Podle některých odborníků však popsané příznaky otravě muchomůrkou příliš neodpovídají.<ref>[http://www.vscht.cz/homepage/tisk/media/rozhlas/LN040401 Jak byl zavražděn císař Claudius? Doc. ing. Petr Klusoň, Meteor ČRo 01.04.2004]</ref> * Na následky otravy muchomůrkou zelenou údajně zemřel [[papež]] Klement VII.<ref name=wasson>{{Citace periodika| příjmení=Wasson| jméno=Robert Gordon| rok=1972| titul=The death of Claudius, or mushrooms for murderers| periodikum=Botanical Museum Leaflets, Harvard University| ročník=23| číslo=3| strany=101–128| issn=0006-8098}}</ref> Podle historických pramenů však nemoc vedoucí k jeho smrti trvala téměř pět měsíců, což možnost otravy vylučuje. * Císař Karel VI. zemřel deset dní po té, co snědl jídlo připravené z hub. Popsané symptomy v tomto případě odpovídají otravě muchomůrkou zelenou.<ref name=wasson/> * Otrava muchomůrkou zelenou postihla celou rodinu českého katolického [[básník]]a [[Jan Zahradníček|Jana Zahradníčka]], dvě jeho dcery na ni zemřely.<ref>Radovan Zejda, Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka, Sursum 2004, ISBN 80-7323-077-1. Detailní biografie</ref> == Taxonomická poznámka == Rod ''Amanitina'' E.-J. Gilbert, 1940 <!-- in Bresadola, Icones Mycologicae (Paris) 27: 72, 78 (1940) --> (muchomůrečka) není dnešními mykology uznáván a zahrnuje se do rodu ''Amanita'' [[Christiaan Hendrik Persoon|Persoon]], 1797 <!-- Tent. disp. meth. Fung.: 65 (1797) --> (muchomůrka). V minulosti byl rod Muchomůrka řazen do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové řadí celý rod ''Amanita'' do [[Čeleď|čeledi]] Plutaceae [[František Kotlaba|Kotlaba]] & [[Zdeněk Pouzar|Pouzar]], 1972 <!-- Česká Mykol. 26: 218 (1972) --> ([[štítkovkovité]]), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 <!-- Česká Mykol. 37: 173 (1983) -->([[muchomůrkovité]]). === Související články === * [[Muchomůrka bílá]] * [[Muchomůrka jízlivá]] * [[Otrava]] * [[Pierre Bastien]] === Literatura === * Rudolf Veselý, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: ''Přehled československých hub'' (s. 238). Academia, Praha 1972. * Josef Erhart, Marie Erhartová, Antonín Příhoda: ''Houby ve fotografii'' (s. 98). Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1977. * Jiří Kubička, Josef Erhart, Marie Erhartová: ''Jedovaté houby'' (s. 58). Avicenum, Praha 1980. * Aurel Dermek: ''Atlas našich húb'' (s. 240). Obzor, Bratislava 1979. * [[Miroslav Smotlacha]]: ''Atlas tržních a jedovatých hub'' (s. 196-197). Ilustroval Jiří Malý. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1983. (1. vyd.; 2. vyd.: 1986, 3. uprav. vyd.: 1989). == Reference == <references/> == Externí odkazy == * [http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60473 Muchomůrka zelená na biolibu] * [http://atlashub.wz.cz/atlashub_soubory/houbywebs/muchomurka_z.htm Internetový atlas hub] * [http://www.biotox.cz/toxikon/makromycety/o_hptnfrtox.php Otrava muchomůrkou zelenou na www.biotox.cz] * [http://www.ceska-hepatologie.cz/editor/genhtml.pl?loc=hepatologie&table=amanita Standardní doporučený postup diagnostiky a léčby intoxikace houbou "Amanita phalloides"] * [http://www.jedhouby.crolink.cz/ Stránka věnovaná jedovatým houbám, informace o toxinech a otravách] {{Dobrý článek}}{{commonscat|Amanita phalloides}} {{Smrtelně jedovaté houby ČR}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Štítovkovité]] [[Kategorie:Jedovaté houby]]

Návrat na stránku „Muchomůrka zelená“.