Šablona:Článek dne HL/2023/09

<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
[[Soubor:Raising a flag over the Reichstag 2.jpg|right|160px|Raising a flag over the Reichstag (1945)]]
'''<big>[[Velká vlastenecká válka]]</big>''' je všeobecný [[Ruština|ruský]] termín pro střetnutí [[Sovětský svaz|SSSR]] s [[Nacistické Německo|Velkoněmeckou říší]] a zeměmi Osy během [[Druhá světová válka|druhé&nbsp;světové&nbsp;války]], které začalo '''[[22. červen|22.&nbsp;června]] [[1941]]''' nečekaným přepadením [[Sovětský svaz|SSSR]] ze strany [[Nacistické Německo|Německa]] a&nbsp;skončilo německou [[kapitulace|kapitulací]] [[8. květen|8.&nbsp;května]]&nbsp;[[1945]].

Dne [[22. červen|22. června]] 1941 zahájila vojska [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] a jeho satelitů útok, jehož se zúčastnilo kolem 3,6 miliónů vojáků. Útočící vojska měla k dispozici 50 tisíc děl a minometů, 3,6 tisíce tanků a samohybných děl a 2,7 tisíce bojových letounů. I když Stalin o plánovaném útoku věděl, přesto byl opatrný a rozkaz k bojové pohotovosti nechal vydat několik hodin před německým útokem. Ten však k některým jednotkám vůbec nedorazil, a tak útočící [[Luftwaffe|německé letectvo]] mohlo ničit beztrestně sovětskou techniku, vojenské objekty. Útokem vojsk byla [[Rudá armáda]] zaskočena, přičemž se projevila její nepřipravenost a neschopnost organizovat obranné boje, takže sovětská obrana se začala rychle rozpadat. Stalin byl útokem tak šokován, že se ukryl  (pravděpodobně i ze strachu z puče generálů) a teprve [[30. červen|30. června]] vznikl pod jeho velením ''Státní výbor obrany''. Nejvyšší sovětský představitel veřejně vystoupil až [[3. červenec|3. července]] [[1941]], kdy vyzval občany [[Sovětský svaz|SSSR]] k obraně proti Německu a k&nbsp;sebeobětování.

Rychlý postup německých jednotek trval zhruba do poloviny července roku [[1941]]. Poté se začala sovětská obrana částečně stabilizovat, ovšem chyby v organizaci i množící se absence základní zbraně vojáků - pušek, neumožňovaly [[Rudá armáda|Rudé armádě]] vymanit se z ústupových bojů. Útok německé armády byl zpomalen před [[Volgograd|Leningradem]], u [[Smolensk]]a i u [[Kyjev]]a. Na konci srpna došlo k částečnému odklonu směru hlavního útoku jižním směrem, a zároveň byl podniknut útok na [[Volgograd|Leningrad]], který byl v září obklíčen a započala tak jeho blokáda, trvající 900&nbsp;dní.

Dne 30. září začala operace '''Tajfun''' [[bitva před Moskvou|bitva o Moskvu]], kdy na přístupech k sovětskému hlavnímu městu bylo svedeno značné množství vyčerpávajících bojů s velkými ztrátami na obou stranách. Stalin povolal k vedení Západního frontu generála Žukova a rozhodl o přemístění vojsk ze [[Sibiř]]e k [[Moskva|Moskvě]]. [[6. prosinec|6. prosince]] přešla Rudá armáda u [[Moskva|Moskvy]] do mohutného protiútoku, při kterém postoupila do ledna [[1942]] o 150 až 260 km na západ. Počátkem ledna 1942 byl zahájen všeobecný útok Rudé armády ve čtyřech směrech – [[Volgograd|Leningrad]], [[Moskva]], [[Ukrajina]] a [[Krym]], ovšem s minimálními úspěchy.

Obrovské úsilí občanů [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] vedlo k toužebně očekávaným výsledkům. Postupně byl obnovován chod evakuovaných továren, život každého byl podřízen totální válce. [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velká Británie]] dodávaly do [[Sovětský svaz|SSSR]] zbraně, stroje i technologie. Ačkoliv se v celkovém objemu produkce nejednalo o vysokou procentuální částku, po stránce zabezpečení funkčnosti sovětského hospodářství i struktury dodávek se jednalo o nenahraditelnou pomoc. Sovětský lid hnala do boje i do práce kromě reality samotné agrese [[Nacistické Německo|Německa]] i skutečnost, že došlo k rozpoutání obrovského teroru. Jestliže při vpádu do SSSR byli v některých oblastech němečtí vojáci vítáni jako osvoboditelé před Stalinem, v průběhu války, kdy byli svědky velkému množství [[Válečné zločiny Německa během druhé světové války|válečných zločinů]], začali spolupracovat s protiněmeckým odbojem. Protislovanská a protižidovská [[genocida]] nabyla takových rozměrů, že se to v závěru války negativně projevilo na chování části vojáků [[Rudá armáda|Rudé armády]] vůči německým civilistům.

V Sovětském svazu se rozhořela partyzánská válka nebývalých rozměrů. Vzhledem k hustotě a stavu dopravní infrastruktury i vzhledem k obrovské rozloze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] [[Nacistické Německo|Němci]] kontrolovali v zázemí za frontou pouze významná města a dopravní uzly. To umožnilo vznik několika set [[partyzánská válka|partyzánských skupin]], přičemž počet partyzánů v době největšího rozmachu partyzánského hnutí v roce [[1943]] činil zhruba 250&nbsp;000 osob. Jejich činnost způsobovala nejen velké ztráty při zásobování německé armády a vázala až 500 tisíc německých vojáků a příslušníků bezpečnostních komand, ale např. v průběhu válečných operací [[Rudá armáda|Rudé armády]] docházelo k likvidaci dopravní infrastruktury, což znemožňovalo přesuny německých vojsk.<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>