Švédština

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Švédština''' (''svenska'') je [[severogermánské jazyky|severogermánský jazyk]], kterým mluví okolo 8,5&nbsp;milionů lidí především ve [[Švédsko|Švédsku]] a části [[Finsko|Finska]], hlavně na pobřeží a na [[Ålandy|Ålandech]].<ref>Berkov (2002), s. 133.</ref> Je vzájemně srozumitelná s&nbsp;[[dánština|dánštinou]] a [[norština|norštinou]]. Základem pro vznik švédštiny byla v&nbsp;1.&nbsp;tisíciletí [[stará severština]]. Standardní švédština se v&nbsp;19. století vyvinula z&nbsp;[[nářečí]] středního Švédska ([[Svealand]]u). Z&nbsp;původních [[venkov]]ských nářečí se mnohá dochovala do současnosti, ale mluvená a psaná švédština je jednotná a standardizovaná. Některá nářečí se od standardní švédštiny velmi liší jak [[Mluvnice|gramatikou]], tak [[slovní zásoba|slovní zásobou]]. Tato nářečí jsou omezena na venkovské oblasti, kde jimi mluví jen malý počet lidí s&nbsp;malou [[sociální mobilita|sociální mobilitou]]. Sice nečelí bezprostřednímu [[mrtvý jazyk|zániku]], ale během posledního století upadala navzdory tomu, že jsou dobře prozkoumána a jejich používání je často podporováno místními úřady. Pro zápis švédštiny se používá [[latinka]] doplněná o znaky ''Å, Ä'' a ''Ö''. [[Mluvnice]] je oproti původní staré severštině značně zjednodušená, současná švédština má redukovanou [[flexe|flexi]], což jí dává převažující charakter [[analytický jazyk|analytického jazyka]]. Švédština má dva jmenné [[jmenný rod|rody]] (společný a střední). Určitý [[člen (mluvnice)|člen]] je postpozitivní. [[Slovosled]] je pevný, převážně typu SVO. Pro výslovnost je charakteristický melodický [[přízvuk]] spojený s&nbsp;dvojí intonací, dlouhé [[souhláska|souhlásky]] (v&nbsp;přízvučných slabikách podle principu komplementarity délky) a také dosti specifická výslovnost hlásek „u“ a „sje“. Švédština je [[úřední jazyk|úředním jazykem]] ve Finsku<ref name="f1">{{Citace elektronické monografie | odkaz na autora = | titul = Language Act (423/2003). Unofficial translation | url = http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/2003/en20030423.pdf | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Ministry of Justice, Finland | místo = Helsinki | jazyk = anglicky }}</ref><ref name="f2">{{Citace elektronické monografie | titul = Act on the Knowledge of Languages Required of Personnel in Public Bodies (424/2003). Unofficial translation | url = http://www.finlex.fi/pdf/saadkaan/E0030424.PDF | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Ministry of Justice, Finland | místo = Helsinki | jazyk = anglicky }}</ref> a v&nbsp;[[Evropská unie|Evropské unii]].<ref name="eu">{{Citace elektronické monografie | titul = Časté otázky týkající se jazykové politiky Evropské unie | url = http://europa.eu/languages/cs/document/59 | datum aktualizace = 2007-01-01 | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Evropská komise | místo = [Brusel?] | jazyk = česky }}</ref> Ve Švédsku její oficiální postavení legislativně zakotveno není.<ref name="off">{{Citace elektronické monografie | titul = Språkpolitik och språklagar | url = http://www.sprakradet.se/språkpolitik | datum aktualizace = 2007-12-12 | datum přístupu = 2007-12-14 | vydavatel = Språkrådet | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref> == Klasifikace == Švédština je [[indoevropské jazyky|indoevropský jazyk]], který patří do severogermánské větve [[germánské jazyky|germánských jazyků]]. Spolu s [[dánština|dánštinou]] a bokmålem (jedna z variant norštiny) se řadí mezi východoskandinávské jazyky, zatímco [[norština]] (resp. varianta označovaná jako nynorsk), [[faerština]] a [[islandština]] se řadí mezi západoskandinávské. Toto rozdělení vyplývá z [[fonologie|fonologických]] rozdílů, které mají základ již v době nářečního štěpení staré severštiny. Jiné rozdělení řadí švédštinu spolu s dánštinou a norštinou mezi kontinentální skandinávské jazyky, které mají v současnosti charakter [[analytický jazyk|analytických jazyků]]. Ostrovní skandinávské jazyky (faerština, islandština) si uchovaly charakter [[flektivní jazyk|flektivních jazyků]].<ref>Berkov (2002), s. 116.</ref> == Historie == {{Viz též|Historický vývoj švédštiny}} [[Soubor:Old norse, ca 900.PNG|right|thumb|upright=1.5|Stav začátkem 10.&nbsp;století {{legenda|#f00|nářečí západní staré severštiny }} {{legenda|#f84|nářečí východní staré severštiny}} {{legenda|#f0f|stará gotlandština}} {{legenda|#ff0|stará angličtina}} {{legenda|#00f|krymská gótština}} {{legenda|#0f0|ostatní germánské jazyky}}]] Švédština se vyvinula ze [[stará severština|staré severštiny]] (''fornnordiska''), kterou se hovořilo přibližně v letech 200–800. V 9. století se začala rozlišovat na západní ([[Norsko]], [[Island]]) a východní ([[Švédsko]], [[Dánsko]]). Ve 12. století se začala odlišovat dánská a švédská nářečí. Od 13. století se hovoří o staré dánštině a staré švédštině. Během středověku byly tyto řeči silně ovlivněny [[dolnoněmčina|dolnoněmčinou]]. Historický vývoj švédštiny se rozděluje do následujících období:<ref name="ber">Berkov (2002), s. 133–134.</ref><ref name="mfh">Mencák, Frydrych (1991), s. 235–239.</ref> * runová švédština 800–1225 * stará švédština ** klasická 1225–1375 ** pozdní 1375–1526 * nová švédština ** raná 1526–1732 ** pozdní 1732–souč. Východní stará severština se od západní odlišila rozdílným vývojem [[dvojhláska|dvojhlásek]] a [[samohláska|samohlásek]]. Stará severština se v&nbsp;tomto období zapisovala [[runy|runovým]] písmem. Hovoří se proto o runové švédštině (v&nbsp;Dánsku o runové dánštině, v&nbsp;tomto období se však jedná o stejné nářečí). Dánská a švédská nářečí se začala lišit po roce [[1100]]. Od 13. století se hovoří o staré švédštině (''fornsvenska''). Nejstarší památkou psanou [[latinka|latinkou]] je zákoník [[Västgötalagen]], z&nbsp;něhož byly nalezeny [[fragment]]y datované do roku 1250. Hlavní vliv na rozvoj písemnictví měla [[katolická církev]] a [[klášter]]ní řády. První tištěná kniha ve švédštině pochází z&nbsp;roku 1495. Skloňování v&nbsp;rané staré švédštině se vyznačovalo systémem 4 pádů a 3 rodů, časování sloves bylo rovněž složitější. Později došlo ke zjednodušení (viz [[#Gramatika|Gramatiku]]). [[Soubor:Gustav Vasa Bible 1541.jpg|thumb|left|[[Bible Gustava Vasy]] z&nbsp;roku 1541]] Nová švédština (''nysvenska'') začíná s vynálezem [[knihtisk]]u a s&nbsp;evropskou [[reformace|reformací]]. Po nástupu na trůn nový král [[Gustav Vasa]] objednal švédský překlad [[Bible]]. [[Bible Gustava Vasy]] byla dlouho považována za standard spisovné švédštiny. Poprvé v&nbsp;ní byla použita písmena „å“, „ä“, „ö“ a psaní „ck“ namísto „kk“, čímž se jasně odlišila od dánské Bible. Období, které zahrnuje švédštinu v&nbsp;podobě, jakou se hovoří dnes, se v&nbsp;lingvistické terminologii nazývá ''nusvenska''. S&nbsp;rozvojem švédského průmyslu a měst v&nbsp;posledních desetiletích 19. století zanechala svou stopu ve švédské literatuře nová generace autorů. Mnoho spisovatelů, vědců, politiků a dalších osobností zformovalo nový národní jazyk, největší vliv měl [[August Strindberg]] ([[1849]]–[[1912]]). První vydání Pravidel švédského pravopisu (Ordlista öfver svenska språket) vyšlo roku [[1874]]. Radikální reformu [[pravopis]]u prosadil v roce [[1906]] ministr školství [[Fridtjuv Berg]]. Až na výjimky se v této podobě používá dodnes. === Změna v oslovování === Významná změna ve švédštině nastala v 60.&nbsp;letech 20.&nbsp;století v&nbsp;podobě tzv. „du-reformy“. Do té doby správný způsob oslovování lidí stejné nebo vyšší sociální skupiny byl pomocí [[titul]]u a [[příjmení]]. Použití oslovení „herr“ (pane), „fru“ (paní) nebo „fröken“ (slečno) bylo vhodné jen pro zahájení rozhovoru s&nbsp;cizími lidmi, u nichž člověk neznal povolání, akademický titul ani vojenskou hodnost. Skutečnost, že oslovovaný měl být oslovován ve třetí osobě vedlo k&nbsp;pozdějšímu komplikování komunikace mezi členy společnosti. Počátkem 20.&nbsp;století byl učiněn neúspěšný pokus nahradit neúprosné trvání na titulech [[vykání]]m – tedy používáním zájmena „ni“ (vy), které se nakonec částečně ujalo jako méně arogantní místo „du“ (ty), jež sloužilo k&nbsp;oslovení lidí nižší společenské vrstvy. S&nbsp;liberalizací a radikalizací švédské společnosti v 50. a 60. letech ztrácely rozdíly mezi společenskými třídami postupně na významu a oslovení „du“ ([[tykání]]) se postupně stalo standardem, a to dokonce i ve formálním a oficiálním kontextu.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Nationalencyklopedin. Články „du-tilltal“ a „ni-tilltal“ | url = http://www.ne.se/jsp/customer/login.jsp | datum vydání = c 2007 | datum přístupu = 2007-11-29 | vydavatel = Nationalencyklopedin | místo = Malmö | jazyk = švédsky }}</ref> Vykání (oslovení „ni“) není v&nbsp;současnosti mezi Švédy běžné, používá se jen při zvláštních příležitostech, obchodníci např. někdy vykají svým zákazníkům. Ve Finsku je vykání ve švédštině o něco častější než ve Švédsku, tykání však rovněž převládá.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Aktuellt: Nya forskningsresultat om svenskan: Tilltal i sverigesvenska och finlandssvenska | url = http://www.sprakradet.se/servlet/GetDoc?meta_id=2390#item102400 | datum vydání = 2007-12-21 | datum aktualizace = 2008-01-11 | datum přístupu = 2008-01-12 | vydavatel = Språkrådet | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref> == Slovní zásoba == [[Soubor:Viktor Rydberg 1876.jpg|thumb|Viktor Rydberg]] Slovní zásoba švédštiny je převážně [[germánské jazyky|germánská]], ať už tím, že jde o původem germánský jazyk, nebo přejímáním slov z [[němčina|němčiny]] a v určitém rozsahu i z [[angličtina|angličtiny]]. Příkladem germánských slov ve švédštině jsou „mus“ (myš), „kung“ (král) a „gås“ (husa). Mnoho slov z oblasti vědy a náboženství je původu [[latina|latinského]] nebo [[řečtina|řeckého]], často přejatých prostřednictvím [[francouzština|francouzštiny]] a později i angličtiny. Přejímání prostřednictvím jiných germánských jazyků je též běžné, nejprve z [[dolnoněmčina|dolnoněmčiny]], lingua franca Hanzovní ligy, později z [[hornoněmčina|hornoněmčiny]]. Některé [[složenina|složeniny]] jsou doslovnými překlady ([[kalk]]y) původně německých složenin, např. „bomull“ (bavlna) z německého „Baumwolle“. Finská švédština má sadu zvláštních termínů, často doslovných překladů finských protějšků, hlavně pojmů z oblasti práva a státní správy. Významné množství francouzských slov bylo přejato v 18. století. Tato slova byla přepisována v souladu se švédskými pravopisnými zvyklostmi, tím pádem si zachovala ve výslovnosti srozumitelnost pro francouzské mluvčí, např. „nivå“ (fr. „niveau“, úroveň), „ateljé“ (fr. „atelier“), „paraply“ (fr. „parapluie“, deštník). Z jazyků svých skandinávských sousedů švédština mnoho slov nemá. Z [[norština|norštiny]] např. pochází „slalom“, z [[dánština|dánštiny]] „bagare“ (dán. „bager“, pekař), „hänsyn“ (dán. „hensyn“, ohled) nebo zkratkové slovo „bil“ (auto). Z [[islandština|islandštiny]] pochází „idrott“ (sport). Z [[finština|finštiny]] pochází např. „pojke“ (fin. „poika“, chlapec). Přejímání mezi [[čeština|češtinou]] a švédštinou je z geografických i jiných důvodů velmi vzácné. Přesto do češtiny pronikla některá švédská slova, jako např. „skansen“, „ombudsman“. Do švédštiny (jako i do mnoha jiných jazyků) proniklo české slovo „robot“. Podobně jako v Čechách byly i ve Švédsku snahy zbavit jazyk záplavy cizích slov. Hlavním představitelem [[purismus (literatura)|puristů]] byl spisovatel [[Viktor Rydberg]]. Ze slov, která sám navrhl, se mnohá ujala, např. „slöjd“ vedle „industri“ (průmysl), „flertal“ vedle „majoritet“ (většina), „kynne“ vedle „karaktär“ (povaha), „vrångbild“ vedle „karykatyr“ (karikatura).<ref name="mfh" /> [[Soubor:StatueOfAstridLindgrenStockholm.jpg|thumb|left|Socha Astrid Lindgrenové ve Stockholmu]] == Literatura == {{Viz též|Seznam švédských spisovatelů}}<ref>BULISOVÁ, Jiřina, et al. ''Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích M–Ž''. 2. sv. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. S. 489. ISBN 80-7181-947-6.</ref> Nejstarší švédské písemné památky jsou runové nápisy pocházející z&nbsp;10. století. Svébytným druhem umění ve středověku byly taneční balady, které se zachovaly v lidovém podání. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;velmocenským rozmachem Švédska došlo k&nbsp;velkému kulturnímu rozkvětu během 17. století. Začátkem 19. století se projevuje silné národní hnutí, jehož představiteli jsou [[romantismus|romantičtí]] básníci sdružení v&nbsp;Gótském spolku. Kolem roku [[1830]] se objevuje [[realismus]] ([[Carl Jonas Love Almqvist|C. J. L. Almqvist]]), později kritický realismus, jehož představitelem byl spisovatel [[August Strindberg|A. Strindberg]]. V&nbsp;90.&nbsp;letech přichází [[novoromantismus]] ([[Selma Lagerlöfová|S. Lagerlöfová]], Nobelova cena [[1909]], [[Carl Gustaf Verner von Heidenstam|C. G. Verner von Heidenstam]], Nobelova cena [[1916]], [[Erik Axel Karlfeldt|E. A. Karlfeldt]], Nobelova cena [[1931]]). Po [[První světová válka|1. světové válce]] dominuje modernistická [[lyrika]] ([[Pär Lagerkvist|P. Lagerkvist]], Nobelova cena [[1951]], [[Karin Boyeová|K. Boyeová]]). Ve 30.&nbsp;letech [[20. století]] se prosazují [[proletář]]ští spisovatelé ([[Harry Martinson|H. Martinson]], Nobelova cena [[1974]], [[Artur Lundkvist|A. Lundkvist]]). Po [[druhá světová válka|2. světové válce]] nastupuje existencialismus a formální experimenty ([[Eyvind Johnson|E. Johnson]], Nobelova cena [[1974]], [[Stig Dagerman|S. Dagerman]]). Pro 60.&nbsp;léta je typická kritika švédské společnosti v&nbsp;dokumentární tvorbě ([[Sara Lidmanová|S. Lidmanová]], [[Per Olov Enquist|P. O. Enquist]]), v&nbsp;dílech přehodnocujících moderní dějiny Švédska ([[Sven Delblanc|S. Delblanc]]) a bořících mýty o dokonalé společnosti ([[Per Christian Jersild|P. C. Jersild]]). Významná je i literatura pro děti ([[Astrid Lindgrenová|A. Lindgrenová]], [[Tove Janssonová|T. Janssonová]]). 80.&nbsp;léta charakterizují všelidská témata a fantazie ([[Torgny Lindgren|T. Lindgren]]). Celkem šest švédských autorů dosud obdrželo [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]]. == Standardní švédština == Standardní švédština je založena na nářečích, kterými se hovoří v&nbsp;oblasti kolem hlavního města [[Stockholm]]u. Tímto jazykem hovoří většina obyvatel Švédska a švédsky hovořících obyvatel Finska. Často užívané švédské označení pro standardní švédštinu je „rikssvenska“ („říšská švédština“). Méně často se též používá označení „högsvenska“ („vysoká švédština“). Toto označení se však obvykle vztahuje na finskou švédštinu a ve Švédsku se příliš neužívá. Existuje více místních variet standardního jazyka, jejichž geografické rozšíření se liší svou velikostí. Ačkoliv tyto variety jsou často ovlivňovány původními dialekty, jejich [[mluvnice|gramatická]] a [[fonologie|fonologická]] struktura se blíží středošvédským dialektům. V&nbsp;médiích není neobvyklé, že novináři hovoří s&nbsp;jistým regionálním akcentem, ovšem nejběžnější a nejvíce formální výslovnost je založena na středošvédském standardu.<ref name="ber" /> == Finská švédština == [[Soubor:Finska svedstina.PNG|thumb|upright=1.1|left|Území, kde se hovoří finskou švédštinou, jsou vyznačena žlutě]] [[Finsko]] bylo součástí Švédska od poloviny 14. století až do roku 1809, kdy finská území získalo [[Rusko]]. Švédština byla do té doby jediným úředním jazykem a jazykem šlechty a vzdělanců. I za dob ruské nadvlády švédština zůstala vedle [[ruština|ruštiny]] hlavním úředním jazykem. Švédský vliv ale v&nbsp;této době postupně klesal a snižoval se i počet švédských mluvčích.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bateman | jméno = Graham | spoluautoři = et al. | rok = 2002 | titul = Encyklopedie Zeměpis světa = Encyclopaedia of World Geography | další = Odb. red. Jiří Tomeš | typ vydání = Aktualizované vydání k r. 2000 | vydavatel = Columbus | místo = Praha | strany = 223 | isbn = 80-901727-6-8 }} </ref> Velká změna přišla až s&nbsp;nástupem [[romantismus|romantismu]] a myšlenky, že inteligence si musí osvojit jazyk prostého lidu, což Finsko pozvedne na úroveň [[národní stát|národních států]]. Na prosté lidi mluvící švédsky se nebral příliš ohled. Sama švédská inteligence v&nbsp;čele se [[Johan Vilhelm Snellman|Snellmanem]] věřila, že souboj s&nbsp;ruštinou může vyhrát jen finština. Původní švédskou nadvládu pak prezentovala jako zničující pro finský národ. Tlak na švédštinu tak ve Finsku byl i z&nbsp;druhé strany, ruské vlády, která [[finské národní obrození]] podporovala, protože si od něj slibovala omezení vlivu švédské kultury ve Finsku.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Jutikkala | jméno = Eino | příjmení2 = Pirinen | jméno2 =Kauko | rok = 1999 | titul = Suomen historia, Dějiny Finska | překladatelé = Lenka Fárová | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | isbn = 80-7106-406-8 | strany = 120–122 }}</ref> K mírnému úbytku švédských mluvčích dochází z různých důvodů i v&nbsp;současnosti. Zhruba 5,5 % finské populace (asi 290 tisíc obyvatel) hovoří švédsky. V&nbsp;roce [[1900]] švédsky mluvilo necelých 13 % populace (asi 340 tisíc obyvatel).<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Väestö | url = http://stat.fi/tup/suoluk/suoluk_vaesto.html | datum vydání = 2007 | datum aktualizace =2007-03-07 | datum přístupu = 2007-12-07 | vydavatel = Tilastokeskus | místo = Helsinki | jazyk = anglicky, finsky, francouzsky, německy, švédsky }}</ref> Švédsky se mluví zejména na [[Ålandy|Ålandech]] (16 [[Obce Finska|obcí]] je pouze švédskojazyčných včetně největšího města [[Mariehamn]]) a na jižním a západním pobřeží Finska (tři jen švédskojazyčné, 23 dvojjazyčných se švédskou většinou a 21 dvojjazyčných obcí s&nbsp;finskou většinou).<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Ruotsin- ja kaksikielisten kuntien kielisuhteet ja internetosoitteet | url = http://www.kunnat.net/k_perussivu.asp?path=1;29;341;486;496;30278;30384 | datum vydání = 2006-06-19 | datum přístupu = 2007-12-07 | vydavatel = Suomen Kuntaliitto | místo = Helsinki | jazyk = finsky }}</ref> Největší švédsky mluvící menšina v&nbsp;jednojazyčné obci, zhruba tisíc lidí, žije v&nbsp;[[Tampere]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Befolkningen efter språk samt antalet utlänningar och landareal efter område 1980-2006 | url = http://pxweb2.stat.fi/Dialog/varval.asp?ma=vaerak_tau_007_sv&ti=Befolkningen+efter+spr%E5k+samt+antalet+utl%E4nningar+och+landareal+efter+omr%E5de+1980%2D+2006&path=../Database/StatFin/vrm/vaerak/&lang=2 | datum vydání = 2007 | datum přístupu = 2007-12-07 | vydavatel = Statistikcentralen | místo = Helsinki | jazyk = anglicky, finsky, švédsky }}</ref> Od reformy školství v 70.&nbsp;letech [[20. století]] patří finština i švédština mezi povinné školní předměty v&nbsp;pevninském Finsku. Oba jazyky jsou od roku [[2004]] povinnou součástí závěrečných zkoušek. První jazyk žáků se oficiálně nazývá „mateřský jazyk“ (švédsky „modersmål“, finsky „äidinkieli“), druhý jazyk, v němž probíhá výuka některých předmětů, se nazývá „druhý domácí jazyk“ (švédsky „andra inhemska språket“, finsky „toinen kotimainen kieli“).<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Basic Education Act (628/1998, amendments up to 1136/2004) | url = http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/1998/en19980628.pdf | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Ministry of Justice, Finland | místo = Helsinki | jazyk = anglicky }}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Gymnasielag (629/1998) | url = http://www.finlex.fi/sv/laki/ajantasa/1998/19980629 | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Justitieministeriet, Finland | místo = Helsingfors | jazyk = švédsky }}</ref> [[Finština]] jakožto [[ugrofinské jazyky|ugrofinský jazyk]] má gramatiku i slovní zásobu zcela odlišnou od švédštiny. Oba jazyky jsou vzájemně zcela nesrozumitelné. Existuje však celá řada výpůjček mezi finštinou a švédštinou. Povinná výuka švédštiny se netěší mezi Finy příliš velké oblibě a je označována trochu pejorativně jako „pakkoruotsi“ („povinná, nucená švédština“). Zhruba dvě třetiny Finů povinnou výuku švédštiny nechtějí.<ref name="Suomalaisuudenliito1">{{Citace elektronické monografie| Author=Suomalaisuuden liitto| titul=Pakkoruotsi | url=http://onet.tehonetti.fi/suomalaisuudenliitto/onet/vanhatsivut/ruotsi.htm | vydavatel=Suomalaisuuden liitto ry | datum přístupu=2007-11-23 14:50 EET | jazyk=finsky}}</ref> Mezi standardní a finskou švédštinou existují určité rozdíly ve výslovnosti a slovní zásobě, [[mluvnice]] a [[pravopis]] se neliší. Za prestižní varietu je ve Finsku obvykle považována „högsvenska“ (viz [[#Standardní švédština|Standardní švédština]]).<ref name="bf">Berkov (2002), s. 145.</ref> Hlavní rozdíly ve výslovnosti (viz dále) jsou:<ref name="bf" /> * přední [aː]; * [p], [t], [k] bez [[aspirace]] (přídechu); * {{IPA|/ɧ/}} a {{IPA|/ɕ/}} vyslovované jako {{IPA|[ʃ]}} a {{IPA|[tʃ]}} (tedy jako české /š/ a /č/); * skupiny /rt, rd, rl, rn, rs/ nepodléhají asimilaci, obě hlásky se vyslovují zvlášť; * obvykle chybí melodický přízvuk (1. a 2. intonace). == Nářečí == [[Soubor:Sv-dialects.PNG|thumb|upright=2|Mapa švédských nářečí]] Podle lingvistické definice švédská [[nářečí]] znamenají místní varianty, které nebyly výrazně ovlivněny standardní švédštinou a u nichž je možné vystopovat oddělený vývoj až do období staré severštiny. Mnoho původních nářečí (např. [[Orsa]] v oblasti [[Dalarna]] nebo [[Närpes]] v oblasti [[Österbotten]]) má mnoho zvláštních fonetických a mluvnických rysů, jako např. plurálové formy sloves nebo archaické skloňování podle pádů. Tato nářečí mohou být pro většinu Švédů obtížně srozumitelná, jejich mluvčí však obvykle hovoří plynně i standardní švédštinou. Tato odlišná nářečí jsou často vázána pouze na oblast určité farnosti, švédští jazykovědci je často označují jako ''sockenmål'', tedy jako farnostní jazyk. Švédská nářečí se rozdělují následovně:<ref>Berkov (2002), s. 144–146.</ref> * '''Norrländska mål''' (norlandská, severošvédská nářečí) – [[Norrland]] (severní polovina Švédska); vyznačují se redukcí [[koncovka (mluvnice)|koncovek]] po historicky dlouhých slabikách. * '''Sveamål''' (sveonská nářečí) – [[Svealand]] (centrální [[Švédsko]]); dělí se dále na: ** '''uppsvenska''' (hornošvédská) – typický zánik ''-t'' v určitém [[člen (mluvnice)|členu]] a [[supinum|supinu]]; ** '''mellansvenska''' (středošvédská) – společné rysy s hornošvédskými a gótskými nářečími. * '''Götamål''' (gótská nářečí) – západní a severní [[Götaland]], s tradičním centrem ve [[Västergötland]]u; redukce nepřízvučných samohlásek na [ɘ], otevřenější výslovnost ''i'', ''y'' (jako ''ö'') a ''u'' (jako ''o''), zánik ''-r'' v množném čísle. * '''Sydsvenska mål''' (jihošvédská nářečí) – jižní Švédsko, včetně [[Blekinge]], jižního [[Halland]]u a jižního [[Småland]]u; ovlivnění dánštinou, existence [[dvojhláska|dvojhlásek]], uvulární [R], skupiny /rt, rd, rl, rn, rs/ nepodléhají asimilaci, hlásky se v nich vyslovují odděleně, znělé [[plozivní souhláska|explozivy]] místo neznělých mezi [[samohláska]]mi (např. ''gada'' místo ''gata'', ulice). * '''[[Gotlandština|Gotländska mål]]''' (gotlandská nářečí) – ostrov [[Gotland]]; navazují na [[starogotlandština|starou gotlandštinu]] (''forngutniska''); existence dvojhlásek, uchování původního /aː/, které se ve skandinávských jazycích změnilo na /oː/ (psané jako å), zachování výslovnosti /g, k, sk/ před předními samohláskami. * '''Östsvenska mål''' (východošvédská nářečí) – souostroví [[Åland]] a pevninské [[Finsko]]; značné rozdíly mezi nářečími, špatná vzájemná srozumitelnost, kromě obecných rysů výslovnosti uvedených v části Finská švédština také krátké slabiky (např. ''äta'' (jíst) {{IPA|[ɛta]}} místo {{IPA|[ɛːta]}}), staré dvojhlásky (např. ''stein'' místo ''sten'', kámen, ''öy'' místo ''ö'', ostrov), vypouštění koncovek (např. ''huset'' {{IPA|[ɦʉːsɘ]}}, dům, ''inte'' {{IPA|[ɪnt]}}, ne). == Abeceda == Švédština používá [[latinka|latinku]], rozšířenou o některé další znaky. Písmena ''Q'' a ''W'' používá jen pro některá cizí slova (například ''bowling''). ''Å'', ''Ä'' a ''Ö'' se považují za samostatná písmena, nikoli jen za znaky s [[diakritika|diakritikou]]. V abecedě se řadí v tomto pořadí za písmeno ''Z''. ''W'' se považuje za variantu ''V'', ve slovnících a abecedních seznamech se oba znaky řadí společně. Švédská abeceda má tedy celkem 28 písmen.<ref>Mencák, Frydrych (1991), s. 21.</ref><ref name="kor">Kornitzky (1994).</ref> {| class=wikitable |- !Písmeno | A, a || B, b || C, c || D, d || E, e || F, f || G, g || H, h || I, i || J, j || K, k || L, l || M, m || N, n || O, o || P, p || Q, q || R, r || S, s || T, t || U, u || V, v || W, w || X, x || Y, y || Z, z || Å, å || Ä, ä || Ö, ö |- !Název (IPA) | ɑː || beː || seː || deː || eː || efː || geː || hoː || iː || jiː || koː || elː || emː || enː || uː || peː || kʉː || ɛrː || esː || teː || ʉː || veː || dɵbːɘl veː || ekːs || yː || seːta || oː || ɛː || øː |} Švédský [[pravopis]] je v principu [[fonologie|fonologický]], zachovává však mnoho historických prvků (např. psaní skupin ''dj, hj, lj'', různý způsob psaní téže hlásky jako v případě ''sj, sk, skj, sch'', relativně velké množství výjimek apod.). Kromě znaků s diakritikou používá i mnohé [[spřežka|spřežky]]. (Viz dále.) == Výslovnost == {{Viz též|Fonologie švédštiny}}<ref name="kor" /><ref>Mencák, Frydrych (1991), s. 9–20.</ref> === Samohlásky === Švédské [[samohláska|samohlásky]] se podobně jako v [[čeština|češtině]] liší svojí délkou. Dlouhé samohlásky se vyskytují pouze v&nbsp;přízvučných slabikách (viz Délka hlásek). Na rozdíl od češtiny se u předních samohlásek vyskytují páry se zaokrouhlenou a nezaokrouhlenou výslovností. Švédština má celkem 17 samohláskových [[foném]]ů – 9 dlouhých a 8 krátkých, výslovnost krátkého /e/ a /ä/ splývá. Redukovaná výslovnost nepřízvučného /e/ jako {{IPA|[ə]}} je běžná v hovorovém stylu. Ve standardní švédštině se nevyskytují [[dvojhláska|dvojhlásky]], výjimečně pouze v přejatých slovech (''Europa, paus''). {|class=wikitable border=1 |- !rowspan=2 |Písmeno !colspan="3" |Výslovnost !rowspan=2 |Poznámka |- !Přízvučná dlouhá !Přízvučná krátká !Nepřízvučná |- |align=center |'''a''' |align=center |[[otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɑː}}]] |align="center" |[[otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|a}}]] |align="center" |[[otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|a}}]] |krátké jako české /a/, dlouhé se blíží českému /ó/ |- |align="center" |'''e''' |align="center" |[[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|eː}}]] |align="center" |[[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]] |align="center" |[[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]], [[schwa|{{IPA|ə}}]] |jako zavřené „brněnské“ /é/ (dlouhé)<br />výslovnost krátkého /e/ splývá s výslovností krátkého /ä/, v&nbsp;přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější [[téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[æ]}}]], v&nbsp;nepřízvučných slabikách se často redukuje {{IPA|[ə]}} |- |align=center |'''i''' |align=center |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|iː}}]] |align=center |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɪ}}]] |align=center |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɪ}}]] | |- |align=center |'''o''' |align=center |obvykle [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|uː}}]]<br />někdy [[polozavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|o:}}]] |align=center |obvykle [[polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔ}}]]<br />někdy [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʊ}}]] |align=center |obvykle [[polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔ}}]]<br />někdy [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʊ}}]] |pravidla výslovnosti psaného /o/ nelze přesně popsat,<br />např. ''stor'' [stuːr], ale ''sova'' [soːva] |- |align=center |'''u''' |align=center |[[zavřená střední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʉ̟ː}}]] |align=center |[[polozavřená střední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɵ}}]] |align=center |[[polozavřená střední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɵ}}]] |zvuk mezi /u/ a /y/ (dlouhé), resp. mezi /o/ a /ö/ (krátké) |- |align=center |'''y''' |align=center |[[zavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|yː}}]] |align=center |[[zavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʏ}}]] |align=center |[[zavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʏ}}]] |jako německé /ü/ |- |align=center |'''å''' |align=center |[[polozavřená zadní zaokrouhlená samohláska|oː]] |align=center |[[polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔ}}]] |align=center |[[polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔ}}]] | |- |align=center |'''ä''' |align=center |[[polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛː}}]] |align=center |[[polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]] |align=center |[[polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]] |jako otevřené „pražské“ /e, é/<br />před /r/ otevřenější [[téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[æ:, æ]}}]] |- |align=center |'''ö''' |align=center |[[polozavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|øː}}]] |align=center |[[polozavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ø}}]] |align=center |[[polozavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ø}}]] |jako německé /ö/<br />před /r/ otevřenější [[polootevřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[œ]}}]] |} === Souhlásky === {|class=wikitable |+Výslovnost souhlásek a jejich skupin v písmu, odlišná od češtiny |- !Písmeno<br />nebo<br />skupina písmen !Výslovnost !Poznámka |- |align=center rowspan=2|'''c''' |align=center|{{IPA|s}} |před e, i, y, ä, ö |- |align=center|{{IPA|k}} |v ostatních případech |- |align=center|'''ch''' |align=center|{{IPA|ɧ}} |v cizích slovech; ''och'' [ok:] |- |align=center|'''ck''' |align=center|{{IPA|k:}} |píše se místo kk |- |align=center|'''dj''' |align=center|{{IPA|j}} |na začátku slov |- |align=center rowspan=2|'''g''' |align=center|{{IPA|j}} |před e, i, y, ä, ö v&nbsp;přízvučných slabikách |- |align=center|{{IPA|g}} |v ostatních případech |- |align=center|'''gj''' |align=center|{{IPA|j}} |na začátku slov |- |align=center|'''gn''' |align=center|{{IPA|ŋ:n}} |na konci slabik |- |align=center|'''h''' |align="center"|{{IPA|h}} |neznělé |- |align=center|'''hj''' |align=center|{{IPA|j}} |na začátku slov |- |align=center rowspan=2|'''k''' |align=center|[[Neznělá alveolopalatální frikativa|{{IPA|ɕ}}]], [[Neznělá alveolopalatální afrikáta|{{IPA|tɕ}}]] |před e, i, y, ä, ö v&nbsp;přízvučných slabikách |- |align=center|{{IPA|k}} |v ostatních případech |- |align=center|'''kj''' |align=center|[[Neznělá alveolopalatální frikativa|{{IPA|ɕ}}]], [[Neznělá alveolopalatální afrikáta|{{IPA|tɕ}}]] | |- |align=center|'''lj''' |align=center|{{IPA|j}} |na začátku slov |- |align=center|'''lg''' |align=center|{{IPA|l:j}} |na konci slov |- |align=center|'''ng''' |align=center|[[velární nazála|ŋ]] | |- |align=center|'''rd''' |align=center|[[Znělá retroflexní ploziva|{{IPA|ɖ}}]] | |- |align=center|'''rg''' |align=center|{{IPA|r:j}} |na konci slov |- |align=center|'''rl''' |align=center|[[Retroflexní laterální aproximanta|{{IPA|ɭ}}]] | |- |align=center|'''rn''' |align=center|[[Retroflexní nazála|{{IPA|ɳ}}]] | |- |align=center|'''rs''' |align=center|[[Neznělá retroflexní frikativa|{{IPA|ʂ}}]] | |- |align=center|'''rt''' |align=center|[[neznělá retroflexní ploziva|{{IPA|ʈ}}]] | |- |align=center|'''sch''' |align=center|[[Neznělá palatovelární frikativa|{{IPA|ɧ}}]] | |- |align=center|'''sj''' |align=center|[[Neznělá palatovelární frikativa|{{IPA|ɧ}}]] | |- |align=center rowspan=2|'''sk''' |align=center|[[Neznělá palatovelární frikativa|{{IPA|ɧ}}]] |před e, i, y, ä, ö v&nbsp;přízvučných slabikách |- |align=center|{{IPA|sk, s:k}} |v ostatních případech |- |align=center|'''-tion'''<br />'''-ssion''' |align=center|{{IPA|ɧu:n}} | |- |align=center|'''tj''' |align=center|[[Neznělá alveolopalatální frikativa|{{IPA|ɕ}}]], [[Neznělá alveolopalatální afrikáta|{{IPA|tɕ}}]] | |- |align=center|'''xj''' |align=center|{{IPA|k:ɧ}} | |- |align=center|'''z''' |align=center|{{IPA|s}} | |} '''J''' se nikdy nezdvojuje, a čte se dlouze (''böja'' {{IPA|[bøj:a]}}). '''M''' a '''n''' na konci slabiky se též nezdvojují, ačkoliv se vysloví dlouze (''glöm'' {{IPA|[gløm:]}}, ale ''glömma'' {{IPA|[gløm:a]}}). Specificky švédský je [[foném]] [[Neznělá palatovelární frikativa|{{IPA|/ɧ/}}]], označovaný jako '''sje'''. Ve slovnících je často pro zjednodušení přepisován jako ([[neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|[š/ʃ]}}]], od českého /š/ se však jeho výslovnost místně značně liší (výslovnost jako české /š/ však není chybou). V různých nářečích se vyslovuje různě a jeho výslovnost kolísá mezi [š] a [ch]. Často za ním můžeme slyšet ještě slabé [^w]. Obecně lze říci, že „temná“ výslovnost blížící se [ch] je typická hlavně pro nářečí na jihu Švédska. Směrem na sever spíše slyšíme [š]. „Temné“ [ch] se spíše vyslovuje hlavně na začátku slov před přízvučnou samohláskou (např. själv). Před nepřízvučnou samohláskou nebo na konci slova je to spíše [š] (např. dusch, kanske). Tzv. '''tje''' (do češtiny obvykle přepisované jako {{IPA|[č/tʃ]}} je blízké měkkému [[polština|polskému]] /ś/ ([[Neznělá alveolopalatální frikativa|{{IPA|[ɕ]}}]]) nebo /ć/ ([[Neznělá alveolopalatální afrikáta|{{IPA|[tɕ]}}]]). '''R''' se obvykle vyslovuje jako v češtině, v&nbsp;některých nářečích na jihu Švédska se vyslovuje hrdelní. Ve slabikách '''rd''' [[Znělá retroflexní ploziva|{{IPA|[ɖ]}}]], '''rl''' [[Retroflexní laterální aproximanta|{{IPA|[ɭ]}}]], '''rn''' [[Retroflexní nazála|{{IPA|[ɳ]}}]], '''rs''' [[Neznělá retroflexní frikativa|{{IPA|[ʂ]}}]] a '''rt''' [[neznělá retroflexní ploziva|{{IPA|[ʈ]}}]] se r nevyslovuje, ale ovlivní výslovnost následující souhlásky, která se vysloví se špičkou jazyka obrácenou dozadu a vzhůru (tzv. retroflexní hlásky). Skupina rs {{IPA|[ʂ]}} zní asi jako české /š/, přesněji tuto hlásku vystihuje [[polština|polské]] /sz/. V některých oblastech však k této [[asimilace (lingvistika)|asimilaci]] nedochází, obě hlásky se vyslovují zvlášť. Tato výslovnost je též charakteristická pro vysoký styl. Neznělé [[plozivní souhláska|explozivy]] /p, t, k/ se ve většině pozic vyslovují s&nbsp;[[aspirace|aspirací]] (přídechem), tedy {{IPA|[pʰ, tʰ, kʰ]}}. Ve švédštině neexistují hlásky odpovídající českému /č, ď, dž, ch, ň, ř, ť, z, ž/. === Délka hlásek === Ve švédštině se na rozdíl od češtiny rozlišují i souhlásky na dlouhé a krátké. ''Dlouhé souhlásky'' se vyskytují v&nbsp;přízvučných slabikách po samohlásce. Dlouze se vyslovuje souhláska, která je v&nbsp;písmu zdvojená, nebo první ze skupiny souhlásek na konci přízvučné slabiky. Přízvučné slabiky jsou vždy dlouhé. Buď je dlouhá samohláska následována krátkou nebo žádnou souhláskou, nebo po krátké samohlásce následuje dlouhá souhláska. Jiné kombinace nejsou možné. Příklady: * illa {{IPA|[ˈɪl:a]}} – špatný (zdvojená souhláska je dlouhá, předcházející samohláska je krátká) * önska {{IPA|[ˈøn:ska]}} – přát si (první ve skupině souhlásek je dlouhá, předcházející samohláska je krátká) * god {{IPA|[ˈgu:d]}} – dobrý (dlouhá samohláska následovaná jednou souhláskou) * tala {{IPA|[ˈtɑ:la]}} - mluvit (totéž, v otevřené slabice je dlouhá samohláska) * ö {{IPA|[ˈø:]}} – ostrov (v otevřené slabice je dlouhá samohláska) Nepřízvučné slabiky jsou vždy krátké, tj. obsahují pouze krátké samohlásky i souhlásky. === Intonace === Pro správnou švédskou výslovnost je třeba naučit se u každého slova [[intonace (lingvistika)|intonaci]], která je ve švédštině dvojí. Pravidla pro použití intonace jsou komplikovaná. Intonace se může lišit v&nbsp;jednotlivých nářečích. 1. intonace (akutová) je klesavá, stejná jako v češtině. 2. intonace (gravisová) se vysloví tak, že přízvučná slabika se vysloví s&nbsp;klesající intonací, následující slabika se však vysloví vyšším tónem. Intonací se často odlišují [[homonymum|homonyma]], tedy různé významy slov, která se stejně píší: * ''anden'' {{IPA|[ánden]}} – (ta) kachna (od „and“) ''1. intonace'' * ''anden'' {{IPA|[ànden]}} – (ten) duch (od „ande“) ''2. intonace'' === Přízvuk === Ve švédštině je [[přízvuk]] nejčastěji na první slabice slova. Přízvuk na jiné slabice se někdy označuje [[čárka (diakritika)|čárkou]], která zároveň znamená i délku. To se nejčastěji týká [[příjmení]] (''Linné'') a slov cizího původu (''idé'' – myšlenka). Ve slovech domácího původu se přízvuk nachází na první slabice s výjimkou slov s&nbsp;nepřízvučnými [[předpona]]mi ''be-'', ''ent-'', ''för-'' a ''ge-'' (např. ''beskriva'' {{IPA|[beˈskriːva]}}, popsat). Ve výpůjčkách z jiných jazyků se přízvuk nachází často na poslední nebo předposlední slabice podle původního jazyka (např. ''nivå'' {{IPA|[nɪˈvoː]}}, úroveň, pochází z&nbsp;[[francouzština|francouzštiny]], kde se přízvuk nachází na poslední slabice). == Gramatika == {{Viz též|Švédská gramatika}}<ref name="kor" /><ref>Mencák, Frydrych (1991).</ref> Švédská [[mluvnice]] vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Pro její pochopení je výhodou znalost jiného germánského jazyka, např. [[angličtina|angličtiny]] nebo [[němčina|němčiny]]. Minimální [[flektivní jazyk|flexe]] dává současné švédštině převažující charakter [[analytický jazyk|analytického]] jazyka. === Jmenný rod === Mužský a ženský [[jmenný rod|rod]] splynuly, standardní švédština dnes rozlišuje 2 rody: společný a střední. === Člen === [[Podstatné jméno|Podstatná jména]] jsou obvykle determinována [[člen (mluvnice)|členem]], který je dvojí: * '''neurčitý''': ''en'' (společný rod), ''ett'' (střední rod); používá se pouze v jednotném [[číslo (mluvnice)|čísle]]; * '''určitý''': tzv. postpozitivní – v jednotném čísle ''-en'' (společný rod), ''-et'' (střední rod), v množném čísle ''-na/-en''. Ve spojení s [[přídavné jméno|přídavnými jmény]] navíc předchází ještě volný určitý člen (''den, det, de'') – jméno je tak determinováno dvakrát. === Podstatná jména === * Podle způsobu tvoření množného čísla se dělí do 5 typů [[skloňování]], nejčastější zakončení je ''-er, -ar'' nebo ''-or'', méně často -en nebo je bez [[koncovka (mluvnice)|koncovky]]. * Z původního systému 4 [[mluvnický pád|pádů]] se zachoval [[nominativ]] a [[genitiv]] (zakončení ''-s''), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. ''Slovníková hesla'' u podstatných jmen kromě základního tvaru uvádějí ještě zakončení určitého tvaru singuláru (s určitým členem), ze kterého uživatel pozná příslušnost k rodu, a množného čísla. Ostatní tvary se z nich snadno odvodí. Příklady: * '''kvinn|a -an -or''' žena ''(čti: kvinnan – spol. rod, kvinnor – mn. č.)'' * '''väg -en -ar''' cesta ''(čti: vägen – spol. rod, vägar – mn. č.)'' * '''hus -et -''' dům ''(čti: huset – stř. rod, hus – mn. č.)'' * '''äpple -t -n''' jablko ''(čti: äpplet – stř. rod, äpplen – mn. č.)'' === Přídavná jména === Mají dvojí typ skloňování: * '''silné''' (obvykle se členem určitým) – jednotné zakončení ''-a''; * '''slabé''' (v ostatních případech) – ve středním rodě jednotného čísla přibírá koncovku ''-t'', v množném čísle obou rodů ''-a''. === Slovesa === [[Sloveso|Slovesa]] vyjadřují kategorii [[čas (mluvnice)|času]], [[slovesný způsob|způsobu]] a [[slovesný rod|rodu]]. [[Osoba (mluvnice)|Osoba]] a [[Číslo (mluvnice)|číslo]] nemají zvláštní koncovky, jsou vyjadřovány [[podmět]]em (ve větě musí být vždy vyjádřen). Podle způsobu [[časování]] se dělí do 4 tříd: 1.–3. třída jsou slabá [[sloveso|slovesa]], 4. třída jsou silná slovesa. * '''[[Infinitiv]]''' má obvykle zakončení ''-a'', v některých případech končí na jinou [[samohláska|samohlásku]]. Často se pojí s [[Částice (slovní druh)|částicí]] ''att''. * '''Přítomný čas''' má obvykle zakončení ''-r'', výjimečně je bez koncovky. K tvoření [[perfektum|perfekta]] a [[plusquamperfektum|plusquamperfekta]] se na rozdíl od ostatních germánských jazyků využívá [[supinum|supina]]. === Slovosled === Švédština má pevný [[slovosled]] typu ''SVO'' ([[podmět]] – [[přísudek]] – [[předmět]]). Otázka se obvykle tvoří přehozením přísudku s podmětem. == Oficiální status == Ačkoliv se švédština ve Švédsku používá v úředním styku, není ve skutečnosti vyžadována zákonem, označuje se jako hlavní jazyk. Dílčí zákony řešící používání jazyka při jednání úřadů a soudů však existují.<ref name="off" /> Pokusy uzákonit švédštinu jako [[úřední jazyk]] nikdy nezískaly ve švédském [[parlament]]u potřebnou většinu.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Svenskan blir inte officiellt språk | url = http://svt.se/svt/jsp/Crosslink.jsp?d=22620&a=500469 | datum vydání = 2005-12-07 | datum aktualizace = 2005-12-07 | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Sveriges Television | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref> Vláda připravuje nové znění všeobecného jazykového zákona, který by v případě schválení mohl vstoupit v platnost v roce 2009.<ref name="off" /> Švédština je oficiálním jazykem na [[Ålandy|Ålandech]]<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Act on the Autonomy of Åland (16 August 1991/1144) | url = http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/1991/en19911144.pdf | datum přístupu = 2007-12-16 | vydavatel = Ministry of Justice, Finland | místo = Helsinki | jazyk = anglicky }}</ref>, samostatné ostrovní provincii [[Finsko|Finska]], kde 95 % z 26 tisíc obyvatel používá švédštinu jako svůj první jazyk. Ve Finsku je švédština považována za druhý národní jazyk vedle [[finština|finštiny]]<ref name="f1" />, státní úředníci musejí ovládat oba jazyky.<ref name="f2" /> Finsko je tedy jedinou zemí, kde je švédština uznána jako úřední jazyk. Kromě toho je švédština jedním z oficiálních jazyků [[Evropská unie|Evropské unie]].<ref name="eu" /> == Jazykové instituce == [[Soubor:Svenska-Akademien.jpg|thumb|Švédská akademie ve [[Stockholm]]u]] Ve Švédsku neexistují žádné oficiální regulační instituce pro švédský jazyk. [[Jazyková rada (Švédsko)|Jazyková rada]] (''Språkrådet'', dříve ''Svenska språknämnden'')<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Språkrådet | url = http://www.sprakradet.se/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2007-12-11 | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Språkrådet | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref> má polooficiální status. Je zřízena švédskou vládou, ale nemá rozhodovací pravomoci. Mezi mnoha organizacemi, které tvoří Jazykovou radu, má největší vliv [[Švédská akademie]] (založena [[1786]]), která vytváří slovníky ''[[Svenska Akademiens Ordlista]]'' (Rejstřík Švédské akademie; aktualizace vychází každých 5 let) a ''[[Svenska Akademiens Ordbok]]'' (Slovník Švédské akademie – velký slovník, který vychází postupně od roku 1898. V roce [[2007]] obsahuje asi 450 tisíc hesel od A po TRIVSEL. Kompletní má být v roce [[2017]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Svenska Akademiens ordbok | url = http://www.saob.se/ | datum aktualizace = 2007-12-14 | datum přístupu = 2008-01-30 | vydavatel = Svenska Akademien | místo = [Stockholm?] | jazyk = švédsky }}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Ordbokens historia | url = http://www.svenskaakademien.se/Templates/Article0.aspx?PageID=9d04c0ea-f063-4988-be57-f373018c43a0 | datum vydání = 2007 | datum přístupu = 2008-01-30 | vydavatel = Svenska Akademien | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref>), dále gramatiky a další jazykové příručky. I když jsou tyto slovníky používány jako oficiální jazykové příručky, jejich hlavní účel je popis současného stavu a používání řeči. Ve Finsku má oficiální status zvláštní oddělení Výzkumného ústavu pro domácí jazyky Finska (''Forskningscentralen för de inhemska språken i Finland''), tzv. Švédská jazyková kancelář (''Svenska språkbyrån'').<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Svensk språkvård | url = http://www.kotus.fi/index.phtml?l=sv&s=47 | datum vydání = | datum aktualizace = 2007-08-14 | datum přístupu = 2007-12-11 | vydavatel = Forskningscentralen för de inhemska språken | místo = Helsingfors | jazyk = švédsky }}</ref> Je to regulační autorita pro švédštinu ve Finsku. Mezi její hlavní úkoly patří udržování vzájemné srozumitelnosti finské švédštiny s jazykem mluveným ve Švédsku. Publikovala ''Finlandssvensk ordbok'' (Slovník finské švédštiny),<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hällström | jméno = Charlotta af | příjmení2 = Reuter | jméno2 = Mikael | odkaz na autora = | rok = 2000 | titul = Finlandssvensk ordbok | vydavatel = Schildt | místo = Esbo | isbn = 951-50-1136-1 }}</ref> který zahrnuje rozdíly mezi švédštinou používanou ve Finsku a ve Švédsku. == Možnosti studia švédštiny == === V ČR === Švédštinu je v [[Česko|Česku]] možné studovat na některých [[vysoká škola|vysokých školách]] ([[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy]] (Praha), [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity]] (Brno), [[Univerzita Palackého]] v Olomouci, [[Univerzita Pardubice]], [[Vysoká škola ekonomická v Praze]], [[Západočeská univerzita v Plzni]]). Obory nejsou otvírány pravidelně každý rok. Některé školy pořádají kurzy i pro veřejnost.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | korporace = Severské listy | titul = Pojďme se učit švédsky | url = http://www.severskelisty.cz/jazyk/s.htm | datum vydání = 2005-11-05 | datum aktualizace = 2007-11-15 | datum přístupu = 2007-12-09 | vydavatel = Severské listy | místo = Chrudim | jazyk = česky | ISSN = 1212-5385 }}</ref> === Ve Švédsku === Krom běžné výuky švédštiny na základních, středních a vysokých školách ve Švédsku, existují rovněž kurzy švédštiny pro přistěhovalce, zahraniční pracovníky a studenty ze zahraničí. Jedná se o celodenní či večerní kurzy švédštiny přístupné zpravidla od 16 let. Bezplatné kurzy švédštiny pro přistěhovalce nabízí Svenskundervisning för invandrare (SFI)<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Skolverket - Svenskundervisning för invandrare | url = http://www.skolverket.se/forskola_och_skola/vuxenutbildning/svenskundervisning_for_invandrare | datum vydání = | datum přístupu = 2011-10-10 | vydavatel = | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref>, placenou výuku poskytují na institutu vzdělávání pro dospělé Folkuniversitetet<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Folkuniversitetet – Svenska-Swedish | url = http://www.folkuniversitetet.se/Kurser--Utbildningar/Sprakkurser/Svenska-Swedish/ | datum vydání = | datum přístupu = 2011-10-10 | vydavatel = | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref>. Mimo to většina švédských univerzit ([[Göteborgs Universitet]], [[Uppsala Universitet]], [[Stockholms Universitet]]) nabízí studium švédského jazyka svým zahraničním studentům.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Study Swedish | url = http://www.su.se/english/study/courses/swedish-courses/study-swedish-1.244 | datum vydání = | datum přístupu = 2011-10-10 | vydavatel = Stockholms Universitet | místo = Stockholm | jazyk = švédsky }}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Uppsala Universitet | url = http://www.inter.uadm.uu.se/ic.html | datum vydání = | datum přístupu = 2011-10-10 | vydavatel = | místo = Uppsala | jazyk = anglicky }}</ref> == Běžné švédské fráze a pozdravy == {|class=wikitable |- !Fráze!!Výslovnost ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) !!Český překlad |- |hej ||{{IPA|[hɛjː]}} ||ahoj (obvyklý pozdrav) |- |hej då ||{{IPA|[hɛjː doː]}} ||ahoj (při loučení) |- |god dag ||{{IPA|[guːdɑː]}} ||dobrý den (málo používané) |- |god morgon ||{{IPA|[guː mɔrːɔn]}} ||dobré ráno |- |god kväll ||{{IPA|[guː kvɛlː]}} ||dobrý večer |- |god natt ||{{IPA|[guː natː]}} ||dobrou noc |- |på återseende<br />vi ses ||{{IPA|[poː oːtɘʂɛːɘndɘ]}}<br />{{IPA|[viː seːs]}} ||na shledanou |- |varsågod ||{{IPA|[vɑːʂoːguː]}} ||prosím (doslova ''buď(te) tak dobrý/á'') |- |ursäkta ||{{IPA|[uːʂekːta]}} ||promiň(te) |- |vad är klockan? ||{{IPA|[vɑː æː klɔkːan]}} ||kolik je hodin? |} == Vzorový text == {{Vzorový text |VDLP=ano |Komentář=Pro srovnání je uveden i německý, finský a anglický text. |Jazyk 1=švédsky |Text 1=Alla människor är födda fria och lika i värde och rättigheter. De är utrustade med förnuft och samvete och bör handla mot varandra i en anda av broderskap. |Jazyk 2=německy |Text 2=Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen. |Jazyk 3=anglicky |Text 3=All human beings are born free and equal in dignity and rights. They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood. |Jazyk 4=finsky |Text 4 = Kaikki ihmiset syntyvät vapaina ja tasavertaisina arvoltaan ja oikeuksiltaan. Heille on annettu järki ja omatunto, ja heidän on toimittava toisiaan kohtaan veljeyden hengessä. }} == Související články == {{Švédština}} == Použitá literatura == * BERGMAN, Nils Gösta. ''Kortfattad svensk språkhistoria.'' Stockholm: Prisma, 1984. ISBN 91-518-1747-0. * BERKOV, Valerij Pavlovič. ''Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki.'' Překlad Renata Blatná. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7. * BOLANDER, Maria. ''Funktionell svensk grammatik.'' Stockholm: Liber, 2003. ISBN 91-47-05054-3. * CRYSTAL, David. ''The Penguin Dictionary of Language.'' London: Penguin, 1999. ISBN 0-14-051416-3. * DAHL, Östen. ''Språkets enhet och mångfald.'' Lund: Studentlitteratur, 2000. ISBN 91-44-01158-X. * ENGSTRAND, Olle. ''Fonetikens grunder.'' Lund: Studentlitteratur, 2004. ISBN 91-44-04238-8. * ELERT, Claes-Christian. ''Allmän och svensk fonetik.'' Stockholm: Almqvist & Wiksell, 1966. * GARLÉN, Claes. ''Svenskans fonologi.'' Lund: Studentlitteratur, 1988. ISBN 91-44-28151-X. * International Phonetic Association. ''Handbook of the International Phonetic Association: A Guide to the Use of the International Phonetic Alphabet.'' Cambridge, U.K.: Cambridge University Press, 1999. ISBN 0-521-63751-1. * KOTSINAS, Ulla-Britt. ''Ungdomsspråk.'' Uppsala: Hallgren & Fallgren, 1994. ISBN 91-7382-738-X. * KORNITZKY, Herbert. ''Langenscheidts Taschenwörterbuch der schwedischen und deutschen Sprache = Langenscheidts fickordbok över svenska och tyska språket.'' Neubearb. von Eleonor Engbrant-Heider. 9. Aufl. Berlin [u.a.]: Langenscheidt, 1994. ISBN 3-468-10301-8. * MENCÁK, Břetislav; FRYDRICH, Miroslav. ''Švédština pro samouky.'' 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. ISBN 80-04-24005-4. * PETTERSSON, Gertrud. ''Svenska språket under sjuhundra år en historia om svenskan och dess utforskande.'' Lund: Studentlitteratur, 1996. ISBN 91-44-48221-3. * SVENSSON, Lars. ''Nordisk paleografi Handbok med transkriberade och kommenterade skriftprov.'' Lundastudier i Nordisk Språkvetenskap, 28. Lund: Studentlitteratur, 1974. == Reference == <references/> == Externí odkazy == * (anglicky) [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=swe Ethnologue report for Swedish] – švédština v databázi Ethnologue * (švédsky) [http://g3.spraakdata.gu.se/saob/ Svenska Akademiens ordbook] – Slovník Švédské akademie on-line * (anglicky, švédsky) [http://lexin.nada.kth.se/lexin.shtml Lexin] – on-line švédský slovník * (švédsky) [http://www.skolutveckling.se/vaxthuset/bildteman/ Lexin] – animovaná témata 1, ozvučeno * (švédsky) [http://www.skolutveckling.se/vaxthuset/lexinanim/ Lexin] – animovaná témata 2, ozvučeno * (švédsky) [http://www.sprakradet.se/ Språkrådet] – švédská Jazyková rada ** [http://pazelv.blog.cz/0910/frantisek-vymazal-snadno-a-rychle Digitalizovaná edice učebnic "Snadno a rychle" z počátku 20. století včetně učebnice švédštiny] {{Germánské jazyky}}{{Šablona:Oficiální jazyky EU}}{{Nejlepší článek}} {{Commonscat|Swedish language}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Švédština]] [[Kategorie:Severogermánské jazyky]] [[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]] [[Kategorie:Živé jazyky]] [[Kategorie:Jazyky Švédska]] [[Kategorie:Jazyky Finska]]

Návrat na stránku „Švédština“.