Maďarské království

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Maďarské království''', ({{vjazyce2|hu|'''Magyar Királyság'''}}), existující v letech [[1920]] až [[1946]] bylo [[Konstituční monarchie|konstituční monarchií]] bez krále, pod vedením regenta - admirála [[Miklós Horthy|Miklóse Horthyho]]. == Vznik Maďarského království == Když dne [[1. srpna]] [[1919]] padla [[Komunismus|komunistická]] [[Maďarská republika rad]], nastalo v Maďarsku období politické nestability a soupeření o moc. Situace se stabilizovala po volbách v&nbsp;lednu 1920. Vítězně z bojů vyšly [[Malorolnická strana]] a [[Strana křesťansko-národního sjednocení]]. Prvním úkolem vlády bylo stanovit formu státního zřízení a zvolit hlavu státu. [[1. březen|1. března]] [[1920]] maďarské národní shromáždění (kde měly výraznou převahu [[Konzervatismus|konzervativní]] síly) vyhlásilo Maďarské království. Shromáždění se ale rozhodlo nepovolat posledního rakouského císaře [[Karel I.|Karla I.]], který měl na uherskou korunu legitimní nárok. Místo něj byl prohlášen admirál ve výslužbě a&nbsp;válečný hrdina Miklós Horthy za regenta Maďarského království, a to na neomezenou dobu. V březnu a v říjnu [[1921]] se sice [[Karel I.]] pokusil znovuzískat uherský trůn (poprvé formou přesvědčování, podruhé ozbrojenou silou), oba pokusy ovšem Horthy překazil (při druhém porazil u Budapešti Karlovy jednotky) a koncem roku byli [[Habsburkové]] oficiálně detronizováni. [[Karel I.]] byl přinucen odejít do exilu a [[Miklós Horthy|Horthy]] zůstal regentem po dobu 24 let, kdy maďarskému „království bez krále“ vládl admirál bez loďstva. == 20. léta == === [[Trianonská smlouva]] === [[Trianonská smlouva|Trianonskou smlouvou]], podepsanou [[4. červen|4. června]] [[1920]], byly stanoveny nové hranice Maďarska jakožto nástupnického státu [[Uhersko|Uherska]]. [[Maďarsko]] ztratilo celých 71,5 % svého území. Území bylo rozděleno mezi státy sousedící s Maďarským královstvím: * {{Flagicon|Československo}} [[Československá republika]] – [[Slovensko]], [[Podkarpatská Rus]] * [[Soubor:Flag of Romania.png|24px]] [[Rumunské království]] – [[Sedmihradsko]] (Transylvánie), [[Banát]] * {{Flagicon|the Kingdom of Yugoslavia}} [[Království SHS]] - [[Království chorvatsko-slavonské]], [[Vojvodina]], [[Banát]] * [[Soubor:Flag of Austria.png|24px]] [[Rakousko]] – [[Burgenland]] Podpisem smlouvy se Maďarské království také zavázalo k platbě válečných reparací, k zachování vlastní suverenity (nesmělo se již nikdy spojit s Rakouskem) a velikosti armády překračující počet 35 000 mužů. Ztráta území a obyvatel, (každý čtvrtý [[Maďaři|Maďar]] se ocitnul na území cizího státu) vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly těžící drahé kovy a o 90 % veškerých lesů v bývalých [[Uhersko|Uhrách]]. === Po Trianonu === Vláda [[Pál Teleki|Pála Telekiho]] provedla v prosinci [[1920]] slibovanou pozemkovou reformu, kolem 400 tisíc bezzemků dostalo v průměru 3 akry půdy. Roku [[1921]] byl vydán zákon o účinnější ochraně pořádku ve státě, který byl namířen především proti komunistům a pravicovým extrémistům. Tento zákon poslal do vězení budoucí vůdce Maďarska [[Mátyás Rákosi|Mátyáse Rákosiho]] a [[Ferenc Szálasi|Ference Szálasiho]]. Na jaře [[1921]] se poslední Habsburk [[Karel I.]] pokusil získat Maďarský trůn. Puč mu ovšem nevyšel a [[Pál Teleki]] byl nucen rezignovat. Do křesla předsedy vlády se [[14. duben|14. dubna]] [[1920]] posadil [[István Bethlen]]. === Bethlenova éra === Již v říjnu [[1921]] se [[Karel I.]] opět pokusil získat trůn Maďarského království. [[22. říjen|22. října]] [[1921]] jeho ''„Královská armáda“'' vyrazila vlakem na [[Budapešť]]. Druhý den Karlovu armádu porazila u [[Büdaörs]]e vládní vojska pod vedením budoucího premiéra [[Gyula Gömbös|Gyuly Gömböse]]. Aby už nemohlo docházet k podobným pokusům a také na nátlak západních mocností, přijalo národní shromáždění dne [[6. listopad]]u [[1921]] zákon o detronizaci Habsburků.<ref>{{Citace monografie | příjmení = KONTLER | jméno = László | odkaz na autora = | titul = Dějiny Maďarska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 (2. vydání) | isbn = 978-80-7106-616-3 | kapitola = 7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945) | strany = 321 | jazyk = čeština}}</ref> Obnova politické stability ovšem souvisela s úspěšnou rekonstrukcí maďarského hospodářství. Tomu měla napomoci půjčka od [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Maďarské království získalo od [[Itálie]] a Spojeného království částku 250 milionů zlatých korun. V roce [[192]]5 byly zahájeny průzkumné práce u nalezišť [[bauxit]]u v [[Zadunají]] a u [[Veszprém]]u. K posílení stabilizace došlo se zavedením nové měny [[Maďarské pengő|pengő]] [[1. leden|1. ledna]] [[1927]]. Dne [[5. duben|5. dubna]] [[1927]] byla podepsána [[maďarsko]]-[[Itálie|italská]] smlouva o vzájemném přátelství a spolupráci. Maďarské království se tak vymanilo z mezinárodní izolace. Ovšem roku [[1929]] maďarské hospodářství těžce zasáhla [[Velká hospodářská krize]]. Zpočátku došlo k výraznému poklesu cen zemědělských produktů. Následovalo propouštění z továren. Nespokojenost obyvatel vyvrcholila [[1. září]] [[1930]] masovou demonstrací v Budapešti, která byla potlačena střelbou policejních sborů. Tento vývoj nahrával levicovým organizacím, angažovat se začala ilegální komunistická strana. [[István Bethlen]] po 10 letech působení rezignoval a regent Miklós Horthy jmenoval premiérem [[Gyula Károlyi|Gyulu Károlyiho]]. == 30. léta == [[Soubor:Gombos Gyula.png|thumb|left|Gyula Gömbös]] [[Gyula Károlyi]] zastával tento post jen krátce, [[1. říjen|1. října]] [[1932]] byl na jeho místo dosazen pravicový extrémista [[Gyula Gömbös]]. Ten v rozhlase představil svůj program o 95 bodech nazvaný ''Národní pracovní plán''. Následně po návštěvách Gömböse v Itálii a Německu podepsalo v březnu 1934 Maďarské království spolu s [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Itálie|Itálií]] tzv. [[Římské protokoly]]. Na domácí politické scéně vedl [[Gyula Gömbös]], který zvítězil i v předčasných volbách konaných roku [[1935]]. Polovina poslanců parlamentu se hlásila ke krajní pravici. Fašistický fanatik [[Ferenc Szálási]] založil ve stejném roce [[Nemzeti Akaratnak Pártja]] (''Strana národní vůle''). V říjnu [[1936]] [[Gyula Gömös]] umírá a na jeho místo je jmenován konzervativec [[Kálmán Darányi]], který se několikrát pokusil potlačit nacifikační tendence v zemi. V dubnu [[1937]] nechal zatknout [[Szálasi]]ho a zakázal jeho stranu, když se objevily důkazy o připravovaném nacistickém převratu. Jenomže [[Szálasi]] byl brzy propuštěn a [[23. říjen|23. října]] založil novou Maďarskou národně socialistickou stranu, nazývanou [[Strana Šípových křížů]]. Následně byl v červnu [[1938]] [[Szálasi]] opět uvězněn. [[Kálmán Darányi]] vyhlásil [[5. březen|5. března]] [[1938]] Györský program s cílem přezbrojit armádu a zvýšit její početní stav. Následně byl [[13. květen|13. května]] premiér odvolán. Jeho nástupcem se stal finanční expert [[Béla Imrédy]]. [[20. srpen|20. srpna]] [[1938]] se v Maďarském království konaly velkolepé oslavy u příležitosti 900. výročí smrti krále [[Štěpán I. Uherský|Štěpána I. Uherského]]. [[Béla Imrédy]] vedl [[československ]]o-maďarské jednání konané [[8. říjen|8. října]] [[1938]] v [[Komárno|Komárně]], které skončilo neúspěchem. V důsledku [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] podepsané [[29. září]] [[1938]] získalo Maďarské království [[2. listopad]]u [[1938]] [[První vídeňská arbitráž|Vídeňskou arbitráží]] území o rozloze 12 000 km². Jednalo se o jižní část [[Slovensko|Slovenska]] obydlenou především [[Maďaři|Maďary]] a část [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Tu následně v březnu [[1939]] zabralo celou - [[Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus]]. V únoru [[1939]] se ujal vlády již podruhé [[Pál Teleki]] s úmyslem podpořit konzervativně nacionální politiku na úkor nacistických extrémistů. == [[Druhá světová válka]] == Začátku [[Druhá světová válka|druhé světové války]], tedy útoku [[Nacistické Německo|Třetí říše]] na [[Polsko]], se Maďarské království neúčastnilo, naopak vyhlásilo neutralitu a přijalo na své území více jak 100 000 uprchlíků z [[Polsko|Polska]]. Někteří z nich v zemi zůstali, část pokračovala přes [[Jugoslávie|Jugoslávii]] na západ.<ref>{{Citace monografie | příjmení = KONTLER | jméno = László | odkaz na autora = | titul = Dějiny Maďarska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 (2. vydání) | isbn = 978-80-7106-616-3 | kapitola = 7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945) | strany = 345 | jazyk = čeština}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = PRAŽÁK | jméno = Richard | odkaz na autora = | titul = Stručná historie států - MAĎARSKO | vydavatel = Nakladatelství Libri | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7277-269-4 | kapitola = Od Trianonu do konce 2. světové války - Po boku Osy | strany = 96 | jazyk = čeština}}</ref> [[Soubor:Hungary_map.png|thumb||250px|Území Maďarského království za [[Druhá světová válka|Druhé světové války]]]] V roce [[1940]] se Maďarské království chystalo vojensky napadnout [[Rumunské království]] a získat zpět území [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] (Transylvánie), obydlené Maďary. Část území o rozloze 43 000 km² Maďarskému království připadla [[30. srpen|30. srpna]] [[1940]], na základě [[Druhá vídeňská arbitráž|Druhé vídeňské arbitráže]]. [[Szálasi]] byl předčasně propuštěn a ihned se postavil do vedení [[Šípové kříže|Šípových křížů]]. Maďarské království se dne [[20. listopad]]u, společně se [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenským štátem]] a [[Rumunsko|Rumunskem]], připojilo ke státům [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]]. Koncem března [[1941]] Adolf&nbsp;Hitler požadoval jednak umožnění volného průchodu německé armády přes území Maďarského království a jednak účast maďarských vojsk na vpádu do [[Jugoslávie]]. Maďarští politici stáli před složitým rozhodnutím. Buď ustoupí Němcům, poruší tak tři týdny starou smlouvu s Jugoslávií a definitivně přeruší poslední vazby se západními mocnostmi, nebo na druhou stranu získají nazpět část území obývané Maďary. Premiér Pál Teleki se pod vahou odpovědnosti zhroutil a [[3. duben|3. dubna]] [[1941]] se zastřelil. Jeho nástupce [[László Bárdossy]], bývalý vyslanec v [[Berlín]]ě, nařídil [[11. duben|11. dubna]] téhož roku pochod maďarské armády do [[Jugoslávie]]. Počet obyvatel Maďarského království se od roku [[1920]] téměř zdvojnásobil a území se rozšířilo z 93 000 km² na 171 000 km². Ovšem za tyto zisky muselo Maďarská království zaplatit větší účastí ve válečných taženích. Dne [[26. červen|26. června]] [[1941]] shodily maskované německé letouny, které se vydávaly za sovětské, bomby na [[Košice]]. Regent Miklós Horthy následně vyhlásil válku [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]]. Ke koci roku [[1941]] zastavila [[Rudá armáda]] postup německých vojsk u Moskvy. Německo požadovalo po všech svých satelitech, včetně Maďarského království, větší vojenskou účast. V lednu [[1942]], na přímý rozkaz několika maďarských důstojníků, byl v regionu [[Bačka]], který je součástí [[Vojvodina|Vojvodiny]], zavražděn velký počet srbských a židovských civilistů a jejich těla posléze naházena do [[Dunaj]]e a [[Tisa|Tisy]]. Dne [[9. březen|9. března]] [[1942]] byl dosavadní premiér [[László Bárdossy]] nahrazen konzervativním zemědělským odborníkem [[Miklós Kállay|Miklósem Kállayem]]. V létě [[1942]] byla na východní frontu poslána další maďarská armáda, posílená o ''„trestné prapory“'', v nich byly především aktivisté ilegální komunistické strany, odpůrci režimu apod. Výběžek donské fronty byl prodlouženým křídlem stalingradského bojiště. U Stalingradu chtěl Adolf&nbsp;Hitler rozhodnout válku ve svůj prospěch. Donská fronta měla podle jeho názoru podřadný význam, proto tam byla posílána vojska [[Itálie]], Maďarska a [[Rumunsko|Rumunska]], podporovaná německým dělostřelectvem a německým polním četnictvem. [[Německé dělostřelectvo]] mělo držet v šachu sovětské dělostřelectvo a hlavním úkolem [[německé polní četnictvo|německého polního četnictva]] bylo hlídat italská, maďarská a rumunská vojska. Pokud mělo německé polní četnictvo podezření ze zbabělosti či nespolehlivosti satelitních jednotek, potrestalo je jedním ze čtyř trestů:<ref>{{Citace monografie | příjmení = ILLÉS | jméno = Béla | odkaz na autora = | titul = Země vykoupená | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1956 | isbn = | kapitola = Gyula Pásztor | strany = 27 - 28 | jazyk = čeština}}</ref> * ''Trest prvního stupně'' – německé polní četnictvo uzavřelo veškeré příjezdové cesty k podezřelým útvarům. Zabránilo tak zásobování potravinami, léčivy a municí. * ''Trest druhého stupně'' – německé polní četnictvo zatklo šest, dvanáct, osmnáct nebo dvacet čtyři podezřelých vojáků a pověsili je za ruce před palebné postavení na dobře viditelné místo. * ''Trest třetího stupně'' – německé polní četnictvo zatklo velitele podezřelého útvaru a na jeho místo dosadilo německého velitele, který se postaral o to, aby útvar dostal nesplnitelné bojové úkoly. * ''Trest čtvrtého stupně'' – německé dělostřelcovo jakoby omylem zničilo svou palbou podezřelé satelitní jednotky. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-J28644, Ungarn, gefallene Rotarmisten.jpg|thumb|Mrtví maďarští honvédi]] Když byla dne [[12. leden|12. ledna]] [[1943]] zahájena sovětská ofenzíva na Donu, umrzly ve čtyřicetistupňových mrazech tisíce [[honvéd]]ů. Následně uposlechl velitel maďarských honvédů [[Gusztáv Jány]] nesmyslný rozkaz od Adolfa Hitlera, aby maďarská armáda během ústupu kladla odpor a zpomalila tak Rudou armádu. Německá vojska mezitím stihla uprchnout. Výsledkem tohoto nesmyslného rozkazu bylo 40 000 padlých, 35 000 zraněných a 60 000 zajatých honvédů. Mezitím se Kállayova vláda snažila od roku [[1942]] vést tajná jednání se [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]]. První pokusy začaly již v létě v [[Turecko|Turecku]], [[Švédsko|Švédsku]] a [[Švýcarsko|Švýcarsku]], [[Spojené království|Britskou]] vládu ovšem tato jednání nezajímala. Na konci roku 1942 vláda Spojeného království informovala o svém postoji vlády Spojených států a Sovětského svazu. Prvním úspěchem bylo několik setkání maďarské delegace (vedené [[Albert Szent-Györgyi|Albertem Szent-Györgyiem]]) s britskými diplomaty v [[Istanbul]]u. Podle podmínek z 9. září 1943 mělo Maďarské království snížit hospodářskou a vojenskou pomoc poskytovanou Německu, stáhnout své jednotky z území Sovětského svaz a v okamžiku, kdy armády Spojenců dosáhnou maďarských hranic, vyhlásit válku Německu. Kállay podmínky přijal, vše ovšem záviselo na tom, zda vstoupí spojenecké jednotky do Maďarského království přes Balkán nebo Itálii a hlavně, jestli před Rudou armádou nebo po ní. Maďarské království požadovalo, aby v případě vyhlášení války Německu bylo okupováno vojsky Spojených států a Spojeného království, nikoli Rudou armádou Sovětského svazu. Když ale bylo rozhodnuto, že se vojska [[USA]] a [[Spojené království|Spojeného království]] vylodí v [[Normandie|Normandii]] a východní část střední Evropy osvobodí [[Rudá armáda]], bylo od těchto plánů upuštěno. [[Soubor:Horthy the regent.jpg|thumb|left|Miklós Horthy jako regent Maďarského království ve věku 75 let]] Nicméně německá tajná služba věděla o Kállayových mírových plánech a Adolf&nbsp;Hitler na [[Miklós Horthy|Horthym]] požadoval jeho odvolání. To regent odmítl. Z toho důvodu se v [[Berlín]]ě začaly připravovat plány na přímou okupaci Maďarského království. [[Miklós Horthy|Horthy]] byl pozván na vyjednávání do [[Klessheim]]u (dnes [[Rakousko]]), kde byl Němci dočasně zajat, aby nemohl vydat rozkaz k odporu. Adolf&nbsp;Hitler naléhal, aby okupaci povolil. [[Miklós Horthy|Horthy]] nejprve odmítal, ale po výhrůžkách podvolil. Na rozkaz náčelníka generálního štábu nekladla maďarská armáda dne [[19. březen|19. března]] [[1944]] okupačním silám žádný odpor (tzv. [[Operace Margarethe]]). Následně byl [[Miklós Kállay]] odvolán a na jeho místo nastoupil bývalý vyslanec v [[Berlín]]ě [[Döme Sztójay]]. Ten sestavil novou vládu výhradně z politiků krajní pravice a zakázal opoziční strany. V hospodářské oblasti vláda schválila zvýšení vývozu potravin a surovin do Německa. Namísto stažení maďarských jednotek byly na frontu poslány další divize. Odpovědí na tyto kroky bylo bombardování Budapešti angloamerickými vzdušnými silami. První velký bombový útok postihl hlavní město [[3. duben|3. dubna]] [[1944]], následovalo dalších 19 náletů. Až do této doby chránil [[Židé|Židy]] v Maďarském království před fyzickou likvidací zákon. Od [[29. březen|29. března]] [[1944]] začalo platit nařízení, které nutilo Židy nosit žlutou hvězdu. Člověk toho vyznání už také nemohl dále vykonávat povolání učitele, lékaře či advokáta. [[Židé]] byli shromažďováni v ghettech a následně transportováni do [[Auschwitz-Birkenau|Osvětimi]]. První takový transport vyjel [[15. květen|15. května]] [[1944]]. Do konce června jich bylo z venkova deportováno asi 440 000, z nichž 320 000 se domů nikdy nevrátilo. [[Miklós Horthy|Horthy]] tyto deportace po několika měsících, na nátlak světových osobností reagující na svědectví dvou uprchlých vězňů, počátkem července [[1944]] zastavil. Tímto činem zachránil život 200 000 budapešťských Židů. Až do této doby [[Miklós Horthy|Horthy]] údajně stále věřil tomu, že Židé jsou posíláni do táborů na nucenou práci a po jejím skončení se vrátí zpátky do Maďarska.<ref>{{Citace monografie | příjmení = KONTLER | jméno = László | odkaz na autora = | titul = Dějiny Maďarska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 (2. vydání) | isbn = 978-80-7106-616-3 | kapitola = 7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945) | strany = 350 | jazyk = čeština}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = PRAŽÁK | jméno = Richard | odkaz na autora = | titul = Stručná historie států - MAĎARSKO | vydavatel = Nakladatelství Libri | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7277-269-4 | kapitola = Od Trianonu do konce 2. světové války - Po boku Osy | strany = 98 | jazyk = čeština}}</ref> Na počátku srpna [[1944]] se [[Rudá armáda]] po mohutné ofenzívě dostala k linii Karpat. Nastalo to, čeho se Horthy a všichni přední politici obávali. Před hranicemi stála sovětská vojska, zatímco angloamerické jednotky byly daleko. Současně s průlomem fronty byla v Bukurešti svržena [[Ion Antonescu|Antonescova]] vláda, Rumunsko požádalo o příměří a jeho armáda se postavila proti Německu. [[Miklós Horthy|Horthy]] odvolal vládu, začal sestavovat novou a současně zahájil jednání se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. Dle předběžného příměří z [[11. říjen|11. října]] [[1944]] se Maďarské království mělo vzdát území získaného po roce [[1938]] a vyhlásit válku Německu. Tento riskantní krok byl ovšem špatně připraven a když [[Miklós Horthy|Horthy]] vyhlásil v rozhlasu příměří se [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]] o den dříve, než bylo dohodnuto, tj. [[15. říjen|15. října]] [[1944]], reagovali na to nacisté vysláním do [[Budapešť|Budapešti]] nechvalně proslaveného [[Schutzstaffel|SS komanda]] vedeného [[Otto Skorzeny|Ottou Skorzenym]] a únosem Horthyho syna. Horthy byl nucen své prohlášení vzít zpět. Následně mu byla odebrána moc regenta Maďarského království a byl převezen do „ochranné vazby“ do Německa. Hlavou státu se stal jako „Vůdce národa“ vůdce [[Šípové kříže|Šípových křížů]] [[Ferenc Szálasi]]. === [[Vláda národní jednoty (Maďarsko)|Vláda národní jednoty]] === Po nacistickém převratu došlo k dalšímu vraždění a pronásledování [[Židé|Židů]]. Během akcí [[Šípové kříže|Šípových křížů]] přišla o život asi polovina z celkových 200 000 členů budapešťské židovské komunity. [[Maďarský stát]] v té době již čelil blížící se okupaci [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], což přinášelo demolici maďarské infrastruktury ze strany ustupující armády [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. Dne [[13. únor]]a [[1945]], po dvouměsíčním obléhání, byla [[Budapešť]] dobyta vojsky [[Rudá armáda|Rudé armády]]. [[4. duben|4. dubna]] [[1945]] po dlouhotrvajících a těžkých bojích dovršila [[Rudá armáda]] osvobození maďarského území. Tento den se později v [[Maďarská lidová republika|Maďarské lidové republice]] stal státním svátkem. == Poválečný vývoj == Existence novodobého Maďarského království končí s vyhlášením [[Druhá Maďarská republika|Druhé Maďarské republiky]] dne [[1. únor]]a [[1946]]. Jelikož bylo Maďarsko osvobozeno [[Sovětský svaz|sovětskou]] [[Rudá armáda|Rudou armádou]], odehrával se poválečný vývoj v plné režii [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Vše vyvrcholilo [[15. srpen|15. srpna]] [[1949]], kdy byla vyhlášena [[Maďarská lidová republika]]. === Literatura === * KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. * PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha : Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4. * IRMANOVÁ, Eva. Maďarsko v éře sovětizace. Ústí nad Labem : albis international, 2008. 384 s. ISBN 978-80-86971-99-5. * ILLÉS, Béla. Země vykoupená. Praha : Naše Vojsko, 1956. 577 s. === Související články === * [[Maďarsko]] * [[Dějiny Maďarska]] * Miklós Horthy * [[Budapešťská operace]] * [[Druhá světová válka]] * [[Seznam významných událostí dějin Maďarska]] == Reference == <references /> {{Dějiny Maďarska}} {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Zaniklé státy Maďarska]]

Návrat na stránku „Maďarské království“.