Čeština

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox jazyk | Jazyk = Čeština | Rozšíření= [[Česko]]<br /> [[Slovensko]]<br /> [[Rakousko]] <br /> [[Chorvatsko]]<br /> [[Polsko]]<br /> [[Německo]] |Mluvčích=12 miliónu ([[Seznam jazyků podle počtu mluvčích|66. místo]]) |Mapa rozšíření=Slovanske jazyky cz.png |Klasifikace= *[[Indoevropské jazyky]] **[[Slovanské jazyky]] ***[[Západoslovanské jazyky]] |Písmo=[[Latinka]] |Úřední jazyk= [[Česko]] [[Soubor:Flag of Europe.png|24px]][[Evropská unie]] | Regulátor= [[Ústav pro jazyk český]]<br /> [[Akademie věd České republiky]] |ISO6391=cs |ISO6392B=cze |ISO6392T=ces |ISO6393=ces |SIL=CZC |wiki=[[Hlavní strana|cs.wikipedia.org]] }} '''Český jazyk''' neboli '''čeština''' je [[Západoslovanské jazyky|západoslovanský]] [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]], nejvíce příbuzný se [[Slovenština|slovenštinou]], poté [[Polština|polštinou]] a [[Lužická srbština|lužickou srbštinou]]. Patří mezi [[slovanské jazyky]], do rodiny jazyků [[Indoevropské jazyky|indoevropských]]. Čeština se vyvinula ze západních [[nářečí]] [[praslovanština|praslovanštiny]] na konci 10. století. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na [[spisovná čeština|spisovnou č.]], určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a [[nespisovná čeština|nespisovnou č.]], která zahrnuje dialekty ([[nářečí]]) a sociolekty ([[slang]]y) včetně [[vulgarismus|vulgarismů]] a [[argot]]u. Spisovná čeština má dvě podoby: vypjatě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od [[obecná čeština|češtiny obecné]]. Česky mluví zhruba 11,5&nbsp;mil. lidí, z&nbsp;toho přes 10 mil. v&nbsp;[[Česká republika|Česku]].<ref>[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ces Ethnologue: Languages of the World. 15th edition. (anglicky)]</ref> V&nbsp;důsledku několika vystěhovaleckých vln v&nbsp;uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na [[Slovensko|Slovensku]], v&nbsp;[[Spojené státy americké|USA]], [[Kanada|Kanadě]], [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]], [[Austrálie|Austrálii]], na [[Ukrajina|Ukrajině]] a v&nbsp;řadě dalších zemí. Čeština je [[flektivní jazyk]], vyznačující se komplikovaným systémem [[skloňování]] a [[časování]]. K [[písmo|písemným]] záznamům použivá [[latinka|latinku]], obohacenou o znaky s [[diakritika|diakritikou]]. Pro výslovnost je charakteristický pevný [[přízvuk]], opozice délky [[samohláska|samohlásek]] a specifická [[souhláska]] /[[Alveolární vibranta#Zvýšená alveolární vibranta|ř]]/. Čeština je [[úřední jazyk|úředním jazykem]] Česka a [[Evropská unie|Evropské unie]].<ref name="eu">[http://europa.eu/languages/cs/document/59 Časté otázky týkající se jazykové politiky Evropské unie]</ref> V úředním styku lze češtinu používat také na [[Slovensko|Slovensku.]]<ref>{{Citace monografie | titul = Zákon 184/1999 Z.z. o používaní jazykov národnostných menšín, § 6 | url = http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/htm_zak/jaspiw_mini_zak_zobraz_clanok1.asp?kotva=k1&skupina=1 }}</ref>. Spisovný standard kodifikuje [[Ústav pro jazyk český]] [[Akademie věd České republiky]]. == Klasifikace == Čeština je slovanský jazyk, patřící do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se [[slovenština|slovenštinou]] tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří ještě [[polština]], [[kašubština]] a [[lužická srbština]] ([[horní lužická srbština|horní]] a [[dolní lužická srbština|dolní]]). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě.<ref>Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69.</ref> === Vztah češtiny a slovenštiny === {{Podrobně|Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou}}<ref>Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69, 406–408.</ref> Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se [[slovenština|slovenštinou]]. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. <!--Jako příklad se dává vztah mezi [[dolnoněmčina|dolnoněmčinou]] a [[hornoněmčina|hornoněmčinou]].--> V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský [[bilingvismus]] (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, [[Československo|Československa]]), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Breton | jméno = R | strany = 19 | překladatelé = T. Duběda | rok = 2007 | titul = Atlas jazyků světa: Soužití v křehké rovnováze | vydavatel = Albatros | místo = Praha | isbn = 978-80-00-01883-6 }}</ref> Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka. == Historie == {{Podrobně|Historický vývoj češtiny}}<ref>Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69–94; Bělina (2003); Čornej (2003).</ref> [[Soubor:Presl brambor.JPG|510 px|thumb|Ukázka z knihy ''Všeobecný rostlinopis. Díl 2'' vydané roku 1846]] Čeština se vyvinula na konci 1. tisíciletí ze západního nářečí [[praslovanština|praslovanštiny]]. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly [[jer]]y, [[nazalizace|nosovky]] (ę a ǫ), [[palatalizace]] či systém čtyř minulých časů ([[aorist]], [[imperfektum]], [[perfektum]], [[plusquamperfektum]]). Tyto prvky nejpozději do konce 15. století postupně vymizely (v uvedeném pořadí). Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen [[církev|duchovní]]. Funkci spisovného jazyka plnila [[latina]], případně [[staroslověnština]]. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z&nbsp;roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z&nbsp;12. století. Zní: ''„Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema [[dušník]]oma Bogucos a Sedlatu.“'' Dále se dochovaly glosy z&nbsp;chorální knihy svatojiřské, rovněž z&nbsp;12.&nbsp;století, od neznámé jeptišky: ''„Aldík krásen jako anjelík, jenž v&nbsp;blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn.“'' Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou [[latinka|latinku]] i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek). Ve 14. století proniká čeština do literatury a úředního styku. Objevují se první česky psané knihy. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad [[Bible]] do češtiny. Používá se [[spřežka|spřežkový]] pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání [[diakritické znaménko|diakritických znamének]]. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu [[knihtisk]]u v 16. století. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. [[Bible kralická]]. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, [[Pavel Stránský]] aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné [[cenzura|cenzuře]]. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě [[němčina|němčinu]], která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích [[Habsburkové|habsburského]] soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného [[Slezsko|Slezska]] mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako [[národní obrození]]. Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury. A díky povinné [[škola|školní]] docházce a vysoké [[gramotnost]]i obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]], která poprvé vyšla roku 1809. K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1835–1830) [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]]. Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba se snaží přiblížit živému jazyku. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého pravopisu Bible kralické (např. slovo ''její'' bylo do té doby psáno jako ''gegj''). [[Spisovná čeština]] v té době získala víceméně dnešní podobu. == Slovní zásoba == [[Slovní zásoba]]<ref>Karlík, Nekula, Rusínová (1995), s. 101–102.</ref> je převážně slovanského původu. Čeština a příbuzná slovenština uchovávají až 98 % praslovanské slovní zásoby, nejvíce ve srovnání s&nbsp;ostatními slovanskými jazyky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kopečný | jméno = František | titul = Základní všeslovanská slovní zásoba | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1981 | poznámka = citováno dle Karlík, Nekula, Rusínová (1995) }} </ref> Jako u většiny evropských jazyků řada slov z oblasti kultury a vědy byla převzata z [[řečtina|řečtiny]] (''demokracie, parabola, typ'') a latiny (''škola, kříž, doktor, herbář'') . Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov přejata z [[němčina|němčiny]] (''knedlík, šunka, taška, brýle, rytíř''), případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu (''hoblík, klempíř, ponk, šichta''), mnoho slov proniklo do nespisovných vrstev jazyka (''majznout, lajsnout/lajznout si, luftovat''). V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – [[polština|polštiny]] (''báje, věda, půvab, otvor''), [[ruština|ruštiny]] (''vzduch, příroda, chrabrý'') aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem ([[kalk]]y). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány. Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů (''sovět, kulak, chozrasčot, polárník, rozvědka, celiny''). Z [[italština|italštiny]] pochází řada pojmů z oblasti [[hudba|hudby]] (''duet, soprán, forte, piano''), z [[francouzština|francouzštiny]] slova týkající se [[móda|módy]] (''baret, blůza, manžeta''). [[Angličtina]] původně byla zdrojem sportovních výrazů (''fotbal, hokej, tenis''), v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti [[výpočetní technika|výpočetní techniky]] (''software, hardware'') a mnoha dalších oblastí života. Čeština přejímá slova i z exotických jazyků, často prostřednictvím jiných jazyků. Z [[arabština|arabštiny]] pochází např. ''alkohol, káva, trafika'', z [[turečtina|turečtiny]] ''jogurt, klobouk, čapka, tasemnice'', z [[čínština|čínštiny]] ''čaj, kečup'', z [[hindština|hindštiny]] ''džungle'' či ''jóga''. [[Pravopis]] přejatých slov závisí na míře zdomácnění: # zdomácnělá slova mají zpravidla standardní pravopis přizpůsobený českému, např. ''telefon, televize, rádio, muzeum, kriket, akvárium'' (ale lze psát i ''televise, radio, museum''); # novější a méně používaná slova obvykle zachovávají původní pravopis, např. ''hardware, image'', zvláštní skupinu představují [[citátová slova]] - výrazy, které si zachovávají původní pravopis a většinou i výslovnost a zpravidla nepřijímají české koncovky, jako je např. lat. ''[[Ecce Homo|ecce homo]], corpus delicti, in statu nascendi, ab incunabulis, [[Dies Irae|dies irae]]'', fr. ''aperçu, á propos, [[enfant terrible]], tête à tête, vis-à-vis, potpourri, parvenu; [[Laissez faire|laissez-faire]], [[Laissez faire|laissez-passer]]''; ital. ''[[staccato]], [[adagio]], dolce far niente'' apod.). Někdy se používá souběžně původní i počeštěný pravopis, např. ''business'' i ''byznys'' (i když [[PČP]] (1999, 2005) už uvádějí jen ''byznys''). === Počet slov === Přesný počet slov v češtině není možné určit, jelikož se čeština jakožto živý jazyk neustále vyvíjí. Zatím nejrozsáhlejší [[Příruční slovník jazyka českého]], postupně vydaný v letech [[1935]]–[[1957]], má zhruba 250&nbsp;000 hesel. Obsahuje i slova, která zná málokdo, a neobsahuje naopak některá slova obecně známá (např. [[vulgarismus|vulgarismy]]). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. [[Slovník spisovného jazyka českého]], jehož první vydání vyšlo v letech [[1960]]–[[1971]], druhé vydání v roce [[1989]], má přibližně 192&nbsp;000 hesel. Rozsahem nejmenší [[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] (první vydání [[1978]], druhé, upravené vydání [[1994]]) obsahuje zhruba 48&nbsp;000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Na co se nás často ptáte | url = http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm | datum přístupu = 2007-12-18 | vydavatel = Ústav pro jazyk český | místo = Praha | jazyk = česky }}</ref> == Nářečí == [[Soubor:Czech dialects.PNG|thumb|350px|Nářečí češtiny:<br /> 1 – česká skupina (podskupiny: 1a – severovýchodočeská, 1b – středočeská, 1c – jihozápadočeská, 1d – českomoravská)<br /> 2 – středomoravská skupina<br /> 3 – východomoravská skupina<br /> 4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)<br /> 5 – nářečně různorodé oblasti]] : ''Související informace můžete najít také v článku:'' Nářečí češtiny}} Čeština má mnoho [[nářečí]], která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a [[obecná čeština|obecné češtiny]] se rozdíly mezi nimi stírají. Česká nářečí se rozdělují do 4 skupin:<ref>Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 393.</ref> * [[Česká nářeční skupina]] (s [[obecná čeština|obecnou češtinou]] jako [[interdialekt]]em) * [[Středomoravská nářeční skupina]] (hanácká) * [[Východomoravská nářeční skupina]] (moravskoslovenská) * [[Slezská nářečí]] Pohraniční území osídlená před rokem [[1945]] [[Němci]] (tedy [[Sudety]]) jsou nářečně různorodá. <!--České [[interdialekt]]y: *[[obecná čeština]] *obecná hanáčtina *moravská slovenština *[[lašská nářečí|laština]]--> == Písmo a výslovnost == {{Podrobně|Český pravopis}}<ref name="šaur">Šaur (2004).</ref> Čeština používá upravenou [[latinka|latinku]], doplněnou o&nbsp;tyto znaky s&nbsp;[[diakritické znaménko|diakritikou]]: {| class=wikitable ! Velká | Á || Č || Ď || É || Ě || Í || Ň || Ó || Ř || Š || Ť || Ú || Ů || Ý || Ž |- ! Malá | á || č || ď || é || ě || í || ň || ó || ř || š || ť || ú || ů || ý || ž |} Čeština také používá [[spřežka|spřežku]] ''ch'', která je považována za samostatné písmeno, stojící v abecedě mezi ''h'' a ''i''. Velká varianta je ''CH'', avšak pokud stojí tato spřežka na místě, kde se píše velké písmeno, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: ''Ch''. Kromě ''ch'' se hlavně v cizích slovech také používá spřežka ''dž'' (k zápisu znělého protějšku k ''č'', např. pův. č. ''džbán'' x přejaté ''džus, džem, džíp''), zcela výjimečně pak ''dz'' (znělý protějšek ''c''). Tyto spřežky se za samostatná písmena nepovažují. Zajímavostí je, že české háčky (ŠČŽ aj.) převzalo i pár zahraničních jazyků: kromě slovenštiny například [[bosenština]], [[chorvatština]], [[lakotština]], [[litevština]], [[lotyština]], některé varianty [[sámština|sámštiny]], [[slovinština]] aj. Český [[pravopis]] je ve svém principu [[fonologie|fonologický]] s určitými historickými prvky. To znamená, že jedno písmeno ([[grafém]]) se zpravidla používá pro zápis jednoho [[foném]]u (nikoliv [[zvuk]]u) s tím, že přihlíží k [[morfologie (lingvistika)|morfologii]] a [[etymologie|etymologii]] slov a zachovává některé prvky odpovídající staršímu stavu jazyka (psaní ''i/y, í/ý, ě, ú/ů''). Písmena ''ě'' a ''ů'' se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože ''ě'' změkčuje předcházející [[souhláska|souhlásku]] a použití ''ů'' je podmíněno jistými etymologickými jevy (původní [[hláska]] /u:/ se píše ''ú''; [[hláska]] /u:/ vyvinutá z&nbsp;původního /o:/ se píše&nbsp;''ů''). Písmena s [[Háček (diakritika)|háčkem]] (kromě ''ě'', ''ď'', ''ť'', ''ň'') se při abecedním řazení (např. ve [[slovník|slovnících]]) kladou za své základní znaky bez háčku. Samohlásky s diakritikou mají v abecedě stejnou prioritu jako znaky bez diakritiky. {|class=wikitable |+Česká abeceda |- !Písmeno !Název !Výslovnost ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) ![[Alofon]]y |- |'''A&nbsp;a''' |á |[[Otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[a]}}]] | |- |'''Á&nbsp;á''' |dlouhé á |{{IPA|[a:]}} | |- |'''B&nbsp;b''' |bé |[[znělá bilabiální ploziva|{{IPA|[b]}}]] |[[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|[p]}}]] |- |'''C&nbsp;c''' |cé |[[neznělá alveolární afrikáta|{{IPA|[ts]}}]] |[[znělá alveolární afrikáta|{{IPA|[dz]}}]] |- |'''Č&nbsp;č''' |čé |[[neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|[tʃ]}}]] |[[znělá postalveolární afrikáta|{{IPA|[dʒ]}}]] |- |'''D&nbsp;d''' |dé |[[znělá alveolární ploziva|{{IPA|[d]}}]] |[[neznělá alveolární ploziva|{{IPA|[t]}}]] |- |'''Ď&nbsp;ď''' |ďé |[[znělá palatální ploziva|{{IPA|[ɟ]}}]] |[[neznělá palatální ploziva|{{IPA|[c]}}]] |- |'''E&nbsp;e''' |é |[[Polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɛ]}}]] | |- |'''É&nbsp;é''' |dlouhé é |{{IPA|[ɛ:]}} | |- |'''Ě&nbsp;ě''' |ije |{{IPA|[ɛ, jɛ]}} | |- |'''F&nbsp;f''' |ef |[[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|[f]}}]] | |- |'''G&nbsp;g''' |gé |[[znělá velární ploziva|{{IPA|[g]}}]] |[[neznělá velární ploziva|{{IPA|[k]}}]] |- |'''H&nbsp;h''' |há |[[znělá glotální frikativa|{{IPA|[ɦ]}}]] |[[Neznělá velární frikativa|{{IPA|[x]}}]], příp. [[neznělá glotální frikativa|{{IPA|[h]}}]] |- |'''Ch&nbsp;ch''' |chá |[[Neznělá velární frikativa|{{IPA|[x]}}]] |[[znělá velární frikativa|{{IPA|[ɣ]}}]] nebo [[znělá glotální frikativa|{{IPA|[ɦ]}}]] |- |'''I&nbsp;i''' |í |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɪ]}}]] | |- |'''Í&nbsp;í''' |dlouhé í |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[i:]}}]] | |- |'''J&nbsp;j''' |jé |[[Palatální aproximanta|{{IPA|[j]}}]] | |- |'''K&nbsp;k''' |ká |[[Neznělá velární ploziva|{{IPA|[k]}}]] |[[znělá velární ploziva|{{IPA|[g]}}]] |- |'''L&nbsp;l''' |el |[[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|[l]}}]] | |- |'''M&nbsp;m''' |em |[[Bilabiální nazála|{{IPA|[m]}}]] |[[Labiodentální nazála|{{IPA|[ɱ]}}]] |- |'''N&nbsp;n''' |en |[[Alveolární nazála|{{IPA|[n]}}]] |[[Velární nazála|{{IPA|[ŋ]}}]] |- |'''Ň&nbsp;ň''' |eň |[[Palatální nazála|{{IPA|[ɲ]}}]] | |- |'''O&nbsp;o''' |ó |[[Polozavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[o]}}]] | |- |'''Ó&nbsp;ó''' |dlouhé ó |{{IPA|[o:]}} | |- |'''P&nbsp;p''' |pé |[[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|[p]}}]] |[[znělá bilabiální ploziva|{{IPA|[b]}}]] |- |'''Q&nbsp;q''' |kvé |{{IPA|[kv]}} | |- |'''R&nbsp;r''' |er |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r]}}]] | |- |'''Ř&nbsp;ř''' |eř |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r̝]}}]] |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r̝°]}}]] |- |'''S&nbsp;s''' |es |[[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|[s]}}]] |[[znělá alveolární frikativa|{{IPA|[z]}}]] |- |'''Š&nbsp;š''' |eš |[[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʃ]}}]] |[[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʒ]}}]] |- |'''T&nbsp;t''' |té |[[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|[t]}}]] |[[znělá alveolární ploziva|{{IPA|[d]}}]] |- |'''Ť&nbsp;ť''' |ťé |[[Neznělá palatální ploziva|{{IPA|[c]}}]] |[[znělá palatální ploziva|{{IPA|[ɟ]}}]] |- |'''U&nbsp;u''' |ú |[[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ʊ]}}]] | |- |'''Ú&nbsp;ú''' |dlouhé ú |[[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[u:]}}]] | |- |'''Ů&nbsp;ů''' |ů s&nbsp;kroužkem |{{IPA|[u:]}} | |- |'''V&nbsp;v''' |vé |[[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|[v]}}]] |[[neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|[f]}}]] |- |'''W&nbsp;w''' |dvojité vé |{{IPA|[v]}} |{{IPA|[f]}} |- |'''X&nbsp;x''' |iks |{{IPA|[ks]}} |{{IPA|[gz]}} |- |'''Y&nbsp;y''' |ypsilon |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɪ]}}]] | |- |'''Ý&nbsp;ý''' |dlouhé ypsilon |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[i:]}}]] | |- |'''Z&nbsp;z''' |zet |[[znělá alveolární frikativa|{{IPA|[z]}}]] |[[neznělá alveolární frikativa|{{IPA|[s]}}]] |- |'''Ž&nbsp;ž''' |žet |[[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʒ]}}]] |[[neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʃ]}}]] |} === Fonetika a fonologie === {{Podrobně|Fonologie češtiny}}<ref>Duběda (2005), s. 106; Karlík, Nekula, Pleskalová (1995), s. 28–64.</ref> Čeština má 10 [[samohláska|samohlásek]] (5 krátkých a 5 dlouhých), 27 [[souhláska|souhlásek]] a 3 [[dvojhláska|dvojhlásky]]. [[Soubor:Czech vowel chart.png|thumb|300px|Výslovnost českých [[samohláska|samohlásek]] podle ''The Handbook of the International Phonetic Association'' ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]).]] {| class="wikitable" style="text-align: center" |+ Přehled českých souhlásek ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) |- style="font-size: x-small;" | ! style="width: 4em;" | [[Bilabiální souhláska|Bila‐<br />biály]] ! style="width: 4em;" | [[Labiodentální souhláska|Labio‐<br />dentály]] ! [[Alveolární souhláska|Alveoláry]] ! style="width: 4em;" | [[Postalveolární souhláska|Post‐<br />alveo‐<br />láry]] ! style="width: 4em;" | [[Palatální souhláska|Pala‐<br />tály]] ! style="width: 4em;" | [[Velární souhláska|Veláry]] ! style="width: 4em;" | [[Glotální souhláska|Glo‐<br />tály]] |- style="font-size: 120%;" ! style="font-size:small; text-align:left" | [[Nazální souhláska|Nazály]] | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Bilabiální nazála|{{IPA|m}}]] | | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Alveolární nazála|{{IPA|n}}]] | | &nbsp;&nbsp;&nbsp; [[Palatální nazála|{{IPA|ɲ}}]] | | |- style="font-size: 120%;" ! style="font-size: small; text-align:left" | [[Plozivní souhláska|Plozivy]] | [[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|p}}]] [[Znělá bilabiální ploziva|{{IPA|b}}]] | | [[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|t}}]] [[Znělá alveolární ploziva|{{IPA|d}}]] | | [[Neznělá palatální ploziva|{{IPA|c}}]] [[Znělá palatální ploziva|{{IPA|ɟ}}]] | [[Neznělá velární ploziva|{{IPA|k}}]] [[Znělá velární ploziva|{{IPA|g}}]] | |- style="font-size: 120%;" ! style="font-size: small; text-align:left" | [[Afrikátní souhláska|Afrikáty]] | | | [[Neznělá alveolární afrikáta|{{IPA|t͡s}}]] [[znělá alveolární afrikáta|{{IPA|d͡z}}]] | [[Neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|t͡ʃ}}]] [[znělá postalveolární afrikáta|{{IPA|d͡ʒ}}]] | | | |- style="font-size: 120%;" ! style="font-size: small; text-align:left" rowspan="2" | [[Frikativní souhláska|Frikativy]] | | [[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|f}}]] [[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|v}}]] | [[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|s}}]] [[znělá alveolární frikativa|{{IPA|z}}]] | [[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʃ}}]] [[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʒ}}]] | | [[Neznělá velární frikativa|{{IPA|x}}]] &nbsp;&nbsp; | &nbsp;&nbsp; [[znělá glotální frikativa|{{IPA|ɦ}}]] |- | | | rowspan="2" style="font-size: 120%;" | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Alveolární vibranta|{{IPA|r̝}}]] | | | | |- ! rowspan=2 style="text-align:left" | [[Vibrantní souhláska|Vibranty]] | | | | | |- | | | style="font-size: 120%;" | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Alveolární vibranta|{{IPA|r}}]] | | | | |- ! style="text-align:left" | [[Aproximantní souhláska|Aproximanty]] | | | | | style="font-size: 120%;" | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Palatální aproximanta|{{IPA|j}}]] | | |- ! style="text-align:left" | [[Laterální souhláska|Laterální aproximanty]] | | | style="font-size: 120%;" | &nbsp;&nbsp;&nbsp;[[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|l}}]] | | |} K charakteristickým rysům české výslovnosti patří zejména: * opozice kvantity (délky) samohlásek (dlouhá x krátká), která není závislá na přízvuku; * opozice [[znělost]]i u tzv. pravých souhlásek (s–z, t–d, p–b atd.), asimilace znělosti; * ztráta znělosti v koncových pozicích (např. le'''d''' [lɛ'''t''']); * pevný [[přízvuk]] na první [[slabika|slabice]]; * specificky český foném /[[ř]]/, který je dle okolností vyslovován buď zněle, nebo nezněle. == Mluvnice == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' Česká gramatika}}<ref name="šaur" /><ref>Karlík, Nekula, Pleskalová (1995), s. 228–367, 645–647.</ref> Čeština je [[flektivní jazyk]], který vyjadřuje [[věta (lingvistika)|větnou]] [[syntax]] pomocí [[flexe]] ([[skloňování]] a [[časování]]). Vyznačuje se bohatstvím [[Slovo (lingvistika)|slovních]] tvarů. ;Slovní druhy Čeština rozlišuje 10 [[slovní druh|slovních druhů]], které se rozdělují na ohebné a neohebné: * ohebné ** [[skloňování|skloňují]] se – [[podstatné jméno|podstatná jména]], [[přídavné jméno|přídavná jména]], [[zájmeno|zájmena]], [[číslovka|číslovky]]; ** [[časování|časují]] se – [[sloveso|slovesa]]; * neohebné – [[příslovce]], [[předložka|předložky]], [[spojka (slovní druh)|spojky]], [[částice (slovní druh)|částice]], [[citoslovce]]. ;Jmenný rod Čeština rozlišuje 3 jmenné [[Jmenný rod|rody]]: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný. ;Číslo Rozlišuje se dvojí mluvnické [[číslo (mluvnice)|číslo]]: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla (duálu). ;Skloňování : ''Související informace můžete najít také v článku:'' České skloňování}} Čeština má 7 [[Mluvnický pád|pádů]] ([[nominativ]], [[genitiv]], [[dativ]], [[akuzativ]], [[vokativ]], [[lokál]], [[instrumentál]]), které se uplatňují při skloňování [[česká podstatná jména|podstatných]] a [[česká přídavná jména|přídavných jmen]], [[česká zájmena|zájmen]] a [[české číslovky|číslovek]]. Základním tvarem ([[Lemma (lingvistika)|lemmatem]]) jmen je zpravidla nominativ singuláru. ;Časování {{Podrobně|České časování}} Česká [[česká slovesa|slovesa]] vyjadřují 3 časy: minulý ([[préteritum]]), přítomný ([[prézentum]]) a budoucí ([[futurum]]). Mají též [[sémantika|sémantickou]] schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí [[slovesný vid|vidu]] (aspektu). Z tohoto hlediska se dělí na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Rozlišují se 3 [[slovesný způsob|slovesné způsoby]]: oznamovací ([[indikativ]]), podmiňovací ([[kondicionál]]) a rozkazovací ([[imperativ]]). Vztah podmětu k ději se vyjadřuje činným ([[činný rod|aktivum]]) nebo trpným ([[trpný rod|pasivum]]) [[Slovesný rod|rodem]]. [[Lemma (lingvistika)|Lemmatem]] u sloves je [[infinitiv]]. ;Slovosled {{Podrobně|Český slovosled}} [[Slovosled]] je velmi flexibilní (volný), řídí se především tzv. '''[[aktuální větné členění|aktuálním větným členěním]]'''. Základní slovosled je typu SVO ([[podmět]]–[[přísudek]]–[[předmět]]). == Oficiální status == {{Podrobně|Úřední jazyk}} Češtinu používá převážná většina obyvatel České republiky, její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem. Podle příslušných zákonů [[soud]]y, orgány činné v [[trestní řízení|trestním řízení]] a [[úřad]]y vedou jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce<ref>{{Citace monografie | titul = Zákon ČNR č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, § 46a | url = http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf }}; {{Citace monografie | titul = Zákon ČNR 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, § 71 odst. 3 | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/ }}; {{Citace monografie | titul = Zákon ČNR 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, § 123d | url = http://i.iinfo.cz/urs-att/P_582-91-104998589628484.htm }}; {{Citace monografie | titul = Zákon 99/1963 Sb. občanský soudní řád, § 18 | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/ }}; {{Citace monografie | titul = Zákon 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2 odst. 14 a §§ 28 – 29 | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ }}</ref> ([[finanční úřad]]y též ve [[slovenština|slovenštině]]<ref>{{Citace monografie | titul = Zákon ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, § 3 | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ }}</ref>). Kdo neovládá češtinu, má nárok na jednání v jazyce, který ovládá (de facto na [[tlumočení]]). Prodávané zboží musí být opatřeno návodem v češtině.<ref>{{Citace monografie | titul = Zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, § 11 | url = http://www.spotrebitele.info/kartoteka/index.php?page=410 }}</ref> Podle [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, č. 25 | odkaz na titul = s:Listina základních práv a svobod }}</ref> (součást [[Ústava České republiky|Ústavy ČR]]) mají národnostní a etnické menšiny právo na vlastní jazyk. Čeština je též (od května [[2004]]) jedním z 23 (stav k roku [[2007]]) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné.<ref name="eu"/> == Regulační instituce == Za autoritu v záležitostech českého jazyka je tradičně pokládán [[Ústav pro jazyk český]], který je jedním z vědeckých ústavů [[Akademie věd České republiky]]. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současné češtiny i její historie.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i. | url = http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=index | datum vydání = | datum aktualizace = 2008-02-14 | datum přístupu = 2008-02-14 | vydavatel = ÚJČ AV ČR | místo = Praha | jazyk = česky }} </ref> Vydává doporučující publikace (například [[Pravidla českého pravopisu]], [[Slovník spisovné češtiny]], [[Akademický slovník cizích slov]]) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy]] schvaluje pro užívání uvedených příruček ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu a stanoveným podmínkám pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům a k zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic | url = http://www.msmt.cz/Files/PDF/VMSdeleni18519www15122005.pdf | datum vydání = 2005-10-12 | datum přístupu = 2008-01-29 | vydavatel = Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy | místo = Praha | jazyk = česky }}; {{Citace elektronické monografie | titul = Katalog požadavků k maturitní zkoušce: Český jazyk a literatura: Zkouška zadávaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy | url = http://www.cermat.cz/novamaturita/katalogy/Katalog_CJL_09092005.pdf | datum vydání = 2005-10-04 | datum přístupu = 2008-01-29 | vydavatel = Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy | místo = Praha | jazyk = česky }}</ref> === Literatura === * BĚLINA, P., et al. Dějiny zemí Koruny české II. Praha, Litomyšl : Paseka, 2003. ISBN 80-7185-605-3. * ČORNEJ, Petr, et al. Dějiny zemí Koruny české I. Praha, Litomyšl : Paseka, 2003. ISBN 80-7185-605-3. * DUBĚDA, Tomáš. Jazyky a jejich zvuky. Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1073-6. * HLAVSA, Zdeněk, et al. Akademická pravidla českého pravopisu. Praha : Academia, 1993. ISBN ISBN 80-200-0475-0. * KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. * KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. * KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava : Filozofická fakulta OU, 2006. ISBN 80-7368-213-3. * ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5. * ŠIŠKA, Z. Fonetika a fonologie. 2. vyd. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1044-3. === Související články === * [[Česká slova v jiných jazycích]] * [[Pravidla českého pravopisu]] * [[Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou]] * [[Moravština]] a [[Slezština]] * [[Slovenština]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == * [http://prirucka.ujc.cas.cz/ Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR] * [http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm Jazyková poradna ÚJČ AV ČR] – odpovědi na časté dotazy týkající se češtiny * [http://vokabular.ujc.cas.cz Vokabulář webový – Webové hnízdo historických slovníků] na stránkách ÚJČ AV ČR * [http://www.SlovoDne.cz SlovoDne.cz] – každý den jedno české slovo komentované česky nebo anglicky * [http://www.pteryx.net/sklonovani.html Skloňování] – funkční české skloňování v [[JavaScript]]u * [http://interval.cz/serialy/hrichy-pro-sileneho-korektora/ Hříchy pro šíleného korektora] – seriál o češtině na serveru Interval.cz * [http://www.proofreading.cz/o-cestine/cestina-pod-lupou/ Čeština pod lupou] – abecedně řazený jazykový rádce {{Čeština}} {{Slovanské jazyky}} {{Dobrý článek}} {{Commonscat|Czech language}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Čeština| ]] [[Kategorie:Západoslovanské jazyky]] [[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]] [[Kategorie:Živé jazyky]] [[Kategorie:Jazyky Česka]]

Návrat na stránku „Čeština“.