Boeing P-26 Peashooter

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = Boeing P-26 Peashooter |typ = [[stíhací letoun]] |výrobce = Boeing |image = Image:Boeing P-26.jpg |text = Boeing P-26 |konstruktér = |první let = [[20. březen|20. března]] [[1932 v letectví|1932]] |zaveden = [[1932]] |vyřazen = [[1957 v letectví|1957]] (Guatemala) |výroba =[[1933]]–[[1936]] |vyrobeno kusů = 151 |hlavní uživatel = [[Spojené státy americké|USA]] |více uživatelů = [[Španělsko]]<br />[[Čína]]<br />[[Panama]]<br />[[Guatemala]]<br />[[Filipíny]] }} '''Boeing P-26''' byl první [[Jednoplošník|jednoplošný]] [[stíhací letoun]], který byl přijat do [[USAAC|vojenského letectva]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Letoun byl vyvinut jako nástupce úspěšného stíhacího [[dvouplošník]]u [[Boeing P-12]]. Prototyp absolovoval první lety již roku [[1932 v letectví|1932]] a byl prakticky ihned sériově vyráběn. Byl vyzbrojen dvěma [[kulomet]]y a mohl nést až 90 kg bomb. Před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] byl však již zastaralý a sloužil v USA pouze jako [[cvičný letoun|cvičný]]. Mezi piloty byl oblíben a vysloužil si přezdívku '''Peashooter'''. Účastnil se bojů v [[Čína|Číně]] a na [[Filipíny|Filipínách]]. Používalo ho několik zahraničních uživatelů, z nichž [[Guatemalské letectvo]] typ vyřadilo až v roce [[1957]]. == Vývoj == [[Image:Boeing P-26 060907-F-1234P-003.jpg|thumb|Boeing P-26]] Vývoj nového typu začal v roce [[1931]], přičemž už od počátku byla pro nový letoun zvolena jednoplošná konstrukce. Z různých možných koncepcí letounu byl nakonec zvolen '''Model 248''', celokovový dolnoplošník s pevným podvozkem a otevřenou pilotní kabinou. Projekt byl v září 1931 předveden USAAC a už 5. prosince 1931 získal Boeing zakázku na stavbu tří prototypů, označených tehdy ještě '''XP-936'''. Jelikož byla právě hospodářská krize, Boeing stavěl nové pouze draky letounů a další vybavení dodalo USAAC. Stavba probíhala rychlým tempem a už za dva měsíce byl dokončen první prototyp, který [[20. březen|20. března]] [[1932 v letectví|1932]] poprvé vzlétl. Pilot si po letu pochvaloval dobrou ovladatelnost letoun i rychlost o 48 km/h vyšší, než u zavedeného P-12. Druhý prototyp byl zalétán 22. dubna 1932 a třetí prototyp 6. května 1932. == Konstrukce == Jednalo se o jednomístný jednomotorový dolnoplošník celokovové konstrukce s pevným podvozkem. V přídi letounu byl instalován vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec [[Pratt & Whitney R-1340|Pratt & Whitney R-1340 Wasp]] (u prototypu ve verzi SR-1340E), který byl chráněn prstencem Towsend. Pilotní kabina byla otevřená, pilota před větrem chránil jednoduchý stítek a za jeho hlavou byla pro případ nehody vysoká opěrka. Ocasní plochy byly klasické, ostruhové kolečko bylo kapotováno. Mezi křídlem, trupem a podvozkem konstrukci letounu vyztužoval systém drátových výztuh. Prototyp byl neozbrojen. Přistávací klapky byly instalovány až na základě s zkušeností s provozem prvních sériových strojů. == Sériové stroje == [[Image:Boeing P-26 in flight, 9 aircraft formation 060907-F-1234P-004.jpg|thumb|left|Formace strojů P-26 za letu]] Dne 28. ledna 1933 pak vedení USAAC objednalo první jedenáctikusovou sérii '''P-26A''', u kterého bylo provedeno několik změn. Od prototypu se lišil zjednodušenou konstrukcí podvozku i jeho kapotáže, jež měly usnadnit údržbu. Byl instalován silnější motor R-1340-27 o výkonu 500 hp při 2200 otáčkách za minutu u země. Pomocí instalace přistávacích klapek byla snížena vysoká přistávací rychlost, jež u pilotů, nemajících zkušenosti s létáním na jednoplošnících, znamenala vysokou nehodovost. Letouny také měly výzbroj a radiostanici. Výzbroj se skládala ze dvou [[kulomet]]ů Browning ráže 7,62 mm a zásobou 500 nábojů. Někdy byl jeden z nich nahrazen 12,7 mm kulometem Browning s 200 náboji. Pro střelbu byl instalován i zaměřovač a fotokulomet. Letoun mohl nést dvě pumy po 52,6 kg či pět po 11,3 kg. Radiostanice se skládala z přijímačů SCR-183, SCR-192 a vysílače BC-180. Anténa vysílače byla umístěna před pilotní kabinou a stožárek přijímače byl na vrcholu svislé ocasní plochy. Této varianty bylo nakonec vyrobeno 111 kusů. Na výrobu této varianty navázala vylepšená verze '''P-26B''', která se lišila především vykonnějším motorem R-1340-33 o výkonu 575 hp. Motor měl místo karburátoru přímý vstřik paliva, ale díky jeho vyšší hmotnosti se výkony letounu zvýšily jen mírně. Celkem 23 kusů verze '''P-26C''' mělo nejprve motor R-1340-27, který byl ale časem vyměněn za verzi R-1340-33 a letouny této varianty byly přeznačeny na P-26B. Výroba strojů pro USAAC skončila touto verzí v březnu roku 1936. Letouny P-26A, určené na export byly označeny '''Model 281'''. Bylo postaveno 12 kusů Modelu 281, z nichž dva byly neozbrojené předváděcí letouny a deset bylo určeno pro Čínu. Jeden z předváděcích kusů zakoupilo španělské republikánské letectvo. == Operační služba == === USAAC === [[Image:17th PursuitGroup-March-18feb1935.jpg|thumb|Letouny 17. Pursuit Group na fotografii z roku 1935]] Jako první získala tento typ v prosinci 1933 jednotka 20. Pursuit group. Celkem letoun používalo deset amerických jednotek (1. Pursuit Group, 4. Composite Group, 15–18. Pursuit Group, 20. Pursuit Group, 31–32. Pursuit Group a 37. Pursuit Group), z nichž nekteré je provozovaly až do roku 1941. Jednotky se věnovaly především hlídkování a výcviku, přičemž letectvem nebyly nikdy bojově nasazeny. Šest letounu bylo zničeno na zemi při japonském [[Útok na Pearl Harbor|útoku na Pearl Harbor]] a při napadení [[Filipíny|Filipín]]. === Zahraniční uživatelé === ==== Čína ==== Do Číny byl 15. srpna odeslán předváděcí letounu Modelu 281, který zde sice havaroval, ale i tak si Čína, potýkající se s nedostatekem moderních letounů, objednala stavbu deseti sériových kusů. Prostředky na jejich zakoupení byly získány i pomocí sbírky mezi čínskými krajany v zahraničí. Letouny byly v Číně sestaveny v lednu 1936. Po vypuknutí [[Čínsko-japonská válka (1937-1945)|druhé Čínsko-japonské války]] byly tyto letouny poprvé bojově nasazeny a to jako součástí obrany hlavního města [[Nanking]]. Například 15. srpna 1937 se těmto strojům podařilo sestřelit dva japonské bombardéry [[Micubiši G3M]]. Boje mezi čínskými letouny Model 281 a japonskými [[Micubiši A5M]] byly historicky prvními souboji moderních stíhacích jednoplošníků. Přesný počet vítězství, dosažených piloty na Modelu 281 není znám. V době dobytí Nankingu v prosinci 1937 už byl letuschopný jen jediný kus. ==== Španělsko ==== [[Španělsko|Španělské]] republikánské letectvo v první polovině roku 1937 zakoupilo druhý předváděcí kus Modelu 281, který zde byl provizorně vyzbrojen dvojicí nesynchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7 mm, umístěných v pouzdrech pod křídly a bojově nasazen (nejspíše při obraně [[Madrid]]u) ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]]. Dne 21. října 1937 byl sestřelen letouny [[Fiat CR.32]]. Objednávce dalších strojů zabránila jejich vysoká cena. ==== Filipíny ==== [[Filipíny|Filipínské]] letectvo získalo v červenci 1941 část amerických P-26. Po zapojení Japonska do války, byly letouny bojově nasazeny proti japonském letectvu a podařilo se jim dosáhnout i několika vzdušných vítezství. Všechny letouny byly při obraně Filipín zničeny přímo v boji, či vlastním personálem, aby nebyly ukořistěny. ==== Panama a Guatemala ==== Jedenáct letounů P-26 používalo od roku 1940 [[Panama|panamské]] letectvo. Později byly předány [[Guatemala|Guatemale]], kde sloužily jako stíhací a cvičné letouny (po válce už pouze jako cvičné). Posledný kusy byly vyřazeny v roce 1957. Dva guatemalské P-26 byly poté darovány do USA, kde jsou dnes vystaveny v muzejních expozicích. == Dochované kusy == [[Image:Boeing P-26A USAF.jpg|thumb|P-26A]] V současnosti existují dva originální kusy P-26, pocházející z Guatemaly. První je vystaven v americkém [[National Air and Space Museum]] ve městě [[Washington, D.C.]] [http://collections.nasm.si.edu/code/emuseum.asp?style=browse&currentrecord=1&page=search&profile=objects&searchdesc=Boeing%20P-26&quicksearch=Boeing%20P-26&newvalues=1&newstyle=single&newcurrentrecord=3] a druhý vlastní museum ''Planes of Fame'' v kalifornském městě Chino. Vzniklo také několik replik. == Uživatelé == * [[Image:Flag of the Republic of China.png|24px]] [[Čína]] * [[Image:Flag of the Philippines.png|24px]] [[Filipíny]] * [[Image:Flag of Guatemala.png|24px]] [[Guatemala]] * [[Image:Flag of Panama.png|24px]] [[Panama]] * [[Image:Flag of the Second Spanish Republic.png|24px]] [[Španělsko]] * [[Image:US flag 48 stars.png|24px]] [[Spojené státy americké|USA]] == Hlavní technické údaje == === P-26A === * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí:''' 8,50 m * '''Délka:''' 7,17 m * '''Výška:''' 3,05 m * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 996 kg * '''Vzletová hmotnost:''' 1358 kg * '''Maximální rychlost:''' 377 km/h ve výšce 1829 m * '''Dostup:''' 8500 m * '''Dolet:''' 579 km === Pohonná jednotka === * 1× [[Hvězdicový motor|hvězdicový]] vzduchem chlazený [[Válec (motor)|devítiválec]] [[Pratt & Whitney R-1340|Pratt & Whitney R-1340-7 Wasp]] * '''Výkon motoru:''' 600 hp (440 kW) === Výzbroj === * 2× 7,62mm kulomet Browning (možná byla i kombinace 1× 7,62 mm a 1× 12,7 mm) * až 100 kg pum (2× 52,6 kg či 5× 11,3 kg) == Související články == * [[Micubiši A5M]] * [[Polikarpov I-16]] === Prameny === * VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. * DVOŘÁK, Pavel. Boeing P-26. HPM, 1999, roč. 9, čís. 10, s. 2–7. ISSN 1210-1427. * DVOŘÁK, Pavel. Boeing P-26 (dokončení). HPM, 1999, roč. 9, čís. 11, s. 2–4. ISSN 1210-1427. == Externí odkazy == {{Americké vojenské letouny druhé světové války}} {{commonscat|P-26 Peashooter}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Boeing|P-26]]

Návrat na stránku „Boeing P-26 Peashooter“.