Estonská osvobozenecká válka

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox válka |Střetnutí = '''Estonská osvobozenecká válka''' |konflikt = |image=[[Soubor:Vabadussõda.jpg|175px]] |komentář=Vývoj estonské osvobozenecké války (červená linie: nejzazší postup Rudé armády v lednu 1919; modrá linie: nejzazší postup estonských sil v létě 1919; červené šipky: směry sovětského útoku; modré šipky: směry estonských protiúderů; žluté šipky: pomoc britského námořnictva. |místo= Pobaltské státy |trvání= 1918-1920 |výsledek=Smlouva z Tartu, nezávislost Estonska |strana1= státy, jejichž síly se účastnily bojů v Estonské osvobozenecké válce: <br /> [[Lotyšsko]] |strana2= státy,které stály proti Estonsku:<br />[[Soubor:Flag_RSFSR_1918.png|border|24px]] [[Sovětské Rusko]]<br />[[Soubor:United Baltic Duchy flag.png|24px]] [[Spojené baltské vévodství]] <br /> [[Soubor:Flag of the German Empire.png|24px]] [[Německé císařství]] |velitel1= [[Jorģis Zemitāns]] |velitel2=[[Soubor:Flag_RSFSR_1918.png|border|24px]] [[Jukums Vācietis]]<br />[[Soubor:Flag_RSFSR_1918.png|border|24px]] [[Sergej Kameněv]]<br /> [[Soubor:United Baltic Duchy flag.png|24px]] [[Rüdiger von der Goltz]]|}} '''Estonská osvobozenecká válka''', příp. '''Estonská válka za nezávislost''' ([[Estonština|estonsky]] ''Vabadussõda'') byla válka, v níž nově vzniklá [[Estonská republika]] v letech [[1918]]-[[1920]] bránila svou samostatnost proti vojskům [[Sovětské Rusko|sovětského Ruska]], baltoněmecké [[Baltská zeměbrana|Zeměbraně]] a některým pravidelným [[Německo|německým]] vojenským jednotkám. == Průběh války == === Vyhlášení estonské samostatnosti === Po skončení Severní války a uzavření smlouvy v Nystadu roku 1721 se Estonsko stalo součástí [[Carské Rusko|carského Ruska]]. Postupný růst kulturního a politického sebevědomí Estonců během následujícího období [[Estonské národní obrození|národního obrození]] vedl vůdčí osobnosti estonského národního života k formulaci programu vyhlášení samostatného státu. Po [[Únorová revoluce|Únorové revoluci]] v Rusku bylo dosud administrativně rozdělené estonské území sjednoceno do samosprávné [[gubernie]], řízené ve vnitřních záležitostech [[Zemský sněm|zemským sněmem]]. Po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] a zhroucení dosavadní ruské moci [[Bolševismus|bolševická]] ruská vláda [[26. listopad]]u [[1917]] rozhodla o rozpuštění estonského zemského sněmu. V reakci na to se zemský sněm [[28. listopad]]u [[1917]] prohlásil za nejvyšší a suverénní zákonodárný orgán na estonském území do doby, než bude zvoleno nové zákonodárné shromáždění. Bolševici však v odpověď rozehnali zemský sněm násilím a přislíbili volby na počátek roku [[1918]]. Avšak poté, co v těchto volbách jasně zvítězili zastánci estonské samostatnosti, byly výsledky voleb bolševickou ruskou vládou anulovány. Členové rozehnaného zemského sněmu a další politicky angažovaní Estonci v ilegalitě dále připravovali kroky k vyhlášení estonské suverenity. Poté, co [[18. únor]]a 1918 zahájilo císařské [[Německo]] novou ofenzívu proti Rusku, ustanovil zemský sněm [[19. únor]]a tříčlenný „Záchranný výbor“, který měl jako výkonný orgán sněmu za úkol připravit a vyhlásit samostatnost. Když [[24. únor]]a ruská vojska na ústupu před postupující německou armádou opustila [[Tallinn]], ustavil Záchranný výbor prozatímní vládu a vydal deklaraci o vzniku nezávislé Estonské republiky. Už [[25. únor]]a však do Tallinnu vstoupila německá vojska a německé velení anulovalo deklaraci a prohlásilo aktivity směřující k samostatnosti Estonska za nezákonné. Uzavřením [[Brestlitevský mír|brestlitevské mírové smlouvy]] [[3. březen|3. března]] byla Německu potvrzena vojenská přítomnost v [[Baltské státy|Pobaltí]], estonská prozatímní vláda však byla během května [[Spojené království|Británií]], [[Francie|Francií]] a [[Itálie|Itálií]] uznána za legitimní vládu nezávislého Estonska. Proti vývoji k suverénnímu estonskému státu se postavila též vládnoucí baltoněmecká vrstva. Zástupci baltských Němců Estonska a [[Livonsko|Livonska]] vyhlásili [[12. duben|12. dubna]] samostatný [[Baltský stát]] a následně jeho [[Personální unie|personální unii]] s [[Pruské království|Pruským královstvím]]. Německo zpočátku na tento vývoj oficiálně nereagovalo, teprve [[12. září]] uznalo suverenitu Baltského státu, a zůstalo v tomto uznání osamoceným. Pod dojmem pro Německo nepříznivého válečného vývoje se zástupci Baltského státu shodli na spojení s obdobným státním útvarem, [[Kuronské vévodství|Kuronským vévodstvím]], a [[5. listopad]]u vyhlásili [[Spojené baltské vévodství]] s hlavním městem [[Riga|Rigou]]. === Sovětský útok === Když [[11. listopad]]u uznalo Německu svou porážku v [[První světová válka|1. světové válce]] podepsáním [[příměří v Compiégne]], přestalo platit mezinárodní pověření Německa ke správě baltských zemí a německé jednotky se začaly stahovat z Pobaltí. Sovětská vláda v tom viděla možnost získat kontrolu nad pobaltskými zeměmi a zahájila proto [[13. listopad]]u rozsáhlou ofenzívu do Pobaltí; v jejím rámci [[28. listopad]]u vkročila sovětská armáda na estonské území a zaútočila na [[Narva|Narvu]]. Tento okamžik se zpravidla počítá za faktický začátek estonské osvobozenecké války. Estonské branné síly teprve vznikaly. První sovětský útok byl veden dvěma plně vyzbrojenými divizemi o celkové síle 12&nbsp;000 mužů, proti nimž stálo jen 2&nbsp;000 estonských vojáků s pouze lehkou výzbrojí. Estonská armáda proto v prvním měsíci války ustupovala a jen drobnými akcemi brzdila postup nepřítele. Hned druhý den války, [[29. listopad]]u, padly do sovětských rukou [[Narva]] a [[Narva-Jõesuu]], a v následujících týdnech pak celé východní a jihovýchodní Estonsko. Počátkem ledna [[1919]] byla frontová linie vzdálena pouhých 34&nbsp;km od [[Tallinn]]u. === Laidonerova protiofenzíva === [[Soubor:Johan Laidoner.jpg|thumb|right|Generál Johan Laidoner v roce 1920]] [[23. prosinec|23. prosince]] 1918 byl vrchním velitelem estonských ozbrojených sil jmenován generál [[Johan Laidoner]], který od estonské vlády obdržel zvláštní pravomoci k provedení všeobecné mobilizace a válečných rekvizic. K [[5. leden|5. lednu]] 1919 dosáhla estonská armáda síly 14&nbsp;000 mužů. Ještě v prosinci dorazila Estoncům na pomoc eskadra britských lehkých křižníků, které převzaly ochranu estonského pobřeží před sovětským loďstvem a estonským obráncům Tallinnu předaly několik dodávek zbraní. [[6. leden|6. ledna]] zahájily estonské ozbrojené síly protiofenzívu. Síla estonské armády přitom průběžně narůstala o nové odvedence z postupně osvobozovaného území, o žákovské dobrovolnické sbory a o ukořistěnou techniku. Během dalších bojů posílilo estonskou stranu přibližně 3&nbsp;500 dobrovolníků z [[Finsko|Finska]], několik set dobrovolníků ze [[Švédsko|Švédska]] a [[Dánsko|Dánska]], a [[Bělogvardějci|bělogvardějský]] Severní armádní sbor o 3&nbsp;000 mužích, který byl zprvu začlěněn přímo do estonské armády. [[24. únor]]a předstoupil generál Laidoner před estonský zemský sněm s oznámením, že estonské území bylo očištěno od nepřátel. Na 6&nbsp;000 rudoarmějců bylo zajato, estonská armáda ukořistila 40 děl a další vojenskou techniku. Úspěch Laidonerovy ofenzívy přiměl sovětské velení, aby [[22. únor]]a zastavila operace v [[Lotyšsko|Lotyšsku]], [[Litva|Litvě]] a [[Bělorusko|Bělorusku]]. Z celkem 285&nbsp;000 sovětských vojáků operujících na západní frontě bylo 80&nbsp;000 převeleno do nového útoku proti Estonsku. Od března do května se [[Rudá armáda]] pokoušela marně prolomit Estonskou obranu. Výsledkem bylo, že díky oslabené sovětské prezenci v Lotyšsku a Litvě se litevské osvobozenecké armádě podařilo [[23. duben|23. dubna]] osvobodit [[Vilnius|Vilno]] a Baltská zeměbrana s několika lotyšskými oddíly [[22. květen|22. května]] obsadila [[Riga|Rigu]]. Estonské ozbrojené síly mezitím dokončily mobilizaci a dosáhly síly 74&nbsp;500 mužů. [[12. květen|12. května]] přešly estonské síly z obrany do nového protiútoku a [[25. květen|25. května]] obsadily [[Pskov]]. V červnu generál Laidoner vyčlenil z estonské armády bělogvardějce jako samostatnou Severozápadní armádu a předal jejich velení bělogvardějskému generálovi [[Nikolaj Judenič|Nikolaji Judeničovi]], který následně s podporou estonských jednotek a britského námořnictva zahájil ofenzívu na [[Petrohrad]]. Koncem září Severozápadní armáda postoupila až na předměstí Petrohradu. V této situaci do města přijel osobně [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]], znovuzorganizoval rozpadající se sovětské jednotky a zastavil bělogvardějský útok. === Boj proti Zeměbraně === Zatímco na východě estonská armáda podporovala Judeničovu ofenzívu, na jihu spolupracovala se formujícími se lotyšskými ozbrojenými silami. Když se po Laidonerově protiofenzívě sovětská vojska byla nucena stáhnout z většiny lotyšského území, stala se hlavním protivníkem estonských jednotek [[Baltská zeměbrana]], od listopadu [[1918]] formovaná armáda [[Spojené baltské vévodství|Spojeného baltského vévodství]]. Vedením Zeměbrany byl pověřen generál [[Rüdiger von der Goltz]], velitel německých [[Německá říše|říšských]] jednotek, setrvavších i po porážce Německa na pobaltském území, takzvané [[Železná brigáda|Železné brigády]]. Železná brigáda od té doby [[de facto]] vystupovala jako součást Zeměbrany. Zeměbrana se do válečných dějů vložila už při sovětské ofenzívě na sklonku roku 1918, kdy bránila estonským a lotyšským jednotkám zaujmout obranné pozice proti postupující Rudé armádě. Již počátkem roku [[1919]] si však i velení Zeměbrany uvědomilo rozsah sovětské hrozby, a Zeměbrana se začala zapojovat do bojů proti Rudé armádě. Zároveň však postupně obsazovala území, které bylo podřízeno lotyšské prozatímní vládě [[Kārlis Ulmanis|Kārlise Ulmanise]]. Lotyšská prozatímní vláda se již v lednu roku 1919 obrátila na estonskou vládu s žádostí o pomoc v boji za lotyšskou nezávislost. Od února probíhal v Estonsku výcvik lotyšských vojáků, [[31. březen|31. března]] byla zformována lotyšská brigáda o síle 9&nbsp;800 mužů, jejímž velitelem se stal generál [[Jorģis Zemitāns]].<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení=Kallas| jméno=Vaino| datum=| url=http://www.hot.ee/vabadussoda/ajalugu_7.html| titul=Eesti sõjaline abi Lätile| vydavatel=Eesti Vabadussõda| jazyk=estonsky| datum přístupu=2008-07-19}}</ref> Když pak Zeměbrana [[22. květen|22. května]] 1919 obsadila Rigu a pokračovala v postupu na sever proti estonským pozicím v severním Lotyšsku, zahájily [[24. květen|24. května]] estonsko-lotyšské síly postup na jih. Rozhodujícím střetnutím se stala [[bitva o Cēsis]] ve dnech [[19. červen|19.]]–[[23. červen|23. června]], v níž Zeměbrana utrpěla rozhodující porážku a začala ustupovat. Další postup estonských a lotyšských jednotek pak vytlačil Zeměbranu z velké části lotyšského území a umožnil uzavření příměří [[3. červenec|3. července]]. === Druhý sovětský útok === Poté, co se během října 1919 Trockému podařilo zastavit bělogvardějský útok na Petrohrad, zhodnotilo sovětské velení situaci jako vhodnou k protiútoku spojenému s novým útokem na Estonsko. Ofenzíva byla zahájena [[22. říjen|22. října]]. Judeničovy jednotky ustoupily na estonské území, kde je estonské velení z obavy před neloajalitou vůči suverénnímu Estonsku nechalo odzbrojit a internovat. Rudá armáda ovšem pokračovala v útoku na Estonsko. Ve dnech [[18. listopad|18.]]–[[30. listopad]]u došlo v oblasti Narvy k nejtvrdším bojům celé estonské osvobozenecké války. Na narevskou frontu byly převeleny téměř všechny estonské jednotky, aby bránily estonské území před početně podstatně silnějším útočníkem. Pozice na narevském předpolí se jim nakonec podařilo udržet, díky čemuž [[5. prosinec|5. prosince]] mohly v [[Tartu]] začít mírové rozhovory mezi sovětským Ruskem a samostatným Estonskem. Drobnější boje ještě pokračovaly, [[30. prosinec|30. prosince]] se Rudá armáda pokusila ještě o poslední průlom, ale po jeho naprostém neúspěchu přistoupilo sovětské velení [[3. leden|3. ledna]] [[1920]] na příměří. === Tarbatská mírová smlouva === [[Soubor:Tartu rahu allkirjad.jpg|thumb|right|Podpisy na Tarbatské mírové smlouvě]] Po zdlouhavých jednáních byla [[2. únor]]a 1920 v Tartu uzavřena [[Tarbatská mírová smlouva (Estonsko-Rusko)|mírová smlouva]] mezi Estonskem a sovětským Ruskem. Rusko v ní především uznalo ''„bezpodmínečnou nezávislost a samostatnost estonského státu, vzdávajíc se dobrovolně a na věčné časy všech mocenských práv, které uplatňovalo Rusko vůči estonskému lidu a zemi státoprávně, jakož i na základě mezinárodních smluv, které nyní ve smyslu zde uvedeném nadále pozbývají své platnosti.“'' Rusko se dále zavázalo mimo jiné k zaplacení válečných reparací ve výši 15 miliónů [[Zlatý rubl|zlatých rublů]] a k volitelné repatriaci Estonců pobývajících na území Ruska, a také uznalo hranici mezi oběma zeměmi přibližně odpovídající linii příměří ze 3. ledna. Estonsko tak získalo strategické [[Narevské předpolí]], osídlené většinovým estonským obyvatelstvem, a další část převážně [[Baltofinské jazyky|baltofinskými]] [[Setuci|Setuky]] osídleného [[Pečorsko|Pečorska]]. Přestože Rusko některé své závazky z Tarbatské mírové smlouvy nesplnilo a dnes je zřejmé, že již při podepsání dohody počítalo bolševické vedení s budoucí anexí Estonska, znamenala smlouva první mezinárodní uznání samostatného Estonska [[de iure]] a zajišťovala novému státu alespoň několik let klidu od ruské expanzivní politiky. == Oběti války == V estonské osvobozenecké válce padlo na estonské straně přibližně 5&nbsp;600 vojáků, 15&nbsp;000 bylo zraněno, 667 padlo do zajetí. Počty obětí na sovětské straně nejsou známy, přibližně 10&nbsp;000 rudoarmějců padlo do estonského zajetí. Na straně Zeměbrany nejsou známy počty obětí ani počty zajatých. == Související články == * [[Estonské národní obrození]] * [[Bitva o Cēsis]] * [[Bitva o Narvu]] == Reference == <references /> == Externí odkazy == * [http://www.hot.ee/vabadussoda/ Obsáhlá webová prezentace o Estonské osvobozenecké válce (estonsky)] * [http://bdcol.ee/fileadmin/docs/bdreview/bdr-2002-8-11.pdf The Baltic States from 1914 to 1923: The First World War and the Wars of Independence (PDF, 1.24 MB)] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Estonská osvobozenecká válka| ]] [[Kategorie:Dějiny Estonska|Osvobozenecká válka]] [[Kategorie:Estonské vojenství|Osvobozenecká válka]] [[Kategorie:Války za nezávislost]] [[Kategorie:Války 20. století]]

Návrat na stránku „Estonská osvobozenecká válka“.