Evropský soud pro lidská práva

'''Evropská soud pro lidská práva''' ('''ESLP'''; [[angličtina|anglicky]] ''European Court of Human Rights'') se sídlem ve [[Štrasburk]]u byl zřízen roku [[1959]] k projednávání porušení [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]] ([[1950]]). Podle původního znění Úmluvy se kontrolní mechanismus kromě Soudu skládal ještě z [[Evropská komise pro lidská práva|Evropské komise pro lidská práva]], která projednávala příslušnost stížností zaslaných jednotlivci, zjišťovala skutečnosti a případně se pokusila o smírné řešení sporu. Soud pak projednával ty případy, které mu předložila Komise nebo některý ze smluvních států.
Nepružnost a pomalost systému si vyžádala změnu uskutečněnou ''Protokolem č.11'' k Úmluvě. Od [[1. listopad]]u [[1998]] funguje místo Komise a Soudu jen jediný orgán - stálý Soud. [[Výbor ministrů (Rada Evropy)|Výboru ministrů Rady Evropy]] byla také omezena pravomoc pouze na dohlížení nad rozsudky Soudu.

== Soudci ==
Co do počtu soudců jde o jeden z největších mezinárodních soudních orgánů, neboť každý smluvní stát je zastoupen jedním soudcem (v současnosti přes 40 soudců). Stát však nutně u Soudu nemusí mít svého zástupce, není ani omezen počet soudců stejné národnosti. Každá smluvní strana může navrhnout až tři kandidáty (tedy i cizince), ze kterých jsou soudci voleni [[Parlamentní shromáždění (Rada Evropy)|Parlamentním shromážděním Rady Evropy]] na 6 let s možností znovuzvolení. Věkový limit pro soudce je 70 let.

== Projednávání případů ==
Stížnost na porušení Úmluvy může k Soudu podat buď některý smluvní stát (mezistátní stížnost) nebo jednotlivci, skupiny jednotlivců či nevládní organizace (individuální stížnost). 
O přijatelnosti individuálních stížností rozhoduje tříčlenný ''Výbor'', který ji může jednomyslně odmítnout nebo přijmout. Věc pak postupuje sedmičlennému ''Senátu'', jenž rozhodne o jejím meritu. Sedmičlenný Senát také rozhoduje o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností. Pokud jde o mimořádně závažnou kauzu, může Senát postoupit věc ''Velkému senátu'' složenému ze sedmnácti soudců. Rozsudek Velkého senátu je konečný. Po vynesení rozsudku sedmičlenným Senátem můžou ve výjimečných případech sporné strany do tří měsíců ještě podat žádost o projednání před Velkým senátem. 
Podmínky přijatelnosti stížností:
* Musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky. 
* Stížnost musí být podána do šesti měsíců od konečného vnitrostátního rozhodnutí.
* Nesmí jít o anonymní stížnost.
* Překážka [[litispendence]] - musí jít o věc novou, která nebyla už Soudem projednána, nebo nebyla předložena k projednání jinému mezinárodnímu orgánu.
* Nepřípustné jsou stížnosti zjevně nepodložené, neslučitelné s ustanovením Úmluvy nebo případně i ty, které zneužívají práva na stížnost.
Kromě projednávání stížností podává Soud na základě žádosti Výboru ministrů také posudky týkající se výkladu Úmluvy.

== Externí odkazy ==
* [http://www.echr.coe.int/echr Evropský soud pro lidská práva] - oficiální stránka (anglicky a francouzsky)
* [http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?doc=650 Jak se obracet na Evropský soud pro lidská práva] – na stránkách českého [[veřejný ochránce práv|veřejného ochránce práv]] (ombudsmana).
* [http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CzechTchèque.pdf Český překlad Evropské úmluvy o lidských právech] – na stránkách Evropského soudu pro lidská práva
* Interview, v kterém [[Luzius Wildhaber]], první předseda Soudu pro lidská práva, popisuje jeho činnost a úkoly: ''[http://www.nzz.ch/2006/12/26/eng/article7376366.html Wildhaber steps down from human rights court – Swiss judge Luzius Wildhaber has a mountain of paperwork to do before he retires as president of the European Court of Human Rights]'', [[Swissinfo]] / [[Neue Zürcher Zeitung|NZZ]], 26.12.2006


{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Evropský soud pro lidská práva| ]]
[[Kategorie:Mezinárodní soudy]]
[[Kategorie:Rada Evropy]]