Izraelská strana práce

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox politická strana | název_strany = Strana práce | domácí_název = מפלגת העבודה הישראלית | kód_barvy = #C61318 | logo_strany = | předseda = | založení = 1968 | nejvíce_poslanců = | mandáty1_titul = [[Kneset]]: | mandáty1 = {{Infobox politická strana/mandáty|8|120|0.8|0|0}} | ideologie = [[Třetí cesta (politika)|Třetí cesta]]<br />[[Sociální demokracie]]<br />[[Dělnický sionismus]] | volební_výsledek = 9,93 % ([[Volby do Knesetu 2009|2009]]) | evropská_strana = [[Strana evropských socialistů]] <small>(pozorovatel)</small> | skupina_EP = | symbol = אמת | barva = [[Červená]] | sídlo = [[Tel Aviv]] | internetové_stránky = [http://www.havoda.org.il www.havoda.org.il] }} '''Strana práce''' ({{Vjazyce|he}}: {{Audio|MiflegetHaAvodaHaYisraelit.ogg|מפלגת העבודה הישראלית}}, ''Mifleget ha-Avoda ha-Jisra'elit''), v&nbsp;[[Izrael]]i všeobecně známá jako '''Avoda''' ({{Vjazyce|he}}: עבודה‎) je středolevá [[Seznam izraelských politických stran|politická strana v&nbsp;Izraeli]]. Ideově se jedná o&nbsp;[[Sionismus|sionistickou]] [[Sociální demokracie|sociálně demokratickou]] stranu, která je členem [[Socialistická internacionála|Socialistické internacionály]] a pozorovatelem ve [[Strana evropských socialistů|Straně evropských socialistů]]. V&nbsp;letech 1999 až 2008 tvořila strana alianci s&nbsp;malou levicovou [[náboženský sionismus|nábožensky sionistickou]] stranou [[Mejmad]]. == Historie == === Dominantní politická strana === Základy současné Strany práce byly položeny krátce před parlamentními [[volby do Knesetu 1965|volbami v&nbsp;roce 1965]], když [[Mapaj]], tehdy největší levicová strana v&nbsp;zemi, vytvořila alianci se stranou [[Achdut ha-Avoda]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Terner | jméno = Erich | titul = Dějiny Státu Izrael | vydavatel = Kora | místo = Pardubice | rok = 1991 | isbn = 80-901092-0-9 | počet stran = 262 | strany = 140 | poznámka = TERNER, Erich. ''Dějiny Státu Izrael'' }}</ref> Toto spojení bylo pokusem Mapaje podpořit postavení hegemona ve volebních ziscích poté, co ze strany vystoupilo osm poslanců (zhruba pětina tehdejších poslanců strany) vedených někdejším ministerským předsedou [[David Ben Gurion|Davidem Ben Gurionem]]. Vystoupivší poslanci ze strany odešli a založili novou stranu [[Rafi]] na protest vůči [[Lavonova aféra|Lavonově aféře]].<ref name="gilbert375">{{Citace monografie | příjmení = Gilbert | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Gilbert | titul = Izrael: Dějiny | vydavatel = BB Art | místo = Praha | rok = 2002 | isbn = 80-7257-740-9 | počet stran = 668 | strany = 375 }}</ref> Tato aliance, nazývaná [[Ma'arach]], získala ve volbách 45 poslaneckých mandátů a byla schopna vytvořit koaliční vládu společně s&nbsp;[[Národní náboženská strana|Národní náboženskou stranou]], [[Mapam]], [[Nezávislí liberálové|Nezávislými liberály]], [[Poalej Agudat Jisra'el]] a stranami [[Pokrok a rozvoj]] a [[Spolupráce a bratrství]]. Před vypuknutím [[šestidenní válka|šestidenní války]] v&nbsp;roce 1967 se součástí koalice, nyní již vlády národní jednoty, staly i&nbsp;strany Rafi a [[Gachal]].<ref name="gilbert375"/> Dne 23. ledna 1968 se Mapaj, Achdut ha-Avoda a Rafi (s&nbsp;výjimkou Davida Ben Guriona) sloučily v&nbsp;jednu stranu – Stranu práce. 28. ledna 1969 pak strana vytvořila alianci s&nbsp;levicovou Mapam a tato aliance se opět jmenovala Ma'arach.<ref>TERNER, Erich. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 166</ref> Jakožto největší frakce Ma'arachu, ji Strana práce dominovala. Mapam však alianci opustila během funkčního období [[Volby do Knesetu 1973|osmého Knesetu]], avšak po krátké době se do ní opět vrátila. === Opozice a návrat === {{Výsledky voleb do Knesetu| maximální zisk=54| float=right |počet voleb=12| 1969=49| 1973=44| 1977=28| 1981=40| 1984=37| 1988=39| 1992=44| 1996=34| 1999=23| 2003=18| 2006=18| 2009=13}} [[Volby do Knesetu 1977|Volby v&nbsp;roce 1977]] byly v&nbsp;[[Dějiny Izraele|izraelských dějinách]] průlomové.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pojar | jméno = Miloš | titul = Izrael - stručná historie států | vydavatel = Libri | místo = Praha | vydání = 2 | rok = 2009 | isbn = 978-80-7277-435-7 | počet stran = 202 | strany = 64 }}</ref> Historicky poprvé v&nbsp;nich nevyhrála levice, vyhrál pravicový [[Likud]] a labouristi se vůbec poprvé ocitli v&nbsp;opozici. Z&nbsp;opozice se nedostali ani v&nbsp;následujících [[Volby do Knesetu 1981|volbách v&nbsp;roce 1981]], avšak ve [[volby do Knesetu 1984|volbách v&nbsp;roce 1984]] již úspěch zaznamenali. Počtem hlasů se staly největší stranou [[Kneset]]u, nezískali však dostatek hlasů na to, aby vytvořili levicovou vládu. Na základě rozložení voličských hlasů tak vznikla unikátní vláda národní jednoty s&nbsp;rotačním postem ministerského předsedy. Dohoda mezi Ma'arachem a Likudem spočívala v&nbsp;tom, že první dva roky bude funkci ministerského předsedy zastávat [[Šimon Peres]], zatímco [[Jicchak Šamir]] bude [[ministr zahraničních věcí Izraele|ministrem zahraničních věcí]]. Po dvou letech si vzájemně vyměnili funkce.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čejka | jméno = Marek | titul = Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu | vydání = 1 | vydavatel = Barrister & Principal | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-903333-9-7 | počet stran = 305 | strany = 167-168 | poznámka = Dále jen: ''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu'' }}</ref> Během funkčního období jedenáctého Knesetu ze strany vystoupila Mapam, na protest vůči Peresovu rozhodnutí vytvořit vládu národní jednoty s&nbsp;pravicovým Likudem. Ačkoliv se Nezávislí liberálové během 80. let sloučili s&nbsp;Ma'arachem, neměli během funkčního období tohoto Knesetu žádné parlamentní zastoupení. [[Soubor:Yitzhak Rabin (1986) cropped.jpg|thumb|left|upright|[[Jicchak Rabin]] se v&nbsp;čele strany na počátku 90. let významně zasadil o&nbsp;rozvoj izraelsko-palestinského mírového procesu]] Dne 7. října 1991 přestal Ma'arach formálně existovat a všechny strany, jež sdružoval se sloučily do Strany práce. Ve stejnou dobu se vláda Likudu potýkala s&nbsp;mnoha problémy, ať již šlo o&nbsp;ekonomickou krizi, velký příliv imigrantů ze zemí bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], vážné tlaky s&nbsp;americkou vládou [[George H. W. Bush]]e, či o&nbsp;vnitrostranické záležitosti. Ve volbách v&nbsp;roce 1992 se tak proti sobě utkali Jicchak Šamir za Likud a [[Jicchak Rabin]] za Stranu práce. Rabin volby s&nbsp;velkým náskokem vyhrál a vytvořil koaliční vládu se stranami [[Nové hnutí-Merec|Merec]] a [[Šas]]. Po volbách se Strana práce zásadně podílela na zahájení mírových jednání s&nbsp;[[Palestinci|palestinskými Araby]], které vedly k&nbsp;uzavření kontroverzní [[Mírová dohoda z Osla|Mírové dohody z&nbsp;Osla]], založené na principu „území za mír.“ Tyto takzvané Oselské dohody vedly k&nbsp;hlasování o&nbsp;důvěře vládě, které vláda ustála poměrem 61 ku 50, při 8 absencích. Několik vládních poslanců odmítlo vládu podpořit, na druhou stranu vláda získala hlasy arabských stran zastoupených v&nbsp;Knesetu. Mírová smlouva byla nakonec Knesetem schválena těsnou většinou jednoho hlasu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krupp | jméno = Michael | titul = Sionismus a Stát Izrael | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1999 | isbn = 80-7021-265-9 | počet stran = 242 | strany = 195 }}</ref> Rabinovo odhodlání dokončit mírový proces vedlo nakonec v&nbsp;roce 1995 k&nbsp;jeho smrti. V&nbsp;listopadu toho roku na něj totiž na velké mírové demonstraci [[Atentát na Jicchaka Rabina|spáchal atentát]] ortodoxní Izraelec [[Jigal Amir]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čejka | jméno = Marek | titul = Judaismus a politika v Izraeli | vydání = 3 | vydavatel = Barrister & Principal | místo = Brno | rok = 2009 | isbn = 978-80-87029-39-8 | počet stran = 278 | strany = 246 | poznámka = Dále jen: ''Judaismus a politika v Izraeli'' }}</ref> Po Rabinovi stanul v&nbsp;čele vlády Peres, který navzdory radám na vypsání předčasných voleb pokračoval v&nbsp;mírových jednáních s&nbsp;palestinskými Araby a [[Sýrie|Sýrií]]. Izraelsko-syrská jednání však nikam nevedla a zároveň docházelo k&nbsp;čím dál většímu nárůstu násilí. Peres tedy svolal na roku 1996 předčasné volby, které však nakonec díky protiteroristické [[operace Hrozny hněvu|operaci Hrozny hněvu]], při které nešťastnou náhodou zahynulo množství civilistů, prohrál ve prospěch [[Benjamin Netanjahu|Benjamina Netanjahua]] ze strany Likud.<ref>''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' s. 201-202</ref> [[Soubor:Ehud Barak.jpg|thumb|200px|Tehdejší ministerský předseda [[Ehud Barak]]]] I&nbsp;za Netanjahua došlo k&nbsp;podepsání několika mírových dohod a právě ústupky při jejich sjednávání se mu staly osudné.<ref name="čejka206-207">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' s. 206-207</ref> V&nbsp;Likudu se proti němu vytvořila opozice a dohody nakonec musel schválit za pomoci Strany práce. Kvůli nedostatečné podpoře a dalším skandálům byl nucen na rok 1999 vypsat předčasné volby. Ve Straně práce se zatím konaly primárky, ve kterých Perese nahradil [[Ehud Barak]], který se stal kandidátem pro parlamentní a premiérské volby.<ref name="čejka206-207"/><ref group="pozn">Od roku 1996 se totiž k&nbsp;parlamentním volbám konala paralelně přímá volba premiéra. V&nbsp;roce 1996 tak nastala situace, kdy premiérské volby vyhrál Netanjahu, zatímco parlamentní vyhrála Strana práce. Netanjahu se však přesto stal premiérem.</ref> Před volbami Strana práce vytvořila alianci se stranami [[Mejmad]] a [[Gešer (politická strana)|Gešer]] s&nbsp;názvem [[Jeden Izrael]]. Barakovi se nakonec podařilo vyhrát jak [[Volby do Knesetu 1999|parlamentní]], tak [[Volby izraelského premiéra 1999|přímou premiérskou volbu]]. Jeho aliance však získala v&nbsp;Knesetu pouhých 26 mandátů.<ref>''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' s. 276-277</ref> Brak následně vytvořil koaliční vládu čítající 75 poslanců se stranami Šas, Merec, [[Jisra'el be-Alija]], [[Národní náboženská strana]] (NNS) a [[Sjednocený judaismus Tóry]] (SJT). Koalice s&nbsp;náboženskými stranami (NNS, Šas a JJT) však působil rozpory se sekularistickou stranou Merec, která nakonec vládu opustila kvůli neshodě nad působením strany Šas ve funkci náměstka [[ministr školství Izraele|ministra školství]]. Zbylé strany opustily vládní koalici po [[Summit v Camp Davidu (2000)|summitu v&nbsp;Camp Davidu]] v&nbsp;roce 2000. === Pokles popularity === Po rozpadu vlády, nepokojích z&nbsp;října 2000 a vypuknutí [[druhá intifáda|druhé intifády]] Barak rezignoval a vypsal předčasné [[Volby izraelského premiéra 2001|premiérské volby na rok 2001]]. V&nbsp;těch však prohrál ve prospěch kandidáta Likudu [[Ariel Šaron|Ariela Šarona]].<ref>''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' s. 216</ref> Strana práce však i&nbsp;po volbách zůstala u&nbsp;moci, neboť se stala součástí Šaronovy vlády národní jednoty, která zahrnovala kromě Strany práce a Likudu také strany Šas, Jisra'el be-Alija a Jednotný judaismus Tóry. Představitelé strany navíc zastávali dvě nejvýznamnější funkce v&nbsp;izraelské vládě; Šimon Peres se stal ministrem zahraničních věcí a [[Benjamin Ben Eliezer]] ministrem obrany. Strana rovněž podporovala protiteroristickou [[operace Obranný štít|operaci Obranný štít]], která byla podniknuta v&nbsp;dubnu 2002 proti palestinským teroristům na [[Západní břeh Jordánu|Západním břehu]]. Po těžké kritice, která označovala Perese a Ben Eliezera za Šaronovy loutky, a která se ohrazovala proti tomu, že strana nepodporuje mírový proces, Strana práce v&nbsp;roce 2003 opustila vládu. [[Soubor:Mitzna.jpg|thumb|left|upright|[[Amram Micna]]]] Následkem toho byl Šaron téhož roku nucen vypsat [[Volby do Knesetu 2003|předčasné parlamentní volby]] (nyní již bez přímé volby premiéra). Před volbami se ve Straně práce konaly primárky, v&nbsp;nichž se stal novým předsedou [[Amram Micna]], který vedl stranu do voleb s&nbsp;programem jednostranného stažení z&nbsp;[[Pásmo Gazy|Pásma Gazy]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[BBC]] | titul = Amram Mitzna: Labour's 'peace' hope | url = http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4425260.stm | datum vydání = 2002-11-20 | datum přístupu = 2010-2-26 | jazyk = anglicky }}</ref> Ve volbách však strana výrazně propadla a získala pouhých devatenáct mandátů (v&nbsp;té době historické minimum), zatímco Šaronův Likud získal 38 mandátů (poté co se Jisra'el be-Alija sloučila s&nbsp;Likudem celkem 40 mandátů). Následně, kvůli vnitřní opozici, Micna rezignoval na vedení strany,<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Mazal | jméno = Muaelem | vydavatel = [[Haaretz]] | titul = Despondent Mitzna quits as Labor leader | url = http://www.haaretz.com/hasen/pages/ShArt.jhtml?itemNo=290237&contrassID=2&subContrassID=1&sbSubContrassID=0&listSrc=Y | datum vydání = 2003-05-04 | datum přístupu = 2010-2-24 | jazyk = anglicky }}</ref> ve kterém byl nahrazen Peresem. Přestože se Strana práce nejprve nestala vládní stranou Šaronovy pravicové koaliční vlády, byla nakonec Šaronem samotným přizvána kvůli prosazení Šaronova [[Izraelský plán jednostranného stažení|plánu na jednostranné stažení z&nbsp;Gazy]]. Stalo se tak v&nbsp;důsledku odchodu [[Národní jednota|Národní jednoty]] a Národní náboženské strany z&nbsp;vlády. [[Soubor:Amir Peretz Election.JPG|thumb|Volební billboardy Avody s&nbsp;portréty jejího tehdejšího předsedy [[Amir Perec|Amira Perece]] z&nbsp;roku 2006.]] Dne 8. listopadu 2005 se ve straně konaly vnitrostranické primárky, ve kterých Perese nahradil vůdce levicových odborů [[Histadrut]] [[Amir Perec]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[BBC]] | titul = Profile: Amir Peretz | url = http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4425260.stm | datum vydání = 2005-11-13 | datum přístupu = 2010-2-26 | jazyk = anglicky }}</ref> V&nbsp;průběhu let Strana práce opustila své socialistické dědictví ve prospěch hospodářské a podnikatelské elity. Na počátku 21. století byla stranou bohatých a přenechala zodpovědnost strážce (ochránce) znevýhodněných obyvatel pravicovým a náboženským stranám.<ref name="inbar">{{Citace periodika | příjmení = Inbar | jméno = Efraim | titul = The Decline of the Israel Labor Party | periodikum = Perspectives Papers on Current Affairs | odkaz na periodikum = | rok = 2009 | měsíc = únor | ročník = | číslo = 70 | url = http://www.biu.ac.il/SOC/besa/perspectives70.html | jazyk = anglicky }}</ref> Naproti tomu Perec oznámil svůj záměr návratu k&nbsp;tradičním labouristickým sociálním politikám a vystoupil se stranou z&nbsp;vlády. Tím donutil premiéra Šarona k&nbsp;rezignaci a vypsání [[volby do Knesetu 2006|předčasných voleb na březen 2006]]. Do té doby však ještě došlo k&nbsp;významnému přepsání izraelské politické mapy. Šaron totiž společně s&nbsp;řadou poslanců Likudu opustil svou stranu a společně s&nbsp;dalšími poslanci z&nbsp;různých stran (včetně poslanců Strany práce, včetně Šimona Perese) založil novou stranu [[Kadima]]. Ve volbách získala Strana práce 19 poslaneckých mandátů a po Kadimě se stala druhou největší stranou Knesetu.<ref>''Judaismus a politika v&nbsp;Izraeli.'' s. 274-275</ref> Strana se stala součástí koaliční vlády [[Ehud Olmert|Ehuda Olmerta]] a její předseda Perec se stal ministrem obrany. Do volebního programu vlády Strana práce prosadila svůj hlavní požadavek pro vstup do koalice a svůj volební slib na zvýšení [[Minimální mzda|minimální mzdy]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[The Jerusalem Post]] | titul = Kadima, Labor talks 'making progress' | url = http://www.jpost.com/Israel/Article.aspx?id=19165 | datum přístupu = 2010-2-26 | jazyk = anglicky }}</ref> [[Soubor:Ehud Barak at Pentagon, 11-2009.jpg|thumb|left|upright|Do ledna 2011 předseda Strany práce [[Ehud Barak]]]] Dne 28. května 2007 se konaly vnitrostranické primárky, v&nbsp;nichž se utkali Barak, [[Ami Ajalon]] a Perec. Současný předseda Perec prohrál již v&nbsp;prvním kole (ani Barakovi ani Ajalonovi se v&nbsp;prvním kole nepodařilo získat více než 40 % hlasů) a v&nbsp;druhém kole těsně vyhrál (poměrem 51,3:47,7) Barak, který se tak stal opětovně předsedou strany.<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[Eretz]] | titul = Novým předsedou Strany práce zvolen Ehud Barak | url = http://eretz.cz/content/view/2560/41/ | datum přístupu = 2008-11-02}}</ref> Vzhledem k&nbsp;nespokojenosti Strany práce s&nbsp;fatálními neúspěchy v&nbsp;druhé libanonské válce Barak v&nbsp;předsednické kampani prohlašoval, že pokud Olmert neodstoupí, odejde Strana práce z&nbsp;koalice.<ref name="BBC-EB'comeback kid'">{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[BBC]] | titul = Ehud Barak: Israel's 'comeback kid' | url = http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/6750551.stm | jazyk = anglicky | datum přístupu = 2008-11-02}}</ref> Jelikož si však uvědomoval, že okamžité předčasné volby by znamenaly propad Strany práce a vítězství Likudu, odložil plnění svého slibu na neurčito.<ref name="BBC-EB'comeback kid'"/> Před [[volby do Knesetu 2009|předčasnými volbami v&nbsp;roce 2009]] ukončila Strana práce svou dlouholetou alianci se stranou [[Mejmad]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Aruc Ševa | titul = Ami Ayalon Named to Head Meimad Party | url = http://www.israelnationalnews.com/News/Flash.aspx/156233 | datum vydání = 2008-11-21 | datum přístupu = 2010-2-26 | jazyk = anglicky }}</ref> Ta ve volbách kandidovala společně se Zeleným hnutím, nepodařilo se jim však překročit 2% volební práh. Stranu opustila řada prominentních členů, včetně Ami Ajalona a [[Efrajim Sne|Efrajima Sne]]. Ve volbách strana zaznamenala dosud nejhorší volební výsledek se ziskem pouhých 13 mandátů. Stala se tak až čtvrtou největší stranou, a to po Kadimě, Likudu a [[Jisra'el Bejtejnu]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Knesset Board of Elections | titul = תוצאות סופיות לא רשמיות | url = http://www.knesset.gov.il/elections18/heb/results/main_Results.aspx | datum vydání = 2009-02-12 | datum přístupu = 2010-2-26 | jazyk = hebrejsky }}</ref> Analýzou propadu kdysi dominantní izraelské politické strany se zabýval profesor Efrajim Inbar z&nbsp;Begin-Sadatova centra strategických studií při [[Bar-Ilanova univerzita|Bar-Ilanově univerzitě]].<ref name="inbar"/> Strana podle něj přišla o&nbsp;své největší aktivum a klad ztrátou identifikace se založením a budováním státu, symbolizovaném zálibou ve vojenské službě a osidlováním země izraelské. Za nešťastný krok profesor Inbar rovněž považuje opuštění sionistického symbolu v&nbsp;podobě Jeruzaléma prostřednictvím ochoty předat část města „nepříteli“. Ve své analýze rovněž tak zmínil kosmopolitní a individualistické hodnoty pronikající do strany, které ji vzdalují od kolektivistického étosu, který byl v&nbsp;minulosti dominantním, a který je v&nbsp;Izraeli stále ještě rozšířený. Určité omezení spatřuje v&nbsp;podílu strany na mírovém procesu z&nbsp;Osla, jelikož se strana nemohla zdiskreditovat jeho případným fiaskem a musela jej prosazovat i&nbsp;za nepopulárních okolností. Proti Straně práce však stojí i&nbsp;demografický faktor, spočívající v&nbsp;růstu [[Sfaradim|sefardské]] populace a počtu rusko-židovských imigrantů, kteří zpravidla volili jiné strany. Obraz strany také značně poškodilo flirtování s&nbsp;arabskými voliči, které ve výsledku znamenalo ztrátu voličů, než jejich získání.<ref name="inbar"/> Po volbách v únoru 2009 byla Strana práce rozdělena, zda-li vstoupit do Netanjahuovi koaliční vlády či nikoliv. Předseda strany Ehud Barak, však nakonec účast ve vládě prosadil. V březnu 2010 však ministři za Stranu práce v čele s [[Jicchak Herzog|Jicchakem Herzogem]] varovali premiéra Netanjahua, že v případě, že vláda do konce září nepodnikne významný krok v mírovém ujednání s palestinskými Araby či Sýrií, Strana práce bude muset zvážit své setrvání ve vládě a případně koaliční vládu opustí.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Hoffman | jméno = Gil | vydavatel = [[The Jerusalem Post]] | titul = PM faces ultimatum from Labor ministers | url = http://www.jpost.com/Israel/Article.aspx?id=170907 | datum vydání = 2010-03-14 | datum přístupu = 2010-3-15 | jazyk = anglicky }}</ref> == Politické principy == [[Soubor:Avoda ballot.JPG|thumb|Volební lístek Strany práce z&nbsp;voleb v&nbsp;roce 2009]] === Minulost === Mapaj vznikla ze socialistického hnutí [[Poalej Cijon]] a držela se ideologie [[dělnický sionismus|dělnického sionismu]] vyhlášenou [[Nachman Syrkin|Nachmanem Syrkinem]] a [[Ber Borochov|Berem Borochovem]]. Za Ben Gurionova vedení (30. až 50. léta) se Mapaj zaměřovala hlavně na sionistickou agendu, což bylo dáno nejnaléhavější otázkou té doby – zřízením židovské národní domoviny. Po založení státu se Mapaj podílela na jeho budování – vytvoření [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (a zároveň rušení všech ostatních ozbrojených skupin), vytváření mnoha osad, přijetí více než milionu [[Židovský exodus z arabských zemí|židovských imigrantů]] – a na touze sjednotit všechny Izraelce v&nbsp;rámci nové sionistické židovské izraelské kultury (ideologie známá jako [[melting pot]], hebrejsky: כור היתוך). V&nbsp;minulosti měla Avoda mnohem více jestřábí charakter v&nbsp;otázkách bezpečnosti a obrany, než je tomu dnes. Během období, kdy byla strana u&nbsp;moci, Izrael bojoval v&nbsp;[[Suezská krize|sinajské]], [[šestidenní válka|šestidenní]] a [[jomkipurská válka|jomkipurské válce]]. === Současnost === V uplynulých letech (od roku 2005) se Avoda stala centristickou stranou. Není již považována za socialistickou či sociálně demokratickou stranu (ačkoliv je stále členem [[Socialistická internacionála|Socialistické internacionály]]), ale má centristickou platformu podobné [[Sociální liberalismus|sociálně liberální]] „[[třetí cesta (politika)|třetí cestě]]“ britské [[Labouristická strana|Labour Party]] za vlády [[Tony Blair|Tonyho Blaira]]. Hospodářské politiky se v Izraeli zřítkakdy vášnivě diskutuje, dokonce i v rámci velkých politických stran a aktuální politika spíše závisí na podnětu státní správy než na politické ideologii. Z toho důvodu se období vlády Strany práce příliš neliší od ekonomických politik soupeřů Avody. V listopadu 2005 se stal předsedou strany Amir Perec, který porazil Šimona Perese. Za Perecova vedení, a zejména pak během volební kampaně v roce 2006, strana zažila významný ideologický obrat, neboť postavila sociální a ekonomická témata do popředí svého volebního plánu a obhajovala umírněný sociálnědemokratický přístup (včetně zvýšení minimálních mezd a plateb za sociální pojištění), což bylo v ostrém kontrastu k [[Liberalismus#Neoliberalismus|neoliberální]] politice tehdejšího ministra financí [[Benjamin Netanjahu|Benjamina Netanjahua]]. V roce 2006 řada členů Avody přestoupila do nově vytvořené centristické strany Kadima. Byli mezi nimi například i bývalý stranický vůdce Šimon Peres, [[Chajim Ramon]] či [[Dalia Icik]]. Mezinárodní média Stranu práce popisují jako středolevou, sociálnědemokratickou a holubičí. == Předsedové strany == {{Vicesloup}} * [[Levi Eškol]] 1968–1969 (také předseda Ma'arachu) * [[Golda Meirová]] 1969–1974 (také předsedkyně Ma'arachu) * [[Jicchak Rabin]] 1974–1977 (také předseda Ma'arachu) * [[Šimon Peres]] 1977–1992 (také předseda Ma'arachu) * [[Jicchak Rabin]] 1992–1995 * [[Šimon Peres]] 1995–1997 {{Vicesloup-zmena}} * [[Ehud Barak]] 1997–2001 * [[Benjamin Ben Eliezer]] 2001–2002 * [[Amram Micna]] 2002–2003 * [[Šimon Peres]] 2003–2005 * [[Amir Perec]] 2005–2007 * [[Ehud Barak]] 2007–2011 {{Vicesloup-konec}} == Jiní prominentní členové == Mezi prominentní členy strany patří či patřili: {{Vicesloup}} * [[Jigal Alon]] –&nbsp;úřadující premiér * [[Moše Dajan]] –&nbsp;ministr obrany * [[Abba Eban]] –&nbsp;ministr zahraničních věcí * [[Chajim Herzog]] –&nbsp;prezident Izraele {{Vicesloup-zmena}} * [[Efrajim Kacir]] –&nbsp;prezident Izraele * [[Jicchak Navon]] –&nbsp;prezident Izraele * [[Zalman Šazar]] –&nbsp;prezident Izraele * [[Ezer Weizman]] –&nbsp;prezident Izraele {{Vicesloup-konec}} == Současní poslanci == <div style="-moz-column-count:2;"> # [[Jicchak Herzog]] # [[Avišaj Braverman]] # [[Šeli Jachimovic]] # [[Ejtan Cabel]] # [[Benjamin Ben Eliezer]] # [[Amir Perec]] # [[Daniel Ben Simon]] # [[Raleb Majadele]]</div> == Poznámky == <references group="pozn" /> === Reference === <references /> == Externí odkazy == * (hebrejsky) [http://www.havoda.org.il/ Oficiální internetové stránky] * (anglicky) [http://www.knesset.gov.il/faction/eng/FactionPage_eng.asp?PG=0 Kneset – Strana práce] {{Commonscat|Israeli Labor Party}}{{Izraelské politické strany}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Politické strany v Izraeli]] [[Kategorie:Sionistické politické strany v Izraeli]] [[Kategorie:Socialistická internacionála]]

Návrat na stránku „Izraelská strana práce“.