Jeruzalémský chrám

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Judaismus}} '''Jeruzalémský chrám''' ([[hebrejština|hebrejsky]] '''בית המקדש''', ''bejt ha-mikdaš'', dosl. „dům svatosti, posvěcení“, Svatyně) byl centrem náboženského kultu [[Izraelité|izraelského lidu]] mezi 10. stol. př. n. l. a 1. stoletím n. l. Chrám stál v [[Jeruzalém]]ě na [[chrámová hora|chrámové hoře]] a sloužil jako místo, kde se obětovaly oběti a kde bylo centrum aktivity [[kohen|kněží]] a [[levita|levitů]]. Chrám byl zničen v roce 70. Židé věří, že v „onen den“ (blíže neupřesněná budoucnost, popř. označení [[Židovská eschatologie|budoucího světa]]) bude Chrám znovu vybudován [[Mesiáš]]em. === Přenosná svatyně === V [[Tóra|Tóře]] se nachází '''příkaz postavit svatyni''': „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlet uprostřed nich.“ ([[Exodus|Ex]] 25,8). Na poušti byl [[Mojžíš]]em zbudován přenosný příbytek Hospodinův, jakožto první svatyně. V knize [[Deuteronomium]], před vstupem do [[Země zaslíbená|země zaslíbené]], se kladl důraz na centralizaci bohoslužby do jediné svatyně, která bude stát „na místě, které si zvolí Hospodin“. Když Izraelité vstoupili do země zaslíbené, putoval příbytek Hospodinův po mnoha místech. Jedním z těchto míst, kde příbytek po nějaký čas stál, bylo [[Šílo]], jak to popisuje [[1. kniha Samuelova]]. Nejsvětějším místem svatyně byla '''velesvatyně''', ve které byla [[Archa úmluvy]] s příkrovem s cheruby. Po celý rok bylo toto místo z úcty odděleno oponou, aby ji lid nemohl spatřit. Do velesvatyně bylo povoleno vstoupit jen veleknězi a jen v jediném dni v roce (v Den smíření — [[Jom kipur]]). Za velesvatyní se nacházela '''svatyně''', kde se na oltáři obětovaly oběti. Naproti oltáři pak stále [[menora]]. Do tohoto prostoru mohli vstupovat jen kněží z rodu [[Áron (prorok)|Áronova]]. Kněží museli přicházet bosí jakožto projevení úcty Hospodinově svatosti. Kromě kněží se chrámové služby účastnili také levité. Při putování pouští byli odpovědní za přesun celého příbytku Hospodinova, později jejich služba nabyla těchto forem: levité se stali ochrannou stráží svatyně a měli na starost chrámovou hudbu. Podobu prvotního chrámového vybavení můžeme jen odhadovat, jsme odkázáni jen na slovní popis, protože většina vybavení byla zničena při prvním zničení Chrámu. === První (Šalomounův) Chrám === [[Soubor:Jerusalem Ugglan 1.jpg|thumb|left|Náčrt představy prvního Chrámu]] {{viz též|Šalamounův chrám}} Podle židovské tradice byl první jeruzalémský Chrám zbudován králem [[Šalomoun]]em (970-931 př. n. l.) na Chrámové hoře. Nemáme o něm žádná přímá archeologická svědectví kvůli přestavbám, které na tomto místě proběhly. Prosévání půdy z Chrámové hory přineslo jen nepřímá svědectví, mezi nimi razítko jedné kněžské rodiny, která je zmiňována v [[Kniha Jeremjáš|knize Jeremjáš]]. Král [[David (král Izraele)|David]] učinil Jeruzalém centrem [[Starověké dějiny Židů#Monarchie|izraelského království]] a přenesl do něj Boží Archu úmluvy ([[2. kniha Samuelova|2 Sam]] 6,1nn). Šalomoun pak vybudoval Chrám jako „dům Božího přebývání“ a jako symbol připoutání lidu k Davidovu rodu. '''Stavba''' celého objektu trvala pravděpodobně celých 16 let (4. - 20. rok Šalamounovy vlády, tj. přibližně 966-950). Šalomoun od lidu vybíral pro účel stavby vysoké daně a při stavbě mu byli nápomocni [[Týros|tyrští]] stavitelé. Svatyně měla '''3 základní části''': * Předsíň — vchod do svatyně; * Svatyně — místo, kde se odehrávala bohoslužba (stál zde oltář a menora); * Velesvatyně — tam byla umístěna Archa úmluvy. První Chrám stál na pahorku téměř 400 let. Roku '''[[586 př. n. l.]] byl vypálen''' vojskem [[Babylonská říše|babylonského]] krále [[Nebukadnezar II.|Nebukadnezara II.]] při dobytí Jeruzaléma, po kterém následovalo [[babylonské zajetí]]. [[Soubor:P8170082.JPG|thumb|left|Model Herodova Chrámu]] === Druhý Chrám === {{viz též|Druhý chrám}} Druhý Chrám byl '''zbudován''' navrátilci z babylonského zajetí, vedenými [[Zerubábel]]em z Davidova rodu, zhruba sedmdesát let po zničení prvního Chrámu. Umožnil to edikt nového pána Babylonie, [[Perská říše|perského]] [[Šáhanšáh|krále]] [[Kýros II.|Kýra II.]], jímž se vyhlašovala náboženská svoboda. V druhém Chrámu již chyběla Archa úmluvy (ve svatyni tak zůstal jen kámen, na kterém schrána stála), nádoba s manou (která byla uchovávána z putování Izraele do Kanaánu) a Áronova hůl. Z prvního chrámu tak zůstala zachována jen menora. Chrám, který byl zbudován navrátilci z Babylóna byl však jednoduchý a prostý. Herodes Veliký (74 př. n. l. - 4 n. l.) jej proto roku 19 př. n. l. nechal přestavět a proměnil jej v honosnou stavbu (čímž si do jisté míry získal přízeň židovského lidu). '''Herodův chrám''' byl zbudován ze zelenkavého a bílého mramoru. Vylepšování a rozšiřování Chrámu pokračovalo i po Herodově smrti — téměř až do zániku Chrámu. Druhý Chrám stál do [[10. srpen|10. srpna]] 70, kdy byl vypálen římským vojskem vedeným Titem. Chrám pak již nikdy nebyl obnoven. == Plány na zbudování třetího Chrámu == Touha po Chrámu a bohoslužbě je vyjádřena v mnohých židovských tradicích. Konkrétní podoby však tato touha nabývala jen málokdy. [[Soubor:EPSN0080.jpg|thumb|left|[[Zeď nářku]] – pozůstatek Chrámu]] Poprvé to bylo, když Římské říši vládl císař '''[[Iulianus Apostata]]''', který se snažil vší silou oslabit stále rozšířenější křesťanství, podporoval tedy křesťanské heretiky (aby křesťanství oslabil zevnitř), ale také jiná náboženství, mezi nimi i judaismus. Roku [[362]] před židovskými předáky prohlásil: „Nechám postavit s veškerým úsilím chrám Bohu Nejvyššímu.“ Císař vyzýval židy, aby „se vrátili do své rodné země, znovu vybudovali svatyni a řídili se opět zákony svých otců.“ Představenstvo židů v čele s [[Hillel II.|Hillelem II.]] protestovalo vůči obnově svatyně ze strachu, že se lid rozštěpí, tak jako byl lid rozdělen v období druhého chrámu mezi kněze a mudrce (srv. [[eséni|esejské hnutí]]). Židé prohlásili, že tento počin stojí na ramenou cizince (Iuliana), po jehož smrti bude budování Chrámu zastaveno. Část židů však tuto nejistotu nesdílela: „Tato slova, že Chrám bude zbudován, vedou k obnově království rodu Davidova.“ Stavba nicméně byla započata — z peněz římské pokladny. Roku [[363]] vytáhl Iulianus proti [[Perská říše|Perské říši]], v tomto tažení však padl. Jeho smrt opravdu znamenala to, co židé předpokládali — stavba Chrámu byla zastavena. Až do [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] roku [[1967]] pak byly veškeré další plány na obnovu Chrámu pouze teoretickými úvahami. Chrám byl velmi často spojován s mesiášským věkem. V Šestidenní válce však Izrael získal mj. Východní Jeruzalém, do kterého spadá i Chrámová hora. Začala být organizována malá '''hnutí, jejichž cílem je postavit Chrám'''. Mezi takové organizace patří [[Temple Institute]] (hebrejsky מכון המקדש, ''Machon Ha-Mikdaš''), nebo [[Temple Mount and Eretz Yisrael Faithful Movement]] (hebrejsky נאמני הר הבית, ''Neemanej Har Ha-Bajit''). Tato hnutí jsou většinou podřízena autoritě různých rabínů, kteří odmítají, aby byl Chrám vybudován až v době příchodu mesiáše. Tyto ideje však nutně předpokládají zničení [[Skalní dóm|Skalního dómu]], proto se mnozí muslimové hrozí této touhy židů. Islámská hnutí v Izraeli proto co nejvíce usilují, aby zabránila vybudování Chrámu, a také popírají historický vztah židů k Chrámové hoře. V tomto kontextu pak byla návštěva Chrámové hory [[Ariel Šaron|Arielem Šaronem]] využita palestinskou propagandou jako záminka k rozpoutání [[Druhá intifáda|druhé intifády]]. == Bibliografie == * Čejka, M. ''Judaismus, politika a Stát Izrael''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3007-0. * Segert, S. ''Starověké dějiny židů''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. * Schäfer, P. ''Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu''. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. == Související články == * [[Jeruzalém]] * [[Babylonské zajetí]] {{Commonscat|Temple Mount}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Judaismus]] [[Kategorie:Jeruzalém]]

Návrat na stránku „Jeruzalémský chrám“.