Kosmický let

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Space Shuttle Columbia launching.jpg|right|thumb|V současnosti je možné praktikovat kosmický let pouze prostřednictvím [[raketový motor|raketových motorů]]. Na obrázku je startující [[Columbia (raketoplán)|raketoplán Columbia]], první vícenásobně použitelná [[kosmická loď]] při [[STS-1|svém prvním letu]].]] '''Kosmický let''' je takový let, při němž je dosaženo [[Kosmický prostor|kosmického prostoru]], tedy výšky nejméně 110 až 140&nbsp;km. Pokud je této výšky dosaženo pouze po balistické dráze, hovoříme o tzv. [[Suborbitální kosmický let|suborbitálním letu]] (např. prostřednictvím [[SpaceShipOne]]). V dnešní době suborbitální lety nemají praktický význam. Proto, aby bylo možno vypustit těleso na oběžnou dráhu, je nutno vyvinout značnou rychlost - [[Kruhová rychlost|1. kosmickou]] (7,6&nbsp;km/s), v případě překonání zemského gravitačního pole [[Úniková rychlost|2. kosmickou]] (11,2&nbsp;km/s - tzv. úniková rychlost) a pro lety k vnějším planetám [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] a do vzdáleného vesmíru [[3. kosmická rychlost|3. kosmickou rychlost]]. Pro tyto lety je nezbytná raketová technika s dostatečně silnými motory a robustními nádržemi. == Důvody == Důvody kosmického letu jsou různé a souvisí s tím, zda jde o pilotovaný, nebo nepilotovaný let, nebo zdali se počítá s návratem tělesa na Zemi, nebo ne, zda je těleso vypouštěné na oběžnou dráhu Země, nebo ne a případně o jaký typ dráhy jde a jaká je délka mise. Ve všeobecnosti je cílem kosmického letu dosáhnutí [[kosmický prostor|kosmického prostoru]], který má v porovnání s prostorem v zemské atmosféře mnoho zvláštních vlastností, jejichž využití může být výhodné. Velmi řídká atmosféra ve velkých výškách umožňuje, aby těleso bylo navedené na [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]] okolo Země a setrvalo na ní poměrně dlouho. Tím těleso dosáhne dynamického [[stav beztíže|stavu beztíže]], který se nikde na Zemi na tak dlouhou dobu nedá simulovat. Stav beztíže je předmětem mnoha [[technologie|technologických]], [[materiál]]ových, [[biologie|biologických]], [[medicína|lékařských]], [[fyzika|fyzikálních]] a dalších [[výzkum]]ů. Nepřítomnost atmosféry poskytuje další výhodu a to, že nezkresluje pohled na [[noc|noční oblohu]], nedochází tu k [[Scintilační detektor|scintilacii]] [[hvězda|hvězd]], k poklesu jejich [[zdánlivá hvězdná velikost|jasnosti]] či [[refrakce (astronomie)|refrakci]] a tak z kosmického prostoru může být uskutečňováno velmi přesné a cenné [[astronomie|astronomické]] měření. Přístroje umístěné v kosmickém prostoru navíc mohou zkoumat [[nebeská sféra|nebeskou sféru]] v celém [[elektromagnetické spektrum|elektromagnetickém spektru]], což by na Zemi nebylo možné, protože atmosféra většinu [[vlnová délka|vlnových délek]] pohlcuje. Užitečný pro vědu je také pohled z kosmu zpět na Zem, tzv. [[dálkový průzkum Země]]. Praktický užitek kosmického letu spočívá dále v možnostech [[telekomunikace]], [[navigace]], [[vojenství]], přímého průzkumu jiných těles [[sluneční soustava|sluneční soustavy]] (planet, měsíců atd.), budování [[vesmírná stanice|orbitálních stanic]], zásobování orbitálních stanic, výměna posádek, opravy umělých kosmických těles a snášení umělých kosmických těles na Zemi. == Uskutečnění letu == Aby se kosmický let mohl uskutečnit, je potřeba vynášenému tělesu udělit alespoň [[Kruhová rychlost|1. kosmickou rychlost]] ve výšce minimálně 200&nbsp;km. Toto se v současnosti děje pomocí [[Nosná raketa|nosných raket]]. Nosná raketa je těleso s proměnnou hmotností, využívající princip reaktivního pohonu. Palivo (kapalné, nebo tuhé) je spaluje v tzv. [[Spalovací prostor|spalovací komoře]]. Přitom prudce vzroste [[tlak]] v komoře a spaliny vylétávají tryskou motoru vysokou rychlostí do okolí. To tlačí raketu směrem nahoru. Úspěšné vypuštění rakety vyžaduje množství pozemních zařízení, které dohromady vytváří [[kosmodrom]]. Jeho základem je startovací rampa, nazývaná také [[startovací komplex]], kde se raketa udržuje ve startovní poloze a kde probíhají závěrečné přípravy rakety na start. Většinou tam dochází také k plnění rakety palivem. Raketa se na kosmodrom přepravuje z montážní budovy. Důležitou součástí kosmodromu je také [[středisko řízení startu]], kde se řídí předstartovní přípravy na raketě a obvykle i první fáze startu. Ze [[středisko řízení vesmírných letů|střediska řízení vesmírných letů]], které může být samozřejmě i velice vzdálené od kosmodromu, [[letoví kontroloři]] kontrolují [[telemetrie|telemetrii]] daného tělesa. Po startu raketa letí tzv. [[Střelecký sektor kosmodromu|střeleckým sektorem kosmodromu]]. Užitečné zatížení, které raketa vynáší, může být [[družice]], [[kosmická sonda|sonda]] nebo [[kosmická loď]]. Toto těleso musí mít vhodnou konstrukci, aby odolávalo nepříznivým kosmickým podmínkám. Musí mít stabilní dodávku [[elektrická energie|elektrické energie]], kterou mu zabezpečují buď [[baterie]], [[radioaktivní rozklad]] v [[izotopová baterie|izotopových bateriích]], nebo [[fotovoltaický článek|solární panely]]. Dále musí být zabezpečená jeho [[komunikace]] se Zemí (podle možností nepřetržitá), musí mít systémy [[prostorová orientace|orientace]] a [[stabilizace]], [[navigace|navigační]] systém a [[řídící orientační systém]]. == Návrat z kosmu == [[Soubor:Atlantis STS-112 landing.jpg|thumb|[[Space Shuttle|Přistávací manévr raketoplánu]]]] Nepilotovaná tělesa se vracejí z kosmu jen zřídka. Mnoho nepotřebných dílů, například vyhořelých [[raketový stupeň|stupňů]] nosných raket nebo nefunkčních družic cíleně shoří v zemské atmosféře. Jiné zůstávají po dlouhou dobu na orbitě ([[kosmické smetí]]), [[Heliocentrická dráha|heliocentrické dráze]], únikové dráze ze sluneční soustavy, nebo dopadnou na povrch tělesa, které zkoumaly (například na [[povrch Měsíce]], planety apod.). K návratu jsou například projektované sondy se vzorky. Těleso se na Zem může vrátit vlastními silami nebo (velmi zřídka) v [[Space Shuttle|nákladovém prostoru raketoplánu]]. Pokud se vrací samo, je nutné, aby mělo zachovanou schopnost manévrování a aby byl jeho povrch chráněný [[tepelný štít|tepelným štítem]]. Při opětovném vstupu do atmosféry, který se uskuteční vysokou rychlostí, začne vznikat silné tření o částice atmosféry, které jeho povrch zahřejí na vysokou teplotu. Okolo tělesa se vytvoří sloupec [[plazma (fyzika)|ionizovaného plynu]] podobně jako při průletu [[meteor]]ů. V této fázi letu jsou možnosti vysílání jeho údajů na Zem velmi omezené. V závěrečné fázi letu, kdy těleso svým pohybem už neionizuje vzduch okolo sebe, se na finální zabrzdění a měkké dosednutí tělesa používá většinou [[padák]]. Další možností (používanou kromě padáku) jsou brzdící trysky. Pouze raketoplán je schopný [[Space Shuttle|přistát]] podobným způsobem jako bezmotorové letadlo díky vlastním aerodynamickým schopnostem. Také raketoplán používá při přistání padák, ale jen jako prostředek ke zkrácení dojezdu po dosednutí hlavního podvozku na přistávací dráhu. == Zdravotní následky kosmických letů == Nejdůležitější odlišnost vesmírného prostředí spočívá v odlišné velikosti [[Gravitace|gravitační síly]]. Při startu a přistání jsou [[kosmonaut]]i vystaveni [[přetížení]] (tj. síly působící na posádku jsou několikanásobně vyšší např. při přetížení 5G člověk, za běžných podmínek vážící 70 kg váží 350 kg), při vlastním letu působí na posádku [[stav beztíže]].<ref name="biofyzika">{{Citace monografie | příjmení = Rosina | jméno = Jozef | příjmení2 = Kolářová | jméno2 = Hana | příjmení3 = Stanek | jméno3 = Jiří | rok = 2006 | titul = Biofyzika pro studenty zdravotnických oborů | vydání = 1 | vydavatel = Grada | místo = Praha | počet stran = 232 | stránky = 35-39 | svazek = | isbn = 80-247-1383-7 }}</ref> Hlavními problémy beztížného stavu je adaptace na nevnímání gravitace, kdy se objevují potíže podobné mořské nemoci (nechutenství, zvracení, bolest hlavy ...). problémy obvykle odezní během několika dní.<ref name="biofyzika"/> Dlouhodobým problémem je přesun tekutin v těle. Voda, na zemi svou tíží tažená dolů, se přesunuje vzhůru. Výsledkem jsou otoky horní poloviny těla. Tyto efekty se omezují cvičením a používáním zvláštních obleků vyvolávajících podtlak na dolní polovině těla.<ref name="biofyzika"/> Dalším závažným následkem pobytu v beztíži jsou změny v kostech a svalech. Výška kosmonautů díky odpadnutí tíže vzroste o 2-3 centimetry. Významné je ubývání hmoty kostí tempem 1-1.5% za měsíc a [[atrofie]] nenamáhaných svalů. Tyto efekty lze zpomalit pravidelným cvičením,<ref name="biofyzika"/> které při dlouhodobých letech zabírá kosmonautům cca 2 až 2.5 hodiny denně. Před návratem na Zemi se dávky ještě zvyšují.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Vítek | jméno = Antonín | odkaz na autora = Antonín Vítek | titul = Jak se žije na vesmírné stanici ISS. Obyčejný den 350 kilometrů nad Zemí | periodikum = Technet.idnes.cz | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2008-09-24 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-5-15 | ročník = | číslo = | strany = | url = http://technet.idnes.cz/jak-se-zije-na-vesmirne-stanici-iss-obycejny-den-350-kilometru-nad-zemi-1j0-/tec_vesmir.asp?c=A080922_155116_tec_vesmir_mbo | issn = }}</ref> == Reference == <references/> == Související články == *[[Dějiny průzkumu vesmíru]] *[[Umělé kosmické těleso]] *[[Kosmický raketoplán]] *[[Stav beztíže]] [[Kategorie:Kosmonautika]] {{Článek z Wikipedie}}

Návrat na stránku „Kosmický let“.