Mem

'''Mem''' (někdy se můžeme setkat i s verzí ''mém'') je termín pro [[Kultura|kulturní]] obdobu [[gen]]u – replikující se jednotku kulturní [[informace]]. Tento termín poprvé použil v roce [[1976]] ve své knize ''Sobecký gen'' [[Richard Dawkins]]. Slovo ''mem'' je odvozeno z řeckého ''mimema'' – ''napodobovat''.
[[Evoluce]] nemusí být nutně postavena jen na replikaci [[DNA]], ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám ([[mutace|mutacím]]) a [[selekční tlak|selekčnímu tlaku]]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle [[Jean-Baptiste Lamarck]]a).
[[Susan Blackmore]]ová ve své knize ''The meme machine'' (v češtině vyšla pod názvem „Teorie memů“) memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají.
Jiný výraz pro mem je kulturgen,<ref>{{citace monografie | jméno = Susan| příjmení = Blackmoreová | odkaz na autora = Susan Blackmore | příjmení2 = Dawkins | jméno2 = Richard | odkaz na autora2 = Richard Dawkins | titul = Teorie memů | vydavatel = [[Portál (nakladatelství)|Portál]]  | místo = Praha | rok = 2001  | počet stran =  236| kapitola = Předmluva Richarda Dawkinse | strany = 9-21 | isbn = 80-7178-394-3  | jazyk = }}</ref> jenž se ale příliš neujal.
== Typy memů ==
Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba [[náboženství|náboženská]] víra nebo [[politika|politické]] přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. 
== Šíření ==
Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu [[kuřáctví]], [[závislost na drogách]], nápodoba destruktivního chování – [[násilí]], [[sebevražda]].
[[memetika|Memetikové]]  popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - … atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést). Při vertikálním přenosu se memy šíří s geny. Lze konstatovat, že to, co prospívá genům, současně prospívá i memům. Geny a memy tedy jistým způsobem „spolupracují“.
Horizontálním procesem je pak myšleno předávání memů mezi vrstevníky. Zatímco rodič se většinou snaží svého potomka naučit [[adaptivní forma chování|adaptivním formám]] a [[vzorec chování|vzorcům chování]] mezi příslušníky stejné generace, popřípadě od nerodičovských autorit jsme schopni často pochytit memy i prokazatelně škodlivé (užívání drog aj.).
Zdroj: 
Richard Dawkins: Sobecký gen, Mladá fronta, Praha, 1998 
Susan Blackmoreová: Teorie memů, Portál, Praha, 2001
== Vztah memů ==
Podobně jako [[sobecký gen|sobecké geny]], mohou i memy vzájemně spolupracovat (například mem [[liberalismus|liberální]] [[demokracie]] s memem [[sekularismus|sekularismu]]), nebo spolu soupeřit. V případě spolupráce se sdružují v memplexy. Memplex je  seskupením memů, jež se množí většinou společně, protože je to výhodnější a efektivnější. Vysoce komplexními memplexy jsou pak různé náboženské nauky či vědecké teorie.
== Odkazy ==
== Reference ==
<references />
=== Literatura ===
* Robert Wright: Víc než nic, Lidové noviny, Praha, 2002
* Richard Dawkins: Sobecký gen, Mladá fronta, Praha, 1998
* Susan Blackmoreová: Teorie memů, Portál, Praha, 2001


{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Memetika]]