Mistr a Markétka

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Kniha | název = Mistr a Markétka | původní_název = Мастер и Маргарита | překladatel = [[Alena Morávková]]<br />[[Libor Dvořák]] | obrázek = | popis_obrázku = | autor = [[Michail Bulgakov]] | ilustrátor = | obálku_navrhl = | země = [[Soubor:Flag of the Soviet Union.png|24px]] [[Sovětský svaz]] | jazyk = [[ruština]] | edice = | námět = [[Ježíš Kristus]], [[Pilát Pontský]], [[Magie (fantasy)|magie]], [[mystika]] | žánr = [[román]], [[apokryf]] | vydavatel = | vydáno = [[1966]], resp. [[1967]] | česky_vydáno = [[1969]] | typ_média = | počet_stran = ca 396 | isbn = ISBN 80-86938-08-5 | předešlé = | následující = }} '''Mistr a Markétka''' je román [[Rusko|ruského]] spisovatele [[Michail Bulgakov|Michaila Bulgakova]]. Byl napsán v letech [[1928]] až [[1940]]. Obsahuje dvě části, třicet dva kapitol a [[epilog]]. == Faktografie == ''[[Michail Bulgakov|Bulgakov]]'' začal na knize pracovat v roce [[1928]]. První verze nesly názvy ''Černý mág'' (''Черный маг''), ''Inženýrovo kopyto'' (''Копыто инженера''), ''Žonglér s kopytem'' (''Жонглер с копытом'') či ''Veliarův syn'' (''Сын Велиара''). Rukopis byl připravován pro vydavatelství ''Nědra'' a jeho první verze byla (po zákazu hry ''Kabala pobožnůstkářů'' – ''Кабала святош'') autorem spálena [[18. březen|18. března]] [[1930]]. Dochoval se autorův dopis, datovaný [[28. duben|28. dubna]] [[1930]] a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše ''“… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“'' (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.) Práci nad románem ''[[Michail Bulgakov|Bulgakov]]'' obnovil již v roce [[1931]]. Ve druhé verzi se objevuje postava ''Markéty'' a ''Mistra'' a román získává definitivní název ''Mistr a Markétka'' (''Мастер и Маргарита''). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce [[1936]]. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce [[1937]] Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul ''Fantastický román''. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti – poslední úpravy rukopisu jsou datovány [[13. únor]]a 1940 (necelý měsíc před ''[[Michail Bulgakov|Bulgakovovou]]'' smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku [[1941]]. Některé ze zbývajících a [[Michail Bulgakov|Bulgakovem]] i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (''Mistr'' je např. v ''Kapitole třinácté'' hladce oholen, zato v ''Kapitole čtyřiadvacáté'' – dějově následující za několik hodin – má dlouhou bradku). Cenzurovaná verze (12% textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce [[1966]] v časopise ''Moskva'' (''ročník 1966, č. 11'' a ''ročník 1967, č. 1''). Text odstraněných a upravených částí vyšel [[samizdat]]ově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce [[1967]] nakladatelství Posev (ve [[Frankfurt]]u) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce [[1973]], kdy v nakladatelství ''Chudožestvenaja Litěratura'' (''Художественая Литература'') vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku [[1940]]. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku [[1989]], kdy byla za pomoci redaktorky ''Lydie Janovské'' vydána verze respektující veškeré existující rukopisy. === Překlady do češtiny === == Děj == {{spoiler}} === Jednající osoby === * ''Wolland'' (rusky Воланд) - personifikace Ďábla * ''Markéta'' (rusky Маргарита) - milenka Mistrova, vědma, zosobnění hrdé a vášnivé ženy * ''Mistr'' (rusky Мастер) - jinak bezejmenný umělec, pronásledovaný kritiky i režimem * kocour ''Behemot'' (rusky Бегемот, česky nepříliš úspěšně překládáno jako Kňour, správně ''Hroch'') - člen Wollandovy svity, zakletý princ, vynikající žertéř a šprýmař, nejbližší z Wollandových společníků. Dle některých autorů byla postava Behemota inspirována kocourem Bulgakovových Fljuškou. * ''Korovjev'' (rusky Коровев) - Wollandův důvěrník a Behemotův přítel a kumpán * ''Azazelius'' (rusky Азазелло) - démon, vystupující jako ramenatý rezavý pořízek ve slamáčku, zosobnění hrubé síly * ''Hella'' (rusky Гелла) - čertice, zastupující ve Wollandově svitě ženský element * ''Jeshua ha-Nocri'' (rusky Йешуа га-Ноцры) - v Bulgakovově podání Ježíš * ''Pilát'' (rusky Пилат) - Pilát Pontský, prokurátor galilejský * ''Berlioz'' - první Wollandova oběť, předseda kulturní komise Massolitu (Masové organizace literátů), jemuž v nezapomenutelné scéně „''odřízne hlavu ruská žena, komsomolka''„ * ''Ivan Bezprizorný'' - mladý, naivní, leč zapálený sovětský básník, po setkání s Wolandem zešílí a na klinice se setká s Mistrem * ''Stěpan Lotrov'' (v ruštině výstižněji Lichodějev)- umělecký vedoucí Moskevského varieté, nájemce bytu 50 na Sadové ulici 302 bis ([http://old.bulgakov.ru/badflat.html нехорошая квартира]), o který se dělí s Berliozem a který si Wolland vybere jako místo pro Bál jarního úplňku. Wollandem teleportován do Jalty. * ''Rimský'' - finanční ředitel Varieté, zatčen * ''Varenucha'' - administrátor Varieté, pokousán Hellou a změněn v upíra * ''Nikanor Bosoj'' - předseda domovní rady, zatčen za spekulaci s Korovjevem podvrženými falešnými dolary * ''Žorž Bengalskij'' - konferenciér Varieté, Behemot mu na četná přání diváků utrhne hlavu, ale nakonec mu ji, opět na přání diváků, navrátí nazpět. Dotyčný přežije a dostane se na psychiatrickou kliniku, kde se nakonec dá dohromady. Jako vzor postavy posloužil reálně žijící konferenciér Georg Razdolskij. * ''Andrej Sokov'' - bufetář Varieté, jemu jsou určena Wollandova slova “''Brynza nemá mít zelenou barvu, příteli, to si z vás někdo udělal dobrý den''“, případně „''Jeseteřina druhé svěžesti neexistuje, jeseteřina má svěžest jedinou, první, kterážto jest i svěžestí poslední''„ * ''Maximilian Andrejevič Poplavskij'' - Berliozův strýc z [[Kyjev]]a, člen tamní plánovací komise. Přijíždí do Moskvy získat byt po mrtvém Berliozovi, ale po šokujcím setkání s Wollandem raději mizí a uvážlivě úřadům nic nehlásí. * ''Nataša'' - Markétina služka, po zralé úvaze se stane vědmou * profesor ''Stravinskij'' - kapacita v oblasti psychiatrie, léčí velkou část Wollandových obětí, jako jedna z mála jednajících postav nikterak neutrpí. Postava má živý prototyp - ředitele kliniky 1 MGU profesora G.I.Rossolima === Zjednodušený děj === Kniha je vyprávěna především v [[er-forma|er-formě]], i když si vypravěč neodpustí subjektivní poznámku. Vše je psáno čtivým stylem, který je vyprávěn ne úplně striktně dodržovanou spisovnou řečí, takže vše působí přirozeně. Kniha je též proložena zábavnými dialogy a postavami, což také přidává na čitelnosti. Velice často se tu též vyskytuje vyprávění jiného příběhu. Za všechno lze uvést příběh o [[Pilát Pontský|Pilátovi Pontském]], který provází čtenáře celou knihou. Většina popisů v knize je vedena tím způsobem, že čtenář má mnoho příležitostí zapojit svou fantazii a představit si tak popisované jevy podle svého gusta. Příběh o Pilátovi Pontském je tu rozhodně zajímavým prvkem. Autor si zde dovoluje vyprávět příběh biblické postavy dle své fantazie, čímž vlastně vytváří jakýsi apokryf. Tomuto tématu je zde věnován poměrně široký prostor. Podání ďáblových pomocníků je tu taktéž velice zajímavé. Vyprávění o Ďáblu jako o postavě, která nepáchá pouze zlo, ale chová se docela lidsky, je velice zajímavé - Bulgakov zde vytváří jakousi parafrázi na Fausta. Vložený příběh o Pilátovi, čtivost, popisy poskytující dobrý prostor pro fantazii a humor činí z románu knihu pro velmi široký okruh čtenářů. === Detailní děj === ==== Část první ==== ===== ''Kapitola první'' – Nikdy se nebavte s neznámými lidmi ===== Děj začíná jednoho parného jarního dne setkáním dvou literátů u Patriarchových rybníků v [[Moskva|Moskvě]]. První muž je asi čtyřicetiletý a jmenuje se ''Michail Alexandrovič Berlioz'' (šéfredaktor tlustého literární časopisu a předseda výboru jedné z největších moskevských literární asociací, zkráceně ''Všelidolit''). Druhý, mladší, se jmenuje ''Ivan Nikolajevič Ponyrjov'' a tvořil pod pseudonymem ''Bezprizornyj'' (v jiných překladech i ''Bezdomovec''). ''Berlioz'' právě zadával mladému básníku ''Ivanu Ponyrjovovi'' práci nad pamfletem na existenci Ježíše. Zprvu se oba ujišťovali o nehistoričnosti této postavy a neexistenci Boha, když je přerušil postarší, hubený muž s výrazem cizince a počal se míchat do ateistického hovoru dvou spisovatelů tvrzením, že snídal s Kantem a vedl s ním podobný rozhovor jako s těmito dvěma. Když se posléze dostalo k hovoru o predestinaci, neznámý předpověděl Berliozovi blízkou smrt (přiblížil, že jej jedna komsomolka připraví o hlavu). ''Berlioz'' s ''Ivanem Ponyrjovem'' jsou skeptičtí a – jelikož cizinec zná jejich jména – ''Ponyrjev'' pojme tušení, že se jedná o špióna. Neznámý jejich domněnku zaslechne a hodlá dokazovat opak platným pasem. V něm ''Ivan'' zahlédne pouze počáteční písmeno jeho příjmení – W. Muž se pak představí jako profesor–polyglot a tvrdí, že v Moskvě je v pracovní záležitosti. Pak – na důkaz Ježíšovy existence – začne vykládat příběh prokurátora Judeje, Piláta Pontského. ===== ''Kapitola druhá'' – Pilát Pontský ===== Druhá kapitola vypráví začátek příběhu o Pilátu Pontském. Příběh je do knihy zasazen jako holá kapitola, můžeme se podle posledních vět první kapitoly jen domýšlet, že jej oběma spisovatelům vypráví onen cizinec. Děj se odehrává v Jeruzalémě čtrnáctého dne měsíce nisánu v Herodově paláci. K judskému prokuráru Pilátu z Pontu přichází obžalovaný Jošua Ha-Nocri. Zkraje je ihned napomenut (a centurionem Krysolovem potrestán) za oslovení „dobrý muži“, neboť prokurátora prý oslovujeme „pane“ nebo „vladaři“. Snaží se být nápomocen a působí přívětivým, až naivním dojmem. Pilát vysloví obžalobu; Ha-nocri prý nabádal ke zboření chrámu. Jošua se brání a tvrdí, že jej lidé špatně pochopili a hlavně že jistý Matouš Lévi („ten, co tu býval výběrčím daní“) sepisuje o něm na pergamen mnoho nepravd. Vedou spolu rozhovor; mj. se zmiňují, že Ha-Nocriho život visí na vlásku, ten ale nesouhlasí s názorem, že jej prokurát může kdykoli utnout, protože utnout jej, jak pravil Jošua, může jen ten „kdo ho na něj skutečně zavěsil“. Pilát k němu pojímá sympatii a nesouhlasí s trestem smrti, ke kterému ho odsoudil ''malý synderion''. Pak zůstává s Jošua se zmiňuje, že pro něj je „Bůh jen jeden“. Pak jej dal Pilát odvést, protože Jošua nepřímo zpochybnil moc cézara. Pak se měl Pilát sejít s předsedajícím synedria ''Josefem Kaifášem''; podle tradice měl toho dne jeden z odsouzených na smrt omilostněn. Kaifáš a synderion zvolil Bar-Rabbana. Pilát se snaží prosadit Ha-Nocriho, ale nakonec je nucen ustoupit. Pilátovi se však z rozhodnutí dělá špatně. Padají první zmínky o Jidáši z Kariotu; Pilát pak nazve Ježíše mírumilovným kazatelem a filosofem, Kaifáš však nevěří, že to myslí vážně. Když se pak prokurátor utvrdí v nevratné skutečnosti, že Jošua Ha-Nocri bude popraven, předstupuje před lid a vzkazuje jim, že dnes byli určení čtyři muži k popravě, velký cézar že však u příležitosti svátku [[Velikonoce|Velké noci]], jednoho z nich ušetří. Po delším váhání vyslovil Bar-Rabanovo jméno. Tři odsouzení se pak vydali na Golgotu. Pilát zůstal zádumčivý. ===== ''Kapitola třetí'' – Důkaz sedmý ===== Cizinec dovypráví příběh, mezitím se u Patriarchových rybníku rozhostí večer. Básník Bezdomovec váhá uvěřit, že příběh v tak celistvé a vytříbené podobě opravdu vyslechl a že se mu celý jen nezdál. Berlioz však získává dojem, že se jedná o blázna a mj. se jej zeptá, kde bude bydlet. Cizinec opovídá, že přeci u něj, u Berlioze doma. Berlioz to neodmítá, ale radí cizinci, aby se raději ubytoval v ''Metropolu''. Ten se pak bez varování ptá, zda podle Berlioze neexistuje kromě Boha ani ďábel. Berlioz tvrdí, že samozřejmě neexistuje. Berlioz se před cizincem omluví a jde volat na cizineckou policii. Cestou (kterou mu ukáže regenschori v kostkovaných kalhotách) však šlápne do skvrny od oleje (který tam, jak se dozvíme v další kapitole vylila Anuška), spadne na koleje a přes krk mu přejede tramvaj, kterou řídí právě ona předvídaná [[Komsomolec|Komsomolka]]. Název kapitoly ''Důkaz sedmý'' pochází ze šesti důkazů [[Aurelius Augustinus|Aurelia Augustina]] o boží (a tím i ďábelské) existenci. Sedmým důkazem měla být Berliozova předpovězená smrt. ===== ''Kapitola čtvrtá'' – Štvanice ===== Nehoda způsobí značný zmatek. ''Ivan Bezdomovec'' se snaží okamžitě zatknout onoho cizince, protože v celé věci vidí zločin. Cizinec však najednou nemluví a nerozumí rusky a podaří se mu za regenschoriho výmluv upláchnout. Než se nadá, jsou oba pryč (je již nabíledni, že se jedná o komplice). ''Ivan'' se je snaží dohonit, ale ze záhadných důvodů se mu tak nedaří. Mezitím zpozoruje černého kocoura, jak nastupuje do tramvaje a jak se chystá průvodčí platit desetníkem. Ta však protestuje, že kocoury nevozí. Kocour pokrčí rameny a sveze se na zadním nárazníku. Ivan přihlíží takové scéně nevěřícně, málem přitom zapomíná, že musí dopadnout cizince a regenschoriho. V zápalu bláznivého pronásledování nezdráhal se ''Ivan'' vkročit i do cizího bytu, později se i svléci a plavat v řece. Když doplaval a ničeho nevypátral, nikoho nenašel, uvědomil si, že má na sobě jen podvlékačky a že šaty mu ukradl člověk, kterému je nechal na břehu. Bál se, že takto oblečen neprojde městem. Nakonec však s rozhodnosti a jistotou zamíří hledat cizince ke Gribojedovu (místo pojmenované podle tety ruského dramatika [[Alexandr Sergejevič Gribojedov|Alexandra Sergejeviče Gribojedovova]], která zde údajně bydlela). ===== ''Kapitola pátá'' – Stalo se v Gribojedovu ===== Gribojedov byla rozměrná budova ve vlastnictví ''Všelidolitu''. Začátek kapitoly věnuje ''Bulgakov'' zevrubnému popisu fungování ''Všelidolitu'' (bohaté literární společnosti o tří tisících sto jedenácti členech). Vypráví, jak organizace funguje, kde je co umístěno a jak zde funguje místní „podniková“ restaurace (nízké ceny, výborná kuchyně). V době, kdy došlo k onomu incidentu s cizince a tramvají, již zůstalo v ''Gribojedovovi'' jen dvanáct spisovatelů, kteří čekali na svého předsedu ''Michaila Alexandroviče Berlioze''. Již začínali reptat a telefonovat, ale po ''Berliozovi'' ani vidu ani slechu. Nakonec již ztratili motivaci dále čekat a vydali se do restauračního zařízení ''Všelidolitu'', aby tam pojedli a popili. Kolem půlnoci ke společnosti dojde informace, že ''Berlioz'' je mrtev. Po několika zmatených zprávách je rozhodnut, že se bude pokračovat ve veselici, neboť jinak nebožtíku neprospějeme. Jen několik okamžiků poté se do společnosti dostává i ''Ivan Bezdomovec'' ve svém sporém úboru. Všichni domnívají se, že blouzní a on opravdu křičí nesrozumitelné věty o potřebě zatykače na jakéhosi „Wagnera“ či „Weinera“. Když se ostatní pokouší uklidnit, je ''Ivan'' ještě rozlícenější. Nakonec je třeba jej svázat. Kapitola je zakončena rozhovorem mezi portýrem a kapitánem pirátské brigy, který vyčítá portýrovi neopatrnost v pouštění ''Ivana Bezdomovce'' v podobném stavu do prostor ''Všelidolitu''. ===== ''Kapitola šestá'' – To jsme si mohli myslet - schizofrenie ===== Kapitola se odehrává v psychiatrické léčebně nedaleko [[Moskva|Moskvy]]. Básníkem ''Prasečkinem'' je sem dovezen ''Ivan Nikolajevič Bezdomovec''. Doktor se ''Prasečkina'' vyptává po příčinách ''Ivanova'' deliria, ten však protestuje a tvrdí, že je zdráv. Doktor se tedy ptá jeho samotného. Ivan se mu vše snaží vysvětlit co nejjasněji, dělá však dojem, že je opravdu bláznem (hovoří o Berliozově smrti, nečistých silách, Pilátu Pontském atd.). Doktor jej dá odvézt a sdělí ''Prasečkinovi'', že se nejspíš jedná o [[schizofrenie|schizofrenii]]. Kapitola je zakončena impresivním popisem ''Prasečkinova'' návratu do [[Moskva|Moskvy]]. <!-- ===== ''Kapitola sedmá'' – Prapodivný byt ===== ===== ''Kapitola osmá'' – Souboj profesora s básníkem ===== ===== ''Kapitola devátá'' – Kravinkinovy kousky ===== ===== ''Kapitola desátá'' – Zvěsti z Jalty ===== ===== ''Kapitola jedenáctá'' – Ivanovovo rozpolcení ===== ===== ''Kapitola dvanáctá'' – Černá magie a jak byla odhalena ===== ===== ''Kapitola třináctá'' – Hrdina je tu ===== ===== ''Kapitola čtrnáctá'' – Ať žije kohout! ===== ===== ''Kapitola patnáctá'' – Sen Nikanora Ivanoviče ===== ===== ''Kapitola šestnáctá'' – Poprava ===== ===== ''Kapitola sedmnáctá'' – Neklidný den ===== ===== ''Kapitola osmnáctá'' – Smolné návštěvy ===== ==== Část druhá ==== ===== ''Kapitola devatenáctá'' – Markéta ===== ===== ''Kapitola dvacátá'' – Azazellův krém ===== ===== ''Kapitola jedenadvacátá'' – Letím! ===== ===== ''Kapitola dvaadvacátá'' – Při svících ===== ===== ''Kapitola třiadvacátá'' – Satanášův bál ===== ===== ''Kapitola čtyřiadvacátá'' – Vysvobození mistra ===== ===== ''Kapitola pětadvacátá'' – Jak se prokurátor pokusil zachránit Jidáše z Kariotu ===== ===== ''Kapitola šestadvacátá'' – Pohřbení ===== ===== ''Kapitola sedmadvacátá'' – Konec bytu č. 50 ===== ===== ''Kapitola osmadvacátá'' – Poslední nepravosti Kravinkinovy a Kocomourovy ===== ===== ''Kapitola devětadvacátá'' – O osudu Mistra a Markétky je rozhodnuto ===== ===== ''Kapitola třicátá'' – Je nejvyšší čas ===== ===== ''Kapitola jedenatřicátá'' – Na Vrabčích horách ===== ===== ''Kapitola dvaatřicátá'' – Odpuštění a věčné loviště ===== ===== ''Epilog'' ===== --> == Externí odkazy == * [http://www.masterandmargarita.eu/ Mistr a Markétka] {{Commonscat|The Master and Margarita}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Ruské romány]] [[Kategorie:Knihy roku 1966]] [[Kategorie:Knihy roku 1967]]

Návrat na stránku „Mistr a Markétka“.