Mořská pěna

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Image:Morska pena dymka.jpg|thumb|Turecká dýmka z mořské pěny napuštěná včelím voskem]] '''Mořská pěna''' je druh [[nerost|nerostu]], [[sedimentární hornina]] příbuzná [[mastek|mastku]]. Odborný název: sepiolit. == Chemické složení == Mořská pěna obsahuje prvky [[vodík]], [[kyslík]], [[křemík]] a [[hořčík]]. Je to vodnatý zásaditý křemičitan hořečnatý. Terminologie však není jednotná.<br /> Různé prameny uvádějí také různé chemické vzorce. Nejčastější jsou tyto: *Mg₄Si₆O₁₅(OH)₂.6H₂O *H₄Mg₂Si₃O₁₀ *Mg₂Si₃O₈.2H₂O *Mg₃[Si₄O₁₀].Mg(OH)₂.3 H2O Rozkládá se kyselinou chlorovodíkovou. == Fyzikální vlastnosti == *Tvrdost: 2-2,5 Mohsovy stupnice *Hustota: 2,0 g/cm³ (na vodě však plave, protože je pórovitá) *je kryptokrystalická *krystalická soustava: kosočtverečná *barva: bílá, šedá, nažloutlá, načervenalá odolává vysokým teplotám nad 1000°C == Etymologie == Dříve lidé věřili, že je to zkamenělá pěna z mořských vln. Z toho také pochází většina názvů: Turecky '''Lületaşı''', anglicky '''Froth of the sea''', francouzsky '''Écume de mer''', německy původně '''Lüle-Stein''' (podle tureckého originálu), později '''Meerschaum'''. Označení '''Meerschaum''' se dnes užívá mezinárodně. Odborný mineralogický název sepiolit vytvořil geolog [[Ernst Friedrich Glocker]] v roce 1847, protože se mu mořská pěna zdála podobná tzv. sépiové kosti. Ve starší literatuře se uvádí též název afrodit. == Výskyt == Vyskytuje se v hadcích ([[serpentinit|serpentinitech]]). Největší a nejznámější ložisko se nachází ve Frýgii v Malé Asii, poblíž města Dorylaion (řecky: Δορύλαιον, latinsky: Dorylaeum, turecky Eskişehir), kde 1. července 1097 zvítězila vojska 1. křížové výpravy nad Seldžuckými Turky, a 25. října 1147, během 2. křížové výpravy naopak Seldžučtí Turci na hlavu porazili německého krále Konráda III. Dnes leží na území [[Turecko|Turecka]].<br /> V Česku: Nová Ves nad Oslavou, Hrubšice, Biskoupky u Ivančic. == Použití == === V průmyslu === Užívá se jako izolant, absorpční přísada do zubních past a náhražka mýdla. === Dýmky === Z nejčistších a nejkvalitnějších bílých kusů mořské pěny se vyřezávají dýmky, tzv. pěnovky. Pěnovky se začaly vyrábět již v 17. století v [[Turecko|Turecku]], do [[Evropa|Evropy]] pronikly v 18. století a brzy se staly velkou módou mezi šlechtou. Typickou inspirací pěnovek jsou hlavy slavných osobností, zvířata skutečná i mytologická, erotické scény, lovecké výjevy a podobně. Zvláště oblíbený námět je lidská lebka, do níž je zaťatý orlí spár. Pěnovky se ukládají do dřevěných kufříčků vyrobených na míru, neboť jsou velmi křehké. Při kouření se doporučuje pěnovku držet v rukavici, nebo v kapesníku, protože lidský pot a kožní maz ucpává jemné póry mořské pěny. Po správném nakouření se bílá barva pěnovky mění v medově zlatohnědou. Povrch dýmky bývá též někdy patinován, například včelím [[vosk]]em, nebo vorvaninou. == Literatura == * Technický naučný slovník, VI. díl, SNTL Praha 1985 {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Minerály]]

Návrat na stránku „Mořská pěna“.