Německá literatura

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Německá literatura''', takto označujeme původně každou literaturu psanou německy teprve v průběhu [[osvícenství]] se z této literatury vyštěpila [[švýcarská literatura]], někdy v 18. století vznikla i [[rakouská literatura]]. == Germánské písemné doklady tzv. předkřesťanská literatura == Za vznik německé literatury bývá považováno 8. století. Tato literatura obsahovala hrdinské písně, zaříkávadla, atp. Z této doby se o máme zprávy pouze z latinských pramenů a pozdějších přepisů eposů. Kolem roku 750 vzniklo patně nejstarší známé dílo z germánských oblastí - ''[[Merseburská zaříkávadla]]'' == Misionářská literatura (do roku 900) == Německá literatura se začala rozvíjet s příchodem [[křesťanství]], v této tzv. [[karolínská epocha|karolínské epoše]] (zhruba 800 – 900) začali germánské kmeny přijímat křesťanství a tím i antickou vzdělanost. Šiřiteli této vzdělanosti byli kněží, tím se samozřejmě centry vzdělání staly kláštery. Cílem takto přišlých misionářů bylo seznámit germány s křesťanskou naukou, tento cíl se projevil na napsání prvních děl, ve kterých se projevuje nejen přijímání křesťanství, ale i zbytky starého myšlení, zvyků a názorů, které byly v tehdejší společnosti stále velmi silné a nebylo možno je ihned odstranit. Tyto památky jsou zpravidla psány v ve [[starohornoněmčina|starohornoněmeckém jazyce]], nejednalo se o ucelený a jednotný jazyk, ale o několik dialektů. V této době vzniklo poměrně značné množství děl, pomocí nichž si lze udělat obrázek i o dřívějších germánských zvyklostech. [[Soubor:Hildebrandslied Teil 1 von 2.jpg|thumb|right|Písně o Hildebrandovi]] * ''[[Písně o Hildebrandovi]]'', německy ''Hildebrandslied'' zapsána někdy kolem roku 810 (pravděpodobně po 802, ale před 816) mnichy z kláštera, tento zlomek tematicky patří do předchozího období, kam někdy bývá řazen, ale jazykově patří do tohoto období. Jedná se o dílo, které v lidové formě existovalo pravděpodobně výrazně dříve. * ''Wessobrunnská modlitba'', německy Wessobrunner Gebet, napsáno ve wessobrunnském klášteře roku 814, nyní je v [[Mnichov]]ě. Dílo začíná několika [[aliterační verš|aliteračními verši]] o stvoření světa, po nichž je modlitba zapsaná prozaickou formou. * ''[[Starosaská genesis]]'' * ''Harmonie evangelií'', německy ''Evangelienharmonie'', autorem je [[Otfried von Weißenburg]] kolem roku 830. Dílo je napsáno v jihorýnsko-franském dialektu * ''Píseň o Ludvíkovi'', německy ''Ludwigslied'', sepsána v letech 881–882, jedná se o oslavu vítězství [[Ludvík III.|Ludvíka III.]] nad Normany v bitvě u Saucortu ([[881]]) == Otonská doba (900 – 1050) == V tomto období byla německá literatura vytlačena literaturou latinskou, která se stala zcela dominantní. Přesto tematicky tato literatura souvisela s předchozím obdobím. * ''Waltharius manu fortis'', pravděpodobně někdy v 2. pol. 9. století, nebo počátkem 10. století hrdinský epos * ''Ecbasis captivi'', kolem r. 1050 jedná se o zvířecí epos == Německá literatura v letech 1050 – 1300 == Mezi lety 1025 – 1050 se německá literatura vrátila k němčině (středohornoněmecký jazyk). Počátek tohoto období ovlivnila tzv. [[clunyjská reforma]]. Náboženská literatura se soustředila na mystiku, pokání a působila odtažitě ([[Heinrich von Melk]]), světská literatura se soustředila především na světská témata (''Ezzova píseň'', ''Kronika o císařích''). Takto vzniklá díla byla ovlivněna především francouzskými vzory, které do německé literatury pomalu přinášely rytířskou tematiku, čímž se německá literatura začala měnit. Tak vznikla ''[[Alexandreida]]'', ale i řada eposů např. ''Král Rother'' či ''[[Píseň o Rolandovi]]'' - kolem 1170. Po roce 1170 se literatura pomalu měnila do podoby [[rytířská literetura|rytířské literatury]]. Za první dílo tohoto typu v německé literatuře bývá tradičně považována ''Aeneis'', kterou napsal [[Heinrich von Veldecke]]. Tzv. [[dvorský epos]] byl nadále rozvíjen [[Hartmann von Aue|Hartmannem von Aue]], za vrcholné období tohoto žánru v německé literatuře je považován počátek 13. století, kdy tvořili [[Wolfram von Eschenbach]], [[Gottfried von Straßburg]]. Jejich díla (''Parzival a ''Tristan a Isolda'') patří k nejlepším dílům vrcholem tohoto žábru vůbec, tyto díla měly značný vliv na okolní méně rozvinuté literatury (např. na [[Počátky české literatury|českou literaturu]]). Dalším velmi významným dílem této doby je ''[[Píseň o Nibelunzích]]'' Koncem 12 stol. se v [[Německo|Německu]] objevil a [[minnesang]] tj. milostná poezie, vycházející z principů rytířské literatury. V této poezii vynikl především [[Walther von der Vogelweide]] a [[Reinmar von Hageau]]. Koncem 13. století se již objevují náznaky vzniku nových myšlenkových proudů, které pozvolna pronikaly i do literatury např. epos ''Meier Helbrecht'' jehož autorem je [[Wernher der Gartenaere]]. == Německá literatura pozdního středověku 1300 – 1490 == Koncem 13. století a především počátkem 14. století se kultura [[rytíř]]ů a vůbec dvorská kultura dostaly do krize způsobené ekonomickými a politickými vlivy, na tento jev samozřejmě reagovala i literatura. Tím jak ekonomickou iniciativu částečně přebíralo měšťanstvo začali jejich názory pronikat i do literatury. Tím byl jednotný rytířský ideál postupně nahrazován názorovou a vzorovou roztříštěností. S tímto přechodem do německy psané literatury pronikali nové dialekty německého jazyka, které vytlačovaly do té doby téměř jednotný literární jazyk - [[středohornoněmčinu]]. <br /> Tyto společenském změny přinesly do literatury větší zbožnost a ačkoli tato literatura byla původně ovlivněná rytířskou literaturou, její vliv postupně slábl a postupně převládly spíše náboženské vlivy. Zde se projevily především myšlenky mystiků a lidových kazatelů jako byli [[Johannes Tauler]], [[Heinrich Seuse]] (latinsky Suso) či jejich učitel [[Mistr Eckhart]]. Dalším dosti významným jevem bylo sbírání starých spisů, tyto byly různě uspořádávány a ve zkrácené formě shrnuty do knih. Toto se nejvíce projevilo na hrdinských eposech, kde došlo ke zkrácení, kterým se měnil jejich význam a postupně se vytrácel příběh, uspořádání hrdinských eposů se nazývalo ''hrdinské knížky''. Legendy a ostatní literatura byly uspořádány podle tematických okruhů (''Lišák Neidhart''). Rozvoj epiky přinesl mnoho zajímavých prvků mezi nimiž velmi významné místo zaujala [[satira]], kde didaktickou formou vznikla celá řada významných (nejen z hlediska německé literatury) děl. Zde se [[Heinrich Wittenweiler]] jako první v německé literatuře pokusil o komický epos - ''Prsten'' (Der Ring), tento autor žil na území dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]], proto bývá někdy řazen i do [[Švýcarská literatura|Švýcarské literatury]]. Z dalších významných děl se nejznámějším stal tzv. „Román o Lišákovi“. Lyrická poezie měla daleko menší vliv, za nejvýznamnějšího představitele této doby je považován [[Oswald von Wolkenstein]] Koncem tohoto období začíná na významu nabývat i próza, ve většině případech se jednalo o prózu duchovní, ale existovali i náznaky budoucího rozvoje světské prózy. Nejznámějším dílem se stal ''Oráč z Čech'', jejíž pravděpodobný autorem je [[Johannes von Saaz]]. V průběhu 14. století začalo vznikat německé drama, které vzniklo z náboženských her a postupně v podobě [[pašijové hry|pašijových her]] a různých [[velikonoce|velikonočních]] a [[Vánoce|vánočních]] představení zlidovělo a začalo být v německém jazyce.<br /> Zhruba ve stejné době se objevil nový druh dramatického výstupu tj. [[masopustní hra|masopustní hry]]. == Humanismus a reformace v německé literatuře (1490 – 1600) == Cílem humanistické tvorby bylo dostat se ze závislosti na náboženské tvorbě. Většina humanistických autorů psala novolatinsky, ale svá díla překládali i do němčiny, v této době bylo do němčiny přeloženo i mnoho klasických děl. Tyto překlady vedly k výrazné proměně němčiny. Pro tuto proměnu je charakteristické prudký rozvoj a určitá kultivace jazyka. Tematicky lze říci, že do literatury pronikly čistě lidové prvky, které byly kombinovány s antickými a italskými vzory. (např. [[Albrecht von Eyb]], [[Niklas von Wyle]]. Dalším prvkem, který v tuto dobu velmi ovlivnil literaturu byl vynález [[knihtisk]]u. Epická tvorba této doby není příliš významná, neboť se zpravidla jedná pouze přebásnění starých děl, či alespoň zpracování starých námětů - ''[[Knížky lidového čtení]]'', ''Enšpígl'', atp. Rozvoj prózy byl jednak pod ovlivněn novými poznatky, ale i náboženskými spisy. Nejvýznamnější osobností této oblasti byl náboženský reformátor Martin Luther, jehož překlad [[Bible]] ovlivnil německou prózu na dlouhou dobu. Dále se objevilo značné množství novel ovlivněných italskou literaturou. Drama pokračovalo v rozvoji, který započal již v předešlém období, zpočátku se rozvíjelo pouze latinské drama, později především na universitách vznikala i německá školní dramata ([[Jakob Wimpfeling]], [[Johannes Reuchlin]]).<br /> Měšťanstvo rozvíjelo tzv. [[meistersang]], za jehož nejúspěšnějšího autora lze považovat [[Hans Sachs|H. Sachse]]. == Od baroka k osvícenství (1600 – 1720) == Po roce 1600 do německého umění a tím i do literatury proniklo [[baroko]], v této době došlo ke sjednocení německého jazyka, tím byla uzavřena jedna fáze rozvoje [[němčina|němčiny]], jazyk už s pak nevyvíjí takovým tempem, ale spíše reaguje na nové potřeby. Nositelé kultury této doby byly především panovnické a šlechtické dvory, spisovatelé se pak rekrutovali především z řad učenců a měšťanstva. Literatura se tak stala dostala do situace, že se forma stávala důležitější obsahu. [[Německá barokní literatura|Německou barokní literaturu]] politicky ovlivnila třicetiletá válka (1618 – 1648). V této válce došlo k rozdělení německé literatury protestantskou a katolickou. V této době napsal [[Martin Opitz]], podle [[antika|antických]] a [[Itálie|italských]] [[renesance (historická epocha)|renesančních]] vzorů, první německou poetiku - ''Buch von der deutschen poeteri'' (Kniha o německém básnictví), která vyšla roku 1624 a obrovským způsobem poznamenala německou literaturu této doby. Dalšími významnými lyriky se stali např. [[Philipp von Zesen]], [[Georg Rudolf Weckherlin]], atd. Lyrika těchto autorů byla výrazně ovlivněna mystikou. Epika této doby považovala za stěžejní obsáhlá díla, která byla ovlivněna francouzským, španělským a anglickým románem, romány tohoto typu psalo mnoho spisovatelů např. [[Anton Ulrich von Braunschweig]]. Jediný kdo se v tomto oboru výrazně prosadil byl [[Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen]], jehož román ''Simplicius Simplicissimus'' (1669) dosáhl evropské úrovně. V této době nastal, především v protestantské části, prudký rozvoj divadla ([[Andreas Gryphius]] [[Christian Weise]]), latinské drama v německy mluvících oblastech ovlivnili především jezuité ([[Jakob Bidermann]]). == Osvícenství (1720 – 1785) == [[Osvícenství|Osvícenská]] literatura byla racionalisticky zaměřena, lze o ní tvrdit, že zde lze hledat základy novější německé literatury. Německá literatura tohoto období byla ovlivněna především [[francouzská literatura|francouzskou literaturou]], vedlejší vliv lze připsat anglickému [[empirismus|empirismu]]. V první polovině tohoto období se prosadila jednoduchost a přesnost, tyto zásady propagoval především literární kritik [[J. Ch. Gottsched]], po roce 1750 vůči jeho názorům vznikla silná opozice ([[Johann Jakob Bodmer]] a [[Gotthold Ephraim Lessing]], kteří prosazovali právo na fantazii a umělcovu svobodu. V tomto období se rozvíjela především lyrika všech možných typů (přírodní, duchovní, ale i nacionální), nejvýznamnějšími lyriky této doby byly: [[Friedrich Gottlieb Klopstock]] a [[Nikolaus Ludwig Zinzendorf]]. <br /> V této době se v německé literatuře prosadila zajímavá forma poezie, kterou byly filosofické didaktické básně, které dosáhly velké popularity ([[Christoph Martin Wieland]]). Významným prvkem německé literatury této doby byl [[román]], který v tomto období prošel relativně složitým vývojem. Do tohoto období lze německý román považovat za druh dobrodružného románu, v průběhu osvícenství se vlivem anglického satirického románu a španělského pikareskního románu přetvořil v společenský resp. utopický román ([[Christoph Martin Wieland]]). Německé drama bylo v této době pod výrazným francouzským vlivem, spíše koncem tohoto období se především díky [[Gotthold Ephraim Lessing|G. E. Lessingovým]] názorům začal prosazovat i vliv anglického dramatu (především [[William Shakespeare]]) čímž se otevřela cesta k samostatným myšlenkám německého dramatu. == Sturm und Drang - preromantismus (1765 – 1785) == Prakticky paralelně s koncem osvícenství vznikla skupina [[Sturm und Drang]] jejíž cíle byly protichůdné s osvícenstvím. Jejich základním ideálem byl génius, který si určuje svoje pravidla, tématem pak byl rozpor mezi tímto jedincem a společností. Tyto myšlenky vycházely z filosofie [[Johann Gotfried von Herder|J. Herdera]]. Nejznámějšími představiteli byli: [[Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang Goethe]], [[Friedrich Schiller]], [[Gottfried August Bürger]], za nejsilnější část jejich tvorby lze považovat drama a román. == Období klasiky (1729 – 1832) == V tomto období došlo ke spojení protikladných cílů [[osvícenství]] a skupiny [[Sturm und Drang]], dalším ovlivněním německým idealismem a jistým návratem k ideálům [[antika|anticky]] nastala v německé literatuře relativně zajímavá situace, kdy byl důraz kladen na harmonii a to jak mezi jedincem a společností, tak mezi rozumem a citem. Největším uměleckým centrem se stal [[Výmar]], někdy pro toto období bývá užíváno označení [[výmarská klasika]]. Do tohoto obodbí patří větší část tvorby [[Johann Wolfgang von Goethe|J. W. Goetha]] a [[Friedrich Schiller|F. Schillera]], jejich vliv se projevil především v dramatech. Většina dramat této doby je psána v tzv. [[blankvers]]u, hlavním tématem se stal vývoj osobnosti víceméně směrem k [[humanismus|humanistickému]] ideálu či otázka viny a svobody. Dalšími výraznými osobnostmi tohoto období byli: [[Johann Joachim Winckelmann]], [[Wilhelm von Humbolt]], [[Johann Christian Friedrich Hölderlin]]. == Německý romantismus == Kolem roku 1800 nastal rozvoj [[romantismus|romantismu]]. Romantismus není opakem [[ klasicismus|klasicismu]], ale jeho doplněním. Základní podstatou romantismu je touha po nekonečnosti a neomezenosti. Romantismus chce nastolit vládu fantazie, obdivuje vše, co je přírodní a pochází z lidu: lidové písně a zvyky. První období německého romantismu se nazývá (podle města, kde se tento směr v [[Německo|Německu]] poprvé objevil) [[jenská romantika]] (řidčeji i raná), pro tento směr byl stěžejní časopis ''[[Athenäum]]''. Tito první němečtí romantici se byli orientováni flosoficky ([[Novalis]], [[Friedrich Schlegel]]). Pozdější, tzv. [[heidelberská romantika]] (resp. vrcholná romantika), se projevila zvýšeným zájmem o lidovou tvorbu, ze které mnoho jejích představitelů vycházelo. ([[bratři Grimmové]], [[Joseph von Einchendorff]], [[Adelbert von Chamisso]]). Pozdní období německého romantismu je velmi nejednotné a to jak v cílech tak v prostředcích. Toto pozdní období bylo ovlivněno [[Realismus (literatura)|realismem]] a někdy i poměrně silným [[nacionalismus|nacionalismem]]. Nejvýznamnějším představitelem tohoto směru byl [[Ernst Theodor Amadeus Hoffmann]]. ===romantický=== * znamená jako v románu, vymyšlený, nereálný, životu vzdálený *pro [[Johann Wolfgang von Goethe|Goetha]] to znamenalo asi tolik jako „nemocný“ * [[August Wilhelm Schlegel]] tak označoval křesťanskou středověkou a novodobou literaturu * pro Novalise znamenal romantismus „učení románu“ * dnes tak označujeme nadvládu pocitů, sentimentalitu, fantazii ===Znaky romantického básnictví === * romantismus touží po všestranné poezii, která má být současně vědou, poezií a náboženstvím * jako symbol pro moc poezie platí „modrý květ“ (něco, čeho člověk nemůže dosáhnout) – „modrý květ“ použil Novalis ve svém díle „Jindřich z Ofterdingen“, které do češtiny býva přeloženo i jako „Modrý květ“ * romantická ironie nemá žádnou přesnou definici – i její vynálezce F. Schlegel ji nijak nedefinoval. Básník, jako stvořitel díla, má právo zničit iluze, které sám vymyslel. Je stvořitel a rozhoduje proto o tom, co se stane. == Literatura 19. století == V 19. století se jednota literatury rozpadla, začalo současně působit více směrů, jejichž cíle a prostředky byly často protichůdné, jednotlivé směry byly ovlivňovány vlastní tradicí a literárními vlivy ostatních států. Nejvýznamnějším literárním směrem Německa 19. století se stal [[Realismus (literatura)|realismus]], který prošel poměrně složitým vývojem, kdy se postupně odvrátil od velkých témat k problémům běžného člověka. Nejpopulárnějším žánrem byl [[román]], velmi populární byl i veršovaný [[epos]], [[pohádka]] či [[povídka]]. Lyrika neměla téměř žádnou odezvu a její význam byl zanedbatelný. Drama bylo populární především v [[Rakousko|Rakousku]], kde navazovalo na [[baroko|barokní]] tradice. Nejznámějšími tvůrci se stali: [[Georg Büchner]], [[Theodor Fontane]], [[Heinrich Heine]], [[Eduard Mörike]] a [[Wilhelm Raabe]]. V tomto období došlo také ke značnému zpolitizování literatury, které umožnilo prudký rozvoj žurnalistiky. Tento trend umožnil vznik skupiny [[Mladé Německo]]. Jednalo se o skupinu autorů, jejichž cílem bylo vyjadřovat se k tehdejším problémům, dalším cílem bylo přerušit veškeré tradiční vazby německé literatury. Je logické, že hlavními literárními prostředky této skupiny byly novinářské literární útvary, [[satira]], jejich oblíbeným tématem byly sociální a politické problémy, což vedlo k jejich perzekuci. Působení této skupiny lze vymezit roky 1830 a 1850. Spisovatelé: [[Ludwig Börne]], [[Heinrich Heine]]. Kolem roku 1880 se v [[Německo|Německu]] prosadil i [[Naturalismus (literatura)|naturalismus]], který pouze rozvíjel témata francouzských a ruských naturalistů, ale do světové literatury nijak nezasáhl. Přesto ovlivnil německou literaturu, tím, že umožnil příchod nových technik a otevřel cestu k hledání nových výrazových prostředků, což umožnilo nástup pozdějších německých literárních stylů. == Německá literatura mezi roky 1900 a 1945 == Na počátku 20. století se prosazovaly směry opačné k [[Naturalismus (literatura)|naturalismu]] jako byl [[symbolismus]] či [[impresionismus]]. V prvním desetiletí 20. století se německá literatura velmi silně orientuje na světovou literaturu. Do literatury pronikají filosofické (především levicové) myšlenky. V tomto období se opět výrazněni prosadila lyrika ([[Rainer Maria Rilke]]) a drama. Roku [[1910]] se začal prosazovat německý literární [[expresionismus]], který byl až zhruba do roku [[1925]] dominantním směrem německé literatury, která vlivem zážitku z [[první světová válka|první světové války]] a následné špatné ekonomické situace směřovala k [[pacifismus|pacifismu]], někdy k [[socialismus|socialismu]], ale i [[nihilismus|nihilismu]]. Expresionismus, především jeho konec přinesl jednu z nejlepších etap německé literatury, kdy se vedle sebe objevili autoři, kteří ovlivňovali nejen německou, ale i světovou tvorbu. Větší část těchto autorů byla dále ovlivňována celosvětovými literárními proudy jako byly [[surrealismus]], [[dadaismus]], [[moderna]] atp. Po roce [[1933]] tito autoři odešli, nebo byli vyhnáni do emigrace, kde se zapojili do různých antifašistických hnutí, [[Thomas Mann]], [[Heinrich Mann]], [[Bertolt Brecht]], [[Erich Maria Remarque]], [[Arnold Zweig]], [[Max Brod]], [[Erich Kästner]], atd. Německá literatura byla po nástupu [[nacismus|nacismu]] sjednocena na oslavném souhlasu s vládnoucím hnutím. Pouze nepatrná část významných autorů zůstala v [[Německo|Německu]], tito intelektuálové se pak dostali do tzv. „vnitřní emigrace“, kde vyhledávali tzv. „úniková témata“ ([[Hans Fallada]]). Umělecká emigrace vytvořila několik antifašistických center, která se v průběhu [[druhá světová válka|druhé světové války]] přesunula do zámoří. Mnoho spisovatelů se již z emigrace nevrátili a svým způsobem jsou tak do německé literatury řazeni proti své vůli. == Německá literatura po roce 1945 == Po roce [[1945]] bylo [[Německo]] rozděleno na tzv. „okupační zóny“ ve kterých veškerá činnost podléhala vojenské správě. V tomto období se němečtí spisovatelé pomocí překladů a experimentů pokoušeli navázat kontakty se světovou literaturou. Roku [[1949]] bylo Německo rozděleno na dva státy socialistickou [[Německá demokratická republika|NDR]] a kapitalistickou část [[Německo|SRN]], vývoj literatur těchto dvou států probíhal díky tzv. "[[železná opona|železné oponě]] zcela odděleně. Zpočátku docházelo ke spolupráci díky organizacím typu '''Kulturní svaz pro obnovu Německa''', nebo v časopise ''Ost und West'', ale i tyto pokusy brzy ztroskotaly. === Literatura SRN === Literatura SRN začala prakticky úplně od začátku, do této země se nevrátil téměř žádný významný emigrant a prosadili se zde prakticky pouze spisovatelé, kteří začali psát teprve po [[druhá světová válka|druhé světové válce]]. Tato literatura navázala na pozdní [[expresionismus]], [[Realismus (literatura)|realismus]]. Cílem této literatury bylo vypořádat se s nacismem a důsledky [[druhá světová válka|druhé světové války]], další tématem byla reakce na tehdejší situaci - [[studená válka|studenou válku]], takto smýšlející literáti se seskupili do [[Skupina 47]] ([[Heinrich Böll]]) . Dále se tato literatura vyvíjela v souladu se světovou literaturou, pro toto období je charakteristické spojování moderních formálních postupů s realistickým líčením. Dalším celosvětově populárním se stalo experimentování s jazykem. === Literatura NDR === Na rozdíl od NSR se do [[Německá demokratická republika|NDR]] vrátila celá řada levicově zaměřených spisovatelů (Bertold Brecht). Kultura se stala součástí rozsáhlého plánování, kterému byly podřízeny všechny oblasti života v socialistickém bloku. Roku [[1950]] vznikl Svaz spisovatelů NDR, a pouze jeho členové mohli být vydáváni, tento svaz zároveň dohlížel na politickou „čistotu“ díla. Po roce [[1950]] došlo k určitému útlumu kvality vydávaných děl, mnoho kvalitních děl nemohlo být vydáno, protože nebyli „dostatečně socialističtí“. Tím došlo k tomu, že vycházela pouze díla tzv. [[Socialistický realismus|socialistického realismu]], která neměla příliš velkou kvalitu. Po roce [[1960]] se objevili noví spisovatelé, kteří usilovali o určité uvolnění ([[Christa Wolfová]]). Toto uvolnění vedlo, především po roce [[1970]] k mnohem větší pestrosti témat a k pomalé snaze propojit se se světovou literaturou. Hlavním tématem celé literatury NDR byl vztah k minulosti, nacismu a snaha o jakési popření své spojitosti s [[Německo|Německem]], další velmi populárním tématem byly problémy a možnosti člověka za socialismu. == Literatura po roce 1990 == V roce [[1990]] došlo ke znovusjednocení Německa, tím se v německé literatuře otevřela řada problémů jako je srovnání „východu“ a „západu“, problémy vzájemného soužití, vyrovnání s minulostí. Zdá se, že větší část německých autorů se těchto témat zalekla a snaží se navazovat na světovou [[postmoderna|postmodernu]], či tato témata zpracovávat poněkud populisticky. == Související články == * [[Seznam německých spisovatelů]] * [[Rakouská literatura]] * [[Švýcarská literatura]] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Německá literatura]] [[Kategorie:Německá kultura|Literatura]] [[Kategorie:Literatura podle národností]]

Návrat na stránku „Německá literatura“.