Obrana Brestské pevnosti (1941)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[File:BFring.jpg|thumb|230px|[[Brestská pevnost]]]] '''Obrana Brestské pevnosti''' se uskutečnila od prvních výstřelů [[Operace Barbarossa]] 22. června do 30. června 1941, přičemž drobné boje a přestřelky trvaly až do konce července [[1941]]. Stala se symbolem sovětského odporu během prvních dnů [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]]. V roce [[1965]] pevnost obdržela titul ''Pevnost-hrdina''. ==Situace před bojem== [[Brestská pevnost]], postavená v 19. století jako důležitý obranný bod [[Rusko|Ruské říše]], se po [[rusko-polská válka|sovětsko-polské válce]] stala součástí [[Polsko|Polska]]. V roce [[1939]] v důsledku [[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktu Ribbentrop-Molotov]] došlo k ustavení nové hranice na řece [[Bug]], přičemž hlavní pevnost, která ležela na východním břehu této řeky, připadla [[Sovětský svaz|SSSR]], zatímco předsunutá opevnění na západním břehu Bugu ovládali [[Němci]]. Ti proto při plánu na útok počítali s tím, že pevnost Brest padne v průběhu 12 hodin a nebude blokovat přístup německých vojsk dále na východ. V době zahájení německého útoku se v pevnosti nacházelo zhruba 3 500 obránců (celkový počet činil 8.000) a 300 jejich rodinných příslušníků. ==Německý útok== [[Image:BrestFortress6.JPG|thumb|230px|[[Brestská pevnost]]]] [[22. června]] 1941 ve 3.15 zahájilo německé dělostřelectvo mohutnou dělostřeleckou přípravu, což nepřipravené obránce velmi překvapilo. Půl hodiny poté zahájila 45. pěší divize [[Wehrmacht]]u pod vedením Fritze Schliepera útok na pevnost. Němcům se podařilo odstranit nálože pod mostem, vedoucím přes řeku [[Bug]] a jejich vojska tak mohly postupovat k jádru pevnosti. Byl uskutečněn i obojživelný útok německých vojsk přes řeku. V řadách sovětských vojáků propukl chaos, avšak velitelům se nakonec podařilo zorganizovat odpor a provést protiútok, při němž byl německý postup zastaven. [[Němci]] přišli o výhodu momentu překvapení a museli se uchýlit k obléhání. ==Obléhání pevnosti== [[File:Belarus-1995-Bill-50000-Obverse.jpg|thumb|230px|Pevnost Brest na běloruských bankovkách]] [[22. června]] v 17.00 hodin Němci přivezli dva propagandistické vozy s tlampači, pomocí kterých dali obráncům devadesátiminutovou lhůtu na kapitulaci. Jelikož došlo ke zničení vodárenské věže a obránci přišli o zdroj pitné vody, začali se první rudoarmějci vzdávat. Němci však začali zacházet s přítomnými ženami a dětmi osazenstva pevnosti, jako by to byli vojáci. Byli odvlečeni do zajetí, někteří z nich dokonce zastřeleni. 24. června sice velitelství 45. německé pěší divize hlásilo, že se pevnost podařilo ovládnout, ovšem ve skutečnosti se ale jednalo pouze o chlácholení Adolfa Hitlera, který se pozastavoval nad tím, že boje v Brestu nejsou u konce. Němcům se podařilo dobýt některé opěrné body, avšak sovětský odpor na různých místech pevnosti dál pokračoval; [[Němci]] nasadili [[tank]]y, [[slzný plyn]] a [[plamenomet]]y, ovšem odpor neustával. 26. června instalovali na Severním ostrově mohutnou nálož a po obrovské explozi se vzdalo 450 otřesených obránců pevnosti. Na břehu řeky byly umístěny světlomety, které měly sovětským vojákům zabránit k pronikání k řece pro vodu, které byl na rozdíl od potravin velký nedostatek. 27. června Němci nasadili do obléhání těžké [[dělostřelectvo]] ráže 540 a 600 mm, byly rovněž používány těžké [[bombardér]]y s 500kg a 1 800kg pumami. Východní pevnost, ve které byl odpor největší, se vzdala až v samotném závěru června. Jeho velitel major Ivan Zubachov byl odvlečen do [[koncentrační tábor|koncentračního tábora]], kde později zemřel, [[politický komisař]] Jefim Fomin byl z "titulu" politruka a [[Žid]]a zastřelen. ==Pokračování bojů== [[File:Museum of the defense of Brest fortress 6th room.JPG|thumb|230px|Muzeum v Brestu]] I když se sovětsko-německá fronta nacházela v závěru června už 300 km východně, někteří obránci dále pokračovali v činnosti. Po dvou týdnech tvrdých bojů a bombardování byla zajata většina obránců pevnosti. Dne 8. července velení 45. divize hlásilo do ústředí, že došlo k úplnému ustání bojů v pevnosti. To však nebylo zcela pravdivé, protože i nadále se útrobách pevnosti nacházely zbytky obránců. O tom svědčí i nápisy na stěnách pevnosti, např. ''"Zemřeme, ale pevnost neopustíme"'' či ''"Umírám, ale nevzdám se. Sbohem. 20. 7. 1941."'' Mezi nejznámější obránce patřil major [[Pjotr Michajlovič Gavrilov]], který od 22. června do 23.července [[1941]] vedl obranu Východního opevnění [[Brestská pevnost|Brestské pevnosti]]. Dokázal pod svým velením sjednotit všechny vojáky a velitele jednotek, co zůstali naživu a uzavřel nejvíc zranitelná místa proražená nepřítelem. 23. července utrpěl od dělostřeleckého tříštivého náboje těžké zranění a v bezvědomí byl zajat. Léta války strávil v německých koncentračních táborech Hammelburg a Ravensbrück, kde zkusil všechny hrůzy zajetí. Válku však přežil. Ojedinělé přestřelky probíhaly do konce července, některé zdroje mluví i o střetnutích ještě v srpnu. [[Brestská pevnost]] však byla s konečnou platností dobyta a nevázala v boji německé jednotky. Zarputilost a statečnost obránců ocenil i protivník. Jestliže 45. pěší divize ztratila v roce 1940 v celém francouzském tažení 462 mužů, pak při dobývání brestské pevnosti jich za pouhý týden padlo 482, dalších 30 důstojníků a 1000 mužů bylo raněno. ==Pevnost - hrdina== Za Stalinovy éry se nesmělo o bojích v pevnosti mluvit z toho důvodu, že všichni, kteří se vzdali, byli pro Stalina zbabělci a zrádci. Situace se změnila až po jeho smrti, kdy sovětský historik [[Sergej Smirnov]] napsal knihu o pevnosti a zajímal se o osud těch, kteří přežili. Pevnost a jeho obránci byli poté rehabilitováni 8. května [[1965]] byl Brest prohlášen za Pevnost-hrdina a v roce [[1971]] byla pevnost otevřena jako památník. ==Literatura== * Will Fowler, Operace Barbarossa, Ottovo nakladatelství 2004 {{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Bitvy druhé světové války]] [[Kategorie:Velká vlastenecká válka]]

Návrat na stránku „Obrana Brestské pevnosti (1941)“.