Odůvodnění usnesení pléna Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Terezie Holovské proti usnesení Nejvyššího správního soudu (TZ3/2018)

; Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) odmítlo jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost stěžovatelky PhDr. Terezie Holovské proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. Vol. 84/2017-175.

Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) odmítl návrh stěžovatelky, kterým se domáhala zrušení registrace kandidátních listin pro volby prezidenta republiky v roce 2018, a to u kandidátů Petra Hanniga, Marka Hilšera, Jiřího Hynka, Vratislava Kulhánka a Mirka Topolánka. Důvod pro zrušení registrace spatřovala stěžovatelka v tom, že mezi navrhujícími poslanci či senátory těchto kandidátů jsou i tací, kteří již dříve navrhli jiného kandidáta, ačkoliv jsou oprávněni podat pouze jednu kandidátní listinu. NSS návrh odmítl z procesních důvodů, konkrétně proto, že stěžovatelka není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (nemá aktivní legitimaci). Nad rámec nezbytného odůvodnění (a dle Ústavního soudu nepřípustně) se pak zabýval i meritem věci.

Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud s tvrzením, že usnesení porušilo její základní práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. V ústavní stížnosti namítala, že Nejvyšší správní soud v rozporu se svou dosavadní judikaturou neuznal její aktivní legitimaci k podání návrhu. Odkázala přitom na usnesení NSS ze dne 13. 12. 2012, č. j. Vol. 7/2012-69, tzv. usnesení Kesner II., ve kterém soud aktivní legitimaci navrhovateli Ing. Jiřímu Kesnerovi v obdobné situaci přiznal.

Podle Ústavního soudu se Nejvyšší správní soud od své předchozí judikatury neodchýlil, ale spíše ji rozvinul. Stěžovatelka podala kandidátní listinu, na které navrhla sama sebe s podporou jediného – vlastního hlasu. Ing. Kesner také jako kandidáta na funkci prezidenta nominoval sám sebe a připojil pouze 54 podpisů. Potud jsou oba případy shodné. Na rozdíl od stěžovatelky však Ing. Kesner soudně napadl i rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí registrace jeho kandidátní listiny a právě na této skutečnosti postavil Nejvyšší správní soud jeho aktivní legitimaci. Ačkoliv jeho naděje na registraci kandidátní listiny byla jen hypotetická, stále zde teoreticky byla. U stěžovatelky, která odmítnutí registrace soudně nenapadla, však není vůbec žádná šance být kandidátkou na funkci prezidenta ve volbách v roce 2018 a stát se tak soupeřkou kandidátů, jejichž listiny napadla. Oba případy tedy nejsou shodné, jak se domnívá stěžovatelka, a Nejvyšší správní soud tak řešil takovou situaci nyní poprvé. Proto nebylo třeba věc předložit k rozhodnutí rozšířenému senátu NSS a nedošlo k porušení práva na zákonného soudce.

Aktivní legitimaci k soudnímu přezkumu registrace kandidátních listin přiznává zákon č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky v § 65 pouze těm, kdo se na volbách aktivně podílejí, ať už jako navrhovatelé kandidáta či jako kandidát samotný. Takové omezení dává smysl jednak proto, že se jedná o (potenciální) soupeře, a jednak proto, aby volby, jejichž termín byl stanoven, nebyly zmařeny takovým počtem žalob, které by Nejvyšší správní soud ani nebyl schopen včas projednat a rozhodnout. Podmínka podání návrhu na soudní přezkum odmítnutí registrace použitá Nejvyšším správním soudem v usnesení Kesner II i v napadeném usnesení je tak logická a okruh potenciálních navrhovatelů v souladu se zákonem racionálně zužuje.

Na závěr Ústavní soud zdůrazňuje, že se zabýval toliko aktivní legitimací stěžovatelky k podání návrhu a neřešil otázku, zda může jeden poslanec či senátor navrhnout více kandidátů na prezidenta. Zahrnul-li Nejvyšší správní soud do ústavní stížností napadeného procesního usnesení i tzv. obiter dictum (část VI., body 70 až 97), ve&nbsp;kterém tuto otázku výslovně věcně řeší, učinil tak nepřípustně, vybočil tím z mezí soudního rozhodování a vstoupil na pole úvah, které soudní moci v dané procesní situaci nepřísluší.  

Odlišné stanovisko proti výroku usnesení uplatnili soudci Vojtěch Šimíček, Ludvík David, Jaroslav Fenyk a soudkyně Kateřina Šimáčková.

* Usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 46/17 včetně disentu je&nbsp;'''<ext>http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2018/Pl._US_46_17_vcetne_disentu.pdf ::dostupný&nbsp;zde (287&nbsp;KB,&nbsp;PDF)</ext>.'''
* ''Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu''

==== Kontakt ====
* [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] (Brno, 4.1. 2018, TZ 3/2018)
* Joštova 8, 660 83 Brno 2
* Telefon: (+420) 542162111
* Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
* Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
* Web: http://www.usoud.cz/


{{TZ z Katalogu}}
[[Kategorie:Tiskové zprávy Multimediaexpo.cz]]