Pralesnička strašná

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{ Taxobox | barva = pink | jméno = Pralesnička strašná | obrázek = Golden Poison dart frog Phyllobates terribilis.jpg | šířka obrázku = 270px | popis obrázku = Pralesnička strašná | status = EN | říše = [[živočichové]] (Animalia) | kmen = [[strunatci]] (Chordata) | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) | třída = [[obojživelníci]] (Amphibia) | řád = [[žáby]] (Anura) | čeleď = [[pralesničkovití]] (Dendrobatidae) | rod = [[pralesnička]] (''Dendrobates'') | binomické jméno = Phyllobates terribilis | druh popsal = ((Myers, Daly, and Malkin [[1978]]) }}[[Soubor:Golden Poison dart frog Phyllobates terribilis.jpg|thumb|240px|Pralesnička strašná (2009)]] [[Soubor:Phyllobates terribilis map-fr.png|thumb|240px|Rozšíření druhu]] '''Pralesnička strašná''' (Phyllobates terribilis) je malá, zelená nebo žlutě až oranžově zbarvená žába z čeledi [[Pralesničkovití|pralesničkovitých]]. == Popis == Pralesnička strašná je největší z druhů šípových žab a může v dospělosti dorůst až 55 mm, přičemž samice jsou typicky větší než samci. Stějně jako všechny šípové žáby jsou dospělci pestře vybarvení, avšak postrádají tmavé skvrny, jež jsou charakteristické pro příbuzné druhy. I tak slouží jako zbarvení výstražné, varující před jejich [[jed]]ovatostí. Na prstech má přilnavé polštářky, které jí pomáhají při šplhání po rostlinách. Ve spodní čelisti má také kostěnou destičku, která vzhledem připomíná zuby a je jejím charakteristickým znakem odlišujícím ji od ostatních žab tohoto rodu. Phyllobates terribilis se vyskytuje ve třech různých barevných variacích: * '''Mátově zelená''' obývá [[Kolumbie|kolumbijské]] území La Brea a je nejčastější formou chovanou v zajetí. Název "mátově zelená" je zavádějící, protože druhy bývají kovově či světle zelené nebo bílé. Samičky této formy jsou považovány za největší šípové žáby na [[Země|Zemi]]. * '''Žlutá''' forma se stala důvodem pojmenování druhu v [[angličtina|angličtině]] (golden poison dart frog). Jedinci mohou být barvy pastelově žluté až tmavě či zlatavě žluté. Obývá území Quebrada Guangui v [[Kolumbie|Kolumbii]]. * '''Oranžová''' forma není tak běžná jako dvě předchozí zméněné, ale žijí taktéž v Kolumbii. Mívají kovově oranžovou či žlutooranžovou barvu proměnlivé sytosti. == Jed == [[Soubor:Phyllobates terribilis 01.JPG|thumb|left|200px|Pralesničky strašné se vyskytují v několika barevných formách]] Kůže pralesničky strašlivé je nasycena [[alkaloidy|alkaloidním]] jedem, jenž je jedním z jedů bežných u šípových žab ([[batrachotoxin]]y). Ty zabraňují [[nerv]]ům v přenášení [[impuls]]ů a zanechávají [[sval]]y v neaktivním stavu smrštění, což může vést k selhání [[srdce]] nebo [[fibrilace|fibrilaci]]. Alkaloidní batrachotoxiny mohou žáby uchovávat i celé roky poté, co žába přijde o zdroj jedu v potravě, poněvadž jed se neodbourává rychle, a to ani poté, co je přemístěn na jiný povrch. Je známo, že [[domácí drůbež|drůbež]] a psi uhynuli poté, co pouze prošli po papírové utěrce, jež byla jedem napuštěna. Průměrná dávka jedu, kterou má žába k dispozici, je proměnlivá v různých lokacích a liší se i podle druhu potravy. Běžná pralesnička mívá kolem jednoho miligramu jedu, což stačí k zabití 10 000 [[myš|myší]]. Taková dávka může zabít deset až dvacet lidí nebo dvou samců [[slon africký|slona afrického]] a odpovídá tak množství 15 tisíc lidí na gram. Tato neobyčejně jedovatá látka je velmi vzácná - batrachotoxin lze nalézt jen u tří druhů jedovatých žab v Kolumbii (všechny druhu phyllobates) a tří druhů jedovatých ptáků na [[Papua-Nová Guinea|Papui Nové Guineji]] (jedná se o druhy Pitohui dichrous, Pitohui kirhocephalus a Ifrita kowaldi). Příbuznými jedy jsou histrionicotoxin a pumiliotoxin, které se vyskytují u rodu dendrobates. Jako většina ostatních jedovatých žab uchovává i pralesnička strašná svůj jed v kožních žlázách a díky němu jsou odporné pro [[predátor]]y. Zabije prakticky cokoli, co ji může sežrat kromě [[hadi|hada]] liophis epinephelus, jenž je proti jedu rezistentní, nikoli však imunní. Pralesnička strašná tak má jen dva nepřátele: tohoto žabožravého hada a indiány z kmene Choco, kteří používají její jed k otrávení špiček [[šíp]]ů do [[foukačka|foukaček]]. Jed získávají tak, že žáby napíchnou na špičatou hůlku a pak ji zahřívají nad ohněm. Přitom se uvolňují kapky jedu, které indiani zachycují do nádobek, kde následně namáčejí šipky. Kořist zasažená jedovatou šipkou zemře do několika vteřin. Člověk prý podle indiánů uběhne ještě několik desítek metrů a pak padne mrtev k zemi. Jed žába neumí produkovat sama a ani jej nepoužívá k zabíjení kořisti jako to dělají například hadi. Pro pralesničku je jed pouze obranným mechanismem. Jediní tvorové, kteří jedu pralesniček zcela odolají, jsou samy jedovaté žáby. Batrachotoxin napadá [[sodíkový kanál|sodíkové kanály]] [[buňka|buněk]], ale tyto žáby mají kanály speciální, kterým jed uškodit nemůže. Jelikož snadno dostupná potrava jako [[octomilka|octomilky]] a malí [[cvrček|cvrčci]] neobsahují moc alkaloidů potřebných k produkci batrachotoxinů, v zajetí jich žáby nemají dostatečné množství a nakonec o toxicitu přicházejí. Mnozí amatérští chovatelé a [[Herpetologie|herpetologové]] líčili, že žáby v zajetí odmítají žrát [[Mravencovití|mravence]], přestože mravenci tvoří velkou část potravy divokých žáb. Příčinou toho bude nejspíše fakt, že nejsou jako potrava dostupné přesné druhy mravenců, které žáby v přírodě loví. Ačkoli při chovu v zajetí žáby ztrácejí jedovatost, pokud nemají dostatek potravy potřebné pro výrobu jedu a v zajetí narozené žáby se rodí zcela neškodné, žába odchycená v přírodě dokáže jed uchovávat celé roky. Není jasné, který z lovených druhů poskytuje účinný alkaloid, jenž žáby činí tak výjimečně jedovatými, ani zda žáby modifikují jiný dostupný toxin tak, aby vyráběly ještě efektivnější variantu tak, jako to dělají jejich příbuzné rodu dendrobates. Tak vysokou toxicitu žáby zřejmě mají díky konzumaci malých druhů hmyzu a dalších [[členovci|členovců]]. Některý z nich může být tím nejjedovatějším tvorem planety. Vědci se domnívají, že tím hlavním druhem hmyzu je možná malý brouček rodiny melyridae, z nichž minimálně jeden vyrábí toxin nalézaný u pralesničky strašné. Tyto druhy brouků také žijí v kolumbijských pralesech. == Způsob života == [[Soubor:Goldenergiftfrosch1cele4.jpg|thumb|left|200px|Párek pralesniček strašných]] ''P. terribilis'' je považována za jednu z [[inteligence|nejinteligentnějších]] [[žáby|žab]]. Jako všechny jedovaté žáby, i chovaná pralesnička strašná dokáže po několika týdnech rozpoznat své lidské opatrovníky. Jsou to také velmi šikovní lovci jazykem - svým dlouhým lepkavým jazykemm kořist málokdy minou. Tato úspěšnost naznačuje lepší mozkovou kapacitu a kvalitnější rolišování pomocí zraku, než jak je tomu u jiných žab. Pralesničky strašné jsou zvědavé, odvážné a zdá se, že jsou si i vědomy toho, že jsou takřka nezranitelné: nepokouší se nijak skrývat a spíše své barvy předvádějí, aby [[predátor]]y zastrašily. Jsou také velmi společenskými tvory. Divoké pralesničky obvykle žijí ve skupinách o po čtyřech až sedmi jedincích; v zajetí mohou obývat společný prostor až po skupinách 10 - 15 žabách, ačkoli společenství, která se rozrostou nad tento počet, snadno podléhají agresi a chorobám. Stejně jako všechny jedovaté žáby se i ''terrabilis'' mezi sebou málokdy chovají agresivně, rozmíšky mezi samci ve skupině se však vyskytují. Vzájemně spolu komunikují - a to nejen voláním ale také [[gesto|gesty]], jelikož jsou vůči svému jedu [[imunita|imunní]]. Zvedají se, což je znakem [[dominance]], kdežto hlava spuštěná dolů naznačuje podřízení. Ťukání dlouhým prostředníčkem, které lze často spatřit při lovu a dvoření, je známkou vzrušení. Skupiny pralesniček strašných se kvůli [[Kopulace|páření]] shromažďují jednou až dvakrát ročně. Zatímco v jiných obdobích jsou samci velmi mírumilovní, když zápolí s ostatními o prostor k páření, dokáží být ohromně bojovní. Samičky zůstávají naproti tomu v klidu. Dvoření probíhá podobně jako u [[pralesnička batiková|pralesničky batikové]]. Její volání se skládá z rychlých sérií vysoko posazeného pískání. Pralesničky strašné jsou během rozmnožování pozoruhodné svým častým hmatovým kontaktem, kdy každý z partnerů hladí při páření toho druhého na hlavě, bocích a kloakální oblasti. Tyto pralesničky jsou též starostlivými rodiči. Vajíčka kladou na zem skryté pod listoví. Jakmile se [[pulec|pulci]] vyklubou, zanoří se do slizu na zádech rodičů, kteří pak mladé odnáší do vody, která se hromadí v [[bromélie|bloméliích]]. Pulci se tam pak živí [[řasy|řasami]] a [[larva]]mi [[komár]]ů, přičemž je matky dokrmují neoplodněnými vajíčky. Mohou se však krmit i jinou potravou a matku na dokrmování nevyžadují. Poté, co se z nich vyvinou žabky, rodiče je dovedou ke skupině, kde jeden z nich (většinou matka) žil předtím. Mladé celá skupina přijímá, ale až do pohlavní dospělosti zůstávají v blízkosti matky. == Chov == Stejně jako ostatní šípové žáby je i pralesnička strašná neškodná, pokud je chována stranou zdojů své přirozené potravy. Ve [[Vivárium|viváriích]] jsou nejoblíbenějšími chovanci a je o něco snazší jim shánět potravu než pro jiné šípové žáby. Jako krmení se mohou používat větší octomilky, malí cvrčci, zavíječi a termiti, pokud se podávají s [[kalcium|kalciem]] a jinými [[minerály]]. Teplota by se měla pohybovat od 21 do 25°C. Na vysoké teploty jsou citlivé a vyžadují vysokou vyhkost, protože pocházejí z nejvhlčích pralesů na světě. Pralesničky strašné nejsou tak teritoriální jako příbuzné druhy a mohou se tedy chovat ve skupinách, je pro ně však kvůli jejich vzrůstu v dospělosti zapotřebí větších prostor. Půtky mezi žábami jsou běžné, zranění jsou však vzácná a neví se o usmrceních způsobených konflikty. {{Flickr|Phyllobates+terribilis}}{{commonscat|Phyllobates terribilis}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Pralesničkovití]] [[Kategorie:Jedovatí živočichové]]

Návrat na stránku „Pralesnička strašná“.