Ptakopysk Z Multimediaexpo.cz stránky Ptakopysk Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod: Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupinách Automaticky schválení uživatelé, RCRedaktors. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky: {{ Taxobox | barva = pink | jméno = Ptakopysk podivný | obrázek = Platypus-sketch.jpg | šířka obrázku = 258px | status =LC | říše = [[živočichové]] (Animalia) | kmen = [[strunatci]] (Chordata) | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) | třída = [[savci]] (Mammalia) | řád = [[ptakořitní]] (Monotremata) | čeleď = [[ptakopyskovití]] (Ornithorhynchidae) | rod = '''ptakopysk''' (''Ornithorhynchus'') | rod popsal = [[Johann Friedrich Blumenbach|Blumenbach]], 1800 | binomické jméno = Ornithorhynchus anatinus | druh popsal = [[George Shaw|Shaw]], 1799 | mapa rozšíření = Platypus Distribution.png | popis mapy = rozšíření ptakopyska | šířka mapy = 225px }} '''Ptakopysk podivný''' (''Ornithorhynchus anatinus'') je malý [[savci|savec]] [[endemit|endemický]] pro východní část [[Austrálie]], jeden z pěti žijících [[ptakořitní|ptakořitných]], jediných savců, kteří kladou [[vejce]], místo aby rodili živá mláďata (zbylé čtyři druhy jsou z čeledi [[ježurovití|ježurovitých]]). Je to jediný reprezentant [[Čeleď|čeledi]] [[ptakopyskovití|ptakopyskovitých]] (''Ornithorhynchidae'') a [[rod (biologie)|rodu]] ''Ornithorhynchus'', nicméně bylo nalezeno několik fosilních příbuzných, z nichž někteří patří taktéž do rodu ''Ornithorhynchus''. Vědecké jméno ''Ornithorhynchus'' v [[řečtina|řečtině]] doslova znamená 'ptačí nos' a ''anatinus'' je výraz pro 'kachnu'. Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí se však nepodařilo chovat ptakopyska déle než 6 let, obvykle hyne mnohem dříve. == Fyziologie a anatomie == [[Fyziologie]] ptakopyska je unikátní. Jeho metabolismus je v porovnání s ostatními savci pozoruhodně nízký, s průměrnou tělesnou teplotou okolo 32 [[stupeň Celsia|°C]] místo běžných 38 °C pro [[placentálové|placentální]] savce. Zda jde o charakteristickou vlastnost ptakořitných, či zda jde až o adaptaci přežívajícího druhu na nelítostné životní podmínky, je nejasné. Tělo a široký plochý [[ocas]] ptakopyska je pokryt hnědou kožešinou. Nohy má opatřeny plovací blánou a jeho velký „gumový“ čenich připomíná spíše než nějakého jiného savce [[kachna|kachnu]]. Hmotnost se pohybuje od téměř jednoho kilogramu až lehce přes dva kilogramy. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů, ocas je dlouhý 10 až 15 cm u samců, a 8 až 13 cm u samic. Samci jsou přibližně o třetinu větší než samičky. Zajímavé je, že v různých regionech je průměrná velikost značně odlišná, ačkoliv se nezdá, že by se tato vlastnost vztahovala k nějakému klimatickému pravidlu. [[Soubor:Platypus skeleton Pengo.jpg|thumb|left|Kostra Ptakopyska podivného]] Mladí ptakopyskové mají trojhroté [[stolička|stoličky]], což je jeden z charakteristických znaků savců. Dospělý jedinec nemá zuby. [[Čelist]] ptakopyska je na rozdíl od ostatních savců řešena odlišně stejně jako čelistní sval. Obdobně jako u ostatních savců jsou malé kůstky, které vedou zvuk do [[vnitřní ucho|vnitřního ucha]], začleněny přímo do [[lebka|lebky]], místo aby byly v čelisti jako u podřádu ''[[Cynodontia]]'' a jiných primitivních členů třídy ''[[Synapsida]]''. Vnější ušní otvor je však stále umístěn u spodku čelisti. Ptakopysk má nezvyklé rozestavení kostí v ramenním kostním pletenci, včetně jeho „meziklíční“ kosti (interclavicle), která je běžná spíše pro plazy či obojživelníky a u žádného jiného savce ji nenajdeme. S [[plazi|plazy]] má ještě další společný znak, podobné držení těla. Nohy má po straně těla, nikoliv pod ním. Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách<ref>[http://www.australianfauna.com/platypus.php Australian Fauna]</ref><ref>[http://www.usyd.edu.au/news/84.html?newsstoryid=2267 Platypus venom linked to pain relief]</ref>, které používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro [[pes|psy]] a menší domácí zvířata. === Jed ptakopyska === [[Jed]] produkuje jedová žláza (umístěná v stehenní části zadní končetiny) samce převážně během období [[páření]]. Protože ptakopyskův jed má patrně jiný účel než jed vytvářený například plazy, může obsahovat [[peptid]]y nebo molekuly, jejichž účinek sice není životu nebezpečný, může však oběť vážně poznamenat. Ohledně smyslu jedového aparátu u ptakopyska se stále vedou spory; objevují se i názory, že slouží jako pomocný orgán při kopulaci. Pro člověka je hlavním [[symptom]]em otravy okamžitá mučivá bolest. Okolo zranění se rychle vytvoří otok a postupně se rozšíří po celé postižené končetině. Informace z případových studií otravy i z klinicky nedokumentovaných zdrojů ukazují, že bolest se rozvine v dlouhotrvající [[hyperalgézie|hyperalgézii]], která přetrvá několik dní nebo i měsíců. == Chování a životní prostředí == Ptakopysk je [[noc|noční]] a obojživelný živočich, obývá malé vodní toky a řeky od chladných [[Tasmánie|tasmánských]] vysočin a [[Australské Alpy|Australských Alp]] až po tropické deštné pralesy pobřežního [[Queensland]]u. Ve vnitrozemí není jejich rozmístění příliš dobře známo. V [[Jižní Austrálie|Jižní Austrálii]] už vyhynul (mimo uměle vysazenou populaci na Klokaním ostrově) a ani v hlavní části pánve řek [[Murray (řeka)|Murray]] a [[Darling (řeka)|Darling]] se již nevyskytuje, pravděpodobně kvůli snižující se kvalitě vody způsobené likvidací původního biotopu pro zemědělství a zavlažováním polí. Okolo pobřežních říčních toků je jejich rozložení nepředvídatelné, zdá se že v některých poměrně čistých řekách nejsou, zatímco v některých značně znečištěných se vyskytují (například na dolním toku [[Maribyrnong]]). Ptakopysk je výtečný plavec a většinu času tráví ve vodě. Když plave, od ostatních australských savců ho lze rozeznat podle toho, že nad hladinou nejsou vidět uši. Při plavání má oči pevně zavřené a plně se spoléhá na zbylé smysly. Všechny čtyři nohy ptakopyska jsou opatřeny plovacími blánami. Zabírá předními tlapami, ocas a zadní nohy slouží pouze ke kormidlování. Ptakopysk je [[masožravec]]. Krmí se převážně červy a larvami hmyzu, [[blešivec|blešivcem]] a sladkovodními raky, které vydoluje z říčního dna zobákem, nebo je chytne při plavání. Jeho zobák je velmi citlivý. Díky němu může lovit potravu, aniž by používal zrak. Je to jeden z mála savců, kteří mají elektrocitlivý smysl: je schopen najít kořist na základě rozpoznání slabého elektrického pole, které vysílá každý živočich. Tento smysl má ptakopysk nejvyvinutější ze všech savců. Když není ve vodě, uchýlí se ptakopysk do krátké, rovné [[Nora (biologie)|nory]] oválného průřezu. Nora se téměř vždy nachází u břehu řeky kousek nad hladinou, velmi často je skrytá pod ochrannou spletí kořenů. Pro výchovu mladých vykope samička daleko větší a komplikovanější noru, až 20 metrů dlouhou, která je v pravidelných intervalech přehrazena ucpávkou. Na konci tunelu založí hnízdo, v němž jako podklad používá rákosí. === Rozmnožování === Jako všichni ptakořitní ptakopysk nerodí živá mláďata, ale snáší vejce v hnízdě. Reprodukční schopnost nabývají samci zhruba ve dvou letech věku, kdy dosahují délky asi 50 cm a váhy mezi 1,2 - 2,6 kg, samice jsou menší (kolem 43 cm). Ptakopysčí samice snáší během pozdní zimy či začátkem léta několik blanitých vajec (obvykle dva až tři kusy), dlouhých 15-18 milimetrů. Vejce se na první pohled podobají kožovitým zárodkům hadů a ještěrů. Po asi desetidenní [[inkubace|inkubaci]] se malá holá mláďata přichytí na matku, ta během této doby neopouští bezpečí nory, neloví. Stejně jako u ostatních savců produkuje matka pro mladé mléko. Ptakopysk však nemá mléčné [[bradavka|bradavky]] (cecíky), ale vylučuje mléko pomocí kožních záhybů na své kůži. Mláďata sají mléko z břicha matky ležící na zádech. Samec o mláďata nepečuje. == Elektrolokace == Ptakopysk má [[elektroreceptor]]y umístěny v malých centrech zadní části [[zobák]]u, zatímco [[mechanoreceptor]]y jsou rovnoměrně rozloženy po celém zobáku. Elektrocitlivá oblast [[mozková kůra|mozkové kůry]] je umístěna poblíž hmatové oblasti. Některé [[kortex|kortikální]] [[buňka|buňky]] přijímají vstupy jak od elektroreceptorů, tak od mechanoreceptorů, což napovídá jistou souvislost mezi dotykovými a elektrickými smysly. Ptakopysk je schopen určit, odkud pochází elektrický zdroj, možná porovnáním rozdílů síly [[signál]]ů na různých elektroreceptorech. To by vysvětlovalo charakteristický pohyb hlavy ze strany na stranu při lovu. Kortikální [[konvergence]] elektrovnímání a hmatových vstupů nasvědčuje existenci, mechanismus pro lokalizaci kořisti, která při pohybu vydává jak elektrické signály, tak mechanické tlakové [[puls]]y; to by umožňovalo i výpočet vzdálenosti z časového rozdílu mezi těmito dvěma signály. Většina potravy ptakopyska pochází z dolování zobákem na dně potoků. Snad právě elektroreceptory napomáhají ptakopyskovi rozlišit živé objekty od neživých v situaci, kdy mechanoreceptory byly [[stimulace|stimulovány]] neustále. To je ovšem z valné části spekulace; elektrorecepce u ptakopyska a druhého rodu ptakořitných, [[ježura|ježur]], doposud zůstává jen málo prozkoumaná. == Reference == <references /> {{commons|Ornithorhynchus anatinus}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Ptakořitní]] [[Kategorie:Jedovatí živočichové]] Šablony použité na této stránce: Šablona:Commons (ukázat zdroj) Šablona:Taxobox (ukázat zdroj) Šablona:Článek z Wikipedie (ukázat zdroj) Návrat na stránku „Ptakopysk“.
