Rozhodnutí prezidenta republiky o nejmenování profesorem nelze žalovat jako nečinnost (TZ126/2017)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

; Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) zamítlo ústavní stížnost {{Nowrap|doc. RNDr. Ivana Ošťádala, CSc.}} a Univerzity Karlovy proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy předložil dopisem ze dne 27. 3. 2015 prezidentu republiky návrhy na jmenování 45 nových profesorů, včetně stěžovatele jako kandidáta na jmenování pro obor Fyzika – fyzika povrchů a rozhraní. Vláda poté v dubnu doporučila předsedovi vlády, aby spolupodepsal rozhodnutí prezidenta o jmenování těchto profesorů. Protože stěžovatelé měli za to, že ve věci jmenování doc. Ošťádala profesorem zůstal prezident nečinným, podali k Městskému soudu v Praze žalobu na nečinnost (podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního). Soud však jejich žalobu pro nedůvodnost zamítl, neboť žalovaný prezident republiky vydal ve věci rozhodnutí, a to nejpozději v podobě přípisu ministryni školství ze dne 19. 1. 2016, kterým ji sdělil, že potvrzuje svoje rozhodnutí nejmenovat tři kandidáty na profesory (jedním z nich je doc. Ošťádal) a ohledně odůvodnění odkázal na oficiální webové stránky: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-se-rozhodl-nejmenovat-tri-profesory-11098 . Tento dopis městský soud vyhodnotil jako správní akt v materiálním smyslu, neboť obsahuje formálně zachycený, objektivizovaný, nezaměnitelný a nezměnitelný projev vůle prezidenta, směřující k autoritativní úpravě práv a povinností konkrétních subjektů v konkrétní věci. Nečinnostní žalobu je možno podat pouze tehdy, nelze-li se ochrany práv domáhat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podle § 65 a následující soudního řádu správního). Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelů zamítl. Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud a domáhali se zrušení obou rozhodnutí správních soudů s poukazem na porušení svých ústavně zaručených práv. Ústavní soud vycházel z toho, že předmětem jeho přezkumu je výhradně otázka, zda prezident ve věci negativně rozhodl, anebo zda zůstal nečinný. Naopak otázka, zda touto (případnou) nečinností či naopak rozhodnutím skutečně mohlo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelů, nemohla být v tomto řízení vůbec zkoumána. [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] konstatuje, že tzv. nečinnostní žaloba je možná, pouze nelze-li se ochrany subjektivních práv domáhat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Přitom platí, že pojem „rozhodnutí správního orgánu“ je nutno vykládat materiálně a nikoliv formálně. V právě projednávaném případě byla nečinnost prezidenta republiky ukončena nejpozději jeho dopisem ministryni školství ze dne 19. 1. 2016, a na tom nemůže nic podstatného změnit ani skutečnost, že rozhodnutí nebylo prezidentem stěžovatelům doručeno. Koncepce materiálního pojetí rozhodnutí byla vytvořena za účelem ochrany práv účastníků správních řízení. I proto tento koncept nesmí být vnímán jako „generální&nbsp;pardon“ pro orgány veřejné moci svoje rozhodnutí dostatečně (či dokonce vůbec) neodůvodňovat, případně s účastníky řízení nejednat, nezasílat jim vypadá rozhodnutí či se dopouštět jiných procesních pochybení. Vydá-li orgán veřejné moci takovéto procesně vadné rozhodnutí, je plně na místě v rámci jeho následného přezkumu ve správním soudnictví mít na zřeteli pochopení pro často velmi obtížnou situaci žalobce, který se právě v důsledku liknavosti tohoto orgánu dostal do situace značné právní nejistoty. Ani tato zásada však nemůže vést k závěru, že o rozhodnutí v nyní projednávané věci nejde. Stěžovatelé také namítali, že šlo o rozhodnutí vyžadující kontrasignaci a není proto vůbec možné, aby prezident republiky vydal rozhodnutí nekontrasignované. Ústavní soud však zastává názor, že kontrasignována musí být nezbytně pouze rozhodnutí pozitivní, nikoliv negativní. Opačný názor by v praxi vedl k nelogickým situacím, kdy by nemohla být pro absenci jednoho z obou podpisů vydávána rozhodnutí buď vůbec žádná, anebo jen taková, kde by jeden z aktérů svým podpisem akceptoval rozhodnutí, s nímž by však nesouhlasil. Pokud navíc vláda usnesením doporučila předsedovi vlády spolupodepsat rozhodnutí prezidenta o jmenování profesorů, bylo by nelogické požadovat, aby předseda vlády spolupodepsal negativní rozhodnutí navzdory opačnému stanovisku vlády, která je pak za toto rozhodnutí odpovědná. [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] tak uzavírá, že stěžovatelé nenapadli rozhodnutí prezidenta republiky o nejmenování doc. Ošťádala odpovídajícím typem žaloby a tím správním soudům neumožnili jeho meritorní přezkum, proto Ústavní soud podaný návrh posoudil jako nedůvodný. Pro úplnost je třeba dodat, že oba stěžovatelé v září 2016 samostatnou žalobou napadli také rozhodnutí prezidenta republiky o nejmenování doc. Ošťádala profesorem. Ta byla Městským soudem v Praze odmítnuta pro opožděnost a v současné době probíhá u Nejvyššího správního soudu řízení o kasační stížnosti. K výroku a odůvodnění nálezu zaujali odlišné stanovisko soudci Pavel Rychetský, Jan Musil a Jiří Zemánek. * Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/17 včetně disentu je&nbsp;'''<ext>http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/Pl._US_12_17__vcetne_disentu.pdf ::dostupný&nbsp;zde (430&nbsp;KB,&nbsp;PDF)</ext>.''' * ''Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu'' ==== Kontakt ==== * [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] (Brno, 20.11.2017, TZ 126/2017) * Joštova 8, 660 83 Brno 2 * Telefon: (+420) 542162111 * Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169 * Elektronická podatelna: podani@usoud.cz * Web: http://www.usoud.cz/ {{TZ z Katalogu}} [[Kategorie:Tiskové zprávy Multimediaexpo.cz]]

Návrat na stránku „Rozhodnutí prezidenta republiky o nejmenování profesorem nelze žalovat jako nečinnost (TZ126/2017)“.