Samopal PPŠ-41 Špagin

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Zbraně |Jméno= PPŠ-41 Špagin |Obrázek=[[Soubor:Пистолет-пулемет системы Шпагина обр. 1941.jpg|320px]] |Popis= |Původ= [[Sovětský svaz]] |Typ= [[Samopal]] <!-- Type selection --> |is_ranged= |Sečná= |is_explosive= |Střelná=ano |Vozidlo= <!-- Historie služby --> |Služba= [[1941]] – |Používána= |Války= [[druhá světová válka]] <!-- Historie výroby --> |Konstruktér= [[Georgij Semjonovič Špagin|G. S. Špagin]] |Datum návrhu= 1940 (?) |Výrobce= |Datum výroby= [[21. prosinec|21. prosince]] [[1940]] |Počet= 5 miliónu kusů (do roku [[1947]]) |Varianty= <!-- Základní údaje --> |Hmotnost= 5,4 kg (s bubnovým zásobníkem) |Délka= 840 mm |Délka části= 265 mm |Obsluha= <!-- Ranged weapon specifications --> |Náboj= |Ráže= [[7,62x25 mm Tokarev]] (také [[7,63 mm Mauser]]) |Princip střelby= zákluz |Kadence= cca 900 ran/min |Rychlost střely= 430 m/s |Účinný Dostřel= cca 300 m |Maximální dostřel= cca 750 m |Zásobník= bubnový zásobník na 71 nebo schránkový zásobník na 35 nábojů. |Hledí= <!-- Artillery specifications --> |Závěr poušky= |Ráz= |Doprava= |Úhel náklonu= |traverse= <!-- Bladed weapon specifications --> |Ostří= |Záštita= |Head type= |Rukojeť= <!-- Explosive specifications --> |Průměr= |Náplň= |Hmotnost náplně= |Detonace= |Síla exploze= }} '''Samopal PPŠ-41 (Špagin)''' byl jednou z nejslavnějších zbraní [[druhá světová válka|druhé světové války]] zavedený do výzbroje [[Rudá armáda|sovětské armády]] v prosinci [[1940]] a široce používaný v zemích [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] a rozvojových státech ještě dlouho po válce. == Vznik a výroba == '''Samopal PPŠ-41''' byl pokračovatelem starších typů [[Samopal PPD|PPD-1934/38]] a [[samopal PPD|PPD-1940]]. Tento nový typ byl navržen konstruktérem [[Georgij Semjonovič Špagin|G. S. Špaginem]], kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl [[Rudá armáda|Rudou armádou]] přijat v roce [[1941]], ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce [[1942]]. Celkem bylo do roku [[1947]] vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)<ref>V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6</ref> však vyšla z [[írán]]ské kulometky v [[Teherán]]u. == Konstrukce == Samopal '''PPŠ-41''' se vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Jeho výroba probíhala nejen ve zbrojovkách, ale i v mnoha dříve civilních závodech. Měl pouzdro závěru spojené s pláštěm hlavně, masivní neuzamčený závěr s pojistkou na napínací páce, přepínač způsobu střelby před jazýčkem spouště. Původní varianta měla stavitelné klapkové hledí s maximální hlední dálkou 1000 metrů, což byl ze strany konstruktéra optimismus hraničící s nedostatkem soudnosti (uvedená hodnota je cca 5x větší, než činí reálný dosah mířené palby ze samopalu na pistolový náboj). Většina zbraní však obdržela jednoduché překlápěcí hledí, určené pro střelbu do 200 m. === Samopal PPŠ-41 Špagin v akci === <gallery> File:Bundesarchiv Bild 116-168-618, Russland, Kampf um Stalingrad, Soldat mit MPi.jpg|Voják [[Wehrmacht]]u s ukořistěným PPŠ-41 v [[Bitva o Stalingrad|bitvě o Stalingrad]]. File:Bundesarchiv Bild 183-R77366, Berlin, deutsche Kriegsgefangene.jpg|Němečtí [[Válečný zajatec|zajatci]] odvádění Sovětem ozbrojeným samopalem PPD-40. File:1950-northkorea-infantry-arms.jpg|Zrestaurovaný PPŠ-41, na výstavě zbraní používaných [[Severní Korea|Severokorejskou lidovou armádou]] v [[Korejská válka|Korejské válce]]. File:Mémorial uniforme soviétique WWII.JPG|Replika uniformy řadového sovětského vojáka & PPŠ-41. </gallery> Plášť vpředu přesahující hlaveň je šikmo seříznut a uzavřen ocelovou destičkou s otvorem pro průlet střel (otvor má průměr 11 mm, kdežto střely cca. 7,8 mm) Úsťová část pláště má tři výřezy (dva boční a jeden horní). Tyto otvory slouží jako kompenzátor a brzda zpětného rázu, kdy při výstřelu tlačí prachové plyny unikající z vývrtu hlavně zbraň zároveň dopředu a dolů. PPŠ-41 rozhodně nebyl dokonalou zbraní. Vrchní část pouzdra závěru, lisovaná z jednoho plátu kovu společně s pláštěm hlavně, měla po čase tendenci se deformovat a ohýbat v důsledku namáhání rázy vznikajícími při střelbě. Vratný systém závěru byl opatřen fíbrovým nárazníkem, uloženým v zadní části pouzdra, který se dost rychle opotřebovával. Ruští vojáci však v pro ně typické improvizaci tento problém řešili tím, že si v polních podmínkách vyráběli jinak nedostatkové náhradní nárazníky z tvrdého dřeva. Bubnový zásobník používaný u prvních výrobních sérií měl sice značnou kapacitu, ale nevynikal žádnou zvláštní spolehlivostí. Zádržky při podávání byly nejčastější u prvních a posledních 10 nábojů v zásobníku. Navíc byl těžký a nedal se doplňovat náboji, dokud nebyl úplně vyprázdněn - při otevření bubnu totiž napnutá pružina podávacího mechanismu vymrštila zbylé náboje ze zásobníku a rozházela je po okolí. Kromě toho vyprazdňování zásobníku při střelbě dosti zásadním způsobem měnilo těžiště zbraně. Zavedení jednoduššího, spolehlivějšího a lehčího zásobníku segmentového tvaru s kapacitou 35 nábojů bylo tedy zcela logickým řešením. Dokonce i v podmínkách uspěchané válečné výroby si všechny PPŠ-41 podržely charakteristickou vymoženost ruských vojenských zbraní: tvrdě chromovaný vývrt hlavně. Použitý náboj 7,62 Tokarev vytváří při výstřelu v hlavni značné teploty a tlaky. Vrstva tvrdochromu omezovala erozi (vypalování) materiálu hlavně a krom toho bránila korozi vývrtu v důsledku používání nábojových zápalek na bázi třaskavé rtuti (ruská armáda zřejmě tyto zápalky upřednostňuje dodnes, neboť v extrémně nízkých teplotách vykazují vyšší spolehlivost zážehu než zápalky s moderní netoxickou složí). Při výrobě prvních sérií samopalů údajně dokonce došlo na využití hlavní starých vyřazených vojenských pušek Mosin-Nagant 1891, když byly rozřezány napůl a každá tak poskytla hlaveň pro dva samopaly PPŠ ''(A. B. Žuk).'' Ohromující byla [[kadence]] – neuvěřitelných 900 ran za minutu, další jeho výhodou byla jeho nenáročná údržba. Obsluhu PPŠ-41 zvládali i vystresovaní, promrzlí a zcela nedostatečně vycvičení branci bez technického (nebo vůbec jakéhokoli) vzdělání. == Další technická data == *Hmotnost plného zásobníku (bubnový): 1,84 kg *Hmotnost plného zásobníku (schránkový): 0,680 kg *Kapacita zásobníku: 71 nebo 35 nábojů *Princip činnosti: využití zpětného rázu dynamického /neuzamčeného/ závěru *Způsob palby: polo-/plně automatická == Použití mimo SSSR == [[Soubor:Teplice-cccp.JPG|thumb|left|Pomník padlých Sovětů s vyobrazeným PPŠ-41 Špagin v lázeňském městě [[Teplice]].]] Samopal byl oblíbenou kořistí vojáků [[Wehrmacht]]u, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717(r) – „r“ v označení znamená ''russisch'' („ruský“) – případně překomorován na náboj [[9 mm Luger]], upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41.<!--Jedná se nejspíše o omyl, MP-41 byl zcela jiný samopal výhradně německé provenience, vycházející konstrukčně ze samopalů MP-40 a MP-28 (Martin Hessler)--> Samopal PPŠ-41 sloužil po válce v celé řadě armád, československou nevyjímaje. Poslední kusy byly z ČSLA pravděpodobně vyřazeny až na přelomu 50. a 60. let s nástupem nové kategorie vojenských zbraní – samopalů (útočných pušek) na náboj středního balistického výkonu, u nás reprezentovaných typem [[Samopal vzor 58|Sa. vz. 58]]. Licenčně se vyráběl v [[ČLR|Číně]], ve [[Vietnam]]u na jeho konstrukčním základě vznikl samopal K-50. Se svým typickým designem se ''pepeška'' stala jakousi ochrannou známkou a charakteristickým znakem vojáků Rudé armády, a dodnes je k vidění na mnoha obrazech, sochách a pomnících v zemích bývalého východního bloku. == Literatura == * A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3 == Externí odkazy == *[http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=338 Samopal sovětský vz. 1941 (Špagin-41)] na Palba.cz *Samopal PPŠ-41 na [http://world.guns.ru/smg/smg02-e.htm Modern Firearms] {{Sovětské lehké zbraně druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Sovětské a ruské palné zbraně]] [[Kategorie:Samopaly|PPŠ-41 Špagin]]

Návrat na stránku „Samopal PPŠ-41 Špagin“.