Mount Pinatubo

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 24. 8. 2016, 23:08

Výbuch sopky z letecké základny Clark

Pinatubo, 12. června 1991

Mount Pinatubo je aktivní sopka, ležící na ostrově Luzon na Filipínách, přibližně 100 km severozápadně od hlavního města Manily. Až do konce roku 1990 to byl poměrně neznámý komplex lávových dómů v zapomenutém pralese, který nevykazoval žádné známky aktivity už 500 let. Geologické mapování sice zjistilo, že sopka v minulosti několikrát předvedla silnou erupci, ale byla prostě považována za vyhaslou. V jejím těsném okolí žilo přibližně 30 000 a v okruhu 40 kilometrů dalších 500 000 lidí.

Gigantická erupce – 1991

16. června 1990 se v centrálním Luzonu odehrálo velké zemětřesení (magnituda 7,8) s epicentrem asi 100 km severovýchodně od sopky, což později odborníci označili jako možnou příčinu probuzení sopky. O dva týdny později místní obyvatelé hlásili pozorování páry unikající z vrcholu.

15. března 1991 pocítili místní obyvatelé řadu malých zemetřesení, které se opakovali se zvýšenou intenzitou po dalších dvou týdnech. To už ukazovalo na možnou hrozbu vulkanické aktivity.

2. dubna 1991 se sopka jednoznačně probudila. Velká exploze vytvořila 1,5 km dlouhou trhlinu. Během dalších dvou týdnů specialisté detekovali stovky malých zemětřesení. V květnu se vulkanická aktivita zvýšila. Množství produkce oxidu siričitého vzrostlo z 500 tun za den na začátku května až na 5 000 tun za den na konci měsíce, takže bylo zřejmé stoupání magmatu k povrchu. Pak nastala menší přestávka a po 28. květnu se produkce SO₂ snížila.

Už 7. června však došlo k první erupci – sopka vytvořila 7,5 km vysoký sloup popela a prachu. Filipínský institut seizmologie a vulkanologie předpověděl jasnou možnost erupce katastrofálních rozměrů a vláda nařídila všeobecnou evakuaci.

12. června až 14. června nastala jedna malá a tři gigantické erupce. Sopka vyvrhla do vzduchu více než 10 miliard m³ materiálu, vrchol hory prakticky zmizel (výška se snížila z 1 745 na 1 486 metrů) a vytvořila sa kaldera o průměru 2,5 km, jenž se následně zaplnila vodou. Sopečný prach a popel zasáhl oblast velkou 125 000 km² a byl identifikován až ve Vietnamu, Kambodži a Malajsii. Oxid siričitý v atmosféře vyprodukoval nebezpečnou mlhu kyseliny sírové, která vydržela několik měsíců a ovlivnila průměrné teploty na celé planetě (pokles o 0,5 °C).

Následky

Evakuace zničené základny Subic Bay

Spad popela po erupci sopky (10 cm silný)

Celá erupce jednoznačně patří mezi z největší ve 20. století. Vlastní erupce si díky včasné evakuaci vyžádala životy asi jen 300 lidí, ale stovky dalších zemřeli ve sběrných táborech na závažné choroby.

Dvě vojenské základny patřící USA – námořní základna Subic Bay a letecká základna Clark – byli téměř kompletně zničeny silnou vrstvou prachu a popela, stejně jako obydlí přibližně 2 miliónů lidí. Celá zemědělská produkce oblasti byla také zničena (150 km² rýžových farem, 800 000 uhynulých kusů dobytka). Náklady na rekonstrukci se vyšplhali do biliónů filipínských pesos, což výrazně ovlivnilo ekonomiku celé země.

Pyroklastické proudy a laháry změnili krajinu na měsíční poušť, celou oblast odlesnili a výrazně změnili i toky řek. Po ukončení erupce se v kaldeře vytvořilo jezero. Na začátku bylo malé, voda v něm dost horká (40 °C) a silně kyselá (pH 2). Později, po sérii deštů, se kyselost výrazně zlepšila (pH 5,5) a i teplota poklesla na 26 °C.

Externí odkazy

• Volcano.si.edu – Pinatubo na Global Volcanism Program (anglicky)
• Volcano.und.nodak.edu – Pinatubo na Volcano world (anglicky)
• Wikipedia.org – Volcanic Explosivity Index (anglicky)