Hořčiny

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ Vylepšení)
(+ Vzorec)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[File:Absinthin structure2.png|thumb|Vzorec [[absinthin]]u]]
+
[[Soubor:Absinthin.png|thumb|240px|Vzorec [[absinthin]]u]]
'''Hořčiny''' jsou podle jedné definice všechny [[hořkost|hořké]] [[rostliny|rostlinné]] látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.<ref name=novacek>NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.</ref>  
'''Hořčiny''' jsou podle jedné definice všechny [[hořkost|hořké]] [[rostliny|rostlinné]] látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.<ref name=novacek>NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.</ref>  

Aktuální verze z 20. 2. 2018, 10:10

Vzorec absinthinu

Hořčiny jsou podle jedné definice všechny hořké rostlinné látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.[1]

Mají různou chemickou stavbu.

Účinky

V širším slova smyslu se tedy k hořčinám řadí všechny rostlinné látky hořké chuti, které pak díky tomu obvykle mají schopnost dráždit chuťové receptory, zvyšují chuť k jídlu a celkově pomáhají trávení. Pod názvem „amarum“ se přidávají do různých léčebných směsí. Mezi hořčiny je možné řadit i alkaloidy chinin, strychnin a brucin, ty však mají kvůli své jedovatosti omezené užití.[1]

Známé hořčiny

K typickým hořčinám se počítají absinthin a artabsin z pelyňku, knicin, loganin, genciopikrin, marrubiin nebo kondurangin.[1]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.