Hořčiny
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
(+ Vzorec) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[ | + | [[Soubor:Absinthin.png|thumb|240px|Vzorec [[absinthin]]u]] |
'''Hořčiny''' jsou podle jedné definice všechny [[hořkost|hořké]] [[rostliny|rostlinné]] látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.<ref name=novacek>NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.</ref> | '''Hořčiny''' jsou podle jedné definice všechny [[hořkost|hořké]] [[rostliny|rostlinné]] látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.<ref name=novacek>NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.</ref> | ||
Aktuální verze z 20. 2. 2018, 10:10
Hořčiny jsou podle jedné definice všechny hořké rostlinné látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.[1]
Mají různou chemickou stavbu.
Účinky
V širším slova smyslu se tedy k hořčinám řadí všechny rostlinné látky hořké chuti, které pak díky tomu obvykle mají schopnost dráždit chuťové receptory, zvyšují chuť k jídlu a celkově pomáhají trávení. Pod názvem „amarum“ se přidávají do různých léčebných směsí. Mezi hořčiny je možné řadit i alkaloidy chinin, strychnin a brucin, ty však mají kvůli své jedovatosti omezené užití.[1]
Známé hořčiny
K typickým hořčinám se počítají absinthin a artabsin z pelyňku, knicin, loganin, genciopikrin, marrubiin nebo kondurangin.[1]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |