Lockheed F-104 Starfighter
Z Multimediaexpo.cz
(+ Masivní vylepšení) |
(+ Vylepšení) |
||
Řádka 16: | Řádka 16: | ||
|hlavní uživatel =[[Letectvo Spojených států amerických|Letectvo Spojených států]] | |hlavní uživatel =[[Letectvo Spojených států amerických|Letectvo Spojených států]] | ||
|více uživatelů = [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]]<br />Itálie<br />Japonsko | |více uživatelů = [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]]<br />Itálie<br />Japonsko | ||
- | }}'''Lockheed F-104 Starfighter''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] přepadový [[stíhač]]. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 [[Machovo číslo|machy]]. Letoun byl navržen v roce [[1951]], po rozhovorech s piloty během [[Korejská válka|korejské války]], jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce [[1953]] vznikl stroj označený jako ''Model 83'' a roku [[1958 v letectví|1958]] první F-104 vstoupily do služby v americkém [[letectvo|letectvu]]. | + | }}'''Lockheed F-104 Starfighter''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] přepadový [[Stíhací letoun|stíhač]]. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 [[Machovo číslo|machy]]. Letoun byl navržen v roce [[1951]], po rozhovorech s piloty během [[Korejská válka|korejské války]], jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce [[1953]] vznikl stroj označený jako ''Model 83'' a roku [[1958 v letectví|1958]] první F-104 vstoupily do služby v americkém [[letectvo|letectvu]]. |
Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní [[letiště]]. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v [[Spojené státy americké|USA]] neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda). | Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní [[letiště]]. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v [[Spojené státy americké|USA]] neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda). | ||
- | Většího úspěchu Starfighter dosáhl v [[Evropa|Evropě]]. Roku [[1960]] si [[Luftwaffe]] vybrala verzi '''F-104G''' za hlavní bojový letoun, další země [[Severoatlantická aliance|NATO]] následovaly a v programu složeného z [[Německo|Německa]], [[Belgie]], [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Itálie]] zahájily licenční výrobu. Mezi lety [[1965]]–[[1980]] byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]]. Nejnovější verze byla '''F-104S''', šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia Aeronautica. V [[Japonsko|Japonsku]] se licenčně vyráběla verze '''F-104J''', v [[Kanada|Kanadě]] se stroje vyráběly pod označením '''CF-104'''. | + | Většího úspěchu Starfighter dosáhl v [[Evropa|Evropě]]. Roku [[1960]] si [[Luftwaffe]] vybrala verzi '''F-104G''' za hlavní bojový letoun, další země [[Severoatlantická aliance|NATO]] následovaly a v programu složeného z [[Německo|Německa]], [[Belgie]], [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Itálie]] zahájily licenční výrobu. Mezi lety [[1965]]–[[1980]] byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]]. Nejnovější verze byla '''F-104S''', šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia Aeronautica. V [[Japonsko|Japonsku]] se licenčně vyráběla verze '''F-104J''', v [[Kanada|Kanadě]] se stroje vyráběly pod označením '''CF-104'''. |
== Nasazení == | == Nasazení == | ||
Řádka 30: | Řádka 30: | ||
Letouny F-104G se staly základem výzbroje stíhacích bombardovacích křídel (Jabo-Geschwader) 31, 32, 33, 34 a 36, stíhacích křídel (Jagdgeschwader) 71 a 74 západoněmeckého letectva. Společně se stroji RF-104G tvořily také výzbroj průzkumných křídel (Aufklärungsgeschwader) 51 a 52 a dvou křídel námořnictva (Marinefliegergeschwader) 1 ve Šlesviku a MFG 2. Kompletní výcvik pilotů Luftwaffe probíhal v ideálních klimatických podmínkách na leteckých základnách Sheppard v Texasu a Luke v Arizoně u 4512., 4518., a 4443. výcvikové letky CCTS USAF. Po jeho ukončení piloti přecházeli do školy bojového použití 10 v Jeveru v NSR a po náletu 40-50 hodin přecházeli k bojovým útvarům. | Letouny F-104G se staly základem výzbroje stíhacích bombardovacích křídel (Jabo-Geschwader) 31, 32, 33, 34 a 36, stíhacích křídel (Jagdgeschwader) 71 a 74 západoněmeckého letectva. Společně se stroji RF-104G tvořily také výzbroj průzkumných křídel (Aufklärungsgeschwader) 51 a 52 a dvou křídel námořnictva (Marinefliegergeschwader) 1 ve Šlesviku a MFG 2. Kompletní výcvik pilotů Luftwaffe probíhal v ideálních klimatických podmínkách na leteckých základnách Sheppard v Texasu a Luke v Arizoně u 4512., 4518., a 4443. výcvikové letky CCTS USAF. Po jeho ukončení piloti přecházeli do školy bojového použití 10 v Jeveru v NSR a po náletu 40-50 hodin přecházeli k bojovým útvarům. | ||
- | Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku [[2004]] byly vyřazeny a nahrazeny [[Eurofighter]] | + | Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku [[2004]] byly vyřazeny a nahrazeny [[Eurofighter Typhoon|Eurofightery]]. |
Celkem bylo vyrobeno 2 578 kusů F-104 Starfighter. | Celkem bylo vyrobeno 2 578 kusů F-104 Starfighter. | ||
Řádka 70: | Řádka 70: | ||
*'''Zátěž křídel''': 514 kg/m<sup>2</sup> | *'''Zátěž křídel''': 514 kg/m<sup>2</sup> | ||
*'''Profil křídla''': Biconvex 3.36% root and tip | *'''Profil křídla''': Biconvex 3.36% root and tip | ||
- | *'''Hmotnost prázdného stroje''': | + | *'''Hmotnost prázdného stroje''': 6 350 kg (6 760 kg u F-104S) |
- | *'''Vzletová hmotnost''': | + | *'''Vzletová hmotnost''': 9 365 kg |
*'''Maximální vzletová hmotnost''': 13 170 kg (14 060 kg u F-104S) | *'''Maximální vzletová hmotnost''': 13 170 kg (14 060 kg u F-104S) | ||
*'''Pohonná jednotka''': 1× [[proudový motor]] [[General Electric J79]] s přídavným spalováním | *'''Pohonná jednotka''': 1× [[proudový motor]] [[General Electric J79]] s přídavným spalováním | ||
**'''Tah''': 48 kN | **'''Tah''': 48 kN | ||
**'''Tah s přídavným spalováním''': 69 kN | **'''Tah s přídavným spalováním''': 69 kN | ||
+ | {{RIGHTTOC}} | ||
*'''Zero-lift drag coefficient''': 0,0172 | *'''Zero-lift drag coefficient''': 0,0172 | ||
- | *'''Plocha čelního odporu''': 0,31 | + | *'''Plocha čelního odporu''': 0,31 m<sup>2</sup> |
*'''Štíhlost křídla''': 2,45 | *'''Štíhlost křídla''': 2,45 | ||
*'''Lift-to-drag ratio''': 9,2 | *'''Lift-to-drag ratio''': 9,2 |
Verze z 16. 3. 2018, 17:20
F-104 Starfighter | ||
F-104 Starfighter (1979) | ||
Základní charakteristika | ||
---|---|---|
Určení | stíhací letoun | |
Výrobce | Lockheed Corporation | |
Konstruktér | Clarence L. Johnson | |
První let | 4. března 1954 | |
Zařazen | 20. února 1958 | |
Vyřazen | 1975 USA 2004 Itálie | |
Výroba | ||
Vyrobeno | 2 578 ks | |
Varianty | ||
Uživatel | Letectvo Spojených států | |
Luftwaffe Itálie Japonsko |
Lockheed F-104 Starfighter byl americký nadzvukový přepadový stíhač. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 machy. Letoun byl navržen v roce 1951, po rozhovorech s piloty během korejské války, jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce 1953 vznikl stroj označený jako Model 83 a roku 1958 první F-104 vstoupily do služby v americkém letectvu.
Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní letiště. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v USA neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda).
Většího úspěchu Starfighter dosáhl v Evropě. Roku 1960 si Luftwaffe vybrala verzi F-104G za hlavní bojový letoun, další země NATO následovaly a v programu složeného z Německa, Belgie, Nizozemí a Itálie zahájily licenční výrobu. Mezi lety 1965–1980 byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny F-16. Nejnovější verze byla F-104S, šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia Aeronautica. V Japonsku se licenčně vyráběla verze F-104J, v Kanadě se stroje vyráběly pod označením CF-104.
Nasazení
V dubnu 1965 bylo ve Vietnamu poprvé nasazeno 25 letounů F-104C USAF jako záloha proti strojům MiG-17 letectva VDR. 15 Starfighterů bylo trvale udržováno v bojové pohotovosti na základně Danang, ale používaly se převážně k taktickým úkolům. Koncem roku 1965 je USAF z Vietnamu stáhlo, avšak následující rok opět urychleně nasadilo proti novým letounům VDR MiG-21. V této roli sloužily až do příchodu většího počtu Phantomů II. U řadových jednotek USAF ukončily Starfightery službu v roce 1968, u jednotek národní gardy v roce 1975.
V roce 1969 se F-104A letectva Pákistánu zúčastnily indicko-pákistánského konfliktu.
Letouny F-104G se staly základem výzbroje stíhacích bombardovacích křídel (Jabo-Geschwader) 31, 32, 33, 34 a 36, stíhacích křídel (Jagdgeschwader) 71 a 74 západoněmeckého letectva. Společně se stroji RF-104G tvořily také výzbroj průzkumných křídel (Aufklärungsgeschwader) 51 a 52 a dvou křídel námořnictva (Marinefliegergeschwader) 1 ve Šlesviku a MFG 2. Kompletní výcvik pilotů Luftwaffe probíhal v ideálních klimatických podmínkách na leteckých základnách Sheppard v Texasu a Luke v Arizoně u 4512., 4518., a 4443. výcvikové letky CCTS USAF. Po jeho ukončení piloti přecházeli do školy bojového použití 10 v Jeveru v NSR a po náletu 40-50 hodin přecházeli k bojovým útvarům.
Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku 2004 byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.
Celkem bylo vyrobeno 2 578 kusů F-104 Starfighter.
Varianty
- XF-104: vzlet prvního prototypu v roce 1954
- YF-104: předsériové stroje produkované v roce 1956
- F-104A: 155 sériových letounů
- NF-104A:
- QF-104A: (bezpilotní létající cíl - pro cvičení ostré střelby)
- F-104B: 26 dvoumístných letounů
- F-104C: 77 kusů
- F-104D: dvoumístná cvičná verze poháněná motorem J79-GE-7 pro USAF, celkem vyrobeno 22 kusů
- F-104DJ:
- F-104F: dvoumístná cvičná verze, vestavěny nové vystřelovací sedačky Martin Baker Q5
- F-104G: verze pro bývalou NSR, první vzlet 7. června 1960, motor J79-GE-11A
- RF-104G: průzkumná verze s třemi vestavěnými kamerami TA-7M místo trupového kanonu
- TF-104G: dvoumístná verze pro výcvik, celková produkce 137 letounů
- F-104J: Japonský Starfighter vyráběný licenčně u Mitsubishi a Kawasaki s motorem J79-IHI-11A
- F-104N: Tři stroje určené speciálně pro kondiční létání kosmonautů
- F-104S : první vzlet v prosinci 1966, vyráběný v Itálii koncernem F.I.A.T. s motorem J79-GE-19, celkem vyrobeno 165 kusů
- F-104S-ASA (Aggiornamento Sistemi d'Arma): V letech 1986 až 1991 prošlo 153 letounů italského letectva AMI modernizací zbraňového systému.
- F-104S-ASA/M (Aggiornamento Sistemi d'Arma/Modificato): další modernizace italských letounů zástavbou nové avioniky, GPS a hlavních letadlových systémů, upraveno bylo 49 jednomístných a 15 dvoumístných strojů. První z nich byl dodán koncem roku 1998 23. Gruppo/5. Stormo
- TF-104G ASA-M: cvičné dvoumístné italské Starfightery po modernizaci
- CF-104: Kanadský Starfighter vyráběný firmou Canadair s motorem J79-OEL-7 vyráběný licenčně společností Orenda
- CF-104D: dvoumístná verze vyráběná firmou Canadair
Specifikace (F-104G)
Technické údaje
- Posádka: 1
- Rozpětí: 6,36 m
- Délka: 16,66 m
- Výška: 4,09 m
- Nosná plocha: 18,22 m2
- Zátěž křídel: 514 kg/m2
- Profil křídla: Biconvex 3.36% root and tip
- Hmotnost prázdného stroje: 6 350 kg (6 760 kg u F-104S)
- Vzletová hmotnost: 9 365 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J79 s přídavným spalováním
- Tah: 48 kN
- Tah s přídavným spalováním: 69 kN
Obsah |
- Zero-lift drag coefficient: 0,0172
- Plocha čelního odporu: 0,31 m2
- Štíhlost křídla: 2,45
- Lift-to-drag ratio: 9,2
- Tah/Hmotnost: 0,76
Výkony
- Maximální rychlost: 2 125 km/h (2330 km/h u F-104S)
- Dostup: 15 240 m
- Stoupavost: 244 m/s
- Dolet:
- Bojový: 670 km
- Přeletový: 2600 km
Výzbroj
- 1× 20mm kanón M61 Vulcan s 725 střelami
- 4× AIM-9 Sidewinder
- Do 1 815 kg bomb, raket nebo další munice na sedmi závěsech
Velká Galerie
YouTube
High Flight – Lockheed F-104 Version (Color, anglicky) |
History of the F-104 starfighter (anglicky) |
Externí odkazy
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |