Lockheed F-104 Starfighter

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 16. 3. 2018, 17:20

Základní charakteristika
F-104 Starfighter

F-104 Starfighter (1979)
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Lockheed Corporation
Konstruktér	Clarence L. Johnson
První let	4. března 1954
Zařazen	20. února 1958
Vyřazen	1975 USA 2004 Itálie
Výroba
Vyrobeno	2 578 ks
Varianty
Uživatel	Letectvo Spojených států
	Luftwaffe Itálie Japonsko

Lockheed F-104 Starfighter byl americký nadzvukový přepadový stíhač. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 machy. Letoun byl navržen v roce 1951, po rozhovorech s piloty během korejské války, jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce 1953 vznikl stroj označený jako Model 83 a roku 1958 první F-104 vstoupily do služby v americkém letectvu.

Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní letiště. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v USA neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda).

Většího úspěchu Starfighter dosáhl v Evropě. Roku 1960 si Luftwaffe vybrala verzi F-104G za hlavní bojový letoun, další země NATO následovaly a v programu složeného z Německa, Belgie, Nizozemí a Itálie zahájily licenční výrobu. Mezi lety 1965–1980 byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny F-16. Nejnovější verze byla F-104S, šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia Aeronautica. V Japonsku se licenčně vyráběla verze F-104J, v Kanadě se stroje vyráběly pod označením CF-104.

Nasazení

V dubnu 1965 bylo ve Vietnamu poprvé nasazeno 25 letounů F-104C USAF jako záloha proti strojům MiG-17 letectva VDR. 15 Starfighterů bylo trvale udržováno v bojové pohotovosti na základně Danang, ale používaly se převážně k taktickým úkolům. Koncem roku 1965 je USAF z Vietnamu stáhlo, avšak následující rok opět urychleně nasadilo proti novým letounům VDR MiG-21. V této roli sloužily až do příchodu většího počtu Phantomů II. U řadových jednotek USAF ukončily Starfightery službu v roce 1968, u jednotek národní gardy v roce 1975.

V roce 1969 se F-104A letectva Pákistánu zúčastnily indicko-pákistánského konfliktu.

Letouny F-104G se staly základem výzbroje stíhacích bombardovacích křídel (Jabo-Geschwader) 31, 32, 33, 34 a 36, stíhacích křídel (Jagdgeschwader) 71 a 74 západoněmeckého letectva. Společně se stroji RF-104G tvořily také výzbroj průzkumných křídel (Aufklärungsgeschwader) 51 a 52 a dvou křídel námořnictva (Marinefliegergeschwader) 1 ve Šlesviku a MFG 2. Kompletní výcvik pilotů Luftwaffe probíhal v ideálních klimatických podmínkách na leteckých základnách Sheppard v Texasu a Luke v Arizoně u 4512., 4518., a 4443. výcvikové letky CCTS USAF. Po jeho ukončení piloti přecházeli do školy bojového použití 10 v Jeveru v NSR a po náletu 40-50 hodin přecházeli k bojovým útvarům.

Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku 2004 byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.

Celkem bylo vyrobeno 2 578 kusů F-104 Starfighter.

Americký NF-104A

Japonský F-104G

Italský F-104S-ASA/M

Varianty

XF-104: vzlet prvního prototypu v roce 1954
YF-104: předsériové stroje produkované v roce 1956
F-104A: 155 sériových letounů
NF-104A:
QF-104A: (bezpilotní létající cíl - pro cvičení ostré střelby)
F-104B: 26 dvoumístných letounů
F-104C: 77 kusů
F-104D: dvoumístná cvičná verze poháněná motorem J79-GE-7 pro USAF, celkem vyrobeno 22 kusů
F-104DJ:
F-104F: dvoumístná cvičná verze, vestavěny nové vystřelovací sedačky Martin Baker Q5
F-104G: verze pro bývalou NSR, první vzlet 7. června 1960, motor J79-GE-11A
RF-104G: průzkumná verze s třemi vestavěnými kamerami TA-7M místo trupového kanonu
TF-104G: dvoumístná verze pro výcvik, celková produkce 137 letounů
F-104J: Japonský Starfighter vyráběný licenčně u Mitsubishi a Kawasaki s motorem J79-IHI-11A
F-104N: Tři stroje určené speciálně pro kondiční létání kosmonautů
F-104S : první vzlet v prosinci 1966, vyráběný v Itálii koncernem F.I.A.T. s motorem J79-GE-19, celkem vyrobeno 165 kusů
F-104S-ASA (Aggiornamento Sistemi d'Arma): V letech 1986 až 1991 prošlo 153 letounů italského letectva AMI modernizací zbraňového systému.
F-104S-ASA/M (Aggiornamento Sistemi d'Arma/Modificato): další modernizace italských letounů zástavbou nové avioniky, GPS a hlavních letadlových systémů, upraveno bylo 49 jednomístných a 15 dvoumístných strojů. První z nich byl dodán koncem roku 1998 23. Gruppo/5. Stormo
TF-104G ASA-M: cvičné dvoumístné italské Starfightery po modernizaci
CF-104: Kanadský Starfighter vyráběný firmou Canadair s motorem J79-OEL-7 vyráběný licenčně společností Orenda
CF-104D: dvoumístná verze vyráběná firmou Canadair

Specifikace (F-104G)

Technické údaje

Posádka: 1
Rozpětí: 6,36 m
Délka: 16,66 m
Výška: 4,09 m
Nosná plocha: 18,22 m²
Zátěž křídel: 514 kg/m²
Profil křídla: Biconvex 3.36% root and tip
Hmotnost prázdného stroje: 6 350 kg (6 760 kg u F-104S)
Vzletová hmotnost: 9 365 kg
Maximální vzletová hmotnost: 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J79 s přídavným spalováním
- Tah: 48 kN
- Tah s přídavným spalováním: 69 kN

Zero-lift drag coefficient: 0,0172
Plocha čelního odporu: 0,31 m²
Štíhlost křídla: 2,45
Lift-to-drag ratio: 9,2
Tah/Hmotnost: 0,76

Výkony

Maximální rychlost: 2 125 km/h (2330 km/h u F-104S)
Dostup: 15 240 m
Stoupavost: 244 m/s
Dolet:
- Bojový: 670 km
- Přeletový: 2600 km

Výzbroj

1× 20mm kanón M61 Vulcan s 725 střelami
4× AIM-9 Sidewinder
Do 1 815 kg bomb, raket nebo další munice na sedmi závěsech

Velká Galerie

Mnoho fotografií Lockheedu F-104 Starfighter

YouTube

High Flight – Lockheed F-104 Version (Color, anglicky)

History of the F-104 starfighter (anglicky)

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Lockheed F-104 Starfighter

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
F-104 Starfighter

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 16: / Řádka 16: @@
   |hlavní uživatel =[[Letectvo Spojených států amerických|Letectvo Spojených států]]
   |více uživatelů =  [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]]<br />Itálie<br />Japonsko
-}}'''Lockheed F-104 Starfighter''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] přepadový [[stíhač]]. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 [[Machovo číslo|machy]]. Letoun byl navržen v roce [[1951]], po rozhovorech s piloty během [[Korejská válka|korejské války]], jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce [[1953]] vznikl stroj označený jako ''Model 83'' a roku [[1958 v letectví|1958]] první F-104 vstoupily do služby v americkém [[letectvo|letectvu]].
+}}'''Lockheed F-104 Starfighter''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] přepadový [[Stíhací letoun|stíhač]]. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 [[Machovo číslo|machy]]. Letoun byl navržen v roce [[1951]], po rozhovorech s piloty během [[Korejská válka|korejské války]], jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce [[1953]] vznikl stroj označený jako ''Model 83'' a roku [[1958 v letectví|1958]] první F-104 vstoupily do služby v americkém [[letectvo|letectvu]].
 Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní [[letiště]]. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v [[Spojené státy americké|USA]] neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou národní letecká garda).
-Většího úspěchu Starfighter dosáhl v [[Evropa|Evropě]]. Roku [[1960]] si [[Luftwaffe]] vybrala verzi '''F-104G''' za hlavní bojový letoun, další země [[Severoatlantická aliance|NATO]] následovaly a v programu složeného z [[Německo|Německa]], [[Belgie]], [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Itálie]] zahájily licenční výrobu. Mezi lety [[1965]]–[[1980]] byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]]. Nejnovější verze byla '''F-104S''', šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia&nbsp;Aeronautica. V [[Japonsko|Japonsku]] se licenčně vyráběla verze '''F-104J''', v [[Kanada|Kanadě]] se stroje vyráběly pod označením '''CF-104'''.
+Většího úspěchu Starfighter dosáhl v [[Evropa|Evropě]]. Roku [[1960]] si [[Luftwaffe]] vybrala verzi '''F-104G''' za hlavní bojový letoun, další země [[Severoatlantická aliance|NATO]] následovaly a v programu složeného z [[Německo|Německa]], [[Belgie]], [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Itálie]] zahájily licenční výrobu. Mezi lety [[1965]]–[[1980]] byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]]. Nejnovější verze byla '''F-104S''', šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Alenia&nbsp;Aeronautica. V [[Japonsko|Japonsku]] se licenčně vyráběla verze '''F-104J''', v&nbsp;[[Kanada|Kanadě]] se stroje vyráběly pod označením '''CF-104'''.
 == Nasazení ==
@@ Řádka 30: / Řádka 30: @@
 Letouny F-104G se staly základem výzbroje stíhacích bombardovacích křídel (Jabo-Geschwader) 31, 32, 33, 34 a 36, stíhacích křídel (Jagdgeschwader) 71 a 74 západoněmeckého letectva. Společně se stroji RF-104G tvořily také výzbroj průzkumných křídel (Aufklärungsgeschwader) 51 a 52 a dvou křídel námořnictva (Marinefliegergeschwader) 1 ve Šlesviku a MFG 2. Kompletní výcvik pilotů Luftwaffe probíhal v ideálních klimatických podmínkách na leteckých základnách Sheppard v Texasu a Luke v Arizoně u 4512., 4518., a 4443. výcvikové letky CCTS USAF. Po jeho ukončení piloti přecházeli do školy bojového použití 10 v Jeveru v NSR a po náletu 40-50 hodin přecházeli k bojovým útvarům.
-Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku [[2004]] byly vyřazeny a nahrazeny [[Eurofighter]]y.
+Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku [[2004]] byly vyřazeny a nahrazeny [[Eurofighter Typhoon|Eurofightery]].
 Celkem bylo vyrobeno 2&nbsp;578 kusů F-104 Starfighter.
@@ Řádka 70: / Řádka 70: @@
 *'''Zátěž křídel''': 514 kg/m<sup>2</sup>
 *'''Profil křídla''': Biconvex 3.36% root and tip
-*'''Hmotnost prázdného stroje''': 6350 kg (6 760 kg u F-104S)
+*'''Hmotnost prázdného stroje''': 6 350 kg (6 760 kg u F-104S)
-*'''Vzletová hmotnost''': 9365 kg
+*'''Vzletová hmotnost''': 9 365 kg
 *'''Maximální vzletová hmotnost''': 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
 *'''Pohonná jednotka''': 1× [[proudový motor]] [[General Electric J79]] s přídavným spalováním
 **'''Tah''': 48 kN
 **'''Tah s přídavným spalováním''': 69 kN
+{{RIGHTTOC}}
 *'''Zero-lift drag coefficient''': 0,0172
-*'''Plocha čelního odporu''': 0,31 m²
+*'''Plocha čelního odporu''': 0,31 m<sup>2</sup>
 *'''Štíhlost křídla''': 2,45
 *'''Lift-to-drag ratio''': 9,2