Ledňáček říční

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(commons=)
m (Nahrazení textu „* Seznam ptáků v Česku“ textem „* Seznam ptáků Česka“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 211: Řádka 211:
=== Související články ===
=== Související články ===
* [[Ledňáčkovití]]
* [[Ledňáčkovití]]
-
* [[Seznam ptáků v Česku]]
+
* [[Seznam ptáků Česka]]
* [[Seznam přísně chráněných druhů živočichů podle Bernské úmluvy]]
* [[Seznam přísně chráněných druhů živočichů podle Bernské úmluvy]]
== Reference ==
== Reference ==

Aktuální verze z 21. 5. 2018, 07:45


Ledňáček říční (Alcedo atthis) je průměrně 16,5 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých (Alcedinidae). Je velmi výrazně zbarvený s oranžovou spodinou a modrým hřbetem, křídly a temenem. Výrazným znakem je také jeho nápadně dlouhý zašpičatělý zobák. Pro své krásné zbarvení je nazýván Létající drahokam. Vyskytuje se u pomalu tekoucích čistých vod na velkém území Evropy, Asie a v severní Africe. Ve střední Evropě se přitom jedná o jediného zástupce své čeledi. Ledňáček říční je po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. Živí se především menšími rybami, které loví střemhlavým útokem pod vodou, ale v malé míře se v jeho potravě objevuje i vodní hmyz a obojživelníci. Hnízdí v norách, které si sám hloubí ve strmých březích vod, v jedné snůšce přitom bývá 5-7 světlých vajec. V roce 2000 jej Česká společnost ornitologická (ČSO) označila za "Ptáka roku".[1]

Obsah

Popis

Ledňáček říční v letu

Ledňáček říční je jen o něco málo větší než vrabec. Dorůstá 16–17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny, široká křídla a zhruba 4 cm dlouhý rovný zašpičatělý zobák. Je výrazný svým zářivým zbarvením, které se mírně liší v závislosti na jednotlivých poddruzích (viz Taxonomie). Středoevropský poddruh, A. a. ispida, má vnější část křídel, hřbet, ocas a téměř celou hlavu modrou, hruď a končetiny jsou jasně oranžové, zobák tmavý, skvrna pod ním a po stranách krku je pak zbarvena bíle. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak výrazně neliší, samice však na rozdíl od samců mají červeně zbarvený kořen spodní čelisti. Mladí ptáci jsou obecně jednotvárněji zbarveni a jejich opeření má zelenavější odstín.[2] V severní Africe, Evropě a ve většině Asie se jedná o naprosto nezaměnitelný druh, v její jihovýchodní části však může být relativně snadno zaměněn s více jak 6 jinými druhy ledňáčků, zejména pak s ledňáčkem modrohřbetým (Alcedo meninting).[3] Jeho let je rychlý (dokáže dosáhnout i rychlosti vyšší jak 45 km/h)[4] a přímý a dá se při něm relativně snadno určit díky jeho jasně modře zbarvenému kostřci.[5] Často a nápadně se ozývá, nejčastěji krátkým, ostrým a při vzrušení často opakovaným tyt-tyt.[6][7]

Rozšíření

Mapka s rozšířením</br>
Čisté potoky s bohatým výskytem ryb poskytují ledňáčkům říčním ideální životní prostředí

Ledňáček říční se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou Islandu, severního cípu Britských ostrovů a Skandinávie. Značně zasahuje také na rozsáhlé území Asie, zejména pak do její západní, východní, jižní a jihovýchodní části. Izolovaně obývá také severní Afriku. Jeho globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu velkou zhruba 24 900 000 km2.[8] Severské populace jsou většinou tažné, ptáci z jižních populací na svých hnízdištích setrvávají po celý rok.[2] Tažní jedinci zimují zejména ve střední Evropě a Středomoří a někteří migrují až na vzdálený africký kontinent. Asijští ptáci pak zimují zejména v jihovýchodní Asii. Migruje především v noci a často i na dlouhé vzdálenosti, např. sibiřští ptáci musí ročně zdolat i více jak 3000 km.[3]

Početnost

V posledních letech nebyl u jeho populace, která čítá zhruba 600 000 párů,[8] zaznamenán pokles vyšší jak 30 % a proto je v Červeném seznamu zaznamenán jako málo dotčený druh.[9] Evropská populace pak čítá 67 - 135 000 párů.[10] Jeho početnost je však většinou rok od roku odlišná a to zejména v závislosti na teplotách v zimním období. Typickým příkladem je Belgie, kde bylo po zimě s velmi nízkými teplotami zaznamenáno jen 8 párů, během 5 let se jeho početnost na území tohoto státu zvýšila až na 45 párů, z toho však v následujícím roce nepříznivou zimu přežilo pouze 25 párů.[2] Vážnou hrozbu pro něj však představuje i ničení přirozeného biotopu a nedostatek hnízdních míst.[4]

Biotop

Žije v blízkosti pomalu tekoucích čistých vod bohatých na ryby. Z tohoto důvodu mohou ledňáčci sloužit také jako bioindikátor čisté vody. Nejčastěji tak obývá řeky, potoky, rybníky, jezera, přehrady a mokřiny. Během zimního období často zalétává i k poloslaným vodám.[2]

Rozšíření v ČR

V České republice se ledňáček říční vyskytuje celoročně. I přesto, že je jeho populační trend na našem území v posledních letech na mírném vzestupu,[11] stále jej řadíme mezi silně ohrožené a tudíž i přísně chráněné druhy.[12] Na území ČR totiž hnízdí pouze v počtu 300 – 700 párů, a to maximálně do nadmořské výšky 900 m.[6]

Ekologie

Ledňáček říční je plachý a po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. V případě, že na jeho území vnikne konkurent, skloní se, začne pomalu kývat hlavou ze strany na stranu a roztahuje křídla. K soubojům dochází jen zřídkakdy, jeho podstatou je však shození jednoho z účastníků do vody a jeho přidržení pod ní. Tyto souboje se však téměř vždy obcházejí bez jakýchkoli vážných zranění.[13]

Potrava a lov

Ledňáček na pozorovatelně

Živí se zejména menšími rybami do velikosti 12 cm, které v jeho potravě zaujímají 60 - 67 %. Nejčastěji jsou zde zastoupeny vranky, pstruzi, štiky, tloušti a jiní zástupci čeledi kaprovitých. Vyjma ryb požírá i obojživelníky, hmyz a korýše.[4] Ledňáček ztrácí rychlým létáním hodně energie, denně proto musí spořádat takové množství potravy, které se vyrovná celým 60 % jeho celkové hmotnosti.[13]

Ledňáček říční s kořistí

Na kořist většinou číhá vsedě na větvi visící obvykle 1 - 2 m nad vodou, v případě, že se v okolí žádné vhodné větve nenacházejí, vyhlíží ji i za třepotavého letu (takto se však stává pouze ve 3 % případů). Pokud kořist spatří, vrhá se rychlým střemhlavým letem pod vodní hladinu, uchopí ji do zobáku a poté se opět vrací zpět na svou pozorovatelnu.[4] Pod vodou má oči otevřené, ale chráněné jemnou blankou, díky které nevidí a spoléhá se tak pouze na dotek.[14] Ulovenou potravu následně zabijí údery o větev a polyká ji hlavou napřed, aby se neporanil o rybí šupiny a ploutve.[15] Při lovu se může potopit i jeden metr pod vodní hladinu,[14] obvykle však nepřesahuje hloubku 25 cm.[16] Úspěšnost lovu je velmi nízká, jen totiž přibližně každý desátý pokus je úspěšný.[14] Nestravitelných zbytků, jako jsou kosti, se několikrát denně zbavuje v podobě malých šedých vývržků.[3]

Rozmnožování

Umělé hloubení strmých břehů u vodních ploch napomáhá k zvýšení počtu hnízdících ptáků

Obě pohlaví ledňáčka říčního pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Hnízdění je po celý rok jediné období, kdy se nezdržuje samotářsky, ale v párech, každý pár přitom obhajuje teritorium velké až 1 km.[16] Je známý svými námluvami, při kterých samec pronásleduje samičku, oba se spolu střemhlav vrhají do vody, avšak v poslední chvíli změní směr a letí vysoko ke korunám stromů. Ledňáččí zásnuby mohou trvat i několik hodin, poté dochází k tzv. zásnubnímu krmení. Samec přináší samici potravu, uklání se a předává ji přímo samičce do zobáku.[4]

Mladý pták

Hloubí si vlastní noru na příkrých březích v blízkosti vod. Většinou bývá umístěna vysoko, v některých případech až 37 m nad hladinou,[2] díky čemuž je chráněna před mnoha predátory, jako jsou například lasičky. Pro její vybudování potřebuje měkkou půdu, do které zobákem naráží až do doby, dokud se v ní neobjeví důlek. V konečném stádiu nora může na délku měřit až půl metru a na jejím konci je malá komůrka. Pokud je na okraji hnízda trus, znamená to, že noru obývají mláďata. Hnízdí od května až do září, ročně má přitom obvykle 1 - 2 snůšky. Klade 5 - 7 bílých, 22 x 19 mm velkých a 4,3 g těžkých vajec (z toho 5 % tvoří skořápka),[10] na jejichž sezení, které trvá 19 - 21 dní, se střídavě podílí oba rodiče. Výjimkou jsou pouze noci, kdy inkubaci vykonává pouze samice.[2] Mláďata se rodí slepá a holá, v prvních dvou týdnech měří zhruba 5 - 8 cm. Zpočátku je rodiče krmí v intervalu 45 minut, v pozdějším věku již v intervalu 15 minut.[14] Hnízdo opouští po 23 - 27 dnech. V tomto období jsou velmi náchylná a díky promoknutí peří se často při pokusu o lov kořisti utopí. Dospělosti se tak dožívá průměrně jen 50 % z nich.[2] Ve volné přírodě se dožívá průměrně 7 let,[2] zatím nejstarší zaznamenaný jedinec pochází z Belgie s věkem 21 let.[17]

Taxonomie

Ledňáčci jsou malí ptáci tvořící čeleď ledňáčkovitých a tři samostatné podčeledi - Halcyoninae, Cerylinae a Alcedinidae. Nejpočetnější rod třetí zmiňované podčeledi, Alcedo, kam řadíme i ledňáčka říčního, čítá celkem 17 druhů. Název Alcedo je přitom latinský výraz pro ledňáčka, Atthis zase jméno krásné mladé ženy z ostrova Lesbos a přítelkyně známé básníkářky Sapfó.[10] Jeho nejblíže příbuznými druhy jsou přitom ledňáček modrohřbetý, límcový a větší.[3] Druh poprvé popsal v roce 1758 švédský přírodovědec Carl Linné pod původním názvem Alcedo ispida.[18] Většinou u něj rozlišujeme 7 poddruhů (viz přehled níže),[18][16] některé zdroje však uvádí poddruhů i více.[19]

Související články

Reference

  1. ↑ Pták roku [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2009-11-20]. Dostupné online.  
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 DEWEY, Tanya; GARDNER, Ryan. Alcedo atthis [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 FRY, C. Hilary; FRY, Kathie; HARRIS, Alan. Kingfishers, Bee-eaters and Rollers. Londýn : Christopher Helm, 1999. ISBN 0713652063. (anglicky) 
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 COLLIN, Didier; LE-DANTEC, Daniel. Martin-pêcheur d'Europe [online]. [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ SNOW, David; PERRINS, Christopher M.. The Birds of the Western Palearctic. Oxford : Oxford University Press, 1998. ISBN 019854099X. (anglicky) 
  6. ↑ 6,0 6,1 DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. Kapitola 70. Rorýsi, ledňáčci, dudek, vlha, mandelík, s. 154.  
  7. ↑ BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.  
  8. ↑ 8,0 8,1 BUTCHART, Stuart; EKSTROM, Jonathan. Common Kingfisher - BirdLife Species Factsheet [online]. [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Alcedo atthis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ 10,0 10,1 10,2 Common Kingfisher Alcedo atthis [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Ledňáček říční (Alcedo atthis) [online]. Česká společnost ornitologická - Jednotný program sčítání ptáků, [cit. 2009-11-20]. Dostupné online.  
  12. ↑ Seznam přísně chráněných druhů ptáků ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2009-11-20]. Dostupné online.  
  13. ↑ 13,0 13,1 TAN, Ria. Common Kingfisher [online]. [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ 14,0 14,1 14,2 14,3 KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  15. ↑ Kingfisher [online]. The Royal Society for the Protection of Birds, [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ 16,0 16,1 16,2 Zvíře. Redakce David Burnie et al.; překlad Jiří Šmaha. Praha : Euromedia Group, k. s., 2002. ISBN 8024208628. Kapitola Srostloprstí, s. 327–328.  
  17. ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ 18,0 18,1 Common Kingfisher (Alcedo atthis) [online]. The Internet Bird Collection (IBC), [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ LEPAGE, Denis. Avibase - the world bird database [online]. [cit. 2009-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Alcedo atthis
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Led%C5%88%C3%A1%C4%8Dek_%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD“