Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Šablona:Článek dne/2017/29
Z Multimediaexpo.cz
(+ Nový servisní článek) |
m (Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Článků DNE“) |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
- | [[Soubor: | + | [[Soubor:Jana Novotná-2013-BWFlickr-2.jpg|right|160px|Jana Novotná v Indian Wells (Kalifornie, 2013)]] |
- | '''[[ | + | '''[[Jana Novotná]]''' (* [[2. říjen|2. října]] [[1968]], † [[19. listopad]]u [[2017]]) byla [[Česká republika|česká]] tenisová [[trenér]]ka, profesionální [[tenis]]tka a světová jednička v ženské čtyřhře, která hrála na okruhu WTA v letech 1987 až 1999. Zejména na rychlých površích praktikovala styl servis-volej, který se stal během její kariéry mezi ženami vzácný. |
- | + | Třikrát hrála finále dvouhry ve [[Wimbledon (tenis)|Wimbledonu]], v roce 1998 vítězně, v letech 1993 a 1997 z něj odešla poražena. Stala se tak nejstarší vítězkou premiérového grandslamového turnaje ve dvouhře [[Otevřená éra světového tenisu|otevřené éry]], když na wimbledonský titul dosáhla ve 29 letech a 9 měsících věku. Vyhrála [[WTA Tour Championships|Turnaj mistryň]] konaný v [[New York]]u ve dvouhře (1995) i ve čtyřhře (1995 a 1997, navíc byla pětkrát ve finále). V ženské čtyřhře získala celkově 12 [[Grand Slam (tenis)|Grand Slamů]] (vyhrála v ní všechny čtyři grandslamy), ve smíšené čtyřhře pak dosáhla na čtyři grandslamy. Se spoluhráčkou [[Helena Suková|Helenou Sukovou]] vytvořily v sezóně 1990 sérii 44zápasové neporazitelnosti ze čtyřhry, což představuje 3. nejdelší takovou šňůru v ženském tenise. | |
- | + | Na turnajích [[Ženská tenisová asociace|WTA]] vyhrála 24 turnajů ve dvouhře, 76 ve čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře. Dohromady vyhrála 100 turnajů WTA, čímž je jednou ze sedmi tenistek historie, jež dosáhly 100 a více titulů WTA. Roku 1994 vyhrála s [[Petr Korda|Petrem Kordou]] pro [[Česká republika|Českou republiku]] [[Hopmanův pohár]]. | |
- | + | Nejvýše na [[Žebříček WTA|žebříčku WTA]] pro dvouhru byla klasifikovaná v červenci 1997 na '''2. místě'''. Jediný zápas ji dělil od pozice ženské světové jedničky ve dvouhře, a to vítězné semifinále na [[US Open (tenis)|US Open]] 1998 s [[Martina Hingisová|Martinou Hingisovou]], které ovšem prohrála 6–3, 1–6, 4–6. Na žebříčku WTA pro čtyřhru byla nejvýše hodnocená v srpnu 1990 na '''1. místě'''. | |
- | <noinclude>[[Kategorie: | + | |
+ | V letech 1989, 1990, 1991, 1996 a 1998 byla vyhlášena nejlepší deblistkou ženského okruhu WTA. Do [[Mezinárodní tenisová síň slávy|Mezinárodní tenisové síně slávy]] byla přijata v roce 2005. | ||
+ | |||
+ | Na profesionální okruh WTA vstoupila v únoru [[1987]]. V prvních letech kariéra dosahovala nejlepších výsledků v ženské čtyřhře a roku 1990 se stala světovou deblovou jedničkou. Od chvíle, kdy jí začala trénovat [[Hana Mandlíková]] se zlepšila její hra i ve dvouhře. V roce [[1991]] se poprvé probojovala do finále dvouhry [[Grand Slam (tenis)|Grand Slamu]], a to na Australian Open, kde podlehla [[Monika Selešová|Monice Selešové]] {{Nowrap|5–7, 6–3, 6–1}}. | ||
+ | |||
+ | O dva roky později dosáhla finálové účasti v singlu [[Wimbledon (tenis)|Wimbledonu]], ve kterém již vedla v rozhodujícím setu 4–1 a 40-15 nad obhájkyní titulu [[Steffi Grafová|Steffi Grafovou]], když první dva sety skončily 6–7, 6–1. Přesto závěr psychicky nezvládla, začala kazit lehké míče. Grafová daný game zvrátila a získala pět her v řadě, čímž vyhrála třetí set 6–4. Při ceremoniálu finalistek se pak rozplakala vévodkyni z Kentu na rameni. Ta ji utěšovala, že jednou jistě turnaj vyhraje... | ||
+ | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 7. 1. 2019, 12:44
Jana Novotná (* 2. října 1968, † 19. listopadu 2017) byla česká tenisová trenérka, profesionální tenistka a světová jednička v ženské čtyřhře, která hrála na okruhu WTA v letech 1987 až 1999. Zejména na rychlých površích praktikovala styl servis-volej, který se stal během její kariéry mezi ženami vzácný.
Třikrát hrála finále dvouhry ve Wimbledonu, v roce 1998 vítězně, v letech 1993 a 1997 z něj odešla poražena. Stala se tak nejstarší vítězkou premiérového grandslamového turnaje ve dvouhře otevřené éry, když na wimbledonský titul dosáhla ve 29 letech a 9 měsících věku. Vyhrála Turnaj mistryň konaný v New Yorku ve dvouhře (1995) i ve čtyřhře (1995 a 1997, navíc byla pětkrát ve finále). V ženské čtyřhře získala celkově 12 Grand Slamů (vyhrála v ní všechny čtyři grandslamy), ve smíšené čtyřhře pak dosáhla na čtyři grandslamy. Se spoluhráčkou Helenou Sukovou vytvořily v sezóně 1990 sérii 44zápasové neporazitelnosti ze čtyřhry, což představuje 3. nejdelší takovou šňůru v ženském tenise.
Na turnajích WTA vyhrála 24 turnajů ve dvouhře, 76 ve čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře. Dohromady vyhrála 100 turnajů WTA, čímž je jednou ze sedmi tenistek historie, jež dosáhly 100 a více titulů WTA. Roku 1994 vyhrála s Petrem Kordou pro Českou republiku Hopmanův pohár.
Nejvýše na žebříčku WTA pro dvouhru byla klasifikovaná v červenci 1997 na 2. místě. Jediný zápas ji dělil od pozice ženské světové jedničky ve dvouhře, a to vítězné semifinále na US Open 1998 s Martinou Hingisovou, které ovšem prohrála 6–3, 1–6, 4–6. Na žebříčku WTA pro čtyřhru byla nejvýše hodnocená v srpnu 1990 na 1. místě.
V letech 1989, 1990, 1991, 1996 a 1998 byla vyhlášena nejlepší deblistkou ženského okruhu WTA. Do Mezinárodní tenisové síně slávy byla přijata v roce 2005.
Na profesionální okruh WTA vstoupila v únoru 1987. V prvních letech kariéra dosahovala nejlepších výsledků v ženské čtyřhře a roku 1990 se stala světovou deblovou jedničkou. Od chvíle, kdy jí začala trénovat Hana Mandlíková se zlepšila její hra i ve dvouhře. V roce 1991 se poprvé probojovala do finále dvouhry Grand Slamu, a to na Australian Open, kde podlehla Monice Selešové 5–7, 6–3, 6–1.
O dva roky později dosáhla finálové účasti v singlu Wimbledonu, ve kterém již vedla v rozhodujícím setu 4–1 a 40-15 nad obhájkyní titulu Steffi Grafovou, když první dva sety skončily 6–7, 6–1. Přesto závěr psychicky nezvládla, začala kazit lehké míče. Grafová daný game zvrátila a získala pět her v řadě, čímž vyhrála třetí set 6–4. Při ceremoniálu finalistek se pak rozplakala vévodkyni z Kentu na rameni. Ta ji utěšovala, že jednou jistě turnaj vyhraje...