Zamoskvoreckaja (linka metra v Moskvě)
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 21. 6. 2013, 12:31
Zamoskvoreckaja (rusky Замоскворе́цкая; původní název Gorkovsko-Zamoskvoreckaja) je linka Moskevského metra. Je označovaná také jako linka dvě, tmavězelenou barvou. V provozu je od roku 1938, denně přepraví 1,8 milionů cestujících. Nasazovány jsou osmivozové vlakové soupravy, které dosahují průměrné cestovní rychlosti 42 km/h a celou linku projedou za 52 minut. Linka byla původně řazena jako třetí, až za Arbatsko-Pokrovskou. Její význam byl však větší než u tmavomodré linky a tak nakonec byla zařazena jako druhá. Pořadí barev pro linky metra červená-zelená-modrá bylo poté dodržováno ve všech městech SSSR při výstavbě jejich vlastních systémů metra (až na výjimku, kterou je Minsk).
Obsah |
Historie
První úsek mezi stanicemi Sokol a Těatralnaja byl zprovozněn 11. září 1938, měřil 8,5 km; vedl pod Leningradským prospektem, rušnou moskevskou třídou. K prvnímu prodloužení linky došlo za druhé světové války, v roce 1943, o tři stanice jižním směrem – konečnou se stala Avtozavodskaja; metro tak obsloužilo i továrnu Zavod imeni Lichačeva na výrobu aut. První provozní úseky Zamoskvorecké linky jsou známé pro svojí okázalou architekturu, která bývá označována za prolínající se socialistický realismus a Art deco. Vyniká obzvláště stanice Majakovskaja, která patří mezi nejvíce fotografované a prezentované – nedlouho po svém dokončení sklidilo její architektonické ztvárnění úspěch i na zahraničních výstavách. Další prodloužení, tentokrát severním směrem, ze stanice Sokol na dnešní konečnou Rečnoj vokzal se otevřelo až 30. prosince 1964. Nové stanice již byly jiné; okázalou architekturu vystřídala strohost a spartánskost. Roku 1969 byl jižní konec trasy prodloužen až ke stanici Kachovskaja (dnes poslední tři stanice byly od linky odděleny a přebudovány jako linka 11 (Kachovskaja). 20. června 1979 byla do již provozovaného úseku, pod centrum města, mezi stanice Majakovskaja a Těatralnaja vestavěna, a to bez přerušení provozu další stanice – Tverskaja, která slouží jako přestupní a významný dopravní terminál. Dnešní konečná Krasnogvardějskaja, která se nachází na jižním okraji města, byla zprovozněna až roku 1985, od této doby k změnám nedošlo (vyjma oddělení větve a zřízení linky Kachovskaja v roce 1995). Roku 2004 došlo v tunelu u stanice Avtozavodskaja k teroristickému útoku, který zničil jeden celý vlak a zabil mnoho lidí.
Současnost
V současné době je velmi využívaná Zamoskvoreckaja z velké části renovována; přestože rekonstrukce probíhaly již v dřívějších dobách, jejich rozsah v nedávných časech je větší než dříve. Tyto práce se týkají pouze ražených stanic, u hloubených z 60. let 20. století se začne s rekonstrukcí později. Linka byla vybudována tak, že je technicky možné na některých místech dobudovat další stanice (hlavně v centrální ražené části), jakákoliv dostavba podobně jako byla například u Tverské plánována není, výjimkou je jedna stanice na povrchové části trati, mezi stanicemi Avtozavodskaja a Kolomenskaja.
Nasazované vlaky
Nasazované soupravy se měnily v průběhu desítek let existence této linky následovně:
Pro vypravování vlaků slouží depa Sokol a Zamoskvoreckoje.
Stanice
- Rečnoj vokzal
- Vodnyj stadion
- Vojkovskaja
- Sokol
- Aeroport
- Dinamo
- Běloruskaja (přestupní)
- Majakovskaja
- Tverskaja (přestupní, původně Gorkovskaja)
- Těatralnaja (přestupní, původně Ploščaď Sverdlova)
- Novokuzněckaja (přestupní)
- Pavěleckaja (přestupní)
- Avtozavodskaja (původní název Závod imeni Stalina)
- Kolomenskaja
- Kaširskaja (přestupní)
- Kantěmirovskaja
- Caricyno (původní název Lenino)
- Orechovo
- Domodědovskaja
- Krasnogvardějskaja
- Bratějevo (nedokončená)
Externí odkazy
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |