Vought F4U Corsair
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 23. 6. 2013, 12:25
| F4U Corsair | ||
| Soubor:F4U Corsair.jpg | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | palubní stíhací letoun | |
| Výrobce | Vought | |
| Konstruktér | Rex Beisel Igor Sikorsky | |
| První let | 29. dubna 1940 | |
| Zařazen | 28. prosince 1942 | |
| Vyřazen | 1953 | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 12 571 ks | |
| Varianty | Super Corsair | |
| Uživatel | U.S. Navy & US Marine Corps (10 016) | |
| FAA (2 012) RNZAF (424) Aéronavale (119) | ||
Chance Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v Druhé světové a v Korejské válce. Byly vyráběny v letech 1940–1952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571.
Obsah |
Vývoj, užití
Vývoj letounu Vought F4U Corsair, který měl být dle zadání námořní stíhačkou, začal roku 1938. Letoun byl postaven "kolem" motoru Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. Pro maximální využití výkonu motoru bylo nezbytné instalovat vrtuli velkého průměru a také bylo nutné zachovat podvozkovou část, což vedlo k typickému designovému znaku Corsairu - zalomenému křídlu do tvaru písmene "W". Prototyp nového letounu s označením XF4U-1 poprvé vzlétl v květnu 1940 a brzy vykázal rychlost 651 km/h. Námořnictvo poznalo, že se jedná o stroj mimořádných výkonů, proto po úpravách objednalo první sérii v roce 1941. Jediným problémem byly nevhodné vlastnosti letadla při přistání na palubu letadlové lodi - omezený výhled vpřed při závěrečném přiblížení (přes dlouhý mohutný překryt motoru). Proto byly tyto stroje přiděleny k leteckým silám námořní pěchoty, startující z pozemních základen. Prvních bojových operací se letadla účastnila na jaře 1943 z Guadalcanalu. VMF-124 zde své F4U-1 poprvé nasadila v boji 14. února.[1] Vzhledem k tomu, že problémy s technikou přistání na palubu řešili Američané dost dlouho, startovaly první Corsairy III. a IV. z britských letadlových lodí. Britové v té době neměli dostatek vlastních stíhačů srovnatelných parametrů a tak piloti pro přiblížení požívali manévr, kdy přilétali k palubě šikmo a na poslední chvíli srovnali. Na amerických lodích se první F4U objevily až na jaře 1945. Stroje vyrábělo v té době licenčně již několik firem. Objevovaly se nové zdokonalené verze, přičemž nejvýkonnější byla F4U-4, která měla motor o výkonu 2070 k, který dával letounu rychlost až 717 km/h. Verze F4U-5 byla již poválečná a účastnila se války v Koreji.
Zajímavosti
- Japonští vojáci Corsair přezdívali "Whistling death" - pištící smrt - kvůli charakteristickému zvuku motoru.
- Američtí piloti mu přezdívali například "bent wing widow-maker" - výrobce vdov se zalomeným křídlem, nebo také "Ensign eliminator" - eliminánor nováčků (právě kvůli špatnému výhledu při přistání).
Hlavní technické údaje F4U-1A
- Osádka: 1
- Rozpětí: 12,50 m
- Délka: 10,17 m
- Výška: 4,90 m
- Nosná plocha: 29,17 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 4073 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 6300 kg
- Maximální rychlost: 671 km/h
- Dostup: 11 200 m
- Počáteční stoupavost: 14,7 m/s
- Dolet: 1634 km
- Pohonná jednotka: dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-8W Double Wasp
- Výkon motoru: 2000/2250 hp (1491/1678 kW)
Výzbroj
- šest kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm v křídle
- s celkovou zásobou 2350 nábojů (4×400 a 2×375 nábojů)
- maximálně 907 kg pum
- 8 raket ráže 127 mm
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |