Kintai

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 5. 3. 2022, 13:53

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.

Kintai (2012)

Kintajský rybník

Kintai je městečko v západní části Litvy, v Klajpedském kraji, okres (savivaldybė) Šilutė, na pobřeží Kuršského zálivu, v dřívější Malé Litvě. Je to středisková obec a také centrum Kintajského (evangelického) seniorátu. Z Kintů vedou silnice směrem na jih do Šilutė (vlevo) a do Ventė (vpravo), na sever do Svencelė, Dreverny a Priekulė a na severovýcho do vsi Sakūčiai. Na sever od Kintů je (8 km²) Kintajský les. Kintai jsou na území Regionálního parku Němenské delty.

Je zde střední škola (založena roku 1705, v letech 1888–1892 zde vyučoval Vydūnas), knihovna, kostel (původně evangelický (luteránský), postavený roku 1705, opravený roku 1905, do I. světové války, sdružoval kolem 5000 věřících (převážně Litevců). Kázání probíhalo v litevštině a v němčině. Po II. světové válce byl kostel uzavřen. Roku 1990 byl kostel předán katolíkům), dva evangelické hřbitovy, ambulance, lékárna, obchodní dům, prodejna, pekárna, pošta (PSČ LT-99050), polesí, přístaviště malých lodí, rybářské družstvo, požární zbrojnice, sportovní taneční klub "Kintai", Vydūnovo muzeum, galerie "Palėpė", školy umění a hudební. Byla zde nalezena ropa.

Historie

Kintai byly založeny v 16. století. V roce 1540 byla zmiňována usedlost Blazyse Kinta. Kintai náležely dvoru Jocišků. Existuje záznam, že roku 1550 zde byla fara. Kintai začaly růst na začátku 18. století (kostel, škola). Roku 1820 byla založena organizace Státní lesní hospodářství, roku 1850 pošta, a ústředí administrativně-územní jednotky té doby jménem valsčius (zhruba na úrovni menšího okresu). V 18. a 19. století se zde konávaly veliké trhy dobytka a ryb. Po I. světové válce v Kintajích začala aktivní (pro)litevská činnost, založeno oddělení Hlavního Výboru pro záchranu Malé Litvy koncem roku 1922, kulturní společnost lietuvninků "Rūta", která měla svoji knihovnu, pořádala přednášky a večery amatérské umělecké tvorby. Bylo zde pěvecké sdružení, jehož sbor roku 1928 vystoupil na II. Národním svátku písní v Kaunasu. V letech 1924–1938 fungoval Střelecký kroužek, který měl svoji knihovnu, pořádal výroční slavnosti s kulturním programem. V Kintajích byl také dechový orchestr, Knihovna Prusko-Litevského sjednocení, okresní policejní úřad, ambulance, 3 restaurace, hospoda, hotel, záložna, prodejny látek a prodejna s hospodářským zbožím, mlékárna (roku 1932). Kromě státní školy tu byla také soukromá. Ve třicátých letech byl vztyčen obelisk se jmény padlých v I. světové válce. V 80 letech, kdy již většina původních (starších) obyvatel emigrovala do Německa, sovětská vláda obelisk zbořila. V květnu roku 1933 byla založena nacistická organizace (štáb byl ve dvoře Muižės), kterou ale litevská vláda brzy rozpustila. Kintai silně utrpěly za II. světové války a za Sovětů. Bylo zničeno 75 % budov. Velmi se změnilo složení obyvatel: na Západ uprchlé přeživší Lietuvninky a Němce zaměnili přivandrovalci z různých koutů Litvy. V Kintajích byla sýrárna, dům služeb, oddělení spojů (nedokonalá obdoba pošty), polesí, ambulance, lékárna, kulturní dům (od roku 1957), knihovna (od roku 1949). Od roku 1957 byla po nějakou dobu nemocnice a útulek pro invalidy. V zelené zóně byl založen pionýrský tábor "Vėtrungė", postavena 3 letní sídla klajpedských závodů.

Počet obyvatel města od roku 1905 do roku 2001
1905	1925	1970	1979	1985	1997	2001
498	454	807	893	1 043	943	833

V roce 1905 52 % obyvatel byli Litevci.

Významné osobnosti

Arūnas Acus, (*2. října 1956), veřejný činitel Malé Litvy, Doktor sociologie, přednášející na Klajpedské univerzitě, člen sněmu Sąjūdisu
Martynas Anysas, (5. prosince 1895 - 29. ledna 1974), publicista, právník, historik, diplomat
Albert Füllhaase (politevštěno: Albertas Fiulhazė), (v letech 1879- 1909 učitel v Kintajích), autor monografie o Šilutském kraji "Geschichtliche Heimatkunde des Kreis Heydekrug".

Litva – Lietuva – (LT)
Kraje (apskritis) a jejich hlavní města
Alytuský kraj (Alytus) • Kaunaský kraj (Kaunas) • Klaipėdský kraj (Klaipėda) • Marijampolský kraj (Marijampolė) • Panevėžyský kraj (Panevėžys) • Šiauliaiský kraj (Šiauliai) • Tauragėský kraj (Tauragė) • Telšiajský kraj (Telšiai) • Utenský kraj (Utena) • Vilniuský kraj (Hlavní město Vilnius)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 22: / Řádka 22: @@
   | starosta             = Antanas Kližentis
   | web                  = [http://silute.kryptis.lt/main.php?parent=151]
-}}
+}}[[Soubor:Kintai square at Culture centre.jpg|thumb|240px|Kintai (2012)]]
-[[Soubor:Kintų apylinkės.jpg|thumb|Kintajský rybník]]
+[[Soubor:Kintų apylinkės.jpg|thumb|240px|Kintajský rybník]]
-'''Kintai''' je městečko v západní části [[Litva|Litvy]], v [[Klaipėdský kraj|Klajpedském kraji]], okres (savivaldybė) [[Okres Šilutė|Šilutė]], na pobřeží [[Kuronský záliv|Kuršského zálivu]], v dřívější [[Malá Litva|Malé Litvě]]. Je to středisková obec a také centrum Kintajského ([[Protestantství|evangelického]]) seniorátu. Z Kintů vedou silnice směrem na jih do [[Šilutė]] (vlevo) a do [[Ventė]] (vpravo), na sever do Svencelė, [[Dreverna|Dreverny]] a [[Priekulė]] a na severovýcho do vsi Sakūčiai. Na sever od Kintů je (8&nbsp;[[Kilometr čtvereční|km²]]) Kintajský les. Kintai jsou na území Regionálního parku Němenské delty. Je zde střední škola (založena roku 1705, v letech 1888 -  1892 zde vyučoval [[Vydūnas]]), knihovna, kostel (původně [[Protestantství|evangelický]] ([[Luterství|luteránský]]), postavený roku 1705, opravený roku [[1905]], do
+'''Kintai''' je městečko v západní části [[Litva|Litvy]], v [[Klaipėdský kraj|Klajpedském kraji]], okres (savivaldybė) [[Okres Šilutė|Šilutė]], na pobřeží [[Kuronský záliv|Kuršského zálivu]], v dřívější [[Malá Litva|Malé Litvě]]. Je to středisková obec a také centrum Kintajského ([[Protestantství|evangelického]]) seniorátu. Z Kintů vedou silnice směrem na jih do [[Šilutė]] (vlevo) a do [[Ventė]] (vpravo), na sever do Svencelė, [[Dreverna|Dreverny]] a [[Priekulė]] a na severovýcho do vsi Sakūčiai. Na sever od Kintů je (8&nbsp;[[Kilometr čtvereční|km²]]) Kintajský les. Kintai jsou na území Regionálního parku Němenské delty.
-[[První světová válka|I. světové války]], sdružoval kolem 5000 věřících (převážně Litevců). Kázání probíhalo v [[Litevština|litevštině]] a v [[Němčina|němčině]]. Po [[Druhá světová válka|II. světové válce]] byl kostel uzavřen. Roku [[1990]] byl kostel předán [[Katolictví|katolíkům]]), dva evangelické [[hřbitov]]y, ambulance, lékárna, obchodní dům, prodejna, pekárna, pošta (PSČ LT-99050), polesí, přístaviště malých lodí, rybářské družstvo, požární zbrojnice, sportovní taneční klub "Kintai",  [[Vydūnas|Vydūnovo]] muzeum, galerie "Palėpė", školy umění a hudební. Byla zde nalezena [[ropa]].
+Je zde střední škola (založena roku 1705, v letech 1888–1892 zde vyučoval [[Vydūnas]]), knihovna, kostel (původně [[Protestantství|evangelický]] ([[Luterství|luteránský]]), postavený roku 1705, opravený roku [[1905]], do [[První světová válka|I. světové války]], sdružoval kolem 5000 věřících (převážně Litevců). Kázání probíhalo v [[Litevština|litevštině]] a v [[Němčina|němčině]]. Po [[Druhá světová válka|II. světové válce]] byl kostel uzavřen. Roku [[1990]] byl kostel předán [[Katolictví|katolíkům]]), dva evangelické [[hřbitov]]y, ambulance, lékárna, obchodní dům, prodejna, pekárna, {{Nowrap|pošta (PSČ LT-99050)}}, polesí, přístaviště malých lodí, rybářské družstvo, požární zbrojnice, sportovní taneční klub "Kintai",  [[Vydūnas|Vydūnovo]] muzeum, galerie "Palėpė", školy umění a hudební. Byla zde nalezena [[ropa]].
 == Historie ==
-Kintai byly založeny v 16. století. V roce 1540 byla zmiňována usedlost Blazyse Kinta. Kintai náležely dvoru Jocišků. Existuje záznam, že roku 1550 zde byla [[fara]]. Kintai začaly růst na začátku 18. století (kostel, škola). Roku 1820 byla založena organizace Státní lesní hospodářství, roku 1850 pošta, a ústředí administrativně-územní jednotky té doby jménem [[valsčius]] (zhruba na úrovni menšího okresu). V 18. a 19. století se zde konávaly veliké trhy dobytka a ryb. Po [[První světová válka|I. světové válce]] v Kintajích začala aktivní (pro)litevská činnost, založeno oddělení Hlavního Výboru pro záchranu [[Malá Litva|Malé Litvy]] koncem roku [[1922]], kulturní společnost lietuvninků "Rūta", která měla svoji knihovnu, pořádala přednášky a večery amatérské umělecké tvorby. Bylo zde pěvecké sdružení, jehož sbor roku [[1928]] vystoupil na II. Národním svátku písní v [[Kaunas]]u. V letech [[1924]] -  [[1938]] fungoval Střelecký kroužek, který měl svoji knihovnu, pořádal výroční slavnosti s kulturním programem. V Kintajích byl také dechový orchestr, Knihovna Prusko-Litevského sjednocení, okresní policejní úřad, ambulance, 3 restaurace, hospoda, hotel, záložna, prodejny látek a prodejna s hospodářským zbožím, mlékárna (roku [[1932]]). Kromě státní školy tu byla také soukromá. Ve třicátých letech byl vztyčen obelisk se jmény padlých v [[První světová válka|I. světové válce]]. V 80 letech, kdy již většina  původních (starších) obyvatel emigrovala do [[Německo|Německa]], [[SSSR|sovětská]] vláda obelisk zbořila. V květnu roku [[1933]] byla založena nacistická organizace (štáb byl ve dvoře Muižės), kterou ale litevská vláda brzy rozpustila.
+Kintai byly založeny v 16. století. V roce 1540 byla zmiňována usedlost Blazyse Kinta. Kintai náležely dvoru Jocišků. Existuje záznam, že roku 1550 zde byla [[fara]]. Kintai začaly růst na začátku 18. století (kostel, škola). Roku 1820 byla založena organizace Státní lesní hospodářství, roku 1850 pošta, a ústředí administrativně-územní jednotky té doby jménem [[valsčius]] (zhruba na úrovni menšího okresu). V 18. a 19. století se zde konávaly veliké trhy dobytka a ryb. Po&nbsp;[[První světová válka|I.&nbsp;světové&nbsp;válce]] v Kintajích začala aktivní (pro)litevská činnost, založeno oddělení Hlavního Výboru pro záchranu [[Malá Litva|Malé Litvy]] koncem roku [[1922]], kulturní společnost lietuvninků "Rūta", která měla svoji knihovnu, pořádala přednášky a večery amatérské umělecké tvorby. Bylo zde pěvecké sdružení, jehož sbor roku [[1928]] vystoupil na II. Národním svátku písní v [[Kaunas]]u. V letech [[1924]]–[[1938]] fungoval Střelecký kroužek, který měl svoji knihovnu, pořádal výroční slavnosti s kulturním programem. V Kintajích byl také dechový orchestr, Knihovna Prusko-Litevského sjednocení, okresní policejní úřad, ambulance, 3 restaurace, hospoda, hotel, záložna, prodejny látek a prodejna s hospodářským zbožím, mlékárna (roku [[1932]]). Kromě státní školy tu byla také soukromá. Ve třicátých letech byl vztyčen obelisk se jmény padlých v [[První světová válka|I. světové válce]]. V 80 letech, kdy již většina  původních (starších) obyvatel emigrovala do [[Německo|Německa]], [[SSSR|sovětská]] vláda obelisk zbořila. V květnu roku [[1933]] byla založena nacistická organizace (štáb byl ve dvoře Muižės), kterou ale litevská vláda brzy rozpustila.
 Kintai silně utrpěly za [[Druhá světová válka|II. světové války]] a za [[SSSR|Sovětů]]. Bylo zničeno 75 % budov. Velmi se změnilo složení obyvatel: na Západ uprchlé přeživší Lietuvninky a Němce zaměnili přivandrovalci z různých koutů Litvy. V Kintajích byla sýrárna, dům služeb, oddělení spojů (nedokonalá obdoba pošty), polesí, ambulance, lékárna, kulturní dům (od roku [[1957]]), knihovna (od roku [[1949]]). Od roku [[1957]] byla po nějakou dobu nemocnice a útulek pro invalidy. V zelené zóně byl založen pionýrský tábor "Vėtrungė", postavena 3 letní sídla [[Klajpeda|klajpedských]] závodů.
 {| align="center" rules="all" cellspacing="0" cellpadding="6" style="border: 1px solid #999; border-right: 2px solid #999; border-bottom:2px solid #999; background: #f3fff3"