Uhličitan zinečnatý
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu „<math>“ textem „<big>\(“) |
m (Nahrazení textu „</math>“ textem „\)</big>“) |
||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na [[oxid zinečnatý]] (ZnO) a [[oxid uhličitý]] (CO<sub>2</sub>). | Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na [[oxid zinečnatý]] (ZnO) a [[oxid uhličitý]] (CO<sub>2</sub>). | ||
| - | : <big>\(\mathrm{ZnCO_3\ \to\ ZnO + CO_2}</ | + | : <big>\(\mathrm{ZnCO_3\ \to\ ZnO + CO_2}\)</big> |
== Příprava == | == Příprava == | ||
Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých [[soli|solí]] roztokem rozpustného [[uhličitany|uhličitanu]] nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce). | Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých [[soli|solí]] roztokem rozpustného [[uhličitany|uhličitanu]] nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce). | ||
| - | : <big>\(\mathrm{ZnCl_2 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + 2 NaCl}</ | + | : <big>\(\mathrm{ZnCl_2 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + 2 NaCl}\)</big> |
| - | : <big>\(\mathrm{ZnSO_4 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + Na_2SO_4}</ | + | : <big>\(\mathrm{ZnSO_4 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + Na_2SO_4}\)</big> |
| - | : <big>\(\mathrm{Zn^{2+} + CO_3^{2-}\ \to\ ZnCO_3\downarrow}</ | + | : <big>\(\mathrm{Zn^{2+} + CO_3^{2-}\ \to\ ZnCO_3\downarrow}\)</big> |
== Využití == | == Využití == | ||
Aktuální verze z 14. 8. 2022, 14:54
Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO3) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu.
Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO2).
- \(\mathrm{ZnCO_3\ \to\ ZnO + CO_2}\)
Obsah |
Příprava
Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).
- \(\mathrm{ZnCl_2 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + 2 NaCl}\)
- \(\mathrm{ZnSO_4 + Na_2CO_3\ \to\ ZnCO_3\downarrow + Na_2SO_4}\)
- \(\mathrm{Zn^{2+} + CO_3^{2-}\ \to\ ZnCO_3\downarrow}\)
Využití
Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
- GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha : Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |