Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Šablona:Článek dne HL/2021/03
Z Multimediaexpo.cz
m (Stránka Šablona:Článek dne HL/2020/28 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2021/03: 2021) |
m (Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R74190, Russland, Kesselschlacht Stalingrad.jpg|right|160px|Soviet assault troops in the battle]] |
| - | '''[[ | + | '''[[Bitva u Stalingradu]]''' (podzim 1942 – zima 1943) nebo '''[[Bitva u Stalingradu|Stalingradská bitva]]''' představuje společně s [[Bitva před Moskvou|Bitvou před Moskvou (1941)]] a [[Bitva v Kurském oblouku|Bitvou u Kurska]] ([[1943]]) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]]. Bitva byla vedena o [[Volgograd|Stalingrad]] (dnešní [[Volgograd]]), klíčové město na dolním toku řeky [[Volha|Volhy]]. [[Rudá armáda]] v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního [[maršál]]a Friedricha Pauluse a připravila [[Wehrmacht]]u významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti [[Don]]u, [[Kavkaz]]u a [[Kubáň|Kubáně]]. Dodnes se jedná, spolu s [[Bitva v Kurském oblouku|bitvou v Kurském oblouku]] o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec. |
| - | V | + | V původních německých plánech toto město nebylo žádným významným strategickým cílem. Směrnice č. 45 ze dne [[23. červenec|23. července]] [[1942]] s kódovým označením [[Braunschweig]] nařizovala pokračovat v plánu „MODRÝ“. Přikazovala sedmnácté armádě a první tankové armádě skupiny armád A pronásledovat sovětskou [[Rudá armáda|Rudou armádu]] za velkou zátočinu [[Don]]u a za [[Rostov na Donu|Rostovem]] je zničit. Šestá armáda, podporovaná čtvrtou tankovou armádou, měla mezitím vyrazit směrem ke [[Volgograd|Stalingradu]] a rozdrtit nepřátelské síly tam soustředěné, obsadit město a zablokovat pozemní komunikace mezi [[Don]]em a [[Volha|Volhou]]. |
| - | + | Tato bitva byla důsledkem německé ofenzívy, která započala po neúspěšném pokusu dobýt Moskvu (duben [[1942]]). Cílem této ofenzívy byla ropná pole na [[Kavkaz]]e a strategicky a hospodářsky významné pozice na jihu [[Rusko|Ruska]]. Této ofenzívě bezprostředně předcházel sovětský útok poblíž [[Charkov]]a, kde [[rudá armáda]] pod vedením maršála S. K. Timošenka prorazila německou frontu ([[12. květen|12. května]] [[1942]]). Tyto akce byly zastaveny německou ofenzívou, která začala počátkem května útokem na [[Sevastopol]] (obsazen [[3. červenec|3. července]] [[1942]]) a [[kerčský poloostrov]]. | |
| + | |||
| + | Hlavní ofenzíva byla zahájena [[28. červen|28. června]] [[1942]], kdy němci zaútočili směrem na Voroněž a Kursk, mezi Charkovem a Kurskem prolomili sovětskou obranu a pokračovali směrem ke Stalingradu (dnešní [[Volgograd]]). Stalingrad byl původně jediným cílem, ale v průběhu července se Adolf Hitler rozhodl ovládnout i Kavkaz, čímž oslabil 6. armádu (generál Friedrich Paulus), která se nacházela severně od Stalingradu. Dne [[12. červenec|12. července]] vznikl tzv. „stalingradský front“, což byla snaha opevnit Stalingrad. Velením obraných akcí před Stalingradem byl pověřen generál A. I. Jeremenko. Přímo ve městě velel 62. armádě V. I. Čujkov a vrchní velení nad celým válčištěm měl až do začátku protiofenzivy Georgij Žukov. | ||
| - | + | Dne [[24. červenec|24. července]] padl [[Rostov na Donu|Rostov]] do rukou německé 17. armády. První a čtvrtá tanková armáda uskutečnily v následujících šesti dnech průlom východním směrem přes Don a zatímco první armáda postupovala na jih, aby dosáhla [[Kavkaz]]u, čtvrtá se otočila severovýchodním směrem, aby mohla podpořit Paulusovu 6. armádu při útoku na Stalingrad. Na čele této 6. armády postupoval XIV. tankový sbor generála Weiterscheima. Byl to jediný tankový sbor v sestavě 6. armády a skládal se z 16. tankové divize, 3. a 60. pěší (motorizované) divize. Před touto „obrněnou pěstí“ Rusové ustupovali přes Don jak na sever, tak i na východ ke Stalingradu. Tento ústup byl zamýšlen jako operační. Sovětské velení mělo jasný cíl. Udržet Stalingrad, město Stalinova jména v ohybu Volhy, | |
| - | <noinclude>[[Kategorie: | + | |
| + | Dne [[17. červen|17. června]] se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit. Německá 6. armáda se [[8. srpen|8. srpna]] dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Dne [[21. srpen|21. srpna]] německé jednotky prolomily vnější obranu a překročili [[Don]]. Dne [[23. srpen|23. srpna]] se 6. armáda dostala k [[Volha|Volze]] (severně od Stalingradu), v této fázi se Adolf Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté Němci, prakticky na předměstí Stalingradu, narazili na odpor 62. armády generála Čujkova... | ||
| + | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> | ||
Aktuální verze z 12. 1. 2023, 11:52
Bitva u Stalingradu (podzim 1942 – zima 1943) nebo Stalingradská bitva představuje společně s Bitvou před Moskvou (1941) a Bitvou u Kurska (1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě. Bitva byla vedena o Stalingrad (dnešní Volgograd), klíčové město na dolním toku řeky Volhy. Rudá armáda v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního maršála Friedricha Pauluse a připravila Wehrmachtu významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti Donu, Kavkazu a Kubáně. Dodnes se jedná, spolu s bitvou v Kurském oblouku o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec.
V původních německých plánech toto město nebylo žádným významným strategickým cílem. Směrnice č. 45 ze dne 23. července 1942 s kódovým označením Braunschweig nařizovala pokračovat v plánu „MODRÝ“. Přikazovala sedmnácté armádě a první tankové armádě skupiny armád A pronásledovat sovětskou Rudou armádu za velkou zátočinu Donu a za Rostovem je zničit. Šestá armáda, podporovaná čtvrtou tankovou armádou, měla mezitím vyrazit směrem ke Stalingradu a rozdrtit nepřátelské síly tam soustředěné, obsadit město a zablokovat pozemní komunikace mezi Donem a Volhou.
Tato bitva byla důsledkem německé ofenzívy, která započala po neúspěšném pokusu dobýt Moskvu (duben 1942). Cílem této ofenzívy byla ropná pole na Kavkaze a strategicky a hospodářsky významné pozice na jihu Ruska. Této ofenzívě bezprostředně předcházel sovětský útok poblíž Charkova, kde rudá armáda pod vedením maršála S. K. Timošenka prorazila německou frontu (12. května 1942). Tyto akce byly zastaveny německou ofenzívou, která začala počátkem května útokem na Sevastopol (obsazen 3. července 1942) a kerčský poloostrov.
Hlavní ofenzíva byla zahájena 28. června 1942, kdy němci zaútočili směrem na Voroněž a Kursk, mezi Charkovem a Kurskem prolomili sovětskou obranu a pokračovali směrem ke Stalingradu (dnešní Volgograd). Stalingrad byl původně jediným cílem, ale v průběhu července se Adolf Hitler rozhodl ovládnout i Kavkaz, čímž oslabil 6. armádu (generál Friedrich Paulus), která se nacházela severně od Stalingradu. Dne 12. července vznikl tzv. „stalingradský front“, což byla snaha opevnit Stalingrad. Velením obraných akcí před Stalingradem byl pověřen generál A. I. Jeremenko. Přímo ve městě velel 62. armádě V. I. Čujkov a vrchní velení nad celým válčištěm měl až do začátku protiofenzivy Georgij Žukov.
Dne 24. července padl Rostov do rukou německé 17. armády. První a čtvrtá tanková armáda uskutečnily v následujících šesti dnech průlom východním směrem přes Don a zatímco první armáda postupovala na jih, aby dosáhla Kavkazu, čtvrtá se otočila severovýchodním směrem, aby mohla podpořit Paulusovu 6. armádu při útoku na Stalingrad. Na čele této 6. armády postupoval XIV. tankový sbor generála Weiterscheima. Byl to jediný tankový sbor v sestavě 6. armády a skládal se z 16. tankové divize, 3. a 60. pěší (motorizované) divize. Před touto „obrněnou pěstí“ Rusové ustupovali přes Don jak na sever, tak i na východ ke Stalingradu. Tento ústup byl zamýšlen jako operační. Sovětské velení mělo jasný cíl. Udržet Stalingrad, město Stalinova jména v ohybu Volhy,
Dne 17. června se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit. Německá 6. armáda se 8. srpna dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Dne 21. srpna německé jednotky prolomily vnější obranu a překročili Don. Dne 23. srpna se 6. armáda dostala k Volze (severně od Stalingradu), v této fázi se Adolf Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté Němci, prakticky na předměstí Stalingradu, narazili na odpor 62. armády generála Čujkova...