Hýl obecný
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (Nahrazení textu „České republice“ textem „České republice“) |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Hýl obecný je nezaměnitelný zavalitý pták s šedým hřbetem, černobílými křídly, černým [[ocas]]em, temenem hlavy a nápadně silným [[zobák]]em, bílým [[kostřec]]em a hnědočernými končetinami. [[Samec]] má břišní stranu těla červenou, [[samice]] šedohnědou. Mladí jedinci mají šedohnědou hlavu a postrádají tmavé temeno. | Hýl obecný je nezaměnitelný zavalitý pták s šedým hřbetem, černobílými křídly, černým [[ocas]]em, temenem hlavy a nápadně silným [[zobák]]em, bílým [[kostřec]]em a hnědočernými končetinami. [[Samec]] má břišní stranu těla červenou, [[samice]] šedohnědou. Mladí jedinci mají šedohnědou hlavu a postrádají tmavé temeno. | ||
== Rozšíření == | == Rozšíření == | ||
| - | Vyskytuje se téměř na celém území [[Evropa|Evropy]] (od [[Skandinávie]] po Středomoří) a [[Asie]]. V [[ | + | Vyskytuje se téměř na celém území [[Evropa|Evropy]] (od [[Skandinávie]] po Středomoří) a [[Asie]]. V [[Česká republika|České republice]] jde o běžného pěvce vystupujícího až po horní hranici [[les]]a. V posledních letech byl však u naší populace zaznamenán mírný pokles, který je zapříčiněn ztrátou přirozeného [[biotop]]u. Na většině areálu svého rozšíření je stálý, na zimu [[migrace|migrují]] směrem na jih pouze populace ze severních oblastí. |
Žije v [[jehličnatý les|jehličnatých]] i [[smíšený les|smíšených lesích]], na jejich okrajích, v parcích a v zahradách. | Žije v [[jehličnatý les|jehličnatých]] i [[smíšený les|smíšených lesích]], na jejich okrajích, v parcích a v zahradách. | ||
== Ekologie == | == Ekologie == | ||
Aktuální verze z 6. 4. 2023, 10:19
Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) je středně velký zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.
Obsah |
Popis
- Délka těla: 17 - 19 cm
- Rozpětí křídel: 27 cm
- Hmotnost: 25 g
Hýl obecný je nezaměnitelný zavalitý pták s šedým hřbetem, černobílými křídly, černým ocasem, temenem hlavy a nápadně silným zobákem, bílým kostřecem a hnědočernými končetinami. Samec má břišní stranu těla červenou, samice šedohnědou. Mladí jedinci mají šedohnědou hlavu a postrádají tmavé temeno.
Rozšíření
Vyskytuje se téměř na celém území Evropy (od Skandinávie po Středomoří) a Asie. V České republice jde o běžného pěvce vystupujícího až po horní hranici lesa. V posledních letech byl však u naší populace zaznamenán mírný pokles, který je zapříčiněn ztrátou přirozeného biotopu. Na většině areálu svého rozšíření je stálý, na zimu migrují směrem na jih pouze populace ze severních oblastí. Žije v jehličnatých i smíšených lesích, na jejich okrajích, v parcích a v zahradách.
Ekologie
Hýla obecného můžeme nejčastěji spatřit v zimě na jeřabinách nebo javorech, kdy je díky svému pestrému zbarvení nápadnější, častěji slétá na zem a žije většinou v hejnech, v kterých se občas zdržují i jiné druhy hýlů. V létě tento plachý pták žije skrytě v korunách stromů nebo v hustě zarostlých keřích a na zem slétá jen zřídkakdy (časteji pokud dozrávají např. borůvky). Jeho nejčastěji slyšitelným zvukovým projevem bývá kovově hvízdavé „kjí“ nebo „dý“. Při zpěvu se ozývá měkkými a protáhlými tóny. Jde o typického semenožravce, s oblibou v menší míře ožírá i zelené části rostlin a pupeny, na které na jaře často chodí do ovocných sadů, kde díky této vlastnosti nepatří mezi zrovna oblíbené hosty. Oblíbenou potravou jsou semena šeříku, javorů, jasanů, jeřábů i běžných jehličnanů. Mláďata krmí semeny smetánky, jilmů, nezralými borůvkami nebo jahodami a hmyzem (mšice). V zajetí s oblibou konzumuje zelený hrášek[1]. Dobře vystlané hnízdo si staví nejčastěji na jehličnatých stromech nebo středně vysokých keřích ve výšce 1,5 - 6 m, často v blízkosti lesních potoků. Během dubna klade 4 - 5 vajec o velikosti 16 × 17 mm, na kterých sedí 12 - 14 dní. O mláďata pečují po dobu 2 týdnů oba rodiče.
Kulturní význam a chov
Hýl obecný byl odedávna pro svůj atraktivní vzhled i schopnost naučit se flétnovým hlasem pískat různé melodie s oblibou chován v klecích. V zajetí si své majitele získaval neobyčejnou přítulností a krotkostí. Pro svou důvěřivost snadno upadal do čižbářských léček. Proto se slovo "hejl" stalo ve slangu označením pro důvěřivého naivku, kterého není těžké oklamat. Příjmení Hejl, Hylský nebo Hýlovský nebo místní jména Hejlov, Hýlov svědčí o pozornosti, kterou naši předci hýlům věnovali stejně jako rčení „věšet lidem hejly či bulíky na nos". Velmi obtížné je získat křížence s jinými pěnkavovitými ptáky. Pokud se křížení (vždy samice hýla s jiným ptákem) podaří vysledkem bývají krásně zbarvení kříženci neobvyklého vzhledu. I v současnosti jsou chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Odchovy se lépe daří ve voliérách (cca 1,8 x 1,8 x 0,8m). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků také barevné mutace.[1]
Zdroje a reference
- www.priroda.cz
- Biolib
- Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |