Batrachotoxin

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(++)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Soubor:batrachotoxin.png|right|thumb|Chemická struktura batrachotoxinu]]
+
[[Soubor:batrachotoxin.png|thumb|240px|Chemická struktura batrachotoxinu]]
-
'''Batrachotoxin''' je silně účinný [[kardiotoxicita|kardiotoxický]] a [[neurotoxin|neurotoxický]] steroidní [[Alkaloidy|alkaloid]] nacházející se v některých druzích jihoamerických žab čeledi ''Dendrobatidae'' (pralesničkovití), brouků čeledi ''Melyridae'' a ptáků rodu ''Pitohui'' a ''Ifrita kowaldi'' (kosovec šoupálčí).
+
'''Batrachotoxin''' je silně účinný [[kardiotoxicita|kardiotoxický]] a [[neurotoxin|neurotoxický]] steroidní [[Alkaloidy|alkaloid]] nacházející se v některých druzích jihoamerických žab čeledi ''Dendrobatidae'' (pralesničkovití), brouků čeledi ''Melyridae'' a ptáků {{Nowrap|rodu ''Pitohui'' a ''Ifrita kowaldi'' (kosovec šoupálčí)}}.
Jedná se o silný a rychle působící jed, používaný [[indián]]y Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní [[Kolumbie]] k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do [[foukačka|foukaček]]).
Jedná se o silný a rychle působící jed, používaný [[indián]]y Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní [[Kolumbie]] k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do [[foukačka|foukaček]]).
== Toxicita ==
== Toxicita ==
-
Batrachotoxin je jedním z nejůčinějších [[jed]]ů. Extrapolací letální dávky [[LD50|LD]]<sub>50</sub> pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Čili letální dávka pro 68kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné [[Chlorid sodný|kuchyňské soli]]. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než [[kurare]].
+
Batrachotoxin je jedním z nejůčinějších [[jed]]ů. Extrapolací letální dávky [[LD50|LD]]<sub>50</sub> pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Čili letální dávka pro 68&nbsp;kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné [[Chlorid sodný|kuchyňské soli]]. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než [[kurare]].
-
Jed je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených [[sekret]]ech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi ''Dendrobatidae''.  
+
Jed je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených [[Výměšek|sekretech]], žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi ''Dendrobatidae''.  
== Zdroje ==
== Zdroje ==
-
[[Soubor:Schrecklicherpfeilgiftfrosch-01.jpg|thumb|left|pralesnička strašná, Phyllobates terribilis]]
+
[[Soubor:Schrecklicherpfeilgiftfrosch-01.jpg|thumb|240px|Pralesnička strašná (Phyllobates&nbsp;terribilis)]]
-
Jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích [[receptor]]ů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.[http://www.calacademy.org/science_now/academy_research/powerful_poison.html]
+
Jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích [[receptor]]ů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.  
 +
 
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
 +
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední [[Amerika|střední Ameriky]] a [[jižní Amerika]], kde [[Vlhkost vzduchu|relativní vlhkost vzduchu]] překračuje 80%.
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední [[Amerika|střední Ameriky]] a [[jižní Amerika]], kde [[Vlhkost vzduchu|relativní vlhkost vzduchu]] překračuje 80%.
Ze tří druhů jedovatých žab, ve kterých se nachází batrachotoxin – Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, a Phyllobates bicolor – je nejjedovatější Phyllobates terribilis.
Ze tří druhů jedovatých žab, ve kterých se nachází batrachotoxin – Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, a Phyllobates bicolor – je nejjedovatější Phyllobates terribilis.
== Léčba ==
== Léčba ==
-
V současnosti neexitstuje žádné účinné [[antidotum]] pro léčbu otravy batrachotoxinem. Veratridin, aconitin a grayanotoxin - stejně jako batrachotoxin, jsou v tucích rozpustné jedy, které mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů.
+
V současnosti neexistuje žádné účinné [[antidotum]] pro léčbu otravy batrachotoxinem. Veratridin, aconitin a grayanotoxin – stejně jako batrachotoxin, jsou v tucích rozpustné jedy, které mění iontovou selektivitu sodíkových kanálku ve svalech.
 +
 
 +
Odolnost vůči jedu umožňuje protein N1584T.<ref>[http://sciencemag.cz/proc-se-jedovate-zaby-neotravi-samy/ Proč se jedovaté žáby neotráví samy]</ref>
 +
 
 +
== Reference ==
 +
<references/>

Aktuální verze z 4. 6. 2023, 20:48

Chemická struktura batrachotoxinu

Batrachotoxin je silně účinný kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid nacházející se v některých druzích jihoamerických žab čeledi Dendrobatidae (pralesničkovití), brouků čeledi Melyridae a ptáků rodu Pitohui a Ifrita kowaldi (kosovec šoupálčí). Jedná se o silný a rychle působící jed, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček).

Obsah

Toxicita

Batrachotoxin je jedním z nejůčinějších jedů. Extrapolací letální dávky LD50 pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Čili letální dávka pro 68 kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare. Jed je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi Dendrobatidae.

Zdroje

Pralesnička strašná (Phyllobates terribilis)

Jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.

Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.

Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední střední Ameriky a jižní Amerika, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80%. Ze tří druhů jedovatých žab, ve kterých se nachází batrachotoxin – Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, a Phyllobates bicolor – je nejjedovatější Phyllobates terribilis.

Léčba

V současnosti neexistuje žádné účinné antidotum pro léčbu otravy batrachotoxinem. Veratridin, aconitin a grayanotoxin – stejně jako batrachotoxin, jsou v tucích rozpustné jedy, které mění iontovou selektivitu sodíkových kanálku ve svalech.

Odolnost vůči jedu umožňuje protein N1584T.[1]

Reference

  1. ↑ Proč se jedovaté žáby neotráví samy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Batrachotoxin“