Šablona:Článek dne/2023/09

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 22. 6. 2023, 18:15

Velká vlastenecká válka je zevšeobecnělý ruský termín pro střetnutí SSSR s Velkoněmeckou říší a zeměmi Osy během druhé světové války, které začalo 22. června 1941 nečekaným přepadením SSSR ze strany Německa a skončilo německou kapitulací 8. května 1945.

Dne 22. června 1941 zahájila vojska nacistického Německa a jeho satelitů útok, jehož se zúčastnilo kolem 3,6 miliónů vojáků. Útočící vojska měla k dispozici 50 tisíc děl a minometů, 3,6 tisíce tanků a samohybných děl a 2,7 tisíce bojových letounů. I když Stalin o plánovaném útoku věděl, přesto byl opatrný a rozkaz k bojové pohotovosti nechal vydat několik hodin před německým útokem. Ten však k některým jednotkám vůbec nedorazil, a tak útočící německé letectvo mohlo ničit beztrestně sovětskou techniku, vojenské objekty. Útokem vojsk byla Rudá armáda zaskočena, přičemž se projevila její nepřipravenost a neschopnost organizovat obranné boje, takže sovětská obrana se začala rychle rozpadat. Stalin byl útokem tak šokován, že se ukryl (pravděpodobně i ze strachu z puče generálů) a teprve 30. června vznikl pod jeho velením Státní výbor obrany. Nejvyšší sovětský představitel veřejně vystoupil až 3. července 1941, kdy vyzval občany SSSR k obraně proti Německu a k sebeobětování.

Vzhledem k rychlému postupu německých vojsk byla přijata tato rozhodnutí:

evakuace obyvatel a zařízení průmyslových závodů do východních oblastí země
přechod průmyslové výroby na válečnou výrobu
organizování partyzánského boje

Rychlý postup německých jednotek trval zhruba do poloviny července roku 1941. Poté se začala sovětská obrana částečně stabilizovat, ovšem chyby v organizaci i množící se absence základní zbraně vojáků - pušek, neumožňovaly Rudé armádě vymanit se z ústupových bojů. Útok německé armády byl zpomalen před Leningradem, u Smolenska i u Kyjeva. Na konci srpna došlo k částečnému odklonu směru hlavního útoku jižním směrem, a zároveň byl podniknut útok na Leningrad, který byl v září obklíčen a započala tak jeho blokáda, trvající 900 dní.

Dne 30. září začala operace Tajfun bitva o Moskvu, kdy na přístupech k sovětskému hlavnímu městu bylo svedeno značné množství vyčerpávajících bojů s velkými ztrátami na obou stranách. Stalin povolal k vedení Západního frontu generála Žukova a rozhodl o přemístění vojsk ze Sibiře k Moskvě. 6. prosince přešla Rudá armáda u Moskvy do mohutného protiútoku, při kterém postoupila do ledna 1942 o 150 - 300 km na západ. Počátkem ledna 1942 byl zahájen všeobecný útok Rudé armády ve čtyřech směrech – Leningrad, Moskva, Ukrajina a Krym, ovšem s minimálními úspěchy.

Obrovské úsilí občanů Sovětského svazu vedlo k toužebně očekávaným výsledkům. Postupně byl obnovován chod evakuovaných továren, život každého byl podřízen totální válce. USA a Velká Británie dodávaly do SSSR zbraně, stroje i technologie. Ačkoliv se v celkovém objemu produkce nejednalo o vysokou procentuální částku, po stránce zabezpečení funkčnosti sovětského hospodářství i struktury dodávek se jednalo o nenahraditelnou pomoc. Sovětský lid hnala do boje i do práce kromě reality samotné agrese Německa i skutečnost, že došlo k rozpoutání obrovského teroru. Jestliže při vpádu do SSSR byli v některých oblastech němečtí vojáci vítáni jako osvoboditelé před Stalinem, v průběhu války, kdy byli svědky velkému množství válečných zločinů, začali spolupracovat s protiněmeckým odbojem. Protislovanská a protižidovská genocida nabyla takových rozměrů, že se to v závěru války negativně projevilo na chování části vojáků Rudé armády vůči německým civilistům.

V Sovětském svazu se rozhořela partyzánská válka nebývalých rozměrů. Vzhledem k hustotě a stavu dopravní infrastruktury i vzhledem k obrovské rozloze Sovětského svazu Němci kontrolovali v zázemí za frontou pouze významná města a dopravní uzly. To umožnilo vznik několika set partyzánských skupin, přičemž počet partyzánů v době největšího rozmachu partyzánského hnutí v roce 1943 činil zhruba 250 000 osob. Jejich činnost způsobovala nejen velké ztráty při zásobování německé armády a vázala až 500 tisíc německých vojáků a příslušníků bezpečnostních komand, ale např. v průběhu válečných operací Rudé armády docházelo k likvidaci dopravní infrastruktury, což znemožňovalo přesuny německých vojsk.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
 [[Soubor:Raising a flag over the Reichstag 2.jpg|right|160px|Raising a flag over the Reichstag (1945)]]
-'''[[Jane Russell]]''' (* [[21. červen|21. června]] [[1921]], † [[28. únor]]a [[2011]]) byla americká filmová herečka a [[sexuální symbol]].
+'''<big>[[Velká vlastenecká válka]]</big>''' je zevšeobecnělý [[Ruština|ruský]] termín pro střetnutí [[Sovětský svaz|SSSR]] s [[Nacistické Německo|Velkoněmeckou říší]] a zeměmi Osy během [[druhá světová válka|druhé světové války]], které začalo [[22. červen|22. června]] [[1941]] nečekaným přepadením [[Sovětský svaz|SSSR]] ze strany [[Nacistické Německo|Německa]] a&nbsp;skončilo německou [[kapitulace|kapitulací]] [[8. květen|8. května]] [[1945]].
-Její rodiče pocházeli ze [[Severní Dakota|Severní Dakoty]]. Tři z jejich prarodičů se narodili v [[Kanada|Kanadě]], zatímco babička z otcovy strany pocházela z [[Německo|Německa]]. Její rodiče se vzali v roce 1917. Její otec byl bývalý [[nadporučík]] [[Armáda Spojených států amerických|americké&nbsp;armády]] pověřený velením a její matka byla bývalá kočovná herečka. V&nbsp;prvních letech manželství žili rodiče v Edmontonu v provincii Alberta v Kanadě. Před narozením Jane se její matka dočasně přestěhovala do Spojených států, aby zajistila, že Jane bude americkou občankou. Později se rodina přemístila do [[San Fernando Valley]] v jižní [[Kalifornie|Kalifornii]]. V roce 1930 žili v [[Burbank]]u a její otec pracoval jako vedoucí kanceláře v pobočce továrny na [[Mýdlo|mýdla]].
+Dne [[22. červen|22. června]] 1941 zahájila vojska [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] a jeho [[satelitní stát|satelitů]] útok, jehož se zúčastnilo kolem 3,6 miliónů vojáků. Útočící vojska měla k dispozici 50 tisíc děl a minometů, 3,6 tisíce tanků a samohybných děl a 2,7 tisíce bojových letounů. I když Stalin o plánovaném útoku věděl, přesto byl opatrný a rozkaz k bojové pohotovosti nechal vydat několik hodin před německým útokem. Ten však k některým jednotkám vůbec nedorazil, a tak útočící [[Luftwaffe|německé letectvo]] mohlo ničit beztrestně sovětskou techniku, vojenské objekty. Útokem vojsk byla [[Rudá armáda]] zaskočena, přičemž se projevila její nepřipravenost a neschopnost organizovat obranné boje, takže sovětská obrana se začala rychle rozpadat. Stalin byl útokem tak šokován, že se ukryl  (pravděpodobně i ze strachu z puče generálů) a teprve [[30. červen|30. června]] vznikl pod jeho velením ''Státní výbor obrany''. Nejvyšší sovětský představitel veřejně vystoupil až [[3. červenec|3. července]] [[1941]], kdy vyzval občany [[Sovětský svaz|SSSR]] k obraně proti Německu a k sebeobětování.
-Matka zajistila Russellové lekce na klavír. Navíc se kromě hudby zajímala o drama a účinkovala v představeních [[střední škola Van Nuys|střední školy Van Nuys]]. Nejdříve chtěla být designérkou, po smrti svého otce se rozhodla pracovat jako recepční. Také působila jako [[modelka|fotomodelka]] a na přání své matky studovala drama, hrála s divadlem [[Max Reinhardt|Maxe&nbsp;Reinhardta]] a se slavnou [[rusko]]u herečkou Mariou&nbsp;Ouspenskou.
-V roce 1940 podepsala Russellová sedmiletou [[smlouva|smlouvu]] s [[film]]ovým magnátem [[Howard Hughes|Howardem Hughesem]] a debutovala ve [[film]]u ''[[Zločinec]]'' ([[1943 ve filmu|1943]]), příběhu o [[Billy Kid]]ovi, který ukázal její smyslnou postavu. Ačkoliv byl film dokončen v roce [[1941]], objevil se na plátnech až o dva roky později. Nastaly problémy s [[cenzura|cenzurou]] kvůli způsobu, jakým je ve filmu ukázán její bohatý [[výstřih]]. Když film konečně prošel cenzurou, byl uveden v roce 1946. Během tohoto období byla Russellová zaneprázdněna publicitou a stávala se slavnou osobou.
+Vzhledem k rychlému postupu německých vojsk byla přijata tato rozhodnutí:
-Spolu s Lanou Turnerovou a Ritou Hayworthovou zosobňovala Russellová vzhled smyslné sladké dívky, ačkoliv její míry a výška byly jiné než u jejich současnic. Vedle tisíců útržků od [[Komika|komiků]] z [[Rozhlas|rádia]], včetně [[Boba Hopeho]], který ji představil jako "dvě a jedinou Jane Russellovou", její fotografie na stohu sena mračící se se vzpurnou krásou a mladou smyslností, když se její ňadra napínaly pevně proti jejím šatům, byla oblíbeným obrázkem mužů sloužících ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]].
+* evakuace obyvatel a zařízení průmyslových závodů do východních oblastí země
-<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+* přechod průmyslové výroby na válečnou výrobu
+* organizování [[partyzánská válka|partyzánského boje]]
+Rychlý postup německých jednotek trval zhruba do poloviny července roku [[1941]]. Poté se začala sovětská obrana částečně stabilizovat, ovšem chyby v organizaci i množící se absence základní zbraně vojáků - pušek, neumožňovaly [[Rudá armáda|Rudé armádě]] vymanit se z ústupových bojů. Útok německé armády byl zpomalen před [[Volgograd|Leningradem]], u [[Smolensk]]a i u [[Kyjev]]a. Na konci srpna došlo k částečnému odklonu směru hlavního útoku jižním směrem, a zároveň byl podniknut útok na [[Volgograd|Leningrad]], který byl v září obklíčen a započala tak jeho blokáda, trvající 900&nbsp;dní.
+Dne 30. září začala operace '''Tajfun''' [[bitva před Moskvou|bitva o Moskvu]], kdy na přístupech k sovětskému hlavnímu městu bylo svedeno značné množství vyčerpávajících bojů s velkými ztrátami na obou stranách. Stalin povolal k vedení Západního frontu generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] a rozhodl o přemístění vojsk ze [[Sibiř]]e k [[Moskva|Moskvě]]. [[6. prosinec|6. prosince]] přešla Rudá armáda u [[Moskva|Moskvy]] do mohutného protiútoku, při kterém postoupila do ledna [[1942]] o 150 - 300 km na západ. Počátkem ledna 1942 byl zahájen všeobecný útok Rudé armády ve čtyřech směrech – [[Volgograd|Leningrad]], [[Moskva]], [[Ukrajina]] a [[Krym]], ovšem s minimálními úspěchy.
+Obrovské úsilí občanů [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] vedlo k toužebně očekávaným výsledkům. Postupně byl obnovován chod evakuovaných továren, život každého byl podřízen totální válce. [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velká Británie]] dodávaly do [[Sovětský svaz|SSSR]] zbraně, stroje i technologie. Ačkoliv se v celkovém objemu produkce nejednalo o vysokou procentuální částku, po stránce zabezpečení funkčnosti sovětského hospodářství i struktury dodávek se jednalo o nenahraditelnou pomoc. Sovětský lid hnala do boje i do práce kromě reality samotné agrese [[Třetí říše|Německa]] i skutečnost, že došlo k rozpoutání obrovského teroru. Jestliže při vpádu do SSSR byli v některých oblastech němečtí vojáci vítáni jako osvoboditelé před Stalinem, v průběhu války, kdy byli svědky velkému množství [[Německé válečné zločiny ve druhé světové válce|válečných zločinů]], začali spolupracovat s protiněmeckým odbojem. Protislovanská a protižidovská [[genocida]] nabyla takových rozměrů, že se to v závěru války negativně projevilo na chování části vojáků [[Rudá armáda|Rudé armády]] vůči německým civilistům.
+V Sovětském svazu se rozhořela partyzánská válka nebývalých rozměrů. Vzhledem k hustotě a stavu dopravní infrastruktury i vzhledem k obrovské rozloze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] [[Třetí říše|Němci]] kontrolovali v zázemí za frontou pouze významná města a dopravní uzly. To umožnilo vznik několika set [[partyzánská válka|partyzánských skupin]], přičemž počet partyzánů v době největšího rozmachu partyzánského hnutí v roce [[1943]] činil zhruba 250&nbsp;000 osob. Jejich činnost způsobovala nejen velké ztráty při zásobování německé armády a vázala až 500 tisíc německých vojáků a příslušníků bezpečnostních komand, ale např. v průběhu válečných operací [[Rudá armáda|Rudé armády]] docházelo k likvidaci dopravní infrastruktury, což znemožňovalo přesuny německých vojsk.<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>