Šablona:Článek dne/2022/22
Z Multimediaexpo.cz
(+ Aktualizace) |
(++) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí.) | |||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků {{Nowrap|([[zirkonium]], [[titan (prvek)|titan]], [[cer]] a [[tellur]])}}. Objev oznámil v projevu před Pruskou akademií věd [[24. září]] 1789. Pojmenován byl podle planety Uran objevené krátce předtím (1781), původní název ovšem byl uranit, v roce 1790 přejmenován na uranium. Klaproth analyzoval rudu z dolu George Wagsfort ve Wittingshalu u Johanngeorgstadtu v [[Sasko|Sasku]]. Vystavil ji působení kyseliny a silně zahřál a získal žlutý prášek, uran, jak se domníval. Ve skutečnosti šlo o jeho síran, čistý uran se podařilo získat až v roce 1841 francouzi Eugene-Melchior Peligotovi. | První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků {{Nowrap|([[zirkonium]], [[titan (prvek)|titan]], [[cer]] a [[tellur]])}}. Objev oznámil v projevu před Pruskou akademií věd [[24. září]] 1789. Pojmenován byl podle planety Uran objevené krátce předtím (1781), původní název ovšem byl uranit, v roce 1790 přejmenován na uranium. Klaproth analyzoval rudu z dolu George Wagsfort ve Wittingshalu u Johanngeorgstadtu v [[Sasko|Sasku]]. Vystavil ji působení kyseliny a silně zahřál a získal žlutý prášek, uran, jak se domníval. Ve skutečnosti šlo o jeho síran, čistý uran se podařilo získat až v roce 1841 francouzi Eugene-Melchior Peligotovi. | ||
| - | Uran se pak používal k barvení skla a glazur, kterým dodává zelenou barvu, těžen byl v českém Jáchymově a v britském [[Cornwall]]u. Toto použití podstatně kleslo v 2. polovině [[20. století]]. Podle [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] bylo v roce [[1904]] vytěženo 17 193 kg uranu. | + | Uran se pak používal k barvení skla a glazur, kterým dodává zelenou barvu, těžen byl v českém Jáchymově a v britském [[Cornwall]]u. Toto použití podstatně kleslo v 2. polovině [[20. století]]. Podle [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] bylo v roce [[1904]] vytěženo 17 193 kg uranu. |
| - | V roce 1896 zjistil Henri Becquerel, že uran je radioaktivní a – pokud nepočítáme objev [[rentgenové záření|rentgenových paprsků]] krátce předtím – vlastně tím radioaktivitu objevil. Marie Curie-Sklodovská se svým manželem Pierrem Curie poté z uranové rudy (jáchymovského smolince) izolovala 2 nové prvky: nejdřív [[polonium]] a o něco později pak | + | V roce 1896 zjistil Henri Becquerel, že uran je radioaktivní a – pokud nepočítáme objev [[rentgenové záření|rentgenových paprsků]] krátce předtím – vlastně tím radioaktivitu objevil. Marie Curie-Sklodovská se svým manželem Pierrem Curie poté z uranové rudy (jáchymovského smolince) izolovala 2 nové prvky: nejdřív [[polonium]] a o něco později pak také [[radium]]. Uranové rudy pak byly až do 30. let (objev umělých izotopů) používány pro výrobu radia v něm obsaženého (radia se velmi brzo po objevu začalo v malých množstvích používat pro lékařské účely). Podle Františka Běhounka bylo ovšem za celou tuto dobu izolováno jen kolem 1,5 kg radia. |
Pro účely jaderného průmyslu se začal uran využívat až během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]... | Pro účely jaderného průmyslu se začal uran využívat až během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]... | ||
| - | V přírodě je uran v nejrůznějších rudách relativně častý, ovšem jen v nízkých koncentracích 0,04 – 3 %. Vyskytuje se zde jako směs [[izotop]]ů | + | V přírodě je uran v nejrůznějších rudách relativně častý, ovšem jen v nízkých koncentracích 0,04 – 3 %. Vyskytuje se zde jako směs [[izotop]]ů. |
| - | Uranové rudy se ve velkém množství vyskytují v [[Kanada|Kanadě]], [[Austrálie|Austrálii]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Niger]]u, [[Nigérie|Nigérii]], [[Republika Kongo|Kongu]], [[Demokratická republika Kongo|Zairu]], [[Namibie|Namibii]], [[Gabon]]u, [[Rusko|Rusku]], [[Uzbekistán]]u , [[Kazachstán]]u a [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Nové významné ložisko bylo nedávno (oznámeno v roce 2007) objeveno v [[Guinea|Guineji]]. V [[Evropa|Evropě]] se uran těží nebo těžil v [[Sasko|Sasku]], v anglickém Cornwallu, v [[Rumunsko|Rumunsku]], | + | Uranové rudy se ve velkém množství vyskytují v [[Kanada|Kanadě]], [[Austrálie|Austrálii]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Niger]]u, [[Nigérie|Nigérii]], [[Republika Kongo|Kongu]], [[Demokratická republika Kongo|Zairu]], [[Namibie|Namibii]], [[Gabon]]u, [[Rusko|Rusku]], [[Uzbekistán]]u , [[Kazachstán]]u a [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Nové významné ložisko bylo nedávno (oznámeno v roce 2007) objeveno v [[Guinea|Guineji]]. V [[Evropa|Evropě]] se uran těží nebo těžil v [[Sasko|Sasku]], v anglickém Cornwallu, v [[Rumunsko|Rumunsku]], |
na [[Ukrajina|Ukrajině]] a v [[Česká republika|Česku]]. Těžba v Evropě však dnes není z celosvětového hlediska příliš významná. | na [[Ukrajina|Ukrajině]] a v [[Česká republika|Česku]]. Těžba v Evropě však dnes není z celosvětového hlediska příliš významná. | ||
| - | Podle ve světe existují hospodářsky využitelné zásoby ve výši mezi 1,73 až 9,4 mil. tun, při připočtení zásob předpokládaných činí celkové zásoby 16,9 mil. tun, při současné spotřebě by tak zásoby vystačily na 260 let; nedostatek uranu se nepředpokládá ani v případě masivního rozvoje jaderné energetiky | + | Podle ve světe existují hospodářsky využitelné zásoby ve výši mezi 1,73 až 9,4 mil. tun, při připočtení zásob předpokládaných činí celkové zásoby 16,9 mil. tun, při současné spotřebě by tak zásoby vystačily na 260 let; nedostatek uranu se nepředpokládá ani v případě masivního rozvoje jaderné energetiky. |
| - | + | ||
| - | Uran se vyskytuje rovněž v mořské vodě a to v relativně velké koncentraci kolem 3,3 mikrogramů na litr. Odhaduje se, že v mořské vodě jsou celkově obsaženy 4 miliardy tun uranu, zatím však jeho získávání z vody není efektivní. V sladkovodních vodách je obsah uranu velmi proměnný. | + | Velikost těžitelných zásob uranu přesahuje 20 [[Kilogram|Mt]], společně s uranem z moří, z hornin a z thoria dosahují těžitelné zásoby dokonce nejméně 160 Mt. Značné rezervy navíc existují v recyklaci vyhořelého paliva. |
| - | Uran je obsažen mimo jiné rovněž v [[uhlí]], což je důvod, proč [[ | + | Velkou výhodou při těžbě uranu je to, že v řadě jeho nalezišť ho lze těžit současně s jinými surovinami (třeba australský megadůl Olympic Dam). |
| - | <noinclude>[[Kategorie: | + | |
| + | Uran se vyskytuje rovněž v mořské vodě a to v relativně velké koncentraci kolem 3,3 mikrogramů na litr. Odhaduje se, že v mořské vodě jsou celkově obsaženy 4 miliardy tun uranu, zatím však jeho získávání z vody není efektivní. V sladkovodních vodách je obsah uranu velmi proměnný. Uran je obsažen mimo jiné rovněž v [[uhlí]], což je důvod, proč [[Tepelná elektrárna|tepelné elektrárny]] do prostředí uvolňují celkově mnohem víc radioaktivity než elektrárny jaderné. | ||
| + | |||
| + | V minulosti byla významná těžba v [[Česká republika|Česku]], zde zejména v [[Jáchymov]]ě (do 2. poloviny [[20. století]] zdaleka nejvýznamnější zdroj), v [[Horní Slavkov|Horním Slavkově]], v [[Příbram]]i a v křídových [[pískovec|pískovcích]] v okolí [[Stráž pod Ralskem|Stráže pod Ralskem]]. V [[Česká republika|Česku]] se dosud uranová ruda těží poblíž [[Dolní Rožínka|Dolní Rožínky]] u [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]]. | ||
| + | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> | ||
Aktuální verze z 4. 1. 2024, 13:47
Uran je radioaktivní chemický prvek, kov, patří mezi aktinoidy. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth, v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel všeplodné bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle planety. Později následovaly ještě neptunium a plutonium.
Uran se už v roce 79 př. n. l. používal k barvení glazur (nálezy poblíž Neapole).
První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků (zirkonium, titan, cer a tellur). Objev oznámil v projevu před Pruskou akademií věd 24. září 1789. Pojmenován byl podle planety Uran objevené krátce předtím (1781), původní název ovšem byl uranit, v roce 1790 přejmenován na uranium. Klaproth analyzoval rudu z dolu George Wagsfort ve Wittingshalu u Johanngeorgstadtu v Sasku. Vystavil ji působení kyseliny a silně zahřál a získal žlutý prášek, uran, jak se domníval. Ve skutečnosti šlo o jeho síran, čistý uran se podařilo získat až v roce 1841 francouzi Eugene-Melchior Peligotovi.
Uran se pak používal k barvení skla a glazur, kterým dodává zelenou barvu, těžen byl v českém Jáchymově a v britském Cornwallu. Toto použití podstatně kleslo v 2. polovině 20. století. Podle Ottova slovníku naučného bylo v roce 1904 vytěženo 17 193 kg uranu.
V roce 1896 zjistil Henri Becquerel, že uran je radioaktivní a – pokud nepočítáme objev rentgenových paprsků krátce předtím – vlastně tím radioaktivitu objevil. Marie Curie-Sklodovská se svým manželem Pierrem Curie poté z uranové rudy (jáchymovského smolince) izolovala 2 nové prvky: nejdřív polonium a o něco později pak také radium. Uranové rudy pak byly až do 30. let (objev umělých izotopů) používány pro výrobu radia v něm obsaženého (radia se velmi brzo po objevu začalo v malých množstvích používat pro lékařské účely). Podle Františka Běhounka bylo ovšem za celou tuto dobu izolováno jen kolem 1,5 kg radia.
Pro účely jaderného průmyslu se začal uran využívat až během druhé světové války...
V přírodě je uran v nejrůznějších rudách relativně častý, ovšem jen v nízkých koncentracích 0,04 – 3 %. Vyskytuje se zde jako směs izotopů.
Uranové rudy se ve velkém množství vyskytují v Kanadě, Austrálii, USA, Nigeru, Nigérii, Kongu, Zairu, Namibii, Gabonu, Rusku, Uzbekistánu , Kazachstánu a Jihoafrické republice. Nové významné ložisko bylo nedávno (oznámeno v roce 2007) objeveno v Guineji. V Evropě se uran těží nebo těžil v Sasku, v anglickém Cornwallu, v Rumunsku, na Ukrajině a v Česku. Těžba v Evropě však dnes není z celosvětového hlediska příliš významná. Podle ve světe existují hospodářsky využitelné zásoby ve výši mezi 1,73 až 9,4 mil. tun, při připočtení zásob předpokládaných činí celkové zásoby 16,9 mil. tun, při současné spotřebě by tak zásoby vystačily na 260 let; nedostatek uranu se nepředpokládá ani v případě masivního rozvoje jaderné energetiky.
Velikost těžitelných zásob uranu přesahuje 20 Mt, společně s uranem z moří, z hornin a z thoria dosahují těžitelné zásoby dokonce nejméně 160 Mt. Značné rezervy navíc existují v recyklaci vyhořelého paliva. Velkou výhodou při těžbě uranu je to, že v řadě jeho nalezišť ho lze těžit současně s jinými surovinami (třeba australský megadůl Olympic Dam).
Uran se vyskytuje rovněž v mořské vodě a to v relativně velké koncentraci kolem 3,3 mikrogramů na litr. Odhaduje se, že v mořské vodě jsou celkově obsaženy 4 miliardy tun uranu, zatím však jeho získávání z vody není efektivní. V sladkovodních vodách je obsah uranu velmi proměnný. Uran je obsažen mimo jiné rovněž v uhlí, což je důvod, proč tepelné elektrárny do prostředí uvolňují celkově mnohem víc radioaktivity než elektrárny jaderné.
V minulosti byla významná těžba v Česku, zde zejména v Jáchymově (do 2. poloviny 20. století zdaleka nejvýznamnější zdroj), v Horním Slavkově, v Příbrami a v křídových pískovcích v okolí Stráže pod Ralskem. V Česku se dosud uranová ruda těží poblíž Dolní Rožínky u Žďáru nad Sázavou.