Suržyk

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 3. 2024, 11:41

Používání suržyku v ukrajinských regionech. Data: Kyjiv International Institute of Sociology (2003)^[1]
Západ 2,5 %, střed 14,6 %, středovýchod 21,7 %, východ 9,6 %, jih 12,4 %

Suržyk (ukrajinsky, rusky a v suržyku суржик) je smíšený jazyk vzniklý na základě ukrajinštiny (substrát) a ruštiny (superstrát).^[2] Gramatika a výslovnost jsou převážně ukrajinské, v lexiku však převažuje ruština. Původní význam výrazu suržyk je „mouka či pečivo ze směsi různých druhů obilí“.

V 18. století byla carským Ruskem získána oblast tzv. divokých polí a z Ruska na území dnešní Ukrajiny začala migrace obyvatel. Ti si s sebou přivezli mnoho vlastních věcí, včetně ruského jazyka. Ruština se používala ve vojenské i civilní správě a mezi vědci vedle němčiny. V ruštině se také zpečeťovaly obchody, ruština se používala i na kulturní scéně a to vše vedlo k postupné rusifikaci místního obyvatelstva^[3]. S rusifikační politikou Sovětského svazu ve 20. století užívání jazyků ostatních sovětských národů postupně klesalo, zvláště ve 30. letech a okolo roku 1980; podmínky byly nastaveny tak, aby pro obyvatele bylo výhodnější užívání ruštiny, jejíž osvojení však nebylo samozřejmé. Proto se také suržyk v jednotlivých regionech liší. Užíván je především v severovýchodní části Ukrajiny (Slobodská Ukrajina, Donbas, Dnipro), ale také v přilehlé části Ruska (okolí Starodubu, Kurska, Rostova, Kubáň) a jeho prvky najdeme i na západní Ukrajině.

Jelikož vznik suržyku nebyl pro oficiální místa vítaným jevem, nebyl ani vědecky zkoumán. To se změnilo teprve rozpadem SSSR a vznikem nezávislé Ukrajiny.

Významní představitelé jazyka

• Leonid Iljič Brežněv – ukrajinec a nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964–1982, který za vydatné podpory dalších významných ukrajinců (třeba Petro Juchymovyč Šelest) nařídil provedení špinavé
  invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Reference

1. ↑ Linhvo-etnična struktura Ukrajiny (Kyjivskyj mižnarodnyj instytut sociologiji).
2. ↑ KINDLEROVÁ, Rita I. Suržyk aneb O možnosti zániku jednoho jazyka. [Recenze knihy Larysy Masenko Suržyk: miž movoju i jazykom.] In: iLiteratura.cz. 21. 3. 2012 [cit. 16. 9. 2022]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29711/masenko-larysa-surzyk-miz-movoju-i-jazykom
3. ↑ MELNYK, Svitlana. Contested Tongues: Language Politics and Cultural Correction in Ukraine. Laada Bilaniuk (2005). Ithaca, NY: Cornell University Press, 2005. xiv, 230pp. ISBN 0801472792.. Sociolinguistic Studies, 2007-06-26, roč. 1, čís. 2, s. 337–339. ISSN 1750-8657. DOI:10.1558/sols.v1i2.337.  

Literatura

• MASENKO, Larysa Terentìjivna. Suržyk: mìž movoju ì jazykom. Druhe vydannja, zì zmìnamy ì dopovnennjamy. Kyjiv: Vydavnyčyj dìm Kyjevo-Mohyljans‘ka akademìja, 2019. 229 s. ISBN 978-966-518-759-2.

Související články

• Makaronismus
• Trasjanka, směs ruštiny a běloruštiny
• Russenorsk, směs ruštiny a norštiny

Externí odkazy