Šablona:Článek dne HL/2025/17

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 28. 7. 2025, 22:55

"Antonov An-24V, Prague Aviation Museum"

Antonov An-24 je sovětský čtyřicetičtyřmístný dvoumotorový turbovrtulový transportní letoun.

Vývojové a následné konstrukční práce byly zahájeny v prosinci roku 1957. Konstrukce letounu byla optimalizována pro provoz z nezpevněných letištních ploch. Hornoplošná konfigurace chrání motory a čtyřlisté hydraulicky stavitelné vrtule před poškozením předměty na letištní ploše. Prototyp An-24 poprvé vzlétl 20. prosince 1959 se zkušební posádkou. Problémy s podélnou stabilitou byly vyřešeny na druhém prototypu. Zvýšena byla svislá ocasní plocha se širším přechodem do hřbetu trupu, bylo zvětšeno vzepětí VOP a pod záď trupu byla nainstalovaná kýlová plocha. Prodlouženy byly zadní části motorových gondol i příď s radiolokátorem. Po úspěšném letovém zkušebním programu byly první letouny od dubna 1962 předávány ukrajinskému ředitelství Aeroflotu.

V roce 1965 vznikla varianta An-24B pro 50 cestujících. Verze An-24V, poháněná motory AI-24A o výkonu 1912 kW, byla nejdříve navržena k dopravě 44 až 52 cestujících. Na požadavek Aeroflotu byly všechny standardně vybaveny 50 sedadly. Vznikla také smíšená varianta s prostorem pro přepravu nákladu a menší kabinou na zádi pro 18 pasažérů. An-24V 2. série měly instalovány výkonnější pohonné jednotky AI-24A po 2 070 kW.

Výrobní závody č. 473 v Kyjevě-Svjatošinu a č. 99 v Ulan Ude-Muchimě vyráběly do roku 1978 verzi An-24RV s pomocným proudovým motorem Tumanskij RU19 o tahu 7,8 kN, instalovaným v zádi pravé motorové gondoly. Byl využíván při pozemním spouštění hlavních motorů i ke krátkodobému zvýšení tahu při vzletu.

Verze An-24T byla určena k dopravě až 4 600 kg nákladu, jejíž letové testy byly zahájeny v roce 1966. Z trupu zmizela téměř všechna okna a vstupní dveře na levé straně za křídlem letadla. Na zádi přibyla sklopná rampa, podlaha byla zesílena. Následně se na základě provozních poznatků montovaly výkonnější motory.

Čínská společnost Xian Aircraft Manufacturing Company vyrábí v licenci An-24RV pod označením Yunshuji Y-7. K jeho pohonu byly vybrány čínské turbovrtulové jednotky Dongan WJ5A1 s vrtulemi Baoding J-16G10A. Dále se od svého vzoru liší širším trupem a křídlem s větším rozpětím. První let proběhl 25. prosince 1970. Jeho certifikace byla dokončena v roce 1980 a během následujících čtyř let bylo postaveno asi 20 strojů.

Od roku 1985 začala hongkongská společnost HAECO tyto stroje upravovat na verzi Y-7-100 s modernizovaným kokpitem pro tříčlennou posádku a kompletně přestavěnou hlavní kabinou. Její obměna Y-7-100A byla vybavena menšími winglety na koncích křídla. Bez wingletů, avšak s novou avionikou vznikla varianta Y-7-200, na níž navázal šedesátimístný model Y-7-200A s motory Pratt & Whitney PW127C s vrtulemi Hamilton Standard a avionikou Collins. Speciálně pro čínský trh byla odvozena varianta Y-7-200B s hlavní kabinou upravenou pro 58 cestujících, křídlo postrádá winglety. Vznikly také verze Y-7E pro provoz z letišť ve vysokých nadmořských výškách a nákladní Y-7F dodávaná od června 1992. Výroba v Číně dnes stále pokračuje...

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:Muzeum-Kbely-067.jpg|right|160px|alt="Antonov An-24V, Prague Aviation Museum"|Antonov An-24V, Prague&nbsp;Aviation&nbsp;Museum,&nbsp;Kbely]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''<big>[[Antonov An-24]]</big>''' je [[Sovětský svaz|sovětský]] čtyřicetičtyřmístný dvoumotorový&nbsp;[[turbovrtulový motor|turbovrtulový]] [[transportní letoun]].
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+Vývojové a&nbsp;následné konstrukční práce byly zahájeny v&nbsp;prosinci roku 1957. Konstrukce [[letoun]]u byla optimalizována pro provoz z&nbsp;nezpevněných letištních ploch. [[Hornoplošník|Hornoplošná]] konfigurace chrání motory a&nbsp;čtyřlisté hydraulicky stavitelné [[vrtule]] před poškozením předměty na&nbsp;letištní ploše. [[Prototyp]] An-24 poprvé vzlétl 20.&nbsp;prosince 1959 se&nbsp;zkušební posádkou. Problémy s&nbsp;podélnou stabilitou byly vyřešeny na druhém [[prototyp]]u. Zvýšena byla [[svislá ocasní plocha]] se širším přechodem do hřbetu [[trup letadla|trupu]], bylo zvětšeno vzepětí VOP a&nbsp;pod záď trupu byla nainstalovaná kýlová plocha. Prodlouženy byly zadní části motorových gondol i příď s&nbsp;[[radar|radiolokátorem]]. Po&nbsp;úspěšném letovém zkušebním programu byly první letouny od&nbsp;dubna&nbsp;1962 předávány ukrajinskému ředitelství Aeroflotu.
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+V&nbsp;roce [[1965]] vznikla varianta '''An-24B''' pro 50 cestujících. Verze '''An-24V''', poháněná motory AI-24A o&nbsp;výkonu 1912&nbsp;kW, byla nejdříve navržena k&nbsp;dopravě 44&nbsp;až&nbsp;52 cestujících. Na požadavek Aeroflotu byly všechny standardně vybaveny 50&nbsp;sedadly. Vznikla také smíšená varianta s&nbsp;prostorem pro přepravu nákladu a&nbsp;menší kabinou na zádi pro 18 pasažérů. An-24V 2. série měly instalovány výkonnější pohonné jednotky AI-24A po 2&nbsp;070&nbsp;kW.
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+Výrobní závody č. 473 v Kyjevě-Svjatošinu a&nbsp;č. 99 v&nbsp;Ulan Ude-Muchimě vyráběly do roku 1978 verzi '''An-24RV''' s&nbsp;pomocným [[proudový motor|proudovým motorem]] Tumanskij RU19 o&nbsp;tahu&nbsp;7,8&nbsp;kN, instalovaným v&nbsp;zádi pravé motorové gondoly. Byl využíván při pozemním spouštění hlavních motorů i&nbsp;ke&nbsp;krátkodobému zvýšení tahu při vzletu.
+Verze '''An-24T''' byla určena k&nbsp;dopravě až 4&nbsp;600&nbsp;kg nákladu, jejíž letové testy byly zahájeny v&nbsp;roce 1966. Z&nbsp;trupu zmizela téměř všechna okna a&nbsp;vstupní dveře na levé straně za&nbsp;křídlem&nbsp;letadla. Na zádi přibyla sklopná rampa, podlaha byla zesílena. Následně&nbsp;se na&nbsp;základě provozních poznatků montovaly výkonnější motory.
+[[Čínská lidová republika|Čínská]] společnost ''Xian Aircraft Manufacturing Company'' vyrábí v&nbsp;licenci An-24RV pod označením '''Yunshuji Y-7'''. K&nbsp;jeho pohonu byly vybrány čínské turbovrtulové jednotky Dongan WJ5A1 s vrtulemi Baoding J-16G10A. Dále se od svého vzoru liší širším trupem a&nbsp;křídlem s&nbsp;větším [[rozpětí křídel|rozpětím]]. První let proběhl 25.&nbsp;prosince 1970. Jeho certifikace byla dokončena v&nbsp;roce 1980 a&nbsp;během následujících čtyř let bylo postaveno asi 20 strojů.
+Od roku 1985 začala hongkongská společnost HAECO tyto stroje upravovat na verzi '''Y-7-100''' s&nbsp;modernizovaným [[kokpit]]em pro tříčlennou posádku a&nbsp;kompletně přestavěnou hlavní kabinou. Její obměna '''Y-7-100A''' byla vybavena menšími [[winglet]]y na koncích křídla. Bez wingletů, avšak s&nbsp;novou [[avionika|avionikou]] vznikla varianta {{Nowrap|'''Y-7-200''', na níž}} navázal šedesátimístný model '''Y-7-200A''' s&nbsp;motory Pratt & Whitney PW127C s&nbsp;vrtulemi Hamilton Standard a&nbsp;avionikou Collins. Speciálně pro čínský trh byla odvozena varianta '''Y-7-200B''' s&nbsp;hlavní kabinou upravenou pro 58&nbsp;cestujících, křídlo postrádá winglety. Vznikly také verze '''Y-7E''' pro provoz z&nbsp;letišť ve vysokých nadmořských výškách a&nbsp;nákladní '''Y-7F''' dodávaná od&nbsp;června 1992. Výroba v&nbsp;Číně dnes stále pokračuje...
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>