Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Střecha
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (1 revizi) |
Verze z 9. 11. 2013, 17:16
Střecha je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti povětrnostním vlivům. Též odvádí vodu a brání jí v nahromadění. Skládá se z nosné konstrukce (např. krov) a střešní krytiny. Střechy se v zásadě rozdělují na ploché a sklonité (šikmé a strmé), nebo na zateplené a nezateplené.
Tvar a celkové provedení střechy velmi závisí na místních klimatických podmínkách. V tropických a subtropických oblastech se například tradičně častěji uplatňují střechy ploché; oproti tomu v mírných a chladných podnebných pásech jsou běžnější střechy šikmé.
Obsah |
Funkce střechy
Hlavní funkcí střechy je chránit prostor pod sebou před povětrnostními vlivy (deštěm, sněhem, větrem, slunečním zářením apod.). V závislosti na typu prostoru, který střecha uzavírá, jsou na její provedení kladeny různé požadavky. Může jít v zásadě buď o uzavřený vnitřní prostor (obytný dům, veřejná budova; střecha zateplená) či prostor otevřený (přístřešek, čekárna, nástupiště, kryté parkoviště; střecha nezateplená). Obecně tedy platí, že střechy uzavřených budov musí splňovat přísnější požadavky na izolaci.
Každá střecha má za úkol odvádět vodu s horní části stavby a bránit jejímu nahromadění, jež by mohlo postupně konstrukci stavby poškodit zatékáním či růstem dřevokazných hub a plísní. V podnebných oblastech s častým sněžením musí být konstrukce střechy dostatečně pevná, aby váhu ležícího sněhu unesla.
V současné době jsou na střechy v západním světě kladeny vysoké technické, funkční a nezřídka i estetické požadavky; ovšem v různých částech světa a v různých historických obdobích střechy vypadaly a vypadají různě. Příkladem velmi jednoduché a nenáročné střechy je kryt z palmového listí na domcích v tropických oblastech, kde střecha nemusí plnit výrazně izolační funkci a obydlí samo bývá velmi prosté.
Izolace
Střecha budovy musí být náležitě izolována, aby poskytovala uživatelům budovy patřičnou ochranu před povětrnostními vlivy a z ní plynoucí určitou úroveň pohodlí. Jedná se především o vodotěsnost a izolaci tepelnou.
Vodotěsná může být sama střešní krytina, tedy nejsvrchnější vrstva střešní konstrukce; často však bývá doplněna samostatnou vodotěsnou vrstvou v podobě fólie, asfaltového pásu či stěrky. Krytiny sklonitých střech musí zejména dobře odvádět vodu a sníh. Zvláště u plochých střech je třeba věnovat vodotěsnosti a odvodňování zvýšenou pozornost (typickým příkladem špatně provedených plochých střech jsou československé panelové domy).
Neméně důležité jsou tepelně izolační vlastnosti střechy. V mírném podnebném pásu střecha plní dvě hlavní tepelně izolační funkce: brání v prochládání budovy v zimním období a naopak v jejím přehřívání v létě. Je dokázáno, že špatně izolující střechou uniká z budovy největší množství tepla. Z důvodu energetické úspornosti při vytápění proto závazné normy ve stavebnictví stanoví minimální tepelný odpor střešních konstrukcí pro různé typy budov.
Tepelná izolace jednoplášťových šikmých střech se zpravidla provádí v rámci krovu, mezi nejčastěji používané tepelně izolační materiály patří polystyren a minerální vlna. V ekologickém stavitelství se uplatňují též rozličné přírodní materiály, například ovčí vlna, starý papír či sláma.
- Izolace šikmých střech v úrovni stropů - izolace v šikmé střeše může podle svého umístění vytvářet „teplou“ nebo „studenou“ střechu. Pokud je položena v úrovni stropu pod nevytápěnou půdou hovoříme o „studené“ střeše. Výhodou tohoto řešení jsou relativně
nízké náklady ve srovnání s provedením izolací v úrovni krokví a snadnost montáže zvláště v případě, kdy prostor bude nepřístupný a nepochozí. Ve většině případů není tloušťka izolace omezena konstrukčními nebo uživatelskými požadavky. Instalace zateplení v úrovni stropu vyžaduje jen minimum odborných znalostí a souvisejících stavebních prací, proto může být bez problémů realizována svépomocí, zvláště u rodinných domků a rekreačních staveb.
- Rekonstrukce - Při rekonstrukci stávajících šikmých střech s izolací v úrovni stropu pod nevytápěnou půdou je třeba dosáhnout celkové tloušťky tepelně izolačních vrstev zhruba v rozmezí 150 mm – 350 mm.
V případech, kdy existuje stávající izolace, je obvykle umístěna mezi dřevěnými stropními trámy. Pokud je vyplněna celá výška trámů, přidáváme druhou, popřípadě i třetí vrstvu nad trámy. Jestliže stávající izolace nevyplňuje celou výšku trámů je možno doplnit příslušnou vrstvu mezi trámy. Pokud stávající izolace vykazuje závady např. netěsné osazení, spáry, sesednutí, pochybné tepelně izolační parametry atd. doporučujeme její odstranění a celkovou náhradu novou izolací.[1]
Střechy pochozí a pojízdné
Některé ploché střechy mohou zároveň sloužit jako prostor pro pohyb osob či vozidel (střechy pochozí či pojízdné). Jedná se často o střechy garáží, obchodních středisek, nádraží apod.; v technickém slova smyslu je střechou například i příkrov stanice podzemní dráhy (metra), u něhož je dopravní funkce často prvořadá.
Též střecha sklonitá (šikmá) někdy kromě funkce krytí prostoru slouží i dalším účelům, např. jako tribuna k sezení diváků na sportovištích. Takové střechy musí mít odpovídající konstrukční parametry, aby předpokládanou zátěž bez problémů unesly.
Konstrukce střechy
Střecha se obvykle skládá z nosné konstrukce (krovu), izolačních vrstev (hydroizolace, tepelná izolace, parozábrana) a krycích vrstev (vnější krytina plní účel ochranný a většinou též pohledový; zevnitř může být střecha opatřena podhledem).
Rozdělení střech
Střechy lze dělit podle jejich tvaru, sklonu, počtu plášťů či funkce.
Podle počtu plášťů
Střechy lze rozdělit na
- jednoplášťové - většina střech na obytných budovách
- víceplášťové - většinou dvouplášťové; používají se na větších veřejných či účelových stavbách; svrchní vrstva zpravidla plní funkci ochrannou a hydroizolační, vnitřní vrstva (nad stropem) je tepelně izolační; prostor mezi vrstvami je odvětráván a může být přístupný pro kontrolu stavu; někdy se využívá jako nenáročný odkládací prostor (půda)
Podle sklonu
Podle sklonu dělíme střechy na
- ploché – sklon střešních rovin 0-5°
- šikmé – sklon do 45°
- strmé – sklon nad 45°
Pro šikmé a strmé střechy se používá souhrnný název sklonité střechy.
Názvy hlavních částí sklonité střechy
- Krov je nosná konstrukce střechy, nejčastěji složená z dřevěných nebo kovových nosníků.
- Hřeben (na obrázku vpravo růžově) je vodorovná průsečnice střešních ploch, od které střešní plochy sestupují.
- Nároží (zeleně) je sklonitá průsečnice, od níž střešní plochy sestupují.
- Úbočí (úžlabí) (žlutě) je sklonitá průsečnice, ke které střešní plochy sestupují.
- Štít (šedě) je sklonitý okraj střechy mezi hřebenem a okapem; též část svislé stěny pod tímto okrajem.
- Okap (modře) je nejnižší vodorovný okraj střešní plochy; též žlab odvádějící z tohoto okraje vodu.
- Valba (C) je sklonitá střešní plocha na kratší straně střechy, zabírá místo štítu.
- Polovalba (B) je sklonitá střešní plocha nad štítem.
- Vikýř (1-11) je krytý střešní výstupek se svislým oknem nebo toto okno samo.
- Střešní okno je okno vsazené do sklonité střešní roviny bez krytého výstupku.
Typy střech
Nejběžnější typy sklonitých střech
- Pultová střecha má jen jednu střešní rovinu s hřebenem a okapem a tři štíty (dva boční a hřebenový). Používá se především na stavby na hranici pozemku, na přístavky, na části činžovních domů přiléhající podélně k sousedním domům a v ekologické architektuře na tzv. aktivní solární domy.
- Sedlová střecha je historicky nejběžnější typ střechy používaný v Česku; je velmi rozšířena v řadové zástavbě rodinných i bytových domů. Má dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem, dvěma okapy a dvěma štíty. Variantami jsou střecha křížová a polokřížová (vznikají pronikem dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene), používané na stavbách složitějšího půdorysu. Křížová střecha Polokřížová střecha
- Mansardová střecha je variantou střechy sedlové; každá její polovina mezi hřebenem a okapem se skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Vnitřní prostor pod touto střechou se nazývá mansarda (obytné podkroví); jméno jí dal francouzský architekt Jules Mansard. V současné době je rozšířena tzv. falešná mansardová střecha: jedná se o střechu sedlovou, kterou doplňuje mansardový obklad na svislé stěně horního podlaží.
- Stanová střecha (někdy též jehlanová) má zpravidla čtyři střešní roviny, které se sbíhají do středového vrcholu. Používá se na samostatně stojících budovách přibližně čtvercového půdorysu. Na věžích se používá střecha se strmým sklonem nazývaná jehlová; na věžích kruhového půdorysu je to střecha kuželová; variantou je střecha půlkuželová. Na některých věžích a na hvězdárnách se používá střecha cibulová. Báň je zakřivená, osově souměrná střecha používaná především na věžích kostelů. Používá složitou zakřivenou konstrukci.
Jehlová střecha Cibulová střecha Báň
- Pilová střecha vzniká opakováním střech pultových nebo asymetrických sedlových; používala se historicky na rozlehlých továrních halách, dílnách apod.; svislé části střechy zároveň často sloužily jako světlíky. V současnosti se dává přednost střechám z předpjatých či lepených konstrukcí.
Další typy střech
- Střecha dlátková
- Střecha lamelová
- Střecha motýlková
- Střecha plochá
- Střecha přilbová
- Střecha routová
- Střecha skořepinová
- Střecha šedová
- Střecha zavěšená
- Střecha zvonová
Valba
Použitím valby nebo polovalby vzniká střecha valbová či polovalbová; tato střecha může zároveň být buď sedlová, mansardová či pultová. Polovalbové sedlové střechy jsou běžné na lidových stavbách (chalupách) v řadě oblastí České republiky. Střecha valbová vznikne tak, že se seřízne střecha sedlová na dvou protějších stranách, takže voda stéká na 4 strany. Střecha polovalbová vznikne obdobnějako střecha valbová, avšak okap polovaleb je umístěn výše než okap střechy sedlové. Podkroví mívá na stranách polovaleb zděnné štíty nebo dřevěné lomenice.
Ozeleněné střechy
Samostatný článek zelená střecha.
Ploché nebo mírně sklonité střechy se mohou osadit zelenou vegetací, která plní estetickou, ekologickou a mikroklimatickou funkci. Na dokonalé hydroizolační a protikorozní vrstvě spočívá vrstva zeminy, jejíž tloušťka se odvíjí od uvažované vegetace a pohybuje se od cca 10 cm pro bylinný či travní pokryv až po cca. 1 m pro dřeviny. Nosná konstrukce musí ovšem být dostatečně robustní, aby přidanou hmotnost zelené střechy unesla.
Běžná zelená střecha používá především rostliny nenáročné na údržbu a zálivku, např. netřesk střešní a rozličné traviny. Na střechách však mohou vznikat i celé zahrady a parky.
Jiné střechy
Střechu ovšem kromě budov mají též vozidla, stany a podobně. Automobil se skládací střechou se nazývá kabriolet; některé automobily mají též střešní okno, hovorově šíbr.
Slovo „střecha“ v českém jazyce
- Přísloví „lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše“ vyjadřuje spokojení se s málem, které máme jisté, oproti větší hodnotě, jež je nejistá.
- Výraz „pod jednou střechou“ popisuje příhodné nebo pohodlné uspořádání. Pamětníkům se vybaví dotěrný reklamní slogan z dob normalizace „Prior - výhodný nákup pod jednou střechou!“.
- Pojmem „Střecha světa“ se někdy označuje pohoří Pamír v Tádžikistánu.
- Pro Českou republiku se někdy používá pojmenování „Střecha Evropy“ (založené na skutečnosti, že Česko leží na významném evropském rozvodí).
Reference
- ↑ Čas chránit energii. Dostupné online.
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |