Bitva u Falklandských ostrovů

Bitva u Falklandských ostrovů
	Konflikt: První světová válka
	; Německý pancéřový křižník SMS Scharnhorst
Trvání:	8. prosinec 1914
Naplánováno:	{{{plánováno}}}
Cíl:	{{{cíl}}}
Místo:	U Falklandských ostrovů, Jižní Atlantik
Casus belli:	{{{příčina}}}
Výsledek:	Britské vítězství
Změny území:	{{{Území}}}
Strany
; Velká Británie	; Německo
Velitelé
Doveton Sturdee	Maximilian von Spee †
Síla
2 bitevní křižníky, 3 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky a 1 stará bitevní loď	2 pancéřové křižníky, 3 lehké křižníky a 3 transportní lodě
Ztráty
10 mrtvých a 19 zraněných	2 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky, 2 transportní lodě, 1871 mrtvých a 215 zajmutých
{{{poznámky}}}

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 1. 12. 2013, 21:25

Bitva u Falklandských ostrovů byla námořní bitvou první světové války. Uskutečnila se 8. prosince 1914 v jižním Atlantiku poblíž Falklandských ostrovů. Bitva se odehrála mezi britskou a německou eskadrou měsíc poté co německá eskadra porazila jinou britskou eskadru v bitvě u Coronelu.

Na začátku války Německá východoasijská eskadra opustila přístav Čching-tao v Číně a vypravila se na cestu do německých přístavů, kam žádná z nich nedoplula. Velel jí viceadmirál Maximilian von Spee a byla složena z pancéřových křižníků Scharnhorst a Gneisenau a lehkých křižníků Nürnberg, Leipzig a Dresden.

Původně k eskadře patřil ještě lehký křižník Emden, kterému velel kapitán Karl von Müller a který vyplul do Indického oceánu přepadat spojenecké obchodní lodě. V říjnu svedl vítěznou bitvu u Penangu a v listopadu byl potopen v bitvě u Kokosových ostrovů.

Poté co eskadra připlula k Jihoamerickým břehům svedla v listopadu vítěznou bitvu u Coronelu s Britskou západoindickou eskadrou. Německá eskadra potom vplula do přístavu Valparaíso kde byla přívítána početnou německou komunitou. Potom se Spee rozhodl odplout do jižního Atlantiku a zničit radiovou stanici a skladišté uhlí ve Stanley na Falklandských ostrovech.

8. prosince když eskadra připlouvala za doprovodu 3 pomocných lodí ke Stanley byla uvnitř přístavu už jiná eskadra - britská. Britská eskadra, které velel admirál Doveton Sturdee zde doplňovala zásoby uhlí. Byla složena z bitevních křižníků Invincible a Inflexible, pancéřových křižníků Carnarvon, Cornwall a Kent, lehkých křižníků Bristol a Glasgow a staré bitevní lodě Canopus.

Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra rozhodl se vyplout zpátky na volné moře. Britské křižníky však byly rychlejší a proto se Spee postavil na odpor, aby umožnil uniknout alespoň lehkým křižníkům. Uniknout se nakonec podařilo pouze lehkému křižníku Dresden a pomocné lodi Seydlitz. Ostatní německé lodě byly potopeny. Zahynulo na nich 1871 námořníků včetně admirála Spee a dalších 215 mužů upadlo do zajetí. Na britské straně došlo pouze k lehkému poškození Invincible.

Lehký křižník Dresden unikal až do 14. března 1915 kdy byl u ostrovů Juana Fernandéze dostižen britskou flotilou a potopen vlastní posádkou. Tak skončila poslední loď Německé východoasijské eskadry.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii