Lýkovec jedovatý

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)

Verze z 19. 2. 2014, 10:41


Pozor, smrtelný jed !

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je prudce jedovatý keř z čeledi vrabečnicovité.

Obsah

Synonyma

  • Thymelaea mezereum (Linné, 1753) Scopoli, 1771 - (vrabečnice jedovatá)
  • Thymelaea praecox Gilibert, 1792 (nom. inval.) - (vrabečníce raná)
  • Daphne florida Salisbury, 1796 - (lýkovec kvetoucí)
  • Mezereum officinarum C. A. Meyer, 1843
  • Daphne rechingeri Wendelbo, 1960 - (lýkovec Rechingerův)
Poznámka
Česká jména uvedená v závorce jsou vytvořena pro potřebu Wikipedie.
Lidové názvy
čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský, vrah lidský.

Vzhled

Jde o 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř. Listy jsou střídavé, zpravidla nahloučená na koncích větví. Jsou podlouhlé, tupě špičaté a lysé. Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Delší přivonění může člověku způsobit zdravotní komplikace (viz níže). Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a jsou prudce jedovaté (viz níže).

Výskyt

Jde o polostinný lesní druh. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin do hor, v horách i na křovinatých stráních. V přírodě je vzácný a přísně chráněný. Hojně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, zejména na skalkách, v řadě kultivarů, především s čistě bílými květy (cv. Alba, cv. Albiflora).

Rozšíření

Je rozšířen po téměř celé Evropě (s výjimkou severních oblastí) a značné části Asie od pohoří Ural po jezero Bajkal. V menší míře se vyskytuje roztroušeně na některých místech pohoří Kavkaz, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji. V České republice se vcelku vzácně nachází na celém území.

Obsahové látky

Soubor:Daphne mezereum0.jpg
Lýkovec jedovatý

Významné jsou zejména těkavé jedovaté terpenoidní látky.

Kumariny

Sacharidy

Glykosidy

Deriváty terpenoidů

Steroidy

Jedovatost a otravy

Otrávit se je možné dlouhodobějším vdechováním vůně květů, což může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Mnohem vážnější však může být otrava vstřebáním skrz kůži či sliznice či požitím (žvýkáním kůry či konzumací plodů). Smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je 10-12 plodů, těžké otravy mohou nastat již po požití sedmi plodů (naštěstí plody chutnají odporně hořce, takže konzumace nebezpečné dávky vyžaduje nemalé nadšení). Otrava se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, bolestí a křečemi břicha, zvracením a průjmem, neboť jedovaté látky poškozují sliznice a mohou vyvolat jejich záněty. Otrava může vyústit až v prudké křeče, celkový kolaps a smrt. Zásah lékaře je vždy nutný, neboť mezerein způsobuje též těžká a nevratná poškození ledvin. Podobně jedovaté jsou i další druhy rodu lýkovec, se kterými se v Česku můžeme setkat:

Použití

Sušená kůra lýkovce (Mezerei cortex) se dříve užívala v nálevu nebo tinktuře jako prostředek pro vyvolání pocení, případně jako močopudný a povzbuzující lék. Udávalo se také její použití při lečbě kožních chorob, revmatismu a obrny. Červené barvivo z bobulí se v minulosti používalo jako malířský pigment. Přes velkou jedovatost byly jeho bobule též používány pro dosažení pikantní chuti u octa (odtud lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).

Literatura

Květena České republiky, díl 3 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1992. - S. 354-356. - ISBN 80-200-0256-1

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/L%C3%BDkovec_jedovat%C3%BD“