Gnosticismus

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ Vylepšení)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 19. 4. 2014, 08:32

Gnosticismus (v českém odborném prostředí: gnóze), z řeckého γνώσις – poznání, je souhrnné označení pro mystický náboženský proud, který silně ovlivnil pozdní antickou kulturu. Ve starším období byla považována za křesťanskou herezi, moderní věda však bez pochyby zjistila její autonomní původ. Jedinou gnostickou skupinou, která kontinuálně přežila od starověku do současnosti, jsou mandejci.


Obsah

Vývoj

Gnóze se vyvinula v prostředí helénizované židovské diaspory ve velkých kulturních centrech Středomoří na začátku letopočtu. Jednalo se převážně o náboženství středních městských vrstev frustrovaných ztrátou politického vlivu v Římské říši. Mezi hlavní zdroje patří svérázně uchopené židovské náboženství, novoplatónská a novopythagorejská filozofie a antická mystéria. Na začátku letopočtu již existovala a vyvíjela se paralelně s křesťanstvím, do 4. století n. l. i uvnitř něj. Gnostici se velmi často, v pozdním období dokonce převážně, pohybovali uvnitř křesťanských obcí a pozdější církve, kde se však sami považovali za privilegované, vědoucí mezi nevědoucími. Křesťanská teologie ovšem nebyla s gnózí naprosto slučitelná a veškeré pokusy o syntézu obou proudů identifikovala jako herezi. Přesto se obě školy vzájemně ovlivňovaly, mísily a překrývaly. Nezájem o „hmotný“ svět a dějiny způsobil, že gnóze jako systematická nauka zanikla. Gnostici nebyli ochotni vytvářet sociální strukturu, která by jejich učení uchovávala. Jejich vliv na světovou kulturu je nepřímý, zejména prostřednictvím křesťanství a manicheismu, nicméně rozsáhlý. Gnostický vliv sahal až do Číny a pozdního středověku, kde inspiroval sekty bogomilů a katarů. V moderní době se zájem o gnózi opět oživil.

Učení

Gnóze představuje široké spektrum různých názorových proudů. Společným jmenovatelem je nauka o božstvu Člověk (Anthropós), které žije v každém (nebo části) lidských bytostí jako duše, božská jiskra, jež si musí připomenout svůj božský původ a tím se vysvobodit z hmotného těla. Gnostici pohrdali hmotným světem, a tedy i náboženskými a politickými autoritami. Někteří propagovali askezi. Jejich učení mělo elitářský a esoterický charakter. Jejich rituály byly jednoduché. Jednalo se zřejmě o společné stolování a recitaci textů posvátných v té které skupině, snad spojené s mírnou konzumací drog. Své učení gnostici sdělovali šifrovaně pomocí bohatě obrazných a nesnadno srozumitelných textů. Jejich klíčovou výzvou bylo „probuď se... (k novému životu, uvědomění si své božské podstaty)“. Vrcholnou „svatostí“ byla svatba (splynutí duše s božstvem). Židovského Boha JHVH, kterého identifikovali se Sókratovým Demiurgem, považovali gnostici za nedokonalého, pokaženého, nebo přímo zlého nižšího boha, který člověku brání v nalezení vlastní duchovní zkušenosti. Tím v podstatě položili základ manicheismu. Zlo chápali gnostici jako důsledek lidského omylu. Člověk nemůže hřešit, může se pouze mýlit, nevědět. Gnostik je „vykupitelem, který má být vykoupen“. Je s bohem soupodstatný a spása se nachází v něm samotném. Systematickou eschatologii a kosmogonii nevytvořili a neznali.

Prameny

Prvním pramenem poznání o gnózi jsou polemické spisy církevních Otců, kteří poskytli, jak se dnes ví, podrobné a velmi objektivní, třebaže odmítavé, referáty o ní. Nejrozsáhlejší spis přinesl Irenej z Lyonu (Odhalení a vyvrácení falešného poznání – známé jako Pět knih proti bludům). Na začátku třetího století s gnózí polemizoval Hippolyt Římský ve spisu Odhalení všech bludů. O využití některých gnostických prvků se pokoušel Klement Alexandrijský (víra je pravé poznání) a Órigenés, díky kterému se zachovalo 48 autentických citací. V 15. století n. l. byla objevena sbírka gnostických traktátů známá jako Corpus Hermeticum. V polovině 19. století byl publikován překlad koptsky psaného gnostického traktátu Pistis Sofia (Víra Moudrost). Tzv. Bruceho kodex obsahuje Dvě knihy Jeú, tři fragmenty a traktát označovaný jako Neznámé gnostické dílo. V roce 1896 se na trhu se starožitnostmi objevila sbírka označovaná dnes jako Berlínský kodex. Již dříve byla známa vskuvka do apokryfních Skutků Tomášových Píseň o perle. Naopak syrsky psané Ódy Šalamounovy se jako gnostické nepotvrdily. Sekundárním pramenem jsou také učení manichejců a mandejců. Nejvýznamnějším původním pramenem jsou rukopisy z Nag Hammádí. V roce 1945 je náhodou objevil egyptský chlapec Muhammad Ali při kopání hlíny. Zapečetěný džbán obsahoval sbírku traktátů schovaných v dávnověku mnichy z blízkého kláštera. Část textů použila Muhammadova matka na podpal. Dochovalo se 52 traktátů a další texty a fragmenty. Některé texty se vyskytují vícekrát, jedná se tedy o 46 různých titulů a zlomků. Texty jsou psány koptsky, některé přeložené z řečtiny.

Související články

Ostatní christologické hereze

Externí odkazy

Moderní gnosticismus

Literatura

  • F. Culdautová, Nástin gnostické theologie. Praha 1999
  • I. P. Culianu, Dualistické gnóze západu. Praha 2008
  • J. Matoušek, Gnose. Praha 1925, 1995
  • P. Pokorný, Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. Praha 1998
  • P. Pokorný, Počátky gnose: vznik gnostického mýtu o božstvu Člověk. Praha 1969
  • P. Pokorný, Tomášovo evangelium. Překlad s výkladem. Praha 1982
  • K. Rudolph, Gnóze. Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Praha 2010
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Gnosticismus“