Digitální fotoaparát
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Masivní vylepšení) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:SP-560UZ04.jpg|thumb|240px|[[Olympus SP-560]] (2010)]] |
| + | [[Soubor:Panasonic-DMC-LX7-04.jpg|thumb|240px|Panasonic Lumix DMC-LX7 (2014)]] | ||
'''Digitální fotoaparát''' je [[fotoaparát]], zaznamenávající obraz v [[digitální]] formě, takže může být okamžitě zobrazen na zabudovaném [[displej]]i nebo nahrán do [[osobní počítač|počítače]]. V roce [[2006]] digitální fotoaparáty na trhu dominují.<ref>[http://www.fotografovani.cz/art/pma/pma-2006-final.html Fotografovani.cz - PMA trendy: Změna znamená příležitost]</ref> | '''Digitální fotoaparát''' je [[fotoaparát]], zaznamenávající obraz v [[digitální]] formě, takže může být okamžitě zobrazen na zabudovaném [[displej]]i nebo nahrán do [[osobní počítač|počítače]]. V roce [[2006]] digitální fotoaparáty na trhu dominují.<ref>[http://www.fotografovani.cz/art/pma/pma-2006-final.html Fotografovani.cz - PMA trendy: Změna znamená příležitost]</ref> | ||
Základní funkcí digitálního [[Fotoaparát|fotoaparátu]] je snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální [[fotografie]] a umožnit tak jejich další zpracování, např. pomocí běžného počítače, jejich tisk či vyvolání speciální osvitovou jednotkou do výsledné podoby jako u klasické fotografie. | Základní funkcí digitálního [[Fotoaparát|fotoaparátu]] je snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální [[fotografie]] a umožnit tak jejich další zpracování, např. pomocí běžného počítače, jejich tisk či vyvolání speciální osvitovou jednotkou do výsledné podoby jako u klasické fotografie. | ||
Dnešní digitální fotoaparáty nabízí kromě své základní funkce také řadu další doplňujících a rozšiřujících funkcí, které souvisejí ať už přímo či nepřímo se zpracovávanými obrazovými daty. Některé fotoaparáty tak dokážou kromě obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa nebo jako poznámky k pořízeným snímkům. | Dnešní digitální fotoaparáty nabízí kromě své základní funkce také řadu další doplňujících a rozšiřujících funkcí, které souvisejí ať už přímo či nepřímo se zpracovávanými obrazovými daty. Některé fotoaparáty tak dokážou kromě obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa nebo jako poznámky k pořízeným snímkům. | ||
== Princip == | == Princip == | ||
| - | [[Soubor:Chipincamera.jpg|right| | + | [[Soubor:Chipincamera.jpg|right|250px]] |
Princip digitálního fotoaparátu vychází z konstrukce [[Fotoaparát|klasického fotoaparátu]]. Jádrem přístroje je světlocitlivá plocha snímače na bázi technologie [[CCD]] nebo [[CMOS]]. Na plochu senzoru je promítán obraz přes systém optických čoček v [[objektiv]]u. Světelná energie, která přichází ze snímaného prostoru (scény), je v jednotlivých pixelech (obrazových bodech) převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje (u technologie CCD). Náboj vzniká postupně během expozice čipu, kdy je otevřena uzávěrka fotoaparátu a světlo může dopadat na čip. Princip vzniku elektrického náboje je založen na [[fotoelektrický jev|fotoelektrickém jevu]] s tím rozdílem, že náboje neodtékají okamžitě do vnějšího obvodu ale jsou izolovány v nábojových zásobnících v elektricky izolované struktuře čipu. | Princip digitálního fotoaparátu vychází z konstrukce [[Fotoaparát|klasického fotoaparátu]]. Jádrem přístroje je světlocitlivá plocha snímače na bázi technologie [[CCD]] nebo [[CMOS]]. Na plochu senzoru je promítán obraz přes systém optických čoček v [[objektiv]]u. Světelná energie, která přichází ze snímaného prostoru (scény), je v jednotlivých pixelech (obrazových bodech) převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje (u technologie CCD). Náboj vzniká postupně během expozice čipu, kdy je otevřena uzávěrka fotoaparátu a světlo může dopadat na čip. Princip vzniku elektrického náboje je založen na [[fotoelektrický jev|fotoelektrickém jevu]] s tím rozdílem, že náboje neodtékají okamžitě do vnějšího obvodu ale jsou izolovány v nábojových zásobnících v elektricky izolované struktuře čipu. | ||
Po uzavření uzávěrky jsou vygenerované náboje z čipu postupně odváděny a měřeny speciálním zesilovačem pro každý jednotlivý pixel. Takto získaný signál je a dále převeden AD převodníkem na signál v binárním kódu. Vzniklý datový proud je pak pomocí mikroprocesoru různě upravován a převeden do některého grafického formátu používaného pro záznam obrazových dat, např. [[Raw (grafika)|raw]], [[JPEG]] nebo [[TIFF]]. Výsledný datový soubor je uložen zpravidla na paměťové médium v podobě paměťové karty nebo vestavěné paměti typu [[Flash paměť|Flash-EEPROM]] tj. elektricky mazatelná paměť s trvalým záznamem, který je uchován i bez přívodu elektrického napětí. Existují i přístroje, které dokážou fotografie nebo videosekvence přímo zaznamenat na [[Kompaktní disk|CD]] nebo magnetické pásky, ovšem to je běžné spíše v oblasti [[digitální videokamera|digitálních videokamer]]. | Po uzavření uzávěrky jsou vygenerované náboje z čipu postupně odváděny a měřeny speciálním zesilovačem pro každý jednotlivý pixel. Takto získaný signál je a dále převeden AD převodníkem na signál v binárním kódu. Vzniklý datový proud je pak pomocí mikroprocesoru různě upravován a převeden do některého grafického formátu používaného pro záznam obrazových dat, např. [[Raw (grafika)|raw]], [[JPEG]] nebo [[TIFF]]. Výsledný datový soubor je uložen zpravidla na paměťové médium v podobě paměťové karty nebo vestavěné paměti typu [[Flash paměť|Flash-EEPROM]] tj. elektricky mazatelná paměť s trvalým záznamem, který je uchován i bez přívodu elektrického napětí. Existují i přístroje, které dokážou fotografie nebo videosekvence přímo zaznamenat na [[Kompaktní disk|CD]] nebo magnetické pásky, ovšem to je běžné spíše v oblasti [[digitální videokamera|digitálních videokamer]]. | ||
Dnes se téměř výhradně používají digitální fotoaparáty se snímači umožňujícími pořizovat fotografie barevné. To ve většině případů zajišťuje tzv. [[Bayerova maska]], v níž jsou z každých čtyř buněk snímače dva překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden modrým. Toto uspořádání je dáno návazností na spektrální citlivost lidského zraku, který je v oblasti zelené barvy nejcitlivější. Například čtyřmegapixelový snímač obsahuje dva miliony bodů citlivých na zelenou, a po milionu bodů citlivých na červenou a modrou. Zbývající barevná informace se ve výsledném snímku dopočítává. | Dnes se téměř výhradně používají digitální fotoaparáty se snímači umožňujícími pořizovat fotografie barevné. To ve většině případů zajišťuje tzv. [[Bayerova maska]], v níž jsou z každých čtyř buněk snímače dva překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden modrým. Toto uspořádání je dáno návazností na spektrální citlivost lidského zraku, který je v oblasti zelené barvy nejcitlivější. Například čtyřmegapixelový snímač obsahuje dva miliony bodů citlivých na zelenou, a po milionu bodů citlivých na červenou a modrou. Zbývající barevná informace se ve výsledném snímku dopočítává. | ||
Výjimkou jsou senzory [[Foveon]], které jsou založeny na principu pronikání světla o různých vlnových délkách do různé hloubky. Každý pixel tedy má zaznamenány informace o všech třech barvách a [[interpolace]] tedy není třeba. Proto může mást rozlišení - je nutno jej vydělit třemi. Dalším alternativním typem senzorů je [[Super CCD]], které mají čtvercovou síť otočenou o 45˚. Posledním typem je Super CCD EXR. | Výjimkou jsou senzory [[Foveon]], které jsou založeny na principu pronikání světla o různých vlnových délkách do různé hloubky. Každý pixel tedy má zaznamenány informace o všech třech barvách a [[interpolace]] tedy není třeba. Proto může mást rozlišení - je nutno jej vydělit třemi. Dalším alternativním typem senzorů je [[Super CCD]], které mají čtvercovou síť otočenou o 45˚. Posledním typem je Super CCD EXR. | ||
| + | |||
Pro srovnání: lidské [[oko]] obsahuje cca 6-8 milionů buněk citlivých na barvu ([[čípek (oko)|čípků]]) a až 150 milionů buněk citlivých na jas ([[tyčinka (oko)|tyčinek]]). V oblasti barevného rozlišení tak digitální fotoaparáty lidské oko prakticky překonaly. V současné době (2008) ale fotoaparáty nedosahují dynamického rozsahu oka. | Pro srovnání: lidské [[oko]] obsahuje cca 6-8 milionů buněk citlivých na barvu ([[čípek (oko)|čípků]]) a až 150 milionů buněk citlivých na jas ([[tyčinka (oko)|tyčinek]]). V oblasti barevného rozlišení tak digitální fotoaparáty lidské oko prakticky překonaly. V současné době (2008) ale fotoaparáty nedosahují dynamického rozsahu oka. | ||
| + | |||
== Historie == | == Historie == | ||
| - | Prvním fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce [[1988]] [[Fuji DS-1P]], používající 16 MB interní paměti. V roce [[1991]] byla uvedena první digitální zrcadlovka, [[Kodak]] DCS-100. Měla 1, | + | První digitální fotoaparáty přinesl vesmírný výzkum. Snímkovací přístroje umístěné na bezobslužných [[Kosmická sonda|vesmírných sondách]] v [[1960-1969|60. letech]] pořizovaly snímky zprvu tak, že snímek nafotografovaly na černobílý film, ten se v přístroji automaticky vyvolal, vyvolaný [[negativ]] byl [[skener|oskenován]] a v [[digitální|číslicové]] podobě odvysílán na [[Země|Zemi]]. Toto uspořádání tvořilo jakýsi hybrid filmové a digitální fotografie. Odvysílání obrazového signálu číslicově poskytovalo výhodu odolnosti vůči poruchám a snížení potřebného vysílacího výkonu, a tím i šetření omezenými energetickými zdroji sondy. |
| - | Zabudovaný displej přišel s přístrojem | + | |
| - | Digitální fotoparáty cílené na běžné spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce [[1997]]. Pravděpodobně prvním přístrojem schopným nahrávat [[video]] byl Ricoh RDC-1, prodávaný od roku [[1995]]. | + | V 70. letech jsou již fotoaparáty vesmírných sond vybavovány černobílými i barevnými [[obrazový snímač|obrazovými snímači]] se snímacími [[elektronka]]mi. [[Analogový signál]] přicházející ze snímače během [[expozice (fotografie)|expozice]] snímku je převáděn na digitální a odvysíláván na Zemi. Princip přímého elektronického sejmutí obrazu a převedení obrazového signálu do číslicové podoby je tak již stejný jako u novodobých digitálních fotoaparátů. |
| - | V oblasti digitálních zrcadlovek byl zlomový rok [[1999]], | + | |
| - | Roku [[2003]] [[Canon]] představil šestimegapixelový [[EOS]] 300D, první digitální zrcadlovku s cenou pod | + | Vůbec první prototyp přenosného digitálního fotoaparátu vyvinul roku [[1975]] [[Steve Sasson]], inženýr firmy [[Kodak]]. Fotoaparát obsahoval černobílý obrazový snímač [[Charge-coupled device|CCD]] o rozlišení 0,01 [[megapixel]]u. Získaný analogový signál ze snímače byl převeden na číslicový pomocí [[A/D převodník|analogově-číslicového převodníku]] z digitálního voltmetru a následně zaznamenán na [[magnetofonová kazeta|magnetofonovou kazetu]]. Fotopřístroj byl napájen 16 [[akumulátor]]y [[NiCd]]. Sejmutí a uložení jedné fotografie trvalo 23 sekundy. Výsledné snímky se z kazety promítaly prostřednictvím počítače na televizní obrazovku. Přístroj vážil asi 4 kg a měřil zhruba 15 × 26 × 15 cm<ref>[http://petapixel.com/2010/08/05/the-worlds-first-digital-camera-by-kodak-and-steve-sasson The World’s First Digital Camera by Kodak and Steve Sasson (První digitální fotoaparát na světě od Kodaku a Steva Sassona)]</ref>. |
| - | Maximální dosažené rozlišení fotoaparátu | + | |
| + | Prvním komerčně vyráběným fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce [[1988]] [[Fuji DS-1P]], používající 16 MB interní paměti. | ||
| + | |||
| + | V roce [[1991]] byla uvedena první digitální [[zrcadlovka]], [[Kodak]] DCS-100. Měla 1,3megapixelový snímač a stála 13 000 [[Americký dolar|$]]. | ||
| + | |||
| + | Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10 ([[1995]]). | ||
| + | |||
| + | Prvním fotoaparátem zapisujícím na karty [[Compact Flash]] byl [[Kodak DC-25]] o rok později. | ||
| + | |||
| + | Digitální fotoparáty cílené na běžné spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce [[1997]]. | ||
| + | |||
| + | Pravděpodobně prvním přístrojem schopným nahrávat [[video]] byl Ricoh RDC-1, prodávaný od roku [[1995]]. | ||
| + | |||
| + | V oblasti digitálních zrcadlovek byl zlomový rok [[1999]], kdy Nikon uvedl model [[Nikon D1]]. To byla první digitální zrcadlovka vyvinutá samostatně tradičním výrobcem, s cenou pod 6000 [[Americký dolar|USD]]. To bylo dosažitelné pro profesionální fotografy a další náročné uživatele. Zrcadlovka používala objektivy s bajonetem [[Nikon F]], takže tehdejší zákazníci Nikonu mohli využít svou stávající výbavu. | ||
| + | |||
| + | Roku [[2003]] [[Canon]] představil šestimegapixelový [[EOS]] 300D, první digitální zrcadlovku s cenou pod 1000 USD určenou pro amatéry. | ||
| + | |||
| + | Maximální dosažené rozlišení fotoaparátu v roce [[2007]] bylo 4000 megapixelů,<ref>[http://technet.idnes.cz/fotografovo-nebe-rozliseni-ctyri-tisice-megapixelu-fyu-/tec_foto.asp?c=A070808_111215_tec_foto_pka Fotografovo nebe − rozlišení čtyři tisíce megapixelů], Technet.cz</ref> získané skenováním negativu z velkoformátového fotoaparátu (s rozměrem filmu 24 × 36 cm). | ||
| + | |||
== Třídy digitálních fotoaparátů == | == Třídy digitálních fotoaparátů == | ||
; kompakty | ; kompakty | ||
| Řádka 46: | Řádka 67: | ||
Ve třídě středoformátových fotoaparátů se prosadily digitální stěny. Stěny je obvykle možno nasadit místo původní kazety s filmem, a jejich čip je výrazně větší něž kinofilmové políčko. Na konci roku 2008 měla největší z nich rozlišení 60 MPix. | Ve třídě středoformátových fotoaparátů se prosadily digitální stěny. Stěny je obvykle možno nasadit místo původní kazety s filmem, a jejich čip je výrazně větší něž kinofilmové políčko. Na konci roku 2008 měla největší z nich rozlišení 60 MPix. | ||
| - | |||
| - | |||
=== Související články === | === Související články === | ||
| - | *[[Design rule for Camera File system]] | + | * [[Design rule for Camera File system]] |
| + | == Reference == | ||
| + | <references/> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
* [http://technet.idnes.cz/vice-megapixelu-lepsi-fotky-ne-je-to-marketingovy-svindl-varuji-experti-14c-/tec_foto.asp?c=A100121_005205_tec_foto_pka Článek o megapixelech, šumu a difrakci u digitálních fotoaparátů] (Technet.cz) | * [http://technet.idnes.cz/vice-megapixelu-lepsi-fotky-ne-je-to-marketingovy-svindl-varuji-experti-14c-/tec_foto.asp?c=A100121_005205_tec_foto_pka Článek o megapixelech, šumu a difrakci u digitálních fotoaparátů] (Technet.cz) | ||
| Řádka 60: | Řádka 81: | ||
| - | {{ | + | {{Flickr|Digital+cameras}}{{commonscat|Digital cameras}}{{Fotoaparáty}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Fotoaparáty]] | [[Kategorie:Fotoaparáty]] | ||
[[Kategorie:Digitální fotografie]] | [[Kategorie:Digitální fotografie]] | ||
[[Kategorie:Fotoaparáty podle typu]] | [[Kategorie:Fotoaparáty podle typu]] | ||
Verze z 15. 9. 2014, 08:18
Digitální fotoaparát je fotoaparát, zaznamenávající obraz v digitální formě, takže může být okamžitě zobrazen na zabudovaném displeji nebo nahrán do počítače. V roce 2006 digitální fotoaparáty na trhu dominují.[1] Základní funkcí digitálního fotoaparátu je snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální fotografie a umožnit tak jejich další zpracování, např. pomocí běžného počítače, jejich tisk či vyvolání speciální osvitovou jednotkou do výsledné podoby jako u klasické fotografie. Dnešní digitální fotoaparáty nabízí kromě své základní funkce také řadu další doplňujících a rozšiřujících funkcí, které souvisejí ať už přímo či nepřímo se zpracovávanými obrazovými daty. Některé fotoaparáty tak dokážou kromě obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa nebo jako poznámky k pořízeným snímkům.
Obsah |
Princip
Princip digitálního fotoaparátu vychází z konstrukce klasického fotoaparátu. Jádrem přístroje je světlocitlivá plocha snímače na bázi technologie CCD nebo CMOS. Na plochu senzoru je promítán obraz přes systém optických čoček v objektivu. Světelná energie, která přichází ze snímaného prostoru (scény), je v jednotlivých pixelech (obrazových bodech) převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje (u technologie CCD). Náboj vzniká postupně během expozice čipu, kdy je otevřena uzávěrka fotoaparátu a světlo může dopadat na čip. Princip vzniku elektrického náboje je založen na fotoelektrickém jevu s tím rozdílem, že náboje neodtékají okamžitě do vnějšího obvodu ale jsou izolovány v nábojových zásobnících v elektricky izolované struktuře čipu. Po uzavření uzávěrky jsou vygenerované náboje z čipu postupně odváděny a měřeny speciálním zesilovačem pro každý jednotlivý pixel. Takto získaný signál je a dále převeden AD převodníkem na signál v binárním kódu. Vzniklý datový proud je pak pomocí mikroprocesoru různě upravován a převeden do některého grafického formátu používaného pro záznam obrazových dat, např. raw, JPEG nebo TIFF. Výsledný datový soubor je uložen zpravidla na paměťové médium v podobě paměťové karty nebo vestavěné paměti typu Flash-EEPROM tj. elektricky mazatelná paměť s trvalým záznamem, který je uchován i bez přívodu elektrického napětí. Existují i přístroje, které dokážou fotografie nebo videosekvence přímo zaznamenat na CD nebo magnetické pásky, ovšem to je běžné spíše v oblasti digitálních videokamer. Dnes se téměř výhradně používají digitální fotoaparáty se snímači umožňujícími pořizovat fotografie barevné. To ve většině případů zajišťuje tzv. Bayerova maska, v níž jsou z každých čtyř buněk snímače dva překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden modrým. Toto uspořádání je dáno návazností na spektrální citlivost lidského zraku, který je v oblasti zelené barvy nejcitlivější. Například čtyřmegapixelový snímač obsahuje dva miliony bodů citlivých na zelenou, a po milionu bodů citlivých na červenou a modrou. Zbývající barevná informace se ve výsledném snímku dopočítává. Výjimkou jsou senzory Foveon, které jsou založeny na principu pronikání světla o různých vlnových délkách do různé hloubky. Každý pixel tedy má zaznamenány informace o všech třech barvách a interpolace tedy není třeba. Proto může mást rozlišení - je nutno jej vydělit třemi. Dalším alternativním typem senzorů je Super CCD, které mají čtvercovou síť otočenou o 45˚. Posledním typem je Super CCD EXR.
Pro srovnání: lidské oko obsahuje cca 6-8 milionů buněk citlivých na barvu (čípků) a až 150 milionů buněk citlivých na jas (tyčinek). V oblasti barevného rozlišení tak digitální fotoaparáty lidské oko prakticky překonaly. V současné době (2008) ale fotoaparáty nedosahují dynamického rozsahu oka.
Historie
První digitální fotoaparáty přinesl vesmírný výzkum. Snímkovací přístroje umístěné na bezobslužných vesmírných sondách v 60. letech pořizovaly snímky zprvu tak, že snímek nafotografovaly na černobílý film, ten se v přístroji automaticky vyvolal, vyvolaný negativ byl oskenován a v číslicové podobě odvysílán na Zemi. Toto uspořádání tvořilo jakýsi hybrid filmové a digitální fotografie. Odvysílání obrazového signálu číslicově poskytovalo výhodu odolnosti vůči poruchám a snížení potřebného vysílacího výkonu, a tím i šetření omezenými energetickými zdroji sondy.
V 70. letech jsou již fotoaparáty vesmírných sond vybavovány černobílými i barevnými obrazovými snímači se snímacími elektronkami. Analogový signál přicházející ze snímače během expozice snímku je převáděn na digitální a odvysíláván na Zemi. Princip přímého elektronického sejmutí obrazu a převedení obrazového signálu do číslicové podoby je tak již stejný jako u novodobých digitálních fotoaparátů.
Vůbec první prototyp přenosného digitálního fotoaparátu vyvinul roku 1975 Steve Sasson, inženýr firmy Kodak. Fotoaparát obsahoval černobílý obrazový snímač CCD o rozlišení 0,01 megapixelu. Získaný analogový signál ze snímače byl převeden na číslicový pomocí analogově-číslicového převodníku z digitálního voltmetru a následně zaznamenán na magnetofonovou kazetu. Fotopřístroj byl napájen 16 akumulátory NiCd. Sejmutí a uložení jedné fotografie trvalo 23 sekundy. Výsledné snímky se z kazety promítaly prostřednictvím počítače na televizní obrazovku. Přístroj vážil asi 4 kg a měřil zhruba 15 × 26 × 15 cm[2].
Prvním komerčně vyráběným fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce 1988 Fuji DS-1P, používající 16 MB interní paměti.
V roce 1991 byla uvedena první digitální zrcadlovka, Kodak DCS-100. Měla 1,3megapixelový snímač a stála 13 000 $.
Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10 (1995).
Prvním fotoaparátem zapisujícím na karty Compact Flash byl Kodak DC-25 o rok později.
Digitální fotoparáty cílené na běžné spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce 1997.
Pravděpodobně prvním přístrojem schopným nahrávat video byl Ricoh RDC-1, prodávaný od roku 1995.
V oblasti digitálních zrcadlovek byl zlomový rok 1999, kdy Nikon uvedl model Nikon D1. To byla první digitální zrcadlovka vyvinutá samostatně tradičním výrobcem, s cenou pod 6000 USD. To bylo dosažitelné pro profesionální fotografy a další náročné uživatele. Zrcadlovka používala objektivy s bajonetem Nikon F, takže tehdejší zákazníci Nikonu mohli využít svou stávající výbavu.
Roku 2003 Canon představil šestimegapixelový EOS 300D, první digitální zrcadlovku s cenou pod 1000 USD určenou pro amatéry.
Maximální dosažené rozlišení fotoaparátu v roce 2007 bylo 4000 megapixelů,[3] získané skenováním negativu z velkoformátového fotoaparátu (s rozměrem filmu 24 × 36 cm).
Třídy digitálních fotoaparátů
- kompakty
- Kompaktní fotoaparáty jsou navrhovány s cílem snadné obsluhy a co nejmenších rozměrů. Přístroje prodávané v roce 2006 už zcela eliminovaly hledáček ve prospěch velkých displejů.
- EVF
- EVF je zkratka z electronic viewfinder – fotoaparáty tedy mají v hledáčku displej, ukazující obraz ze senzoru. Moderní EVF přístroje mají rozlišení okolo devíti megapixelů a zoom objektivy s velkým rozsahem ohniskových vzdáleností. Většina těchto fotoaparátů má také optický stabilizátor obrazu. Úhlopříčka snímače je 1/2,5" až 1/1,6".
- DSLR (digitální zrcadlovky)
- Digitální zrcadlovka je v podstatě běžná zrcadlovka, která místo filmu obsahuje CCD nebo CMOS senzor. Z principu konstrukce vyplývá maximální věrnost zobrazení v hledáčku, možnost použití výměnných objektivů a donedávna nemožnost natáčet videosekvence nebo používat displej ke kompozici záběru.V nynější době nabízí téměř každý výrobce zrcadlovku s možností komponovat záběr na displeji (v režimu tzv. live view). Videosekvence již nabízejí zrcadlovky Canon EOS 5D Mark II, Nikon D90, Canon EOS 500D a řada dalších přístrojů.
- Digitální zrcadlovky mají senzory od velikosti 18×13,5 mm (systém 4/3) až po rozměry filmového políčka (36×24 mm, tzv. full-frame). Z "kinofilmových" přístrojů dnes největší rozlišení poskytuje Sony Alfa A900 (24,4 Mpx) a Nikon D3x (24,5 Mpx).
Pro porovnání velikosti čipu se uvádí crop factor (faktor ořezu). Ten popisuje, kolikrát je úhlopříčka senzoru menší než u filmového políčka. Objektivy, konstruované pro film, promítnou na senzor této velikosti pouze výřez (střed). To se dá interpretovat jako prodloužení ohniska na násobek vyjádřený crop factorem. To je výhodou u dlouhých ohnisek. Pro širokoúhlé záběry je to značná nevýhoda – širokoúhlý objektiv s ohniskem 18 mm bude na APS-C zrcadlovce s crop factorem 1,5 fungovat jako by měl ohnisko 27 mm. Proto jsou pro digitální fotoaparáty s menším čipem vyráběny speciální objektivy. Ačkoli rozlišení zrcadlovek nemusí vždy přesahovat rozlišení kompaktních fotoaparátů, znamená větší senzor větší body snímače. Tím se sníží digitální šum a zmenší difrakce při použití vyšších clonových čísel.
| označení | rozměry | crop factor | výrobci |
|---|---|---|---|
| full-frame | 36×24 mm | 1 | Canon, Nikon, Sony |
| APS-H | 28,7×19 mm | 1,3 | Canon |
| APS-C | 23,6×15,8 mm | 1,5 | Nikon, Pentax, Sony, Konica Minolta |
| APS-C | 22,2×14,8 mm | 1,6 | Canon |
| Foveon | 20,7×13,8 mm | 1,7 | Sigma |
| Systém 4/3 a Mikro 4/3 | 18×13,5 mm | 1,9 | Olympus, Kodak, Leica, Panasonic |
- Digitální stěny
Ve třídě středoformátových fotoaparátů se prosadily digitální stěny. Stěny je obvykle možno nasadit místo původní kazety s filmem, a jejich čip je výrazně větší něž kinofilmové políčko. Na konci roku 2008 měla největší z nich rozlišení 60 MPix.
Související články
Reference
- ↑ Fotografovani.cz - PMA trendy: Změna znamená příležitost
- ↑ The World’s First Digital Camera by Kodak and Steve Sasson (První digitální fotoaparát na světě od Kodaku a Steva Sassona)
- ↑ Fotografovo nebe − rozlišení čtyři tisíce megapixelů, Technet.cz
Externí odkazy
- Článek o megapixelech, šumu a difrakci u digitálních fotoaparátů (Technet.cz)
- Digineff – web Ondřeje Neffa o digitální fotografii
- PhotoExtract.com - Digitální fotoaparáty – Přehled aktuálních recenzí z různých fotowebů, fotozprávy, fotografie, fórum, katalog
- (anglicky) dpreview.com - zevrubné recenze a testy digitálních fotoaparátů
- (anglicky) letsgodigital.org - recenze a testy digitálních fotoaparátů
- Pitva kompaktu
- Klub digitální fotografie
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |