Bišonek

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 30. 8. 2015, 10:08

Bišonek jinak také Bišon nebo Bichon à poil frisé je malý inteligentní, chundelatý pejsek s nadýchanou, jemnou bílou srstí. Je malý, veselý a velmi hravý. Pochází z Francie a Belgie.

Historie

Existují i zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry VII. (69 př. n. l. - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.

Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515–1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574–1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.

Jejich snažení přineslo úspěchy, po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa a dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.

Galerie

Bišonek pro Canisterapii

Výstavně upravený Bichon á poil Frisé

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bišonek

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 17: / Řádka 17: @@
 == Historie ==
-Existují i zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny [[Kleopatra VII.|Kleopatry]] (69 př. n. l. - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.
+Existují i zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry&nbsp;VII. (69 př. n. l. - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.
-Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve [[Středozemí]]. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v [[Itálie|Itálii]], kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu [[16. století|16.]] a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do [[Francie]]. Již za vlády [[František I.|Františka&nbsp;I.]] (1515 - 1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech [[1574]] - 1589 za vlády [[Jindřich III. (král francouzský)|Jindřicha III.]] z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal [[Napoleon Bonaparte|Napoleonův]] synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po [[První světová válka|první světové válce]] byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.
+Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve [[Středozemí]]. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v [[Itálie|Itálii]], kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do [[Francie]]. Již za vlády Františka&nbsp;I. (1515–1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574–1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po [[První světová válka|první světové válce]] byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.
 Jejich snažení přineslo úspěchy, po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa a dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.
@@ Řádka 25: / Řádka 25: @@
 == Galerie ==
 <gallery>
-Soubor:Bichon_Frise_puppy_sleeping.jpg|
+Soubor:Cotton the Bichon Frise is sleepy.jpg|
 Soubor:Bichon Frisé puppies.jpg|
-Soubor:Bichon_Frisé_0050.jpg|
+Soubor:FEMA - 10669 - Photograph by Jocelyn Augustino taken on 09-11-2004 in Florida.jpg|Bišonek pro [[Canisterapie|Canisterapii]]
-Soubor:Bichon_Frisé_0040.jpg|
+Soubor:Bichon Frisé - studdogbichon.jpg|Výstavně upravený Bichon á&nbsp;poil Frisé
 </gallery>
+== Externí odkazy ==
+{{Commonscat|Bichon Frisé}}{{Článek z Wikipedie}}
-{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:Plemena psů]]